Reklama

Reklama

Hořící keř

(TV film)
Drama / Životopisný
Česko / Polsko, 2013, 2x109 min (Alternativní 206 min, Televizní verze: 84+72+78 min)

Scénář:

Štěpán Hulík

Hrají:

Táňa Pauhofová, Jaroslava Pokorná, Petr Stach, Igor Bareš, Vojtěch Kotek, Adrian Jastraban, Patrik Děrgel, Ivan Trojan, Jenovéfa Boková, (více)
(další profese)

Po seriálu Terapie, který vyvolal příznivé ohlasy u kritiky i u diváků, HBO Česká republika pokračuje v tvorbě vlastních hraných děl. Dalším původním projektem, který vznikne v režii světoznámé Agnieszky Hollandové, je třídílné retro HOŘÍCÍ KEŘ, inspirované skutečnými událostmi i reálnými postavami. Scénář dramatu o alarmujícím činu Jana Palacha, osudech jeho blízkých a počátcích normalizace v posrpnové ČSSR napsal Štěpán Hulík.
Děj začíná Palachovým sebeupálením v lednu 1969 a líčením rozjitřené atmosféry v tehdejší společnosti. Události se zdramatizují po skandálním nařčení od poslance Viléma Nového, který Palachovo sebeobětování zlehčoval na stranickém mítinku v České Lípě lživým prohlášením o takzvaném studeném ohni. Hlavní postavou vyprávění je skutečně existující advokátka Dagmar Burešová, která jménem Palachových příbuzných podala na Viléma Nového žalobu na ochranu osobnosti.
Charakterní právničku, jež přijala zastupování klientů ve zdánlivě beznadějném soudním procesu a trpělivě sháněla důkazy v jejich prospěch, ztvární Tatiana Pauhofová. JUDr. Dagmar Burešová za normalizace obhajovala pronásledované disidenty a po listopadu 1989 se stala ministryní spravedlnosti. V letech 1990 – 1992 zastávala funkci předsedkyně České národní rady. (HBO Europe)

(více)

Videa (3)

Recenze (872)

verbal 

všechny recenze uživatele

Komunisti jsou kurvy. O tom žádná! Žili jsme čtyřicet let v režimu, který dělal represivně z lidí zmanipulované otroky, přičemž s plnou hubou vyšších ideálů zajišťoval blahobyt vládnoucí garnituře. A pak se to zlomilo! Zjistilo se totiž, že chozrazčot a centrální plánování vyplundrovaly "ekonomiku" Východního bloku, a Indiánům došlo, že by do pár let žrali omítku jako jejich poddaní. Naštěstí hned za hranicemi číhala neviditelná ruka trhu a nebylo nic jednoduššího, než schovat srp a kladivo jako podšívku a trošičku svůj nakradený kapitál a přístup ke zdrojům využít pro blaho sebe a svých potomků. A tak prostě za sebe nastrčili méně zprofanované držky a nechali nás, tlučhubovské studentíky, pořádně vycinkat, což se tentokráte naštěstí obešlo bez grilovačky psychotických dětí, a jedeme dál! Jsme šťastní!!! Co na tom, že nadále kormidlují ti samí zmrdi a jejich rodinní příslušníci a známí! Můžeme teď totiž i za hranice NDR a Jugošky, v pohodě si dáme hambáče u Meka, smíme mít dlouhé vlasy a svobodně nosit na tričku kdejakého vraha, aniž by nás zelený mužík ztřískal tonfou, a popkornové televize nám ukazují temné doby, abychom viděli, jak se máme dobře. Seksy Jirka a becherový Miloš se smějí! Všechno jde naprosto sametově, není už nutné žádné násilí a pokud jsi slabší kus nebo nevyješ, ona neviditelná ruka trhu ti pořádně zmáčkne hrtan a klidně chcípni. Naše děti jsou rády, že jsme jim "vybojovali" svobodu a ony teď mohou celé dny sedět na Assbookách a hltat, co je kůl a IN, abychom pak mohli s úsměvem na tváři investovat ty zbytky, které nám neukradla sociálka a berňák, třeba do nějakých globalizačních technologií novodobých, komerčních otrokářů, bez kterých se moderní člověk prostě neobejde. A hlavně je neustále nutno znovu a znovu připomínat, jak nám bylo tehdy zle!! Propaganda?? Neeeeeee! Soudruzi v HBO jen rekapitulují a jednomu je až smutno, když tu pak čte některé ty nadšené výšplechty uvědomělých dětí, které se v inkriminované době akorát tak třepaly ve fotrově pytlíku, když cinkal! Doufám, že nám to za pár let zase někdo zrekapituluje a natočí film o obětech stresu, cholesterolu z přepalovaných hranolků a osobních bankrotů. Prostě všude je a vždycky bude prdel o dvou půlkách a pořád ještě můžeme zapadnout do těch sraček hlouběji. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Poněkud edukativní momenty snímku (autor scénáře má ale za sebou vynikající analýzu v knize o začátcích normalizačního Barrandova) vyvažuje (na televizi dvojnásob) vybroušené řemeslo (v zemi, kde se filmařem může stát každý) a důležitost tématu (s přihlednutím k přehnaným pózám všudem kolem dokonce trojnásob). ()

Reklama

POMO 

všechny recenze uživatele

Epitaf temnej minulosti československého národa. Minulosti, ktorá mu vzala úsmev z tváre, a ktorého tridsať percent sa chce do nej vrátiť. A ktorý si na jej dôstojné sfilmovanie musí najímať zahraničného tvorcu. Agnieszka potvrdzuje statut kvalitného dramaturga, z filmu je cítiť, že je látkou sama dotknutá. Dôkladne napísané, zahrané a na TV produkciu i vizuálne atraktívne, hodné veľkého plátna. Najviac ma oslovila prvá, najľudskejšia tretina. ()

Isherwood 

všechny recenze uživatele

Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. [Exodus, 3.2] Mistrovská dramatizace událostí, jejichž dozvuky nás pronásledují dodnes. Štěpán Hulík si vybral nejtěžší možnou cestu, kdy na Palachův čin nahlíží z několika úhlů. Suverénně přejde z osobní výpovědi v konspirační detektivku a následně právnické drama, přičemž všechny mají své pevně ukotvené místo v ději. To, jak celou situaci sleduje režisérka Agnieszka Holland je obdivuhodné, protože namísto levného epitafu extrémního činu servíruje analytickou sondu doby, která ponouká především na svědomí národa, který se vyznačuje velmi krátkou pamětí. Plejáda výtečných herců (osobně vzdávám hold Jaroslavě Pokorné), stomilionový rozpočet vyždímaný do poslední kapky a filmová událost, která připomíná, že ne všechny filmy jsou od toho, aby nás jenom (po)bavily. Nepamatuju, kdy naposledy ve mně něco tak rezonovalo. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Hořící keř je především minisérií extrémně návodnou, což by nemuselo vadit u rodinného melodramatu, ale v případě politického dramatu podle mne důsledné vedení diváka v pořádku není. Nevidím důvod, aby byl nemelodramatický příběh vyprávěný se zesílenou expresivitou. Jako kdyby události po Palachově sebeupálení neměly dostatečný dramatický potenciál samy o sobě, drama je vytvářeno uměle a nadto ještě zveličováno téměř exploatačními prostředky. Excesivním herectvím, vypjatým hudebním doprovodem, zesílenými zvuky (nejlépe dětského křiku). Tvůrci podceňují sugestivnost něčeho tak prostého, jako je ticho. V druhé epizodě se série párkrát překlopí do hororu, a ve třetí intenzivní zatraktivňování obsahu vrcholí žhavou erotickou scénou. Zduřelá dramatičnost ztěžuje odlišení banálního dění od skutečně podstatných situací. Všechno je vyhrocené do krajnosti. Pořád. Napětí není kam stupňovat. ___ Nevhodně kladeným důrazem trpí rovněž scénář, který se zaobírá detaily tam, kde ničemu neslouží a sleduje více dějových linek, než kolik lze na prostoru čtyř a půl hodin uspokojivě rozvést a někam dovést. Hulíkem pečlivě nastudovaný historický kontext zde vyloženě bojuje o pozornost s osobními životy hrdinů, které nakonec vítězí (a zcela opomenut tak například zůstává tlak vyvíjený na československou vládu z Moskvy, která se bála průseru srovnatelného s událostmi srpna 68 a po-palachovské demonstrace považovala za projev nejistého stranického vedení). Série se na jednu stranu uchyluje k používání laciných zkratek při vykreslování některých vedlejších postav (což jsou kromě Burešové v podstatě všichni) a zároveň trpí nadbytkem slov, která buď v celku vyprávění nenacházejí pevnější místo, anebo jsou zhola zbytečná. Často by k vyjádření téhož stačil vhodně zvolený pohled herce. Postavy navíc často mluví jako u soudu (tedy spisovně a diplomaticky), i když se tam zrovna nenacházejí. Jestliže nechtěla do scénáře kvůli taktnosti příliš radikálně zasahovat Hollandová, měl se o dodatečné pročištění postarat dramaturg. ___ Jestliže první epizodě nelze vinou celkové přepálenosti věřit ani všepožírající šeď a zmar nastupující normalizace, klidnější druhý díl s mnohem lépe zacíleným vyprávěním zprostředkovává hřbitovní posrpnovou náladu výrazně přesvědčivěji, ačkoli pracuje s málo pravděpodobným předpokladem, že po vpádu vojsk Varšavské smlouvy došlo k náhlému zlomu. Veřejné dění téměř nikoho nezajímá, skoro všichni jsou nasraní, úroveň služeb je tristní a jídlo v restauracích nepoživatelné. Ulice se hemží agenty StB a policajty, kteří nepromarní žádnou příležitost šikanovat nevinné občany. Skutečně je vykreslení Československa jako místa naprosto nevhodného pro normální život nejlepším způsobem, jak se vypořádat s normalizací? Jasně roztříděné postavy svědčí o snaze existující mýty přiživovat, nikoli zpochybňovat, natož bourat. Zlidšťování komunistů, kteří přece taky mají rodiny, jež musí živit, působí nuceně. Nesrovnatelně přesvědčivější byl ve vytváření normalizačního morálního bludiště, v němž se mohl ztratit kdekdo, Christian Petzold s jeho Barbarou. Ta je svým přirozeným, scenáristicky nekostrbatým během událostí v řadě ohledů pravým opakem Hořícího keře. ___ Zmar ještě zesiluje vysoce profesionální řemeslné zpracování. Záběry jsou hozené do tmavých barev, časté místo dění představuje zakouřený pokoj, postavy kamera zabírá (resp. sleduje) zpovzdálí, mnohdy přes jiné objekty, s řadou odrazových ploch v popředí (okna, dveře, vitríny). Dokumentárně „pátravé“ (ve skutečnosti velmi pečlivě promyšlené) záběrování nás oproti zvukové stopě nijak agresivně netlačí k přijetí jediného hlediska, jenže hudba a slova nad obrazy vítězí stejně jako osobní dramata nad suchou faktografií. Ať šlo o záměr, nebo náhodu, Hollandová formálně navazuje na to nejlepší z polské školy morálního neklidu. Bohužel jen formálně a bohužel jen někdy (převážně v druhé epizodě, která se oproti dalším dvěma více zaobírá fakty než emocemi). ___ Mimoumělecká hodnota Hořícího keře jasně převažuje nad jeho skutečnými kvalitami a tvůrci mají bezesporu velkou výhodu v tom, že na dané téma zatím nic (významnějšího) nevzniklo. Bude na dalších filmařích, aby to zkusili znovu, jinak, a snad také lépe. 65% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Sandiego, Cabotin, zencitizen ()

Galerie (91)

Zajímavosti (45)

  • Některé pasáže se natáčely u skutečného rodného domu Jana Palacha ve Všetatech ve Smetanově ulici 337. Pro účely natáčení byla okna domu zaslepena černým suknem a pamětní deska byla obita bedněním. (gogos)
  • Scénárista Hulík měl k ruce historika Petra Blažka, který scénář kontroloval. [Zdroj: E15] (hippyman)
  • V scéne, keď za Jiřím Palachom (Petr Stach) príde večer poštár, aby mu oznámil, že má telefonát z Prahy, v pozadí hrá pesnička "Nechoď do kláštera" od súrodencov Ulrychových, ktorá síce bola nahratá 5 dní pred jeho upálením, za tak krátky čas ale nemohla byť schválená, vydaná na gramoplatni a uverejnená v rozhlase. (BlueNeon81)

Reklama

Reklama