Bělorusskaja mečta
Belarusian Dream
Bieloruský sen
Obsahy(1)
„Nejkrásnější období v naší zemi v posledních letech byl podzim 2010,“ říká anonymní průvodce filmem a jeho slova ilustrují záběry z volebních setkání nezávislých prezidentských kandidátů. Vypravěč společně s řadou dalších doufá, že první svobodné volby po šestnácti letech ukončí v Bělorusku autoritativní režim Alexandra Lukašenka. Veškeré naděje, posílené předvolebními průzkumy, však ukončí vyhlášení volebních výsledků. Lukašenko získává osmdesát procent hlasů, jeden z opozičních kandidátů je zbit a unesen. Následné protesty proti zmanipulovanému hlasování vyústí v zatýkání opozičních politiků, jejich manželek, kolegů z předvolební kampaně i obyčejných demonstrantů. Film nabízí jedinečný pohled zblízka na totalitní praktiky státního aparátu, který se neštítí mediální propagandy, zneužívání tajné policie, vyhrožování a vykonstruovaných procesů. Snímek je však především poctou všem Bělorusům, pro něž se svoboda stala hodnotou, za kterou se vyplatí bojovat. (Jeden svět)
(více)Recenze (12)
Film jsem viděl v universitě v rámci Jednoho světa. Na dokument je možná dost emocionální a rozhodně dost subjektivní. Na druhou stranu, tak by asi i dokument o lidských právech měl vypadat. Po filmu byla diskuse se zástupci obou táborů. No nás idealistů se tam sešlo hodně. ()
Veľmi dobrý dokument. Napriek tomu, že je ostro subjektívny a tým pádom zaujatý, funguje vynikajúco ako pohľad jednej generácie. Šikovne natočené, svižné, s pôsobivým záverom... ()
Od roku natočení dokumentu se za 7 let v Bělorusku nic nezměnilo. Země se řadí ke všem východním "stánům" jako třeba Turkmenistán, v nichž vládnou bizarní vládci.. ()
Samozřejmě není co dodat, jen osobní pocity. A proto jsem rád, že Jeden svět je, že vždycky projdu před plátnem tou depkou a že si pak vážím toho, kde a kdy jsem se narodil. Velké překvapení pro mě byla ta neschopnost lídrů opozice využít jedinečné revoluční okamžiky, ale pak i jejich vytrvalost a vytrvalost dalších lidí, kteří opakovaně riskovali a riskují a dostávají za to "Lukašenkovy dárečky". Tichá demonstrace a způsob jejího rozhánění je ale hrůzostrašný. Zejména proto, že jsem cítil, jak zranitelní potom můžeme být kdykoliv i my, pokud polevíme v každodenním boji za právo na důstojný a svobodný život. ()
Nejvíc mě vždy dostávají záběry z demonstrací, zvlášť když zásahovky mlátí lidi (2 a víc na jednoho apod.). To musí být opravdu hodně psycho, účastnit se toho. Situace v Bělorusku je opravdu odstrašující a proto by o ní mělo vědět co nejvíce lidí. Situace v ČR na tom s demokracií v poslední době není úplně nejlépe a proto se mějme na pozoru. Vše se může během mžiku obrátit. V historii je takových dokladů spousta, akorát se k nim v realitě příliš nepřihlíží a zvlášť těm nahoře jde většinou jen o koryto a ne o demokracii a dobro obyčejných lidí. Dokument je s anglickýma titulkama na youtube. ()
Vzhledem k mým obsáhlým mezerám co se politické situace v Bělorusku týče, obávala jsem se, že se budu v tomto dokumentu ztrácet. Naštěstí je ovšem natolik zvládnut, že je opravdu i pro nezasvěcené diváky srozumitelný. A má spoustu dalších kladů. Kupodivu k tématu jsme se v úzké společnosti mohli nejen zoufale pousmát, ale párkrát začátkem dokonce upřímně zasmát. Skvělý výběr Jednoho světa. ()
I když se u nás krade, ekonomika moc nefunguje, to, co mají Bělorusové u nás už naštěstí není a doufám, že už nikdy nebude. Klasický obrázek praktik diktatury sovětského typu - pošlapávání základních lidských práv, špatný stav ekonomiky, znehodnocená měna, teror, násilí, zastrašování, které vyúsťuje v absolutní deziluzi a ničí celé generace...a nově také teroristické útoky. A až jednou Lukašenkův režim padne, tak celý národ čeká další boj - raně demokratický. ()
Tyto věci nemrazí hrůzou, ale dojetím. Dojetím nad silou svobodného a láskyplného lidského ducha bouřícího se proti zotročující zvůli. Bojujte Bělorusové, bojujte! Naděje neumírá jako poslední, naděje prostě neumírá. ()
Tomu hovorím vynikajúci dokument - zaujímavo spracovaný, občas napriek vážnej téme aj úsmevný. ()
Nejsem fanoušek dokumentů, ale tohle byl opravdu silný dokument. ()
Dokument se velmi trefně jmenuje Běloruské snění (viz. př. sen). Takhle přesně sněli Češi za minulého režimu o lepším životě, o životě ve svobodě. Nyní už jsou Češi samotným objekty, o kterých sní běloruští lidé (alespoň podle dokumentu). Dlouho mě žádný dokument takhle nezaujal. Všudypřítomná nesvoboda. Obleva. Odvaha. Podzim. Zásah. Normalizace. Diktatura. Z tohoto dokumentu velmi mrazí (zvláště uvědomíme-li si mnohé paralely s českou historickou pamětí). Je jen záhadou, jak je možné, že takovýto režim je stále v chodu a to přímo ve "svobodné" Evropě. Avšak samotní aktéři neztrácejí naději v lepší zítřky. Už nyní se těším (a doufám), že jednou bude natočen další dokument, tentokrát už o pádu režimu v Bělorusku. Velké pozitivum je rozhodně skvělá kamera. ()
Film, ktorý vznikol s podporou zahraničných organizácií, čiže už od začiatku mi bolo jasné kam sa to asi môže uberať a že to bude jednostranné. Východoeurópania sú zvláštni, dlhé roky žili pod totalitárnymi režimami, nebúrili sa a až keď sa niečo začalo diať vo svete, tak až vtedy sa na niečo zmohli. Lukašenko je diktátor podľa mňa, vo filme môžme vidieť, že represiu voči ľudu používa, aby potlačil kritiku a opozíciu, no na druhej strane zabezpečil vo svojej krajine poriadok, čistotu, čo som si tak všímal ani ľudia sa nemali nejak zle, mali celkom voľný čas, čo sa o mnohých demokratických krajinách, ani tých v EÚ, ku ktorým by sa chcela priblížiť tá ich opozícia, povedať nedá. Tunajší liberálny kapitalizmus, v ktorom však hrajú dôležitú úlohu zahraničné korporácie, nás privádza skôr k feudalizmu alebo fašizmu, to však už tamojším „eurohujerom“ ťažko vysvetlíte. Oni naozaj možno vidia slobodu v zmene systému z ich prezidentského na parlamentný, z priblíženia sa západnej Európe politikou, s otvoreným svojich trhov. To im nechcem brať, v niečom by to pre nich bolo dobré, sloboda sa proste vykúpiť nedá. Po materiálnej stránke ich však len dobré nečaká a ak sa v Bielorusku systém zmení, tak sa musia pripraviť, že môžu ostať sklamaní, najmä preto, že mnohí opoziční lídri to s nimi možno ani tak dobre nemyslia, my už s tým máme skúsenosti. Ohľadom verejných služieb tá krajina viditeľne funguje, problém som videl v tých typických problémoch bývalých socialistických krajín a to problém s menou, problémy s tovarom, cenzúra, k tomu však treba vždy povedať aj druhú stranu veci, kto za to môže, kto sa postaral o problémy s menou, kto uvalil sankcie, aby systém nechal rozvrátiť zvnútra, no a to v tomto mierne zosmiešňujúcom dokumente nebolo. Lukašenko má zrejme na svedomí veľa zla, mohol určite dať viac moci ľuďom do rúk ohľadom participatívnych rozpočtov, lokálnych snemov, vytvoriť určitý ringi systém, určitú priamu demokraciu, aby sa krajina inovovala v rôznych oblastiach lepšie, nebola až tak centralistická, o to sa pokúšajú vo Venezuele, aby ľudia nepociťovali nejakú diktatúru, skrátka mohol pomaly uvoľňovať systém s tým, že by to išlo ruka v ruke s vedomosťami, uvedomelosťou a zodpovednosťou, aby sa zabránilo privatizáciám, zábranilo vplyvu USA a EÚ, či záujmových skupín a ľudí, neurobil to a tak za to pyká. Z dokumentu som sa ozaj veľa nedozvedel, akurát problémy ľudí a popis jeho diktatúry. To, čo ľudia často nechcú vidieť je, že nič nie je ideálne, ani ten boj za slobodu. Podobne to bolo aj na záver s tými revolúciami v Lýbii, Sýrii a podobne. V Sýrii si Asada zvolili prakticky demokraticky, krajina celkom prosperovala, ľud za ním stojí, iste ani tam nebolo všetko ideálne, no tí ktorí sa ho pokúšajú zvrhnúť sú zrejme ešte horší. V Lýbii by Kaddáfí v minulosti tiež nevládol, keby ho tamojšie kmene nechceli a to, že sa tam podporila protivládna vzbura skrz mnohé zlé dôvody krajine prinieslo len chaos a vojnu, navyše ešte dnes bojujú mnohí aj po jeho smrti proti tomu, čo tam nastalo. V Egypte a Tunisku to tiež nebolo všetko v poriadku, no tam tých ľudí chápem viac než tých, ktorí sa búria a búrili v Sýrii, Lýbii, či Bielorusku. Navyše keby Bielorusi chceli, tak mohli protestovať aj celé týždne a režim by musel ustúpiť, podobne ako na Ukrajine, avšak vidno, že Západ, či oligarchovia stojaci za pestrým politickým spektrom tam hrajú hry s tým, kam sa krajina nasmeruje a čo bude neskôr. Takže veľký pozor na to, čo podporujete, k zmene dochádza často skôr malými ústupkami, komunikáciou vrchnosti s ľudom a tak sa môže autoritatívny režim zmeniť a zároveň sa nezapredať cudzine. () (méně) (více)