Režie:
Pablo LarraínKamera:
Sergio ArmstrongHudba:
Carlos CabezasHrají:
Gael García Bernal, Alfredo Castro, Néstor Cantillana, Antonia Zegers, Jaime Vadell, Pablo Krögh, Amparo Noguera, Pedro Peirano, Sergio Hernández (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1988 a René se vrací ze stáže v USA, kde se učil, jak dobře prodat coca colu, a hned se zapojuje do dění v rodném Chile. Povede totiž kampaň demokratických stran proti stárnoucímu despotickému generálovi. Snímek nominovaný na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film je lehkým, místy až groteskním pohledem na osmdesátá léta a především na to, že pravda je sice jenom jedna, ale abychom ji dokázali prodat, nesmíme ji lidem říkat úplně celou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (9)
Recenze (58)
Před začátkem filmu se na plátně kinosálu objevovaly křiklavé upoutávky na blockbustery s lákavým vizuálem a nablýskané reklamy, které se krátkodobým efektem snažily upoutat divákovu pozornost. Poté následoval zrnitý rozostřený obraz, který jako by vycházel z televizní obrazovky 80. let nebo z dobového dokumentu a zvlášť v kontrastu s předchozími záběry působil jako omšelý příbuzný. Na události spojené s vypsáním referenda o setrvání Pinocheta v úřadu si ještě živě pamatuju. Prakticky nikdo nechtěl uvěřit, že by se vší mocí, kterou disponoval, dobrovolně vzdal vlády a očekávalo se jeho přesvědčivé vítězství ve zmanipulovaném volebním procesu. No ukazuje cestu, jak se podařilo generála, který zdánlivě držel všechny trumfy v ruce, vrátit z prezidentského úřadu zpět do kasáren. Ne připomínám nezpochybnitelných zločinů a už vůbec ne revolucí a manifestacemi, ale vtipem a reklamou. Místo disidentů vyprovodili Pinocheta reklamní stratégové a kreativci. Ti vyhráli duel se svými vládními konkurenty, protože vsadili nikoliv na strach, ale na naději. Sebelepší ideály, program nebo osobnosti nejsou bez náležité reklamy prodejné a prosaditelné. Jinde charismatický Bernal je tady upozaděný, film se soustředí na procesy a události, nikoliv na hlavní postavu, která je tu spíš jakýmsi průvodcem a spojovatelem. No je malý, ale zajímavý snímek, který se zapíše do paměti. Celkový dojem: 90 %. ()
Zaujímavé spracovanie, hoci keď tak nad tým rozmýšľam, radšej by som si o tomto "prevrate" v Chile pozrel nejaký poriadny dokument. Aj keď film sa snažil verne skopírovať skutočnosti, tento štýl a snahy o autentickosť ma až tak neoslovil. Ale tým nechcem povedať, že by to nebolo vydarené. Práve naopak, bolo to zaujímavo poňaté, občas mi až prišlo smiešne a ironické ako sa dve protistrany Si a No predbiehali v tých populistických reklamách na utópiu :) Ale vlastne také niečo sa stalo v podstate klasickým prvkom všetkých politických kampaní. Aj keď v tomto prípade boli niektoré tie propagačné materiály a slogany neuveriteľne komické. Ale tak, originalite sa medze nekladú! ()
Po obsahove strance spickovy film, ktery me bavil od A po Zet! Na formu zpracovani jsem si musel zvyknout, nakonec i ta do celeho filmu dobre zapadla. Myslim, ze takhle nejak to v Chile koncem osmdesatych let skutecne vypadalo. Odvysilane spoty pro "ANO" a "NE" byly velmi dobre zakomponovane. G. G. Bernal je sazka na jistotu. Zazitkovy film, ktery dycha atmosferou. ()
Politicky ladený snímok o referende, ktoré malo rozhodnúť o osude čílskeho generála Augusta Pinocheta. Veľmi sa mi páčila tá "vintage"/documentary-like kamera, ktorá len pridávala na dôveryhodnosti. Neviem ako to ten chlap robí, ale Gael Garcia Bernal je snáď v každom filme dokonalý! Pre ľudí zaujímajúcich sa politikou určite odporúčam, ale páčiť sa to môže komukoľvek. ;) ()
úsilí o autentickou reminiscenci osmdesátých let, jakkoliv jde z principu o pouhé zdání, Larraín dovádí ad absurdum, tedy k naprosté dokonalosti, a i když se zdá, že mu obětoval i své obvykle stěžejní umělecké ambice a učinil jej svým prvořadým zřetelem, není to tak úplně pravdou. nápadná a snad do jisté míry i zcizující estetika videozáznamu, jaká na velkém plátně přirozeně působí notně nepatřičně, neslouží totiž jen k navození specifického diváctví, kombinujícího dokumentarizující a energetický modus, ba ani v první řadě. lze jí vysvětlovat především jako jednotící princip, díky nemuž všechny komponenty od původního materiálu po nevkusné reklamní koláže a stárnoucí archivní záznamy splývají v jednolitém, a proto nerušivém, a proto samo o sobě příjemném vizuálním toku. dokonce i úvodní titulky disponují charakteristickými žlutými a fialovými stíny a unikají přesnému zaostření, zatímco je mřížuje podivná textura zdánlivě způsobovaná archaickým technickým aparátem. těžko tedy vnímat stále méně a méně zřetelné hranice, například mezi uměleckou fikcí a kvazidokumentární rekonstrukcí, ale nade vše mezi neškodnou nezávaznou reklamou a politicky nabitou propagandou. čím méně znatelné jsou rozdíly v "řeči" reklamy a propagandy, tím silnější vyvstává nutkání se po nich tázat. odtud, z těchto otázek, pak pramení jiné emoce, kontrastní k lahodně sjednocené vizualitě - nejistota, nepokoj, zmatení, bezradnost. a tak nakonec není vůbec snadné ani pohodlné tento film plný paradoxů sledovat a už vůbec není lehké opájet se sebeklamem o vlastním diváckém nadhledu. ()
Galerie (28)
Photo © Rialto Distribution
Zajímavosti (5)
- Rovnako ako dej filmu, tak aj jeho natáčanie prebiehalo na viacerých miestach v Čile, predovšetkým v metropole Santiago. V hlavom meste istú dobu žil a "nasával atmosféru" aj hlavný predstaviteľ, herec Gael Garcia Bernal. (MikaelSVK)
- Film NO je založen na neuvedené hře Referendum (Plebiscito) chilského novelisty Antonia Skármety, který jako jeden z mnoha odešel do exilu, když Pinochet sesadil prezidenta Allenda. (Zdroj: Artcam)
- Pro navození dobové atmosféry a pro obrazový soulad s archivními záběry byly pro natáčení použity reportážní videokamery z 80. let Ikegami HL-79EAL, z nichž byl signál přes převodník nahráván do moderního rekordéru. (franta.zila)
Reklama