Reklama

Reklama

Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

  • Itálie L'uccello dalle piume di cristallo (více)
Trailer 1

Geniální filmový debut Daria Argenta s hudbou Ennia Morriconeho a kamerou Vittoria Storara (APOKALYPSA, POSLEDNÍ CÍSAŘ). Noční procházka romantickým Římem se pro amerického spisovatele Sama Dalmase stává peklem ve chvíli, kdy se ve vstupu do galerie stane svědkem pokusu o vraždu. Maskovaná postava v černém plášti a rukavicích se snaží zavraždit mladou ženu. Jen díky Samovi je žena zachráněna, a jak se později ukáže, jde o jedinou přeživší oběť sériového vraha. Policie případ brzy přestává řešit a Sam se spolu se svou dívkou rozhoduje vypátrat zabijákovu totožnost na vlastní pěst. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (116)

Madsbender 

všechny recenze uživatele

L'Uccello dalle piume di cristallo (lekcia ľubozvučnej taliančiny v celej svojej kráse) drží u mňa hneď dvojnásobné prvenstvo - je to môj prvý Argento vôbec a zároveň maestrov debut, čo je na ňom asi tá najprekvapivejšia skutočnosť. Už od úvodnej scény ma totiž absolútne uhranul nemiestne pôsobivou vizuálnou kompozíciou scény útoku v galérii (ako príznačne zvolené prostredie vzhľadom na Argentovu budúcu reputáciu a jeho najsilnejšiu stránku), sprevádzanou temnými tónmi Ennia Morriconeho ("kúzelník za kamerou" a ďalší z nefalšovaných kráľov obrazovej sugescie Vittorio Storaro v tej dobe debutoval, takže jeho účasť je pochopiteľná, ale ako dostal už do svojho prvého filmu Morriconeho je pre mňa záhada). Veľké presklené vchodové dvere, moderný dizajn, skulptúra vtáčej nohy a kontrast belostného povrchu sály s karmínovočervenou krvou ženy, plaziacej sa po zemi a prosiacej o pomoc. K tomu perfektné využitie svetla a tieňa, a neodmysliteľná poetika kožených rukavíc a chladnej ocele, vnárajúcej sa do tela. Tak sa robí to, čo poznáme pod pojmom atmosféra. Opojný audiovizuál (každá vražda má svoj štýl a predchádzajú jej zaujímavé obrazy, plus nápad vizuálne pripodobniť neúplnú spomienku spisovateľa k fotografiám vraha je výborný) a dynamické tempo deja dajú zabudnúť aj na mierne nedostatky príbehu a lapsusy v logike chovania postáv (záver pôsobí trochu ako na drogách, ale zážitok našťastie pokaziť už nedokáže). Predsa len je nutné si uvedomiť, že Argento len dômyselne využíva základné princípy filmu, teda práve to, čo vidia naše oči a počujú naše uši. Keď chcem film dokonale rafinovaným spletitým dejom, siahnem po Nolanovom Memente či Hitchovom Vertigu, alebo len kvalitnom románe. U Argenta, zdá sa, nič také nepotrebujem, čo na druhú stranu neznamená, že by dej plný zvratov s relatívne prekvapivým finále nemal divákovi čo ponúknuť. Akurát skôr divákovi v 70.-tych rokoch, ako tomu súčasnému. I napriek tomu som veľmi spokojný a konečne plne chápem označovanie mojej obľúbenej režijnej dvojice Cattet-Forzani za pokračovateľov Argentovho odkazu. 80% ()

pepua 

všechny recenze uživatele

Jakmile mne u gialla neosloví příběh nebo nepohltí atmosféra, jsou mi nějaké vizuální orgie víceméně ukradené. A to je přesně případ Daria Argenta a (nejen) jeho prvotiny. Co naplat, že tímto filmem inspiroval spoustu dalších režisérů, za to mu patří velký dík, ale jen proto nemohu dát jeho debutu lepší hodnocení. ()

Reklama

obitus 

všechny recenze uživatele

Argentuv vstup na pudu horroru byl razantni a naproso drtivy. The Bird with the Crystal Plumage otevrel giallu zaslibena sedmdesata leta a svym uspechem jasne vytycil Argentovo dalsi pusobeni. Pribeh sam je klasicky, splnuje prakticky vsechny "podminky" ktere by spravne giallo melo plnit. Uchvatna je predevsim vizualni stranka, jeste nedosahuje kvalit mistrovych nejlepsich kusu, ale hodne se jim priblizuje. Rozhodne absolutni nutnost pro fanousky tohoto opomijeneho subzanru. ()

Remedy 

všechny recenze uživatele

Nebýt toho Argentova křiklavého vizuálního stylu, byl by jeho debut zcela průměrným (možná i lehce podprůměrným) detektivním příběhem. Nemohu se ani ubránit dojmu, že herecké výkony jsou prostě prkenné a celkový dojem zachraňují především mistři Ennio Morricone a Vittorio Storaro. Když ale přimhouřím všechny oči, tak je to jako režijní debut vcelku obstojné. [60%] ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Jestli člověk od filmu nečeká víc, než profesionálně převyprávěný příbeh, v něž jde jen o napětí a ne zrovna předpokládané rozuzlení, aniž pátrá po humoru, nadhledu a y myšlenkách, pak je to docela povedené. Není to zrovna moje melodie, ale musím uznat, že v rámci daného žánru tomu zřejmě příliš nechybí. ()

Galerie (138)

Zajímavosti (4)

  • Při psaní scénáře se Argento inspiroval novelou amerického spisovatele Fredrica Browna "The Screaming Mimi", která byla už v roce 1958 zpracována ve filmu stejnojmenného názvu Screaming Mimi (1958). (koval45)
  • Část peněz pro svůj režijní debut si Argento půjčil od svého zámožného otce a další prostředky poskytli němečtí producenti filmu. (koval45)

Související novinky

Reklama

Reklama