13. komnata

Nesleduji pravidelně tento krátkometrážní cyklus české televize - přijde mi, že už se v něm protočila celá naše republika a každý další díl je jenom prázdným hledáním senzací, tak kde nejsou. K Jiřímu Dědečkovy mám ovšem od dob, kdy se z finské sauny přiřítil představitel svinské fauny, specifický vztah, nemluvě o tom, že nejde o postavu bombardující nás každý den z televizní obrazovky. Příjemné hostinské posezení nad věcmi nepříjemnými s osobitým nadhledem toliko vlastním hostiteli.......a když o Jiřím Děděčkovy, tak s kým jiným, než Janem Burianem. (06.02.2015)

Když jsem minulí týden komentoval svou první Třináctou komnatu, tak jsem se zmiňoval o tom, že tento druh pořadu v pointě vůbec nevyhledávám......hop, uběhl týden a jede v tom zase - nebo v případě "zeleného Martina", by se spíše slušelo říci "lezeme v tom zase". Ačkoliv je mi ekologický aktivista Martin Bursík svým outdoorovým naturelem (ne jako člověk) bližší poety Jiřího Dědeček (již zmiňovaný předcházející díl), z jeho dušezpytství nevyzařovala taková pohoda jako právě před týdnem. Částečně je vina na straně hostitele, částečně zpovědníka....a svou polívčičku si v tomto případě ohrála i Kateřina "biomasa" Jacques. (13.02.2015)

Těžko co hodnotit, tenhle cyklus by se dle mého názoru měl komentovat pouze jako celek. Každopádně tento díl je tou nejlepší odpovědí na otázku, kterou jsem si několik roků dozadu položil i já, a to: Co se stalo s jedním největších frajerů své doby, kterému při troše štěstí, mohla být naše hrouda malá? (23.02.2018)