Rozhovor anjelov
Obsahy(1)
Intenzívny, snový, poetický – taký je jeden z najumeleckejších filmov Dereka Jarmana Rozhovor anjelov. Vďaka svojmu maliarskemu cíteniu Jarman namiešal prekrásnu zmes farieb, svetiel a vzorov, do ktorej nekonvenčne a nesmierne pôsobivo odel Shakespearove ľúbostné básne. Väčšina zo 154 Shakespearových sonetov bola venovaná neznámemu mladému mužovi, často nazývanému Pôvabný mladík. Emotívny prednes 14 sonetov v podaní Judi Dench sa prelína s éterickými scénami: postavy na morskom pobreží, pri potoku či v pestrofarebných záhradách. Narušenie týchto magických scén obrazmi pustej a hrozivo vyzerajúcej krajiny dokonale vyjadruje radosti a útrapy lásky zobrazené v sonetoch. Jedinečná technická metóda spočíva v použití formátu Super8 a následnom prenesení na 35 mm film. Výsledkom je úžasná estetika a jej opojnosť umocnená ospalým Coilovým soundtrackom. (IFF Bratislava)
(více)Recenze (7)
Tam, kde nás andělská tvář pozoruje a dotýkáme se křídel. Snová, nadpozemská optika. ()
[9. FFI 2015] Rozhovor anjelov. Takmer akékoľvek vyňaté políčko filmu by obstálo ako svojbytný a jedinečný obraz, ale len v spojení s hudbou Coil a Shakespearovými sonetmi predčítanými Judi Dench sa z neho stáva atmosférou nebývalo vťahujúce a pohlcujúce dielo, ktoré mi svojim spôsobom v jednotlivých tretinách prvých 60 minút evokovalo Danteho Božskú komédiu v jej chronologickej následnosti - Peklo, Očistec, Raj. Škoda, že mám silný pocit, že Jarman neudržal prísne zovretý pôvodný koncept (akokoľvek sa to zdá v súvislosti s tak slobodným filmom paradoxné tvrdenie); punkové narušenia dôkladne rytmizovaného plynutia času a priestoru boli pre mňa tentoraz silne rušivé a vytŕhali ma z filmu späť medzi otravne sa smejúcich a rozprávajúcich divákov v kinosále. 70% ()
Jaký ďábel mohl spojit patrně nesmrtelné Shakespearovy sonety, jejich éterický přednes Judy Dench, zvukové umění Petera Christophersona a Johna Balance se zcela nepoddajným, experimentálním obrazem...? Derek Jarman vsadil na absolutní tvůrčí volnost. Rezignoval na zcela přímé spojení obrazu se zbylým, kdy filmové záběry po většinu stopáže jakoby obcházejí kolem a žijí svým vlastním, našemu času nepodléhajícím životem (pomineme-li některá ne úplně nejvhodněji použitá technická aditiva, viz např. souboj / oheň). Volně se postavil také k interpretaci některých sonetů a vytvořil tím v podstatě fantaskní svět plný magických / snových pasáží a především symbolických obrazů. Poezie, metafyzika, přesah. Montecute. │100% ()
Homosexuálně orientovaní umělci (a co jich je! a co jich je skvělých! a kolik z nich je filmařů!) se asi svého stigmatu nedokáží zbavit ani ve svých výtvorech. "Obyčejní" režiséři zřejmě nejsou na svoji sexualitu tak vázaní. A co diváci? Většině je to asi nepříjemné, stejně jako mně. Nicméně film Dereka Jarmana patří k těm, které by asi jinak nevznikly. A to by byla škoda, protože spojení jeho vizuality s hudbou skupiny Coil (How to Destroy Angels z roku 1984) a kupodivu ženskou recitací shakespearových milostných Sonetů tvoří velmi silný útvar. "Experimentálně" pojatý film je nespíš příběhem rituální očisty (plameny, voda, jeskyně), začínajícím někde u Sysifa či v Dantově pekle a končícím aktem a prožitkem katarze, klidu (opět oheň, vítr, vějíř). Heterosexuální divák si to ovšem bude muset převést do své řeči, což si myslím není tak obtížné. ()
Sejxpir -- keby nebolo isteho Orsona Wellesa, doteraz by som nevedel, kto to bol . 65 % ()
Nádherný videoart - videoklip - hypnotická orgie obrazu a hudby (Coil) korunovaná hlasem Judi Dench. Ano Láska je Zákon. A imho nejlepší buzerantský film všech dob. ()
Mezi postmoderní koláží z hádankovitých obrazů, většinou nelibozvučné hudby a ruchů a (ženou přednášenými !) Bardovými verši vzniká zvláštní napětí. Bohužel mi homoerotický obsah nedovoluje vše náležitě spoluprožívat. Film, ke kterému se asi hned tak nevrátím, má přesto moji úctu. Vyzařuje z něj vše, co chybí většině výrobků dnešní kinematografie : v první řadě niterná účast autora na předváděném, chuť a odvaha tvořit ve smyslu HLEDÁNÍ a lhostejnost k dálnicím. Byl to tuším Mallarmé, kdo mluvil o poezii pro žíznivce azuru, nikoli pro člověčí stádo. Jarmanovo celoživotní dílo je z tohoto šuplíku, přičemž ona modrá v něm dostává ještě další význam. ()