Hořící keř

Nebudu se pouštět do argumentačního střetu s některými komentátory z mé topky, a brojit proti jejich (pro mě nepochopitelnému) požadavku na korektní "objektivitu" ani proti neadekvátní potřebě rozvádět myšlenky o tom, že současnost je stejně prohnilá, jako období totality. To je vážně spíš důkaz oné nic neříkající a po povrchu věci plující "blbé nálady". Pro mě jde každopádně o jeden ze tří nejlepších "českých" porevolučních snímků a zároveň o další důkaz, že zdaleka největší problém naší kinematografie tkví v tom, kteří režiséři se dostávají k financím pro natočení celovečerních snímků. (11.01.2014)

Skôr ako horiaci ker mi celok pripomína pripálenú kašu. Prvá časť len verklíkuje príbeh, dôverne známy každému, čo sa audiovizuálne nejako obtrel v minulosti o tému Palach. Postava vyšetrovateľa (Ivan Trojan) úplne nadbytočná, k čomu to malo smerovať neviem. Vytvorená asi preto, aby si tam zahral Trojan. Poukázanie na protivenstvá totality pri snahe dobrať sa spravodlivosti voči vrchnosti sú v poriadku. Len mi nedá na kontinuitu režimov nepoukázať v nasledovných kauzách.: Pri snahe doručiť zásielku zo súdu vtedy a dnes nie je až taký veľký rozdiel - slovenskému súdu sa mesiace nedarilo doručiť, z takmer rovnakých dôvodov ako vo filme, predvolanie na súd predsedovi vlády Slovenskej republiky Robertovi Ficovi. Pri obvinení starostu bratislavskej mestskej časti Rača, zastupujúceho vtedy vládnuce Kresťanskodemokratické hnutie (KDH), sa na Ministerstve vnútra pod riadením KDH sa záhadne stratila (a nikdy nenašiel) zvuková nahrávka,usvedčujúca starostu z korupcie. Oficiálna nahrávka kauzy Gorila, usvedčujúca rad popredných politikov z korupcie, bola na príkaz Ústavného súdu Slovenskej republiky zničená. Korupčný generálny prokurátor, tvoriaci takmer oficiálny pár s mafiánskym bossom, ktorý si dosadzoval ľudí na generálnej prokuratúre a premával sa po jej chodbách ako pán, behá spokojne po slobode. Rôzni aktivisti a novinári, venujúci sa kauzám politikov, boli viacnásobne a sústavne sledovaní vozidlami tajnej služby. A to som len upozornil na zhodné prvky z deja filmu, v ňom poukazujúce na ničomnosť režimu za socializmu a vtedajší nespravodlivý výkon spravodlivosti. Analógie sú viac než podobné. Zmenou režimu sa tieto praktiky vôbec nezmenili. Len sofistikovanejšie pritvrdili. (06.09.2020)

Poněkud edukativní momenty snímku (autor scénáře má ale za sebou vynikající analýzu v knize o začátcích normalizačního Barrandova) vyvažuje (na televizi dvojnásob) vybroušené řemeslo (v zemi, kde se filmařem může stát každý) a důležitost tématu (s přihlednutím k přehnaným pózám všudem kolem dokonce trojnásob). (30.05.2013)

Hořící keř je bez debat záslužný a sympaticky ambiciózní projekt, byl jsem na něj proto velmi zvědavý. Bezprostředně po zhlédnutí závěrečné části mohu nyní konstatovat, že mě toto třídílné drama bohužel příliš neoslovilo. Na vině je u mě řekněme subjektivní rozladění z celé řady detailů, které mi zde nesedly (obsazení, scénář, kamera, hudba...) a které zapříčinily můj dojem, že hlavním trumfem je zde dramatická síla samotného námětu. Jeho filmařské ztvárnění má však k dokonalosti vážně daleko - o konkrétnější formulaci výtek k formální stavbě této historické minisérie se již přede mnou postarali jiní a já se s jejich kritikou v podstatě ztotožňuji. Za sebe nemám problém prohlásit, že tříminutový záznam rozhovoru Jana Palacha s jeho ošetřovatelkou Zdenkou Kmuníčkovou mnou otřásl nesrovnatelně víc, než celé ty proseděné 4 hodiny u Hořícího keře. Mimochodem stojí za zajímavost srovnat toto drama s básní Viktora Dyka "To je ta vyvolená země", která tematicky zpracovává podobné motivy, založené na starozákonním příběhu o hořícím keři, z něhož k Mojžíšovi mluvil Bůh; cituji několik vybraných veršů: "... To je ta země vyvolená / myšlenky věčné věčná stráž / V té zemi žije kdesi žena / ze které vzejde Mesiáš. / Toť starý průkopník je lidství / jenž z kalu, rmutu zvedne výš. / To je ta země mučednictví. / Den její cti však uvidíš. / V té půdě rychle vzroste sémě / dějinnou sudbou zaseté. / To je ta vyvolená země, / kde květ dob lepších vykvete... / Ospale klímá duch. A věsí / své hlavy lidé bez slova. / Zdají se mlčet šumné lesy / a mlčet rovy hřbitova. / Zdá myšlenka se mluvit temně; / leč promluví keř hořící. / To je ta vyvolená země: / chce svoje slovo doříci!". (26.02.2013)

Nesdílím zdejší nadšení. Jako do značné míry dokumentární obrázek, jak to působí, je to hrubě nepřesné, byť se to tváří jako historicky věrné, a jako drama se zdá, že se to drží natolik úporně skutečnosti, až to jako fabulační záležitost příliš nefunguje. Čechov: jestliže ve hře v prvním dějství visí na stěně puška, musí nejpozději v posledním dějství vystřelit. Z tohoto pohledu nerozumím, proč si třeba soudkyně na schodech láme podpatek, proč se v závěru zničehonic odehrává vášnivý manželský sex a spoustě dalších momentů, které jsem už pro jejich zbytečnost zapomněl. Vlastně to všechno funguje zejména díky síle námětu a skvělým hercům v čele s Ivanem Trojanem. (16.02.2013)