Pět rozbitých kamer

Oscar 1 nominace: Dokument (11.01.2013)

Jako pohled na část Israelsko-palestinského konfliktu ze strany Palestinců fajn, ale je taky potřeba brát 5 Broken Cameras s reservou. Palestinci se samozřejmě snaží upoutat pozornost Západu, a to všemi možnými způsoby, i za cenu zkreslení skutečnosti. West Bank jsem navštívila, a kromě nepříjemného papírování a neustálých kontrol na silnicích (checkpointy jsou buď stálé, nebo i tzv. flying, kdy se kontrola zničehonic objeví a neskutečně zpomalí provoz, což je sice otravné, ale dá se to přežít), je to víceméně míromilovné místo, kde sice Palestinci nejsou spokojení se svojí situací, ale rozhodně se každý den nestřetávají s israelskými vojáky. A právě vesnice Bil´in, kde se z velké části natáčí, je zvláštní tím, že se v ní každý týden konají protesty, tudíž je to tam mnohem akčnější než kdekoliv jinde. A samozřejmě, když se Palestinci přibližují k bariéře, je to problém, kdy armáda musí zasáhnout. Když budete u hranic Mexika z USA, zažijete to samé. To, že tam ta stěna je, má důvod, a i když vypadá hrozivě jako Berlínská zeď, nemá stejnou funkci. Chamtivost Israelců v zabírání palestinské levné půdy je ale věc jiná... (10.03.2013)

Oprávněné rozhořčení obyčejných palestinských felláhů ze záboru jejich zemědělské půdy židovskými osadníky vzbuzuje zpočátku pochopení. Dalo by se pochopit i to, že dokument se stává postupně víc a víc teatrálním, patetickým a tendenčním, protože lidé prostě používají ty zbraně, které mají k dispozici - no a Palestinci holt navenek hrají ubližované chudáky, aby vzbudili sympatie u světové veřejnosti. Ale nepochybuju o tom, že přitom si tajně brousí na Židy nože, a nepochybuju ani o tom, že stejně tak by podobné emotivní dokumenty o agresivních a krvelačných Palestincích a o izraelských obětech mohli natáčet Židé. A co vím, žádní židovští extrémisti nezabíjejí sebevražednými atentáty arabské děti ve školních autobusech, nepálí bezhlavě rakety na palestinská města, padni kam padni, hlavně ať zabijou co nejvíc civilistů, nebo nevraždí nikoho kvůli vyznávání jiné víry, natož aby ho nutili ke konverzi k judaismu. Z globálního hlediska je Izrael náš strategický spojenec v nastávajícím konfliktu mezi islámskou a euroamerickou civilizací a já ideologicky stojím na jeho straně. Takže za působivost dokumentu dávám v rámci objektivity slabé tři, ale jeho výpovědní hodnota pro mě velkou hodnotu nemá. (20.02.2015)

Izraelské osady nemají na západním břehu co dělat. Ovšem tato homevideo prezentace daného konfliktu mě velice zklamala. Čekala jsem alespoň náznak objektivity, i když v tomto případě to asi možné není, když autorem je osoba tak silně zainteresovaná. Každopádně jisté promluvy mě dokázaly vyšponovat a jsem ráda, že jsem toto video viděla až doma a ne na projekci Jednoho světa. Domnívám se, že nejspíš kvůli téměř neustálým konfliktům s vojáky je zde nahlíženo na smrt a nebezpeční trochu jinak než je tomu běžné v západní společnosti, ale i tak, vodit děti na demonstrace? Vážně? Poslat skupinku děti demonstrovat ke zdi samotné? Nechat je pokřikovat na vojáky a házet na ně věci? Vážně?! Pro izraelské vojáky je to povinnost a nezdá se mi z daných záběrů, že by se v konkrétních střetech chovali násilněji, než by se dalo očekávat. To, že celé jejich působení na daném místě je špatně, je věc jiná. Jen se mi nechce věřit, že se proti tomu nedá bojovat jinak, legálně a legislativně, prostě jinak, než neustále ohrožovat vlastní děti. Kdo se pak může divit, že při ozbrojeném střetu je to většinou dítě, kdo je zabit, když dospělí lépe poznají, kdy hrozí skutečné nebezpečí a umí se lépe schovat nebo utéct nebo cokoliv... (21.02.2015)

S nimi ten jejich vrozený arabský temperament teda smýká! Pro leckterého Evropana možná až nepochopitelně moc. Na jednu stranu si Palestinci těmi emotivními projevy sráží šance na dlouhodobější vyřešení situace, na druhou stranu vděčí právě té horkokrevnosti (a jistému starosvětskému vztahu k půdě) za to, že je jen tak něco z jejich domoviny nevyžene. - Pro to poznání je ten dokument přínosný, ale mohl být o dobrou půlhodinu kratší. (04.11.2016)

Je těžké ohodnotit Pět rozbitých kamer aniž by do soudu divák nepromítl svůj postoj ke konfliktu. Pokusím se od toho odprostit (ve zkratce serou mě jak Palestinci tak Izraelci), protože důležitá je skutečnost, že se jedná o dokument kvalitní a originální, je působivou osobní zpovědí. Proto nemůžeme nic namítat, že vidíme pouze jednu stranu barikády (zajímavou pasáží je, když po autonehodě potřebuje hlavní postava pomoc z izraelské nemocnice). Možná se tvůrci mohli vyhnout jisté schematičnosti - víme z názvu, že kamer je pět, tudíž v půlce tušíme, že se Emad půjde podívat k barikádám ještě třikrát a kluci ozbrojení mu ten "no comment" názorně vysvětlí... Ale určitě zajímavou autentickou zkušeností bylo podívat se do krajin u Bil'inu, kam se jinak raději nikdy nevydám. 70 % (15.03.2013)

Izraelsko-palestínsky konflikt je tak komplikovaný a existuje ohľadom jeho histórie také kvantum interpretácií, že niečo ako správny názor určite neexistuje a asi existovať ani nikdy nebude. Priznám sa, že viem o tejto problematike len veľmi málo a preto si netrúfnem konfrontovať tento dokument s nejakými faktami a nebodaj posudzovať jeho autenticitu alebo pravdivosť. Možno je tento pohľad na problematiku vytrhnutý z kontextu, možno že je silne tendenčný, ale možno dokonale vykresľuje krutú dennodennú realitu. Už len pre ten fakt, že človeka núti uvažovať a možno ho zmobilizuje k tomu, aby si o niečo o tejto problematike naštudoval, si tento dokument určite zaslúži pozornosť. 90% IFF Bratislava 2012 (20.11.2012)

Koniec minulého storočia bol obdobím pádu berlínskeho múru a začiatok tohto storočia je obdobím stavania nových múrov a plotov. A to nielen v miestach dlhoročných konfliktov, ako v oblasti Palestíny, ale aj blízko nás a skoro na každom hustejšie obývanom mieste sveta. Boj a demonštrovanie proti plotom je podľa dokumentu témou života palestínčanov. Aj deti od útleho veku vodia na demonštrácie, aby videli všetko násilie a keď zorganizovali čisto detskú demonštráciu, to sa mi zdalo už priveľa. Akoby očakávali, že sa niečo stane, že niektorému vojakovi povolia nervy, a video s násilím na deťoch bude témou pre celý svet. Všetko je natočené amatérskym dokumentárnym štýlom, pohľad je samozrejme jednostranný, ale to sa nedá filmu vyčítať, vieme kto ho točil. Filmár a rozprávač, ktorý postupne prichádza o kamery, nakoniec príde o viac, postupne stráca pochopenie manželky a v mnohých momentoch aj moje, hlavne pri manipulácii detí. –––– Tato, prečo vojakov nezabiješ nožom? (02.11.2015)

Je mi líto padlých a zraněných, ale jen blázen se jde navážet, křičet a strkat do vojáka plnícího rozkazy. To je jako když u nás demonstrující neuposlechnou výzvy policie a pak se strašně moc diví, že skončí zranění nebo ve vazbě. (26.07.2013)

Už delší dobu jsem poněkud skeptická ke vzniku státu Izrael zrovna na tomto místě. Mocnosti se dohodly bez toho, že by se ptaly lidí, kteří na území žijí. Tento dokument jen potvrdil mé nejčernější obavy. Přiznávám, že tam asi chyběla nějaká kritika Palestiny, ale pro mě nyní je chování Palestinců čistě obranná pozice. Film mě absolutně dostal. Měla jsem možnost vidět film i s následnou diskuzí s člověkem, který do oblasti pravidelně jezdí. Film byl obohacen o fakta - mapy, mezinárodní situace (evropské soudy ignorují stížnosti obyvatel B'linu) a opravdu mě dostala izraelská strategie odřezávání palestinských vesnic od sebe samých a od ostatní civilizace skrze ony zdi. Online: http://viooz.co/movies/15366-5-broken-cameras-2011.html. (07.06.2013)

hm, ťažko sa to pozeralo dokonca. (07.02.2014)

Zakomplexovaný obrezanci, ktorých chamtivosť nepozná hraníc! (12.03.2013)

Podobné filmy jsou velmi důležité, protože přinášejí jiný obraz války. Proti tomu, s čím se normálně setkáváme ve filmech může podání skutečných "herců" působit fušersky. Vojáci často jakoby bezmocně postávají před zátarasy, nechávají se bít do prsou ženami, které je nechtěji ve svých příbytcích, a jejich trpělivost je zkoušena shnilým ovocem a dlažebními kostkami od mužů, kteří je nechtějí ve své vesnici. Strpějí urážky a nářek místo těch nahoře, jejichž rozkazy se zavázali plnit. Tam, kde se ve filmech umírá rychle nebo důstojně, tady se dělá povyk při sebemenším škrábnutí. Je to pravá tvář války, je to válka lidí bojujících za to, co jim dle jejich soudu náleží, je to válka dětí, pro něž se boj a násilí stává stejně přirozenou součástí jako pro české děti pohádky. (31.03.2018)

Je to jistě pohled jen z jedné strany, jak moc tendenční si nedovolím hodnotit - na to izraelsko-palestinskou realitu znám málo. Pro mě to je ale jeden ze střípků mozaiky, který nebudu přeceňovat, ale pomáhá mi se lépe orientovat. Vidím skutečné Palestince z masa a kostí, život jedné rodiny, jejich pohled na věc, což zaplňuje prostor mezi fundovanými analýzami či zpravodajskými články. Přístup je to vyloženě lokální, během celého dokumentu nezazní ani jednou slovo Fatah nebo Hamás, jméno některého politika... - ale samozřejmě z něj vystupuje konflikt jako takový. Kamery se ve filmu stávají také postavami - jejich zničení/poškození vidíme "živě", krásná ukázka Vertovovy Kamery jako Oko. (22.03.2013)

Poněkud jednostranně zobrazeno a vysvětleno drama izraelsko-palestinského konfliktního soužití. (31.01.2024)

Byl jsem tenkrát na festivalu Jeden svět docela unavený, ale že bych usnul v kině, to se mi nestává ani když jsem fakt hodně unavený. Jenže tento dokument (spíše šikovně sestříhané homevideo) kdovíjak velké filmové kvality nevykazuje, některé pasáže se oproti jiným dost vlečou, a tak nejvíce získává tím, že "šokuje" tím, co zachycuje. Kdo zná ale blízkovýchodní konflikt trochu dopodrobna, tak ví, že podobné demonstrace, ostřelování a ozbrojené šarvátky jsou tam téměř na denním pořádku. Takže je to ještě dostatečně šokující? ... Zobrazení válečných konfliktů, domnělého bezpráví (přičemž to, že se jim dějí příkoří, si myslí obě zúčastněné strany), špatné ekonomické situace a sociálních nerovností na pozadí životních osudů je - mně se zdá - od určité doby pokládáno jako standard filmu tzv. třetího světa. A nutí nás, diváky z "civilizované" Evropy, k soucitu či alespoň účasti s hlavními protagonisty. No, budiž. Problém je, že po promítání naběhne sám Emad Burnat, z jehož odpovědí na dotazy publika bylo možné velmi dobře vysledovat to, že ono je vlastně baví demostrovat a bojovat (páč jinak tam chcíp pes) a že o mír vlastně nestojí. No, a pak myslete na nějakou humanitární pomoc... Všichni se tam cítí ublíženě, přitom nikdo tam nemá vůli to definitivně smírně vyřešit. Bodejť by ne, když tam jsou děti od útlého věku vychovávány v pocitu křivdy. A i tohle je součástí našeho jednoho světa... to jsme to dopracovali... (01.11.2012)

Amatérská (v nejlepším slova smyslu) videokronika ze života jedné palestinské vesnice. Odvaha, odhodlání a výdrž Emada přečká pět kamer a (oprávněné) výčitky manželky. Jak vychovávat děti v zemi, kde bezpráví je na denním pořádku a smrt obchází kolem? Kde zbabělé represe a šikana ze strany establishmentu (noční zatýkání dětí, pálení staletých olivovníků, zabírání půdy, fyzické útoky a účelová střelba působící více či méně vážná zranění - pozor, i do zadrženého a spoutaného demonstranta - nebo rovnou smrt) jsou na denním pořádku? Co dělat, když představitelé palestinské samosprávy přijedou tak jednou za rok, aby se ukázali před televizními kamerami a po zbytek času jsou vesničané odkázáni jen sami na sebe? Lokální sonda bez širšího kontextu, o to ale působivější a realitu každodenního života trefně přibližující. A pikantní je, že na tom nic nezmění ani sem tam při demonstracích zraněný izraelský aktivista. (16.03.2012)

Na jedné straně holé ruce a kamery, na druhé straně zbraně a slzné granáty... Zajímavý a odvážný pohled na dlouho trvající Izraelsko-Palestinský konflikt. Je tady ale jeden velký háček - po jeho zhlédnutí byste snadno mohli nabýt dojmu, že veškeré zlo ztělesňují jen a pouze izraelští vojáci. Pro zaujetí postoje ke konfliktu by však bylo potřeba vidět také to, co mají na svědomí Palestinci na území izraelského státu, protože rozhodně žádní svatoušci nejsou. V každém případě je tato válka jako každá zlá a špatná a nejvíce se vždy dotýká obyčejných civilistů. Proto čím větší osvětu tento dokument přinese, tím lépe. (14.12.2014)