Reklama

Reklama

Holy Motors

  • Francie Holy Motors (více)
Trailer 3

VOD (1)

Obsahy(1)

Leos Carax, nevyzpytatelný enfant terrible francouzského filmu, se po třináctileté pauze vrátil triumfálním způsobem. Ve filmu, který měl podle mnohých letos v Cannes získat Zlatou palmu, ztvárnil režisérův věrný druh Denis Lavant tajuplného pana Oscara, beroucího na sebe v průběhu jednoho dne nejrůznější identity ve zneklidňující show snímané neviditelnými kamerami. „Kvůli čemu to ještě děláte?“ ptá se Oscara jeho šéf, ztvárněný Michelem Piccolim. „Pro krásu samotného gesta,“ odpovídá Lavantův chameleonský hrdina a charakterizuje tak režisérovo krédo „rozprostřené“ do pěti filmů v průběhu téměř třiceti let. Pro Caraxe typické, bolestně romantické vidění světa se snoubí s hravou provokativností a nezměrnou láskou k bizarním milníkům v dějinách filmu (mezi mnoha jinými Oči bez tváře Georgese Franjua). Jeho uhrančivý spektákl je prostoupen obdivem k Paříži, která bezmocně přihlíží pomalému zániku legendárního obchodního domu Samaritaine v sousedství Pont Neuf, ale třeba i k mizejícímu světu limuzín či zpěvu Kylie Minogue. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (229)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Všem, kteří to označují za "pseudointelektuální", by měl animál Lavant ukousat péra a prsty. Naprostá cinefilní rozkoš, nádherně nostalgický, schizofrenický a energií natlakovaný počin, kterému právě jakékoli pokusy o "intelektuální a racionální" výklady berou páru z pod kotle. Jasně, Carax používá nespočet odkazů (k francouzské kinematografii a především ke svým vlastní filmům), ale Holy Motors nepotřebují k hladkému chodu jejich naprosté pochopení - naopak. Je to nádherně animální, podvratná, svěží a fyzická podívaná, film, který je úplně jinde než většina chcípackých a konvenčních titulů dneška. Ukázka magického života v čase stále větší vyprázdněnosti, pro mě film s velkým F. Kdo to nechápe, ať si jde rovnou lehnout na hřbitov, že jo... ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Neuznávam krátke, nič nevysvetlujúce ČSFD recenzie typu "Pseudointelektuálna sračka". Ale o tomto filmovom patvare sa nič iné napísať nedá, a to tak veľmi, ako o žiadnom inom za posledných X rokov. Niekto, kto vie hýbať kamerou a má rád farby, napísal a natočil niečo, čo zaručene nikto iný nenapíše ani nenatočí. Nie je to málo? Jedna hviezda iba za scény s Evou Mendes, ktoré boli niečím zaujímavé. Asi tou Evou... ()

verbal odpad!

všechny recenze uživatele

Je to prostě nádherný, uchvacující, pohlcující, intelektuální zážitek, plný skryté symboliky, hluboce filosofického podtextu a až perfekcionistického, uměleckého ztvárnění bizarností života v nekonečných kontrastech jeho krásy a obludnosti. Jděte už, kurva, do prdele, ufoni! Tohle si přečíst zdravý, heterosexuální divák, co nemá ánung, kdo je tady co za esoterického pomatence a pod vlivem pětihvězdičkových výstřiků vysoce umístěných homoentit to nakoupí na páteční večer v domnění, že jde o film roku, hluboce postcoitum zalituje, že ten pátek nestrávil raději bitchovaním se ostnatým drátem nebo si třeba neprostřelil koleno nebo tak... V životě jsem neviděl lépe symbolicky ztvárněné hovno, jehož filosofické poselství jsou schopni pobrat snad jen absolventi FFUK, smažky a možná pár autistů. Jsem na rozpacích, mám li risknout druhou projekci přecpaný koksem a velkohubě se přidat k těm místním blábolícím artistům, co i přes kapotu vidí holý motor, nebo se na to prostě vysrat, prohlásit to za idiotskou performance pičovinu a zavřít za tím poklop žumpy. Volím za bé a jdu si raději nechat vytrhat nehty. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

„Weird … so weird.“ Hlavním předpokladem k pochopení Holy Motors je láska k pohyblivým obrázkům a ochota nechat se překvapovat a žasnout. Caraxův film o filmech (a pohybu jako takovém), hercích (kteří nikdy nemohou zcela opustit roli) a divácích (kteří jsou v digitální éře se všudypřítomnými kamerami vlastně také herci) začíná momentem, kdy byl statický obraz poprvé rozhýbán (Étienne-Jules Marey). Následně v anti-narativní sérii epizod propojených panem Oscarem (rodné jméno Caraxe zní Alexandre Oscar Dupont) coby zosobněním onoho pohybu (rozhodně má své opodstatnění, že jej hraje jeden z pohybově nejnadanějších herců současnosti) a médiem zprostředkovávajícím významy (jeho proměny jsou zároveň proměnami kinematografu jako takového) nabízí průřez filmovými dějinami a žánry. Sociální drama, anarchistická komedie (taky vám Lavantův skřet připomněl Chaplina?), gangsterka, muzikál, melodrama... Těžištěm Caraxových filmů byly vždy více jiné filmy než realita. Zde tento přístup povýšil na hlavní princip vyprávění. Film poskládaný ze situací známých z jiných filmů a tím zároveň provádějící dekonstrukci filmového vyprávění. Oproti mnoha svým kolegům píšícím milostné dopisy kinematografii Carax nicméně odmítá být sentimentální a dojímat se nad tím, že filmy a diváci už nejsou jako dřív. Jeho cesta do hlubin jedné pařížské noci (kterou řídí dáma nesoucí jméno slavného francouzského prozaika - Céline) je podvratná, drzá a potměšilá, jak každému musí dojít nejpozději během předposlední scény návratu k „rodině“ (a evolučním počátkům nikoliv filmu, nýbrž člověka - jedno nemůže existovat bez druhého). Krása a (po)divnost jsou si rovny. Carax neoplakává konec filmu, přemýšlí nad jeho možným znovuzrozením. Film chápe jako kolektivní sen (v jednom z prvních záběrů vidíme sál plný spících diváků). Jako milostný vztah (když milenci v jedné z posledních epizod mluví o tom, že jim zbývá 30 minut, jde zároveň o čas zbývající do konce Holy Motors). Jako život (všichni jsme součtem filmů, které jsme viděli). Život skrze filmy. Kde není filmů, zbývá jenom smrt. P. S.: Holy Motors jsou zároveň cenným výchovným materiálem. Ve skřetím segmentu ukazují jedinou přiměřenou reakci na člověka dělajícího s oblibou svými prsty „vzdušné uvozovky“. 90% Zajímavé komentáře: FlyBoy, Hortensia, Aelita, noriaki, zencitizen ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Otravný Artík. První čtvrtce bych dal co do zážitku 40 procent, druhé 30 procent, třetí 20 procent a čtvrté taky 20 procent. Ministerstvu vnitra by z toho vyšel nadfilm, ale ... Mám rád otevřený texty, ale čeho je moc, toho je příliš. Tohle je roztlemený jak dveře do chlíva. Meh ()

gouryella 

všechny recenze uživatele

Tohle je tak artove az to artovym vlastne prestava uplne byt a meni se pouze v uchylnou exhibici hlavni postavy - i kdyz obcas velmi povedenou a vtipnou...... ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Mám to chápat tak, že pan Merde z Tokia! byl pouze zdejší páně Oscar na dovolené? To je tedy zklamání... Každopádně (p)o tomto lze s jistotou prohlásit jediné; Kylie je tragická i jako herečka. Zbytek je tak specifický a okázale všem(u) navzdory, že stojí za to dát mu šanci, i kdybyste ho měli po deseti minutách znechuceně vypnout. I když je docela velká šance, že si v tom slepenci kvalitou značně nesourodých segmentů najdete ty své k adoraci/opovrhování; já si je tam našel a byly zastoupeny v zásadě přesně půl na půl. ()

JFL 

všechny recenze uživatele

Blouznivě fantaskní óda na odosobnělost i procítěnost kinematografie a především hereckou všestrannost Denise Lavanta. Leos Carax jako by si prostřednictvím epizodické struktury "Holy Motors" splňoval sny co se týče natáčení konkrétních bizarních sekvencí se svými oblíbenými aktéry ve fotogenických či ikonických prostředích francouzské metropole. Při tom skládá melancholickou poctu herectví coby profesi proměny, při níž se původní osobnost herce rozplyne v cizí identitě, potažmo ukazuje otroctví člověka ve virtuálním světě předdefinovaných rolí, kde se i limuzíny obávají o svůj osud. ()

pan Hnědý 

všechny recenze uživatele

Více vyzařovaný akt (zahraný hlavní postavou, divadelní formou, bizarních perverzí), ale méně tajemnější (ve slovech, otázkách, myšlence) Cosmopolis. The world is one big theater. ******* Po druhém zhlédnutí zvyšuji je to více tajuplnější než jsem se domníval. Během Holy Motors se dostáváme do úplně odlišného světa než v jiných filmech, a to je to kouzlo. ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Zcela osobní poznámka. K Holy Motors se myšlenkami vracím zdaleka nejvíc ze všech filmů, které jsem letos viděl. Jen se mi potvrzuje, že rozhodně nejde o prchavý výstřelek nebo o pouhý intelektuální konstrukt odtažitě komentující nejrůznější aspekty kinematografie, ale že ten film má kurva srdce. Je to taková perverzní láska na první pohled. ()

gudaulin odpad!

všechny recenze uživatele

Je to opravdu zvláštní, protože Caraxovo Hovno jakožto příspěvek do povídkového filmu Tokio se mi opravdu líbilo a považoval jsem to sice za navýsost ujetou, ale zároveň provokativní a zábavnou hříčku. Stejný motiv a zároveň styl použitý v Holy Motors mně přinesly nanejvýš nepříjemný zážitek, na který hodně dlouho nezapomenu. První půlhodinu jsem se pouze brutálně nudil, v dalších minutách jsem na nudu zapomněl pod dojmem čím dál silnější nenávisti, kterou jsem k téhle konstrukci začal pociťovat. Intelektuální onanie toho nejhoršího ražení, která naprosto oprávněně uvádí do extáze všechny ty vytříbené estéty, kteří jsou ochotni hledat ty nejskrytější významy nejlépe i tam, kde vůbec žádné nejsou. Netvrdím, že to je Caraxův případ, umím si samozřejmě představit hned několik vysvětlení téhle hříčky, nicméně na režisérovu hru jsem v žádném případě nedokázal přistoupit a jedno vím docela jistě - kdykoli v budoucnosti se jeho jménu velkým obloukem vyhnu. Popkorňáci nejspíš nebudou mít důvod ztrácet s Holy Motors čas - a zcela oprávněně, nemá jim totiž co nabídnout - líbit by se mohl nejspíš těm, co obdivují tvorbu Petera Greenwaye. Za sebe můžu říct, že jsem od dob Greenawayovy 8 1/2 ženy nenadělil žádnému filmu odpad s tak perverzní rozkoší jako právě Holy Motors. Tenhle film můžete buď milovat, nebo nenávidět - nic mezi tím. Ti, co dávají alibisticky 3*, obelhávají buď sebe nebo ty druhé. Mohl bych pochopitelně vyzvedávat perfektní kameru, herecký výkon Denise Lavanta nebo mondénní ksichtík Evy Mendes, ale raději někdy jindy a v jiném filmu. Celkový dojem: 0 %. ()

Tuxedo 

všechny recenze uživatele

Asi něco podobného zamýšlel Richard Kelly se Southland Tales a další ambiciózní tvůrci, snažící se vypořádat s otázkami světa, vesmíru, člověka a kinematografie. Příběh muže, který nežije svůj život, ale hromadu jiných, aby ti „ostatní“ měli pocit, že se děje něco „skutečného“. Caraxovo pitoreskně dojímavé zamyšlení se nad divadlem světa, v němž jsou jeho obyvatelé diváky a herci, ale nikdy opravdovými lidmi. Oceňuji, že se Carax rozhodl pro svěží a nedefinovatelné pojetí a zvolené téma zároveň poskytuje možnost bravurně střídat žánry (muzikál, polské sociální drama, animovaný film pro dospělé, groteskně-hororové pokračování Caraxova segmentu z Tokio!) a v neposlední řadě ukazuje Denise Lavanta coby herce nikoliv mnoha tváří, ale všech! 47.MFFKV ()

StarsFan 

všechny recenze uživatele

Film, o kterém více než o jakémkoliv jiném platí, že krása je v očích pozorovatele. Nenabízí totiž jasný příběh, nemá jednoznačné vyznění. Nevím, jestli to měla být komedie, drama, psychologický film, satira nebo cokoliv jiného. Nevím, jestli to byla ukázka krize osobnosti, kdy se člověk vzdaluje své vlastní identitě; milostný příběh zaměřený na to, jak přemíra práce ničí vztahy; snaha představit divákovi rozmanitost Paříže a lidských osudů v ní; metafora na to, jak člověk nezná lidi žijící kolem něj; film o touze člověka žít vícero lidských osudů; náhled na to, jak rozdílný mohl být náš život, kdybychom se vydali v nějakém okamžiku jinou cestou; výpověď toho, co stojí člověka být hercem; zdůraznění psychologického tvrzení, podle kterého každý člověk v každém dni, s ohledem na své okolí v daném okamžiku, hraje rozdílné role; sen, který se člověku zdá za jednu noc... Vlastně jsem měla pocit, že sleduju dvouhodinový showreel Denise Levanta. Ale nesmírně krásně natočený a tak zvláštním působem poutavý, že ho už teď chci vidět znovu. Poznámka: S odstupem času musím říct, že jsou Holy Motors snímkem, ke kterému se myšlenkami vracím více než 95 % filmů viděných za poslední rok. Což jejich kvalitu, myslím, jen potvrzuje. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()

Související novinky

Febiofest má letos Deneuve i stan na Václaváku

Febiofest má letos Deneuve i stan na Václaváku

11.03.2018

Pětadvacátý ročník Mezinárodního filmového festivalu Praha - Febiofest letos nabízí velmi kvalitní dramaturgii a zajímavé hosty. Tím jistě nevyhledávanějším bude francouzská herečka Catherine Deneuve… (více)

Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz

Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz

06.01.2013

Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (více)

Reklama

Reklama