Režie:
Frank PavichHudba:
Kurt StenzelHrají:
Alejandro Jodorowsky, Nicolas Winding Refn, H.R. Giger, Brontis Jodorowsky, Gary Kurtz, Drew McWeeny, Christian Vander, Richard StanleyObsahy(1)
Původem chilský umělec Alejandro Jodorowsky, o kterém lze bez nadsázky říci, že patří mezi všestranně se uplatňující persóny světového umění, měl svou ambiciózní vizi ohledně filmové adaptace kultovního sci-fi románu Duna Franka Herberta. Toto je příběh její neuskutečněné realizace. (blackJag)
Recenze (97)
A je to tu, komentář číslo 3000. Přemýšlel jsem, jakému dílu ho přiřadit, a nakonec se mi před krátkým časem přihodila neuvěřitelná náhoda - v článku o herních adaptacích Duny byla zmínka o dokumentu o nerealizovaném filmovém zpracování Duny, které mělo údajně být naprosto velkolepé. Do té chvíle jsem neslyšel ani o tom filmu ani o Alejandru Jodorowském. Dokument jsem sehnal, pustil ho... a po čtyřech minutách - při prvním lehce animovaném obrazu vesmírné lodi - mi spadla čelist. A dál to byla už jen jízda nejen neuvěřitelnou vizí Duny, která žije díky obří bichli plné storyboardů, ilustrací a poznámek, ale hlavně světem nadšeného vizionáře, pro kterého není nic nemožné, a který srší energií i ve svých (tehdy) téměř pětaosmdesáti letech (přičemž byste mu hádali tak 60). Historky, které vypráví, jsou tak neuvěřitelné, že si až říkáte, že to musí být všechno pravda:) Z ukázek Jodorowského tvorby, které se ve filmu objeví, jsem nabyl dojmu, že bych si způsobil značnou újmu na zdraví, kdybych se pokoušel nějaký z jeho uměleckých počinů absolvovat - ale tu Dunu bych sakra chtěl vidět:) Protože ty obrazy lodí a náčrty kostýmů a kulis (mj. H. R. Giger) jsou tak dokonalé, že to až bolí u srdce. Co na tom, že sám autor říká, že to mělo být jako LSD trip;) Energie, tvůrčí duch, optimismus, a možná trochu šílenství - kde by bez toho lidstvo bylo? Dokument s jinými neporovnatelný. 100% P.S.: Teď jen doufám, že to Villeneuve zvládne se ctí;) ()
Raping Frank Herbert with love. Vzácně vyrovnaný dokument, který můžete dle osobní náklonnosti k neortodoxním chilským surrealistům sledovat jako: a) zábavný doklad toho, že Jodorowsky je šílenec a megaloman (nikdo jiný by do jednoho filmu neangažoval takové egocentriky jako Welles, Dalí a Jagger v domnění, že se projekt nerozsype před první klapkou); b) smutný doklad toho, že skuteční vizionáři budou v lepším případě doceněni až s mnohaletým zpožděním. Obě roviny se nevylučují, jedna není upřednostňována na úkor druhé a paralelně se díky tomu dozvídáme nejen to, jak mohl vypadat Jodorowského čtvrtý celovečerní film, ale také, kdo vlastně Alejandro Jodorowsky je. Zábavnou složku programu obstarává především on sám, dopouštěje se na angličtině téhož, čeho se chtěl dopustit na Duně (kterou, zřejmě jako vícero zúčastněných, prý ani nečetl). Pavich ponechává Jodorowského výroky v plném znění, jeho sebeexcesivnější myšlenkové výrony necenzuruje, nesnaží se ho prezentovat jako prozřetelného génia, který vždy přesně ví, co dělá a říká. Absurdní rozměr příhod, připomínajících fóry, kterými se navzájem udržovali ve střehu surrealisté (vícekrát jsem si vzpomněl na Buñuelovu autobiografii Do posledního dechu), nenápadně podporuje doprovodný obrazový materiál. Anabáze s přemlouváním Dalího, jež údajně probíhalo postupně v Los Angeles, Paříži a Barceloně, je pro naše docenění Jodorowského abnormálního odhodlání ilustrována záběry ze zmiňovaných měst – a minimálně v případě LA si přitom tvůrci dali tu práci, že navštívili stejný podnik, v jakém měl proběhnout rozhovor obou surrealistických šprýmařů. Rekonstrukce toho, jak Jodorowského Duna mohla vypadat, se oproti tomu nese v naprosto seriózním duchu, čemuž výrazně napomáhá podmanivý hudební podkres, oživující Moebiusovy storyboardy. Opravdu působivé. V závěru, kdy je doloženo, jak odvržený projekt přeci jen různými bočními cestami pronikl do Hollywoodu, dokonce dojemné. Povinnost pro všechny milovníky filmů, kteří chtějí zakusit intenzivní pocit, že z první ruky poznávají dílo, které nikdy nevzniklo… a (právě) díky tomu se z něj mohla stát legenda. 90% ()
Působivý dokument, který prezentuje jinak poměrně známé informace (google) v jediném celku dokazujícím jaký je Alejandro Jodorowsky vizionář a šílenec současně. Jeho film se měl jmenovat Duna, ale jde spíše o inspiraci touto látkou, vždyť ten člověk změnil v podstatě vše, co mohl a současně knihu (ani další navazující knihy) nečetl. Současně je charizma Jodorowského, jeho vášeň iv 84 letech úctyhodná a naprosto chápu, že jména jako Dalí, Giger nebo Orson Welles s ním byli ochotni spolupracovat. Vize a nápady "prokletého" projektu jsou úchvatné a i přes závěrečné hledání odkazů až do současnosti (popravdě, jasně, některé nápady předběhly dobu, ale nemusel bych na ně číst storyboardy a scénář, abych mě napadly...). Následné utrpení Lynche při práci na "předaném" projektu je už jen další kapitolou, kdy velice talentovaný autor spojuje vlastní vizi s knihou a ve výsledku trpí ústupky systému. Umění versus ekonomika a stereotypy... ()
Najlepši film, aký nikdy nevznikol. 85% ()
I znásilnění z lásky je pořád znásilnění, ale Jodorowskyho autentická vášeň dokáže být nakažlivá. ()
Perfektní dokument a magořivém tvůrci, který by si velmi přál, aby byl považován za nezměrného vizionáře filmového plátna, ale mě osobně z toho vychází spíš egomaniakalní režisér, který je snad i nakonec rád, že jeho film nevznikl, protože takhle se může prsit svou nezměrnou imaginací a tím, koho všeho do svého filmu ukecal, přestože to má s realitou společného asi tolik, jako scénář jeho Duny s tou od Franka Herberta. Za což jsem měl Jodorowského, v některých pasážích, úpornou touhu zaškrtit na kravatě. Už jen díky tomu jsem rád, že tohle nikdy nevzniklo, neboť a) by se jednalo o prznění mého nejoblíbenějšího knižního scifi a za b) ten film by stejně nikdy nebyl takový, jaký si ho zúčastnění vysnili. Ovšem dokument je o tom skvělej, o tom žádná. ()
Úžasné! Jodorowského sen se sice nesplnil, ale jeho pojetí Duny se nakonec různými kličkami zrcadlí drobně v celé řadě filmů. Škoda, že nemohl realizovat film, kde by hráli vedle sebe S.Dali, A.Learová a O.Welles, hudební kulisu vytvořili Pink Floyd a na výtvarné podobě se spolupodílel H.R.Giger. Věřím, že svým zápalem dokázal nadchnout všechny oslovené a že by vytvořil když ne přelomové, tak jistě pozoruhodné dílo. Jediní, koho nepřesvědčil, byli úředníci v Americe...bez jejich peněz však film vzniknout nemohl... ()
Fanouškovský ráj ()
"What is the goal of the life? It's to create yourself a soul. For me, movies are an art. More than an industry. And it's the search of the human soul. As painting, as literature, as poetry. Movies are that for me." ________ Neskutečně působivý a sugestivní dokumentární portrét o nejlepším, nejvíce pompézním, a nejambicióznějším kinematografickém počinu všech dob, který nikdy neexistoval. Sorry Vilenéfe, ale plnohodnotnou adaptaci tohoto kultovního fantazijního eposu od Franka Herberta bych raději viděl pod megalomanskou taktovkou geniálního chilského psychedelického mága Alejandra Jodorowskyho a s castingem plný takových egocentrických ikon jako Mick Jagger, Orson Welles, Salvador Dalí, anebo Pink Floyd! Kéž by byly Jodorowskyho inovátorský tužby vyslyšeny a on mohl tak s adaptací, nebo chcete-li znásilněním, tohoto kultovního fenoménu překročit všechny meze a nadčasově překonat mantinely tehdejší kinematografie. Jodorowsky zde s neskutečným entuziasmem, vitalitou a vášní důkladně popisuje celý tvůrčí proces, že je až nesnesitelně obtížný se euforicky nesmát nahlas s ním. Je navíc až neuvěřitelný ono uvědomění, že bez Jodorowskyho Duny, leč neexistující, by tvář moderních blockbusterů nebyla taková, jak ji známe. Nakonec dostal projekt na starost prznič Lynch, který všecko dojebal.... Dokument je ve výsledku nejen velice smutný důkaz toho, že amatérům se vychází vstříc víc než vizionářům, že diváci raději preferují stereotypy před nekonvenční vizí, že amíci jsou egocentrický greedy zmrdi, že vykořisťování autorů je problém, ale především pak nastavuje nekompromisní zrcadlo toho, že Hollywood je bezcitná děvka. Buďme tedy alespoň vděční za to, že Alejandro implementoval ony neuskutečněné prvky do svých neméně kvalitních komiksových románů. No a závěrečný Jodorowskyho monology by měly být vytesány do mramoru a jako inspirativní epitaf stát před každou školou, akademií a nejrůznějšími uměleckými institucemi až do skonání věků.... Smekám. https://youtu.be/Puld_CMrgms ()
: ( ()
Závěrečný monolog o odhodlání a ambicích, ať už jakkoliv reálných, bych tesal do kamene. Zřejmě nejzásadnější "film, který nebyl" a jako dokument obzvlášť pro filmaře ohromně dojemný milník. Jodorowsky, Seydoux, Moebius, Dalí, H. R. Giger, Pink Floyd, Mick Jagger, Udo Kier, Orson Welles a další. ()
Zaplakal jsem, nad tak epicky zmařeným potenciálem. Nejlepší film který nikdy nenatočili. ()
film trochu podobného razenia ako "stratený v la mancha". aj keď sa ťažko odlišuje, čo z jodorowského rozprávania sú urban legend a zveličené historky a čo reálny opis situácií, ako sa v druhej polovici 70-tych rokoch stali, aj tak to je veľmi pôsobivý film jednej veľkej nadčasovej umeleckej vízie - dokázal dať dokopy tých najlepších umelcov svojej doby a nadchnúť ich svojí snom: a to je "duch" a "podstata" skutočne veľkého režiséra-vizionára, akým alejandro jodorowsky je - a hlavne o tom (o ňom) tento dokument je. ()
Tento dokument vo mne vyvolal otázky dvoma smermi. Za prvé si myslím, že za svoj sen asi treba viac bojovať, prísť do štúdia s takouto myšlienkou a čakať, že mi budú zverené peniaze, je trochu naivné a myslím, že Jodorowského tím mal viac lobovať, aj keby to trvalo 10 rokov. Jasné, že išlo o strach o peniaze, ak by film prepadol, asi by malo konkrétne štúdio problémy a je to pochopiteľné. Prečo napríklad neoslovil francúzske štúdiá? Za druhé si myslím, že nie je tak podstatné, že nevznikol film, pretože existuje technický scenár so storyboardami, komiks a keď tu vidíte tu tlstú knihu, tak si poviete, že sa taktiež jedná o umelecké dielo a prečo by mal byť film braný ako niečo finálne, najvyššieho ranku. Jodorowského Duna proste existuje v tejto forme. No a trocha kritiky ešte nikomu neublížilo, takže predsa len Alexandrov optimizmus a prehlasovania, že sa bude jednať o niečo neskutočne božské a revolučné, ostávajú iba v rovine teórie. Každopádne jeho scenár tu bude stále, aj tých 3000 rokov, ktorých sa chce dožiť a stále môže byť natočený. O Lynchovho bláznovstva ubehla nejaká doba, Hollywoodu sa vyplatil risk napr. s Peterom Jaksonom, takže nádej umiera posledná. ()
Působivý dokument o filmařské vášni a zápalu, bohužel ale opomínající jednu zásadní věc - být jen umělcem nestačí. ()
Zajímavá studie vášně a posedlosti ()
Nejlepší film, který nikdy nikdo neuvidí. A taky přestože je to dokumentární film o konkrétních tvůrcích konkrétního filmu, tak je taky velmi informativní ohledně toho, čím se dneska doopravdy řídí umělecká tvorba, a na co se dneska spousta lidí ve skutečnosti zaměřuje. Hlavní škoda je, že Alejandro Jodorowsky věděl úplně přesně a do detailů bez nějakých improvizací za pochodu, jak to bude vypadat, a co od toho chce, a stejně tak to věděl celý jeho tvůrčí tým. A ke všemu navíc ještě ty těžko uvěřitelné náhody, o kterých mluví během vyprávění o tom, jak to s přípravou toho filmu bylo, značí, že doopravdy úplně všechno přálo tomuto filmu, ale i tak se to nevyrovnalo obsesi penězi. ()
Alexander Jodorowsky. Tohle jméno jsem doposud vůbec neznal. Měl jsem alespoň matné ponětí o jeho díle El Topo, ale asi tolik, že existuje :). Překvapilo mě tedy, jak je Jodorowsky nadmíru energický a čiší z něj zápal pro vše, co dělá. A jeho vášní a životním posláním bylo divadlo a posléze filmy. Chtěl své vize ukázat celému světu. A protože byl ve svém počínání úspěšný, mohl si říci o ztvárnění klasiky žánru sci-fi, tedy Duny. Tím začalo nesmírně zajímavé pátrání po tvůrčím týmu, kterým se dokument, prostřednictvím samotného Jodorowského, zabývá. Jodorowsky měl jasnou vizi a neplánoval vytvoření ničeho menšího než filmové dokonalosti, veledíla, klasiky. Své zapálení dokázal přenést na každou jednotlivou osobu, kterou chtěl do svého filmu dostat. Prvním krokem bylo shromáždění výtvarníků a tvůrců speciálních efektů. Jodorowsky měl velký cit pro správné lidi a díky neoblomné vůli se mu dařilo shánět po celém světě ty pravé umělce. Dokument v této fázi provází spousta storyboardů a planeta Dune začíná ožívat. Na svou dobu, tedy osmdesátá léta, se jednalo o něco nevídaného. Jakmile Jodorowsky získal na svou stranu tvůrce, kteří převedou jeho představy na filmové plátno, nastal čas pro obsazení herců. A ani v tomhle směru Jodorowsky vůbec netahal za brzdu. Postupně si získal takové osobnosti jako Salvador Dalí, Orson Welles a Mick Jagger, pokud se budeme bavit o těch nejkontroverznějších :). Nakonec ale vše ztroskotalo na financích, protože tehdejší filmová studia film viděla jako problematický, dokonce "příliš výjimečný" a pro lidi neuchopitelný. Což je stejný problém jako dnes. Těžko uchopitelné snímky prostě nevládnou, lidé nechtějí přemýšlet. ()
A možno je to takto lepšie... že sa to nenatočilo, že Jodorowsky následne napísal komiksy, aké napísal (že najlepšie hard sci-fi na svete!), že Ridley Scott zdedil Jodorowského tím a natočil najlepší sci-fi horor na svete... Ambície naplnené v predstavách je jedna vec, ich realizácia druhá. A realita sa neserie. Celý čas ma popri sledovaní tohto dokumentu prenasledoval neodbytný pocit "to by nevyšlo, to vyzeralo príliš dobre, to by nevyšlo, ani keby im to odklepli, to sa podariť nemohlo, ten pretlak tvorivosti, tá miera zápalu (a možno až arogancie) v takom neistom podniku ako je film - to nie, to by bol pád"... a nemali by sme ani Dunu, ani spomínané žánrové skvosty. (Ale ten scenár so storyboardmi, prípadne spracovaný do komiksu, ten by som rád!) ()
"Když děláte film, nesmíte respektovat knihu, je to jako v manželství – když budete respektovat tu ženu v bílém, kterou si berete, tak nikdy nebudete mít dítě – musíte nevěstu znásilnit! Znásilnit! Znásilnit! A pak budete mít svůj film! -- Znásilňoval jsem Franka Herberta, haha, znásilňoval, hahaha, jojo, no ale s láskou." --- "Lidi se ptali, jak jsem mohl obětovat pro tu roli svého dvanáctiletého syna, no tak ano, ale já bych si klidně uřízl i vlastní ruku, kdyby to bylo třeba, byl jsem připravený dát i vlastní život." --- *Moje Duna měla být filmem, který bez použití drog transformuje vědomí všech mladých lidí na celé planetě, nejdůležitější film v celé historii lidstva, dílo mnohem větší než film, moje Duna měla být film-Prorok, film-Mesiáš." -- "Byl jsem Prorok, měl jsem jasnou vizi, čeho musím dosáhnout." --- "V mojí Duně je Leto kastrát, Jessika počne dítě z kapky jeho krve... v mojí Duně má šílený imperátor známého vesmíru robotího dvojníka, protože se paranoidně bojí, že ho někdo zabije... v mojí Duně tohle... v mojí Duně tamhleto... no ano, jasně, že jsem změnil i celý závěr, v mojí Duně se celá planeta stane Mesiášem, získá vědomí Paula Atreida, vydává se do vesmíru a osvítí ostatní planety... To je moje Duna! ..." --- Seriously, WTF? *** Netřeba ani dodávat, že Jodorowsky předlohu ani pořádně nečetl. *** Dokument je to dobře udělaný, nechává Jodorowskému prostor, aby se obnažil a exhiboval, a rychle se vyjevuje, že je to především velikášský egomaniak, fanatik a narcis, který si plete lásku se sebeopájivou vášní a sobeckým, zaslepeným nadšením ze sebe samého. A díky tomu, že mu nebylo umožněno pokusit se znásilněnou Dunu jako fantasmagorický projekt sebestředných chlapíků s přebujelým egem doopravdy natočit, z toho nikdy nemusel vystřízlivět, on, ani ti ostatní naverbovaní přívrženci jeho kultu (samí chlapi! - jediné dvě ženy vyjadřující se v dokumentu mají od celého projektu i od těch egomaiaků příjemně zdravý odstup), a dál se všichni opájí klamným snem. Je ostatně příznačné, že nikdo z nich Herbertovu Dunu ani tehdy, ani později nečetl, a všem tady dává s nenápadnou grácií na prdel Amanda Lear, která měla v té době Dunu přečtenou a bylo jí jasné, že Dalí ani ti ostatní hoši moc nechápou, a hlavně je ani nezajímá, o co v té knize vůbec jde. Dalího zajímaly hořící žirafy, helikoptéry a největší plat v dějinách kinematografie, a stejně jako ostatní z té party ani netušil, že modelka, se kterou se tehdy rád ukazoval, čte s uznáním Franka Herberta. *** A to trapné lkaní a utěšování se na konci je taky příznačné - jednak většina těch nadčasových nápadů si prostě přirozeně našla své místo na slunci, aniž by se nutně někdo musel inspirovat Jodorowského storyboardem, jak tu dobře poznamenal Djkoma, jednak Lynch z dané situace vyšel dost se ctí, a jednak je jistě pravda, že systém orientovaný na finanční zisky z nás všech dělá do značné míry otroky, nerespektuje náš potenciál a není na něj ani zvědavý – jenže je hořkosmutné a o něčem vypovídající, když si na to stěžuje zrovna fanaticky blábolící chlap, který sám nehodlal nikoho a nic respektovat, jen aby zhmotnil svoji megalomanskou, z řetězu urvanou ideu, svůj sen, urputně odhodlaný znásilnit knihu, svého syna a vůbec všechny a všechno, aby dostal, co si myslí, že potřebuje, a hlavně, aby megalomansky dostal, co si myslí, že od něj potřebuje celý svět, protože se má za Mesiáše a Proroka a věří, že jeho násilné dílo by mělo tu moc zázračně proměnit celý svět (pravděpodobně v něco lepšího, ale jak? ale nač se zaobírat detaily, tam už fantazie ani reflexe zavilého staříka nesahá, jemu stačí ignorovat filosofii a umanutě věřit, že by toho dosáhl nadčasovým designem zvláštních efektů, obsazením Dalího a muzikou Pink Floydů). Uff. *** Dobré zdejší komentáře Matty, Djkoma a Tom_Lachtan. *** (Viděno na B12, 10. 4. 2024.) *~ () (méně) (více)