Reklama

Reklama

13. komnata - Série 8 (2012) (série)


13. komnata Vladimíra Hrona (S08E18)

(epizoda)

Obsahy(1)

První zatěžkávací zkouška osudu čekala na Vladimíra už ve třech letech, kdy se mu na motorce zabil tatínek. O tom, že ho nevychovával vlastní otec, ale otčím, se ale dozvěděl až ve věku nejcitlivějším: v pubertě. A když začal pátrat dál, od příbuzných zjistil, že před dovršením třiceti let tragicky zahynuli i jeho dědeček a pradědeček. Ani jeho přátelé a dlouholetí kolegové nevědí moc o tom, co Vladimír prožíval. O svých trápeních totiž nemluví. Přestože působí jako extrovert, je spíš uzavřený a problémy si nechává pro sebe. A rozdává raději úsměvy než smutek. První bavičská vystoupení měl už jako dítě, odměnou mu tehdy byly pamlsky. Možnost vyvolat na tváři lidí kolem úsměv ho natolik nadchla, že se tímhle směrem vydal i v dospělosti. A neodradily ho ani další těžké chvíle. Bál se rodinné kletby, takže žil "zrychleně", jak sám říká. Svým démonům chodil zásadně naproti, ale když v devětadvaceti letech poprvé sedl na motorku, měl vážnou havárii. Uzdravil se a teprve potom začala herci a zpěvákovi z Mostu jeho "celorepubliková" kariéra. Bere to tak, že dostal šanci na nový život. Prošel vleklým rozvodem a přišel o možnost být každý den s dětmi, které velmi miluje. Dnes syn Vláďa žije u něj v Praze, dcera Renáta u manželky v Mostě. Před rokem se znovu oženil a s humorem sobě vlastním tvrdí, že si pořídil na stará kolena ošetřovatelku: jeho žena Míša je totiž podstatně mladší. A Vladimír stále jezdí po celé republice a baví diváky při svých představeních jako herec, zpěvák, imitátor a moderátor v jedné osobě...Příběhem baviče, který se snaží co nejlépe využít své druhé šance na život, provede novinářka Blanka Kubíková. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (4)

kingik 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Jedním z největších plus je, že Hron vyklidil své pole působnosti na tv obrazovkách. Najednou vám přijde setkání s ním vzácné, není tolik protivný, o životě přemýšlí, má svoji životní filosofii a zůstává ambiciozním umělcem, dnes už druhořadých kvalit. Asi si nekoupím jeho hudební album, které vydal, ale jeho povídání o životě, v němž zaujímá místo osudovost spojená s "kletbou" jeho rodové linie, v niž se mužští potomci nedožívají vysokého věku, bylo místy poměrně zajímavé. Jakmile se pořadem prohnala archivní ukázka jeho imitačních schopností slavných osobností, byl jsem rázem na stejném bodě, kde jsem nechtěl být. Bylo potřeba dojem ze zbytečného umělce a baviče něčím vylepšit. V soukromí to určitě takový exhibicionista není, ovšem nezbývá mu, než se smířit už jen s paběrkováním v poloprázdných kulturácích. Až moc se vše točilo kolem jeho tragicky zesnulého otce, i Hronovi se kdysi jízda na motorce málem stala osudnou. Hron je někdo, kdo v podstatě nic neumí a podle sebe umí všechno. Sice v tomto dokumentu nic takového nezazní, ale já to cítil, že takový je. Ke všemu je to víceméně uzavřený maník, který na veřejnosti nedá na sobě žádnou slabinu znát. Jaká bude další etapa v Hronově umělecké kariéře, o tom nebudu spekulovat. Nebýt téhle Komnaty a reprízovaných zábavných pořadů, o panu Hronovi bych zřejmě už nikdy neslyšel. Takhle mému zraku neunikl z poněkud jiné stránky, než byl dosud vnímán. A bylo to lepší než všechny jeho pokusy o humor. 50% ()

Reklama

Galerie (3)

Reklama

Reklama