Hořící keř (TV film)
-
Gorejący krzew
-
Burning Bush
Drama / Životopisný
Česko / Polsko, 2013, 2x109 min (Alternativní: 206 min, Televizní verze: 84+72+78 min)
Česko-Slovenská filmová databáze
Drama / Životopisný
Česko / Polsko, 2013, 2x109 min (Alternativní: 206 min, Televizní verze: 84+72+78 min)
V kinech
od:
Foox
V České kinematografii nemá Hořící keř obdoby, od výpravy, přes triky až po hudbu. Největší síla celé trilogie je ve scénách beze slov. Ať už, když se nic netuší matka dozví o upálení svého syna, zástup spoluobčanů se svíčkami u jejího domu nebo psychický teror, který prožívá sama doma nejen pomocí telefonu. 90%(26.2.2013)
cheyene
Když se zdržím komentování upálení Jana Palacha jako aktu a zůstanu věren pouze hodnocení filmu Hořící keř, tak musím konstatovat, že snímek mě bavil zejména ve svoji první části. Druhá už méně a třetí nejméně, přičemž nejzajímavější na posledních dvou byly jejich epilogy. Zpracování filmu však pochválit můžu, podobně jako herecké výkony. Dávám 4*, avšak po první části jsem doufal i v 5*.(19.7.2014)
Matty
Hořící keř je především minisérií extrémně návodnou, což by nemuselo vadit u rodinného melodramatu, ale v případě politického dramatu podle mne důsledné vedení diváka v pořádku není. Nevidím důvod, aby byl nemelodramatický příběh vyprávěný se zesílenou expresivitou. Jako kdyby události po Palachově sebeupálení neměly dostatečný dramatický potenciál samy o sobě, drama je vytvářeno uměle a nadto ještě zveličováno téměř exploatačními prostředky. Excesivním herectvím, vypjatým hudebním doprovodem, zesílenými zvuky (nejlépe dětského křiku). Tvůrci podceňují sugestivnost něčeho tak prostého, jako je ticho. V druhé epizodě se série párkrát překlopí do hororu, a ve třetí intenzivní zatraktivňování obsahu vrcholí žhavou erotickou scénou. Zduřelá dramatičnost ztěžuje odlišení banálního dění od skutečně podstatných situací. Všechno je vyhrocené do krajnosti. Pořád. Napětí není kam stupňovat. ___ Nevhodně kladeným důrazem trpí rovněž scénář, který se zaobírá detaily tam, kde ničemu neslouží a sleduje více dějových linek, než kolik lze na prostoru čtyř a půl hodin uspokojivě rozvést a někam dovést. Hulíkem pečlivě nastudovaný historický kontext zde vyloženě bojuje o pozornost s osobními životy hrdinů, které nakonec vítězí (a zcela opomenut tak například zůstává tlak vyvíjený na československou vládu z Moskvy, která se bála průseru srovnatelného s událostmi srpna 68 a po-palachovské demonstrace považovala za projev nejistého stranického vedení). Série se na jednu stranu uchyluje k používání laciných zkratek při vykreslování některých vedlejších postav (což jsou kromě Burešové v podstatě všichni) a zároveň trpí nadbytkem slov, která buď v celku vyprávění nenacházejí pevnější místo, anebo jsou zhola zbytečná. Často by k vyjádření téhož stačil vhodně zvolený pohled herce. Postavy navíc často mluví jako u soudu (tedy spisovně a diplomaticky), i když se tam zrovna nenacházejí. Jestliže nechtěla do scénáře kvůli taktnosti příliš radikálně zasahovat Hollandová, měl se o dodatečné pročištění postarat dramaturg. ___ Jestliže první epizodě nelze vinou celkové přepálenosti věřit ani všepožírající šeď a zmar nastupující normalizace, klidnější druhý díl s mnohem lépe zacíleným vyprávěním zprostředkovává hřbitovní posrpnovou náladu výrazně přesvědčivěji, ačkoli pracuje s málo pravděpodobným předpokladem, že po vpádu vojsk Varšavské smlouvy došlo k náhlému zlomu. Veřejné dění téměř nikoho nezajímá, skoro všichni jsou nasraní, úroveň služeb je tristní a jídlo v restauracích nepoživatelné. Ulice se hemží agenty StB a policajty, kteří nepromarní žádnou příležitost šikanovat nevinné občany. Skutečně je vykreslení Československa jako místa naprosto nevhodného pro normální život nejlepším způsobem, jak se vypořádat s normalizací? Jasně roztříděné postavy svědčí o snaze existující mýty přiživovat, nikoli zpochybňovat, natož bourat. Zlidšťování komunistů, kteří přece taky mají rodiny, jež musí živit, působí nuceně. Nesrovnatelně přesvědčivější byl ve vytváření normalizačního morálního bludiště, v němž se mohl ztratit kdekdo, Christian Petzold s jeho Barbarou. Ta je svým přirozeným, scenáristicky nekostrbatým během událostí v řadě ohledů pravým opakem Hořícího keře. ___ Zmar ještě zesiluje vysoce profesionální řemeslné zpracování. Záběry jsou hozené do tmavých barev, časté místo dění představuje zakouřený pokoj, postavy kamera zabírá (resp. sleduje) zpovzdálí, mnohdy přes jiné objekty, s řadou odrazových ploch v popředí (okna, dveře, vitríny). Dokumentárně „pátravé“ (ve skutečnosti velmi pečlivě promyšlené) záběrování nás oproti zvukové stopě nijak agresivně netlačí k přijetí jediného hlediska, jenže hudba a slova nad obrazy vítězí stejně jako osobní dramata nad suchou faktografií. Ať šlo o záměr, nebo náhodu, Hollandová formálně navazuje na to nejlepší z polské školy morálního neklidu. Bohužel jen formálně a bohužel jen někdy (převážně v druhé epizodě, která se oproti dalším dvěma více zaobírá fakty než emocemi). ___ Mimoumělecká hodnota Hořícího keře jasně převažuje nad jeho skutečnými kvalitami a tvůrci mají bezesporu velkou výhodu v tom, že na dané téma zatím nic (významnějšího) nevzniklo. Bude na dalších filmařích, aby to zkusili znovu, jinak, a snad také lépe. 65% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Sandiego, Cabotin, zencitizen(18.1.2013)
lamps
200 minut vytříbené filmařiny a nádherné výpravy pouze proto, abychom se dozvěděli, že komunisté byli/jsou manipulační a bezcitné svině? První dvě epizody fungují po scénáristické i dramaturgické stránce naprosto výtečně a příběh rozprostřený mezi mnoho charakterních postav se odvíjí stejně hladce a nenuceně jako život Brunejského sultána, avšak v poslední části je bohužel degradován na chabě gradované soudní přelíčení, které dává až moc prostoru politice a potlačuje skutečné lidské emoce, v tak hojné míře přítomné v předešlých dvou dílech. Přesto se však jedná o výjimečný počin, co do režie, hudby a hlavně herců splňující takřka světové parametry pro silné životopisné drama. Zde je cesta, kterou se musí český film vydat, a hmotná mezinárodní ocenění na sebe jistě nenechají dlouho čekat. 85%(17.5.2014)
dO_od
// Perfektní! A já se fakt bál, že už z našich luhů a hájů nikdy neuzřím nic silnějšího, než Karamazovi popř. možná vychvalovanou Terapii. A ejhle, stačilo zavolat HBO, polský talent (šak Polsko je blizko, tak co by ne hej) a vznikl dost možná až Oscarový materiál, který po tříhodinovém maratonu rozhodně přesvědčil, že bychom nad tou naší maličkou středoevropskou zemičkou ještě nemuseli lámat hůl. Ačkoliv aktuální politická situace k tomu dost vybízí, že Miloši?(16.11.2013)