Hořící keř

Ráda bych přiložila mokrý hadr na čelo všech, kteří tento film vnímají pouze jako politickou propagandu a dle svého smýšlení ho buď zcela odsuzují, nebo naopak vynášejí do nebes. Dějiny píší vítězové, to nechť si laskavě uvědomí obě strany a nyní již k filmu samotnému. Minisérie je natolik kompaktní, že se mi příčí jí říkat seriál, je to jeden dlouhý film rozdělený do tří částí. Perfektní tempo je občas přerušeno zbytečnou scénou, zhruba půlhodina byla ve filmu navíc. Ale to dokázala kompenzovat naprosto úžasná hudba a skvostný výkon Táni Pauhofové. Zdá se, že všechny mladé a kvalitní herečky v českých filmech jsou Slovenky. Mimochodem rozhovory Pauhofové s Hubou patřily k vrcholům filmu. A Agnieszka Holland? Ta si pouze v mých očích upevnila pozici nejlepší evropské režisérky. (19.02.2013)

Hořící keř má svoje chyby, ale nedýchal som väčšinu štvorhodinovej stopáže, tak myslím, že si zaslúžia byť odpustené. A Jaroslava Pokorná by mala dostať aspoň toho Leva, keď už tu nič lepšie nemáme. (12.02.2013)

S Pustinou zatím nejlepší a nejambicióznější projekt českého HBO. Výborné a důsledné zmapování událostí, které následovaly po Palachově činu. A hlavně skvělé vystižení (temné a mrazivé) atmosféry doby ruské okupace a nastupující normalizace. Scéna na hřbitově, odehrávající se v posledních minutách, je nekonečně smutnou ilustrací neomluvitelně odporné lidské krutosti. I pouhá vzpomínka na ni mi vhání slzy do očí... 90 % (27.05.2019)

Ale jo, dobrý, jenom ten závěr jsem čekal jinačí. Ukázka manipulativního chování totalitního režimu. Při sledování mě napadaly výrazy jako „bezmoc“ a „svině“. (08.06.2014)

Štepán Hulík musí byť obsesívny kávičkár. Toľko scén, kde sa káva pije, alebo sa aspoň o jej konzumovaní hovorí, som ešte nikde nevidel. Ale o tom našťastie film nie je. Ten je v konečnom dôsledku o zhubnom pôsobení najvyššej štátnej moci na rozhodovanie človeka a tak na jeho pomalom morálnom úpadku a tým pádom aj celej spoločnosti. Domnievam sa, že následky cítime ešte aj dnes a že ich budeme cítiť stále. Pretože najdôležitejšie je v živote ochrániť za každú cenu svoju rodinu. Ťažko sa potom súdi. O to viac ale môžeme vyzdvihnúť ľudí, ktorí sa vzoprú. Tým nemyslím Palacha, ten to v hlave v poriadku asi nemal, pretože si dobre uvedomoval, ako ublíži svojim najbližším. Mám na mysli právničku a Palachovu matku, ktoré to proste riskli. V Keri nie je nič, čo by sme už niekde nevideli, sledovačky, auto pred barákom, alebo naháňanie vylepovačov plagátov. Lenže v tretej časti sa film už naplno rozbehne a oprostí sa od klišé a konečne sa dostaneme pod povrch vecí. Záverečná snaha vypovedať niečo o tom, že pravda raz zvíťazí, vyznieva z dnešného hľadiska bohužiaľ naivne. Výsledný kladný dojem z tohto projektu vyplýva z pevnej Hollandinej réžie. Jej sa totiž podarilo nielen vkusne natočiť klišé scény, ale presvedčiť ma, že nesledujem naše miestne herecké stars, ale skutočné postavy. (24.09.2016)

Tak tihle ,,borci" dostali v letošních volbách(2013) 741 044 hlasů a obsadili krásné bronzové místo. Musím uznat, že mě snímeček mnohokrát dosti rozhodil. Graduje jako prase. Kdyby v něm tak špatně nehrál Vojtíšek Kokotek, tak bych snad ani nepoznal, že se jedná o český film. Většina herců a hereček tu ovšem hraje jako o život a Táňa je ke všemu sexy. Po technické stránce se pohybujeme také hodně vysoko. Rozhodně by mě velmi překvapilo, kdyby se tady neudělovaly ceny. Bez ohledu na to, jak to tehdy skutečně bylo, protože to neví nikdo z nás, se musí před filmem každý hluboce sklonit. Myslím si, že film strčil do kapsy i některé starší filmové skvosty zobrazující tehdejší režim. Tři a půl hodiny uteče velmi rychle. Film vřele doporučuji úplně všem. (04.11.2013)

V poslední době filmy české produkce nedosahují moc velkých kvalit a tak jsem se jim spíše vyhýbal, ovšem Hořící keř mě svojí mrazivou tématikou z dob komunismu, konkrétně upálení Jana Palacha naprosto uchvátil. Viděl jsem zároveň snad nejdelší film vůbec a musím uznat, že mi vůbec nepřipadalo, že se dívám na skoro čtyřhodinový film, protože se tu pořád něco dělo a pořád se mi z toho mrazivého tématu tajil dech a srdce bušilo o sto šest. Myslím si, že každému antikomunistickému člověku bude po shlédnutí tohoto filmu naprosto spokojen. Velký palec nahoru si také zaslouží nádherná hudba, která dodávala v už tak dobré atmosféře nádherný prožitek z filmu. (28.11.2013)

Opravdu velké dílo. Na jednu stranu nepřináší (v zásadě) nic nového. Filmů o komančích už každý viděl tucty, každý už měl - minimálně díky filmovému plátnu - tu možnost pocítit ten strach, tu bezmoc, tu touhu vystoupit z řady a postavit se režimu... Na stranu druhou je Hořící keř opravdu velmi dobře natočen, s celou plejádou skvělých českých herců (i ten Kotek se dá snést), silným příběhem a skvělou hudbou. Dlouhé... ale výtečné... 90% (12.05.2016)

V dnešní době prostě jen stačí vzít si velké téma - Palach, Lidice, heydrichiáda, Mnichov - a natočit k němu film jakéhokoliv žánru. Úspěch na festivalech následně zaručen. Hořící keř sice patří k tomu lepšímu, drží ho hlavně skvělá režie, ale v kontextu celé české (československé) kinematografie je to prostě málo! Vidím tady hodnocení 87%, čili by se měl tento film kvalitativně pohybovat někde na úrovni Údolí včel, Kladiva na čarodějnice, Smrti krásných srnců atd. Těmto filmům přesto nesahá ani po paty. Poslední dobou se filmy hodně nadhodnocují, sám to dělám, protože už jsem zvyklý, že v éře Babovřesek se nic lepšího točit nebude, ale přesto ten kvalitativní rozdíl mezi vysoce hodnocenými filmy je třeba mít na paměti. (28.11.2014)

Dlouhé, předlouhé, ale jedinečné! (27.01.2016)

"Vzhledem k tomu, že naše národy se octly na pokraji beznaděje a odevzdanosti, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit svědomí národa. Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát za naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku, a tak jsem získal právo napsat první listy a nastoupit coby první pochodeň. Naše požadavky jsou: 1) okamžité zrušení cenzury 2) zákaz rozšiřování „Zpráv“. Jak viděno, naše požadavky nejsou přemrštěné, spíše naopak. Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, to jest do 21. 1. 1969, a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou (časově neomezenou stávkou) našich požadavků, vzplanou další pochodně. Pochodeň č. 1 P.S. Věřím, že naše národy víc světla potřebovat nebudou. Leden 1968 začal shora, leden 1969 musí začít zdola (má-li začít)." (03.02.2014)

Nepozeral som jednotlivé diely v chronologickom poradí, takže pôvodné štyri hviezdičky som ustálil na tri. Nechcem a nebudem filmy hodnotiť podľa atraktívnosti námetu a naliehavosti posolstva, ktoré vysiela. Film, a teda aj Hořící keř, hodnotím podľa dojmu z neho a nie podľa môjho názoru na Palacha a jeho čin. Film je dobrým a v existujúcej mizérii asi jedným z najlepších pokusov pravdivo reflektovať dobu, ľudí a ich život pred 40 rokmi. Film je neskutočne dlhý. Najhoršie je, že jeho dĺžka nie je dôsledkom prebytku epizód, dialógov a akcie, ktoré nemohli byť opomenuté, ale nastavovania, resp. dopĺňania úplne zbytočných a od dejovej línie odbiehajúcich epizód. Dobové reálie boli presné, ale pri výbere hercov bolo treba dávať väčší pozor na to, aby mali ksichty z rokov šesťdesiatych a nie súčasníkov. V deji a dialógoch to niekedy dosť výrazne zaškrípalo a pre mňa, ako pamätníka, bola tá nevierohodnosť a mytizovanie ťažko ospravedlniteľné. Pretože si viem predstaviť výsledok zostrihania tohto eposu na dva diely, musím považovať tento film za celkom dobrý pokus, ktorý stále ešte nedorazil do cieľa. (01.03.2014)

Osudové okamžiky hořkého konce československého Pražského jara osmašedesátého roku dnes mají společného jmenovatele. Jan Palach. Naivní hrdina sotva dospělého věku, sahající v zoufalé situaci po zoufalém činu, je memento s tak silným lidským přesahem, že jej nelze povrchně vnímat jen jako součást či snad pouhou kulisu dějinných tragédií této země. Je činem, vysoce přesahující národní charakter a v kontextu celospolečensky rozjitřené atmosféry postokupačního Československa v mnohém navazující na činy svých předchůdců v čele s Janem Opletalem. Sdílená blízkost doby, s níž prožívala své studentské mládí režisérka Agnieszka Holland, je neméně důležitým rysem celého velkofilmu, který ale zároveň s tím neslouží coby alternativní náhrada učebnicových dogmat. Dramatická linie ožívá nejen příběhem Palachova hrůzného aktu, ale především nenásilným způsobem připomíná nezdravé ovzduší okupované Prahy. Zástupné úlohy pomyslného transformátoru přebírají postavy JUDr. Dagmar Burešové a exponovaného člena ÚV KSČ Viléma Nového, jejichž soudní duel vynikajícím způsobem ilustruje měnící se politické klima. Z hereckého obsazení je znát pečlivý výběr jednotlivých protagonistů, vypínajících se v rámci možností k nejvyšším uměleckým metám; v jejich čele stojí především půvabná čechoslovenka Tatiana Pauhofová a společně s ní také Trojan, Bareš, Budař, Medvecká, Novotný, Stach a Adrian Jastraban. Výkon více než mimořádný odvedla Jaroslava Pokorná v roli paralyzované Palachovy matky, s jejíž hlubokou osobní tragédií herečka zcela prolnula. Je tu ovšem také plastické ztvárnění alibistického nomenklaturního poslance Nového v přesném podání Martina Huby i celá plejáda důležitých epizodních postav. Domácí i mezinárodní ocenění snímku na prestižních filmových festivalech by mělo v první řadě přispět k otevřenosti českého myšlení v oblasti přístupu k nedávné minulosti a připomenout přicházejícím generacím nejednoduchý zápas o demokratickou společnost. (18.02.2014)

Jedna hvězda jenom za to jak se jim tu udalost povedlo zfilmovat.. jinak neskutečná nuda, ukecanost, 4 nekonečné hodiny v kině.. lide co sedeli předemnou a zamnou opouštěli předčasně sál.. ani jsem se nedivil. Celý film jenom soudní procesy otom kdo vyhraje a kdo napsal něco špatného o Palachovi.. samý kecy bla bla bla.. začátek byl dobrý zbytek stál za hovno. (29.09.2013)

Absolutorium hudbě, ten tklivý motiv prostupuje celým filmem a je stejně hořký jako krutý. Agnieszka vzala projekt, který filmově nadchne, ale lidsky je hrozivý a tragický jako češství samo. Detailní zpracování doby, za níž naši předci zaslouží poplivat. Tehdy jsme se měli k demokracii dostat, tankům navzdory. A stačilo málo, aby se národ spojil. Trvalo mu to dvacet let, ale to už jsme odbočili. Herecky mi bylo líto Huby, takhle hnusnou postavu si nezasloužil, naopak přál jsem slizounovi Novotnému. Postava ztvárněná Ondřejem Malým je nedotažená, neseděl mi Kotek. Líbil se Děrgel a samozřejmě Zindulka. (04.05.2019)

Agnieszka Holland mi Hořícím keřem splnila jedno divácké přání: vidět konečně jeden současný česko-slovenský film se silným společenským dramatem v sobě, natočený na takřka světové úrovni. Nikdy jsem nedokázal oslavovat čin Jana Palacha, vidět v něm jakýkoliv vzor či dokonce inspiraci a už vůbec ne vnímat sebevraždu jako smysluplnou protestní reakci člověka proti čemukoliv. Přesto mne jeho čin vybízí stále víc k hlubšímu zamyšlení. Pouze jsem se obával, zda vyznění filmu nebude až příliš jednostranné... a v závěrečném epilogu, který mi už připadal zbytečně navíc, nakonec přeci jen bylo. Jenomže co naplat, Agnieszku Holland si skrze Hořící keř můžu směle zařadit do skupiny těch režisérů (vedle Alana Parkera, Costa-Gavrase a Jiřího Sequense), kteří mne svojí politicky silně vyhraněnou tvorbou dokážou oslovit natolik, až jde prezentované ideologické smýšlení pro mne téměř úplně stranou. Oceňuji, že se film po většinu času netočil pouze kolem jedné notoricky známé osobnosti, ale od události Palachova sebeuáplení se zde skvěle odvjíel příběh v několika vrstvách a zaměřil se na pestrou škálu postav, které tato šokující událost na sklonku 60. let silně poznamenala. Bez zbytečného rozjezdu se v první scéně začala pohlcující záležitost, okamžitě jsem byl vtažen do děje a dobře zdynamizovaná kamera to silně umocňovala. Nejednou podmanivá retro atmosféra doby, podpořena dobovými šlágry v pozadí, tady krásně kontrastovala s atmosférou tíživého obsahu...                                                                                                     * * *                        Prožíval jsem na dálku s postavami Palachových příbuzních silné emoce, plně zasažen jsem začal vnímat, jak šílená doba (okupace) vyplodila doslova šílené reakce (veřejné sebevraždy několika studentů) a současně si vedle toho v dostatečné míře užívat i po všech stránkách velmi kvalitní filmařinu. Celkově snímku vévodily znamenité herecké výkony (pouze mne ve výsledku zamrzel tak mizerný prostor pro Mirka Krobota). Několik komorních příběhů s rodinným i kriminálním subžánrem, plné krásně symbolických scén (např. tou s policajtem, který si tlačí auto se svou rodinou přes hranici vlastníma rukama) se později svižně překlopí do téměř detektivního pátrání ze strany obhájkyně, která marně, ale pevně bojuje za čest jména Palacha pro pozůstalou matku, ve věci šířících se fám. Pokud jsem nedokázal být na jedné straně s tvůrcema v případě adorace dvou extrémně revoltujících studentů, tak v případě doktorky Dagmar Burešové v podání úžasné Táni Pauhofové jsem už na jedné straně rozhodně byl a celé vyvrcholení v podobě soudního procesu vnímal jako velice napínavé i v případě, že jsem vzhledem k roku dění tušil, jak asi může pro obě strany dopadnout. Krásné zakončení této linky vnímám v nesmírně působivém obrazu Dagmar v posteli, po prohře ve své práci, ale zároveň šťastné matce dvou dětí. 90% (30.08.2020)

Po dlouhé době opravdu zajímavá a hlavně výborně zpracovaná podívaná z českých luhů a hájů. Do detailu zrekonstruovaný pohled na to co následovalo po upálení Jana Palacha, který překvapí hlavně profesionální výtvarnou stránkou a velice dobře vybranými herci ve skvělých rolích. Je vidět, že skvělé české filmy nedělají čeští režiséři ... škoda. (06.03.2013)

Chápem zmysel filmu, chápem poukázanie na to ako ideologická mašinéria všetko ututlala alebo postavila do krivého obrazu. Ale nemôžem považovať samoupálenie pravdepodobne psychicky narušeného mladíka za hrdinský čin. Nerozumiem, že vôbec niekto toto uznáva. Vybrať si najhoršiu možnú smrť len preto, aby som nezmenil nič? A ísť do toho s týmto vedomím? To nie je normálne. Preto túto glorifikáciu musím dať do priemeru. (14.02.2017)

Po shlédnutí 1. části nemohu jinak, než dát pět hvězdiček. Konečně někdo (a nikdo menší než A. H.) věrně a s úctou natočil film o tragických událostech, které ovlivnily životy mnoha lidí. Jan Palach- upálil se pro důležitou věc... Na Václaváku, během dne. Kolikrát jsme už o tom slyšeli? ..ale je rozdíl stokrát slyšet a jednou vidět. Vidět najednou vše, co se kolem začalo dít- nedít. Ten, kdo tu dobu zažil, ví. Já ještě nebyla na světě a vím prostě jen něco. Dnes mi ale tvůrci dali možnost nahlédnout dále. Snad proto, že jsem sama maminkou, pukalo mi srdce při hereckém výkonu paní Jaroslavy Pokorné. Byla prostě úžasná! Celková, pietní a vkusná atmosféra snímku nemá obdoby! Paní režisérka se osobně účastnila "palachiády". Jsem ráda, že uplatnila svůj talent, vzpomínky, spojila se se skvělým scénáristou, s řadou excelentních herců a vytvořila prostě nádherný film, který by měli promítat povinně na středních školách. P.S. : Famózně hraje Petr Stach!!! Dodatek po shlédnutí celé série: nastala chvíle, kdy jsem se rozplakala nahlas. To se mi stalo pouze v životě, nikdy ne u filmu. A teď kriticky: všem, co v tom hráli, to nikdy nezapomenu. Dobrá práce! (31.01.2013)