Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Big Bear
    ***

    Tak tady jsem byl s hodnocením opravdu na vážkách... Námět filmu byl skvělý. Mladý poddůstojník zahraniční armády se v květnu 1945 vrací s jednotkou do Prahy, odkud pochází. Celých těch dlouhých šest let se těšil na ten okamžik až zase doma otevře dveře a uvidí v kuchyni mámu se setrou a setká se se svojí snoubenkou. Ta myšlenka jej držela celou tu dobu strádání, bojů i v lazaretu po vážném zranění nad vodou. Teď je konec války a vše vysněné je přímo před ním. Jenže co to? Snoubenka nevydržela čekaní a když konečně zastihne někoho doma, zjistí, že jsou to cizí lidé... Ti mu mimoděk vypoví, že při bombardování přišli o vša a tak jim byl přidělen tento volný byt. Prý po nějakých popravených, protože jejich příbuzný šel bojovat za hranice.... Mareš navštíví ještě matku svého spolubojovníka, jemuž slíbil, že vyřídí mámě sbohem a předá jí jeho věci... Na to však prostě nemá sílu... Film měl velmi mnoho silných momentů a kdyby vše zůstalo jen v té osobní rovině kdy vysněné se tvrdě střetávalo s válečnou krutou realitou, bylo by to na 5 hvězd. Bohužel rok 1948 už snímek lehce zbarvil do ruda, což může divák vidět na všudypřítomných rudoarmějcích, Sovětech tábořícíh ve Stromovce i ve scéně s profesorem. Smolík nejprve krásně hovoří o glóbusu, který vzteky robil, protože první válečná léta se šeď rozprostírala dál a dál přes celou Evropu na východ a on už se na to nemohl dívat.. Pak ale okřeje, když začne vyprávět o porážce Stalingradu a následně o budování nového Československa... O Spojencích a bojích na západě nic... Přitom paradoxně v posledním záběru, kdy se kolona vozidel šine dle rozkazu do Sudet, jsou všechna auta od jeepů po náklaďáky americká :-). Píseň Poljushko Pole mám rád, ale tady to už byla čistá propaganda a tak jako čtvrtý hlas pískat nebudu... Högera mám rád a byl skvělý, ale mnohem radši než tento film mám snímek Májové hvězdy (1959), který se také odehrává v Praze v květnu 1945. Tři prázdné patrony pro klučíka na dvorku. * * *(17.6.2014)

  • gudaulin
    ***

    Martin Frič byl největší režijní hvězdou První republiky i zestátněné kinematografie a Karel Höger byl charismatický herec, kterému podobný styl rolí, jako byl jeho nadporučík Mareš, vyloženě seděl. Třetí hvězdička je konec konců právě za Högera a jeho herectví. Po řemeslné stránce se Návratu domů mnoho vytknout nedá a prvoplánová propaganda se ve Fričově snímku taky nekoná. Dokonce je na začátku filmu zmíněna v jedné větě účast československých vojáků na operacích na západní frontě a bylo to určitě na dlouhá léta naposledy, obávám se, že až do natočení Oázy a Nebeských jezdců. Na druhou stranu, všechny ty šťastné úsměvy, uniformy, sympatičtí rudoarmějci tančící kozáčka, celá ta atmosféra vysílá podprahové signály o době, která vedla ke zglajchšaltování české kultury. Ten film je jako režim v letech 1945-48. Svým způsobem tenhle druh filmařiny považuju za nebezpečnější než ty tupé agitky, které jsou ve své naivitě a přímočarosti strašně snadno identifikovatelné a směšné. Copak asi jeli do Sudet dělat ti sympatičtí vojáci - šířit demokracii? Zkrátka a dobře, po emocionální stránce mně ten film nikdy nesedl. Celkový dojem: 55 %.(20.6.2014)

  • Martin741
    ****

    Reziser Martin Fric /Valentin Dobrotivy, Varuj, Cisaruv Pekar a Pekaruv Cisar/ natocil sympaticky, dobre odsypajuci film o cloveku, ktory sa vracia roku 1945 z bojisk svetovej vojny domov, kde ho udajne caka holka, teda snubenica. Co Ramzes nechcel, udajna snubenica sa nan vysrala, nasla si noveho, navyse matka a sestry dotycneho boli zastrelene a kamaradov si vzala vojna. So sebou a navzdy, bez navratu. Hoci Fric natocil film roku 1948, este sa tu aktivne nebuduje kapitalizmus, teda pardon, komunizmus a chvalaAhmosovi este tu nejsu pritomne patos a glorifikacia sovietskych vojakov. 77 %(19.8.2017)

  • Sandiego
    ****

    Další smutný důkaz, jakou cestou se mohl ubírat náš film, nebýt únorového převratu (i když tento film vznikl již po něm). Řemeslně až uchvacující dílo, které výborně vystihuje nadšenou a hektickou atmosféru osvobozeného města, do kterého je v zajímavém kontrastu vložena temnější linie nadporučíka, který postupně přichází o všechno co měl. Film je naprosto zbaven naivity a patosu a ideologická stránka je silně potlačena, dá se říct, že některé její prvky nejsou vůbec záměrné, ale věrně charakterizují dobu krátce po osvobození. Je zde několik působivých scén, jako návštěva u matky zemřelého vojáka, až expresivní scéna ze skladu šatů i věty učitele ze sklepního bytu plné naděje. Výkony herců jsou zde navíc vzácně vyrovnané a to i v ženských figurách, ktěré zde působí živě a vůbec ne křečovitě (příjemně na mě zapůsobilo ztvárnění Marešovi bývalé partnerky).(9.5.2009)

  • lucascus
    ***

    Scénář není bohužel úplně dotažený, místy je velmi chaotický, a není jasno, kam přesně směřuje cílová rovinka filmu. Největším kladem je bezesporu civilní a precizní herecký výkon Karla Högera, vedlo něhož vypadají ostatní herci jako druhořadí. Rovněž až s podivem film nebyl zasažen propagandistickým tónem a schematismem, přestože se natáčel koncem roku 1948. Jedná se tedy o jednu z posledních, bílých vlaštovek československého filmu, kde ale ovšem už můžeme vysledovat motivy, kterými se nový československý film bude zanedlouho řídit - obdiv k sovětským vojákům.(22.11.2015)

  • - Na začátku filmu oznamuje velitel jednotky (Zdeněk Štěpánek) četařce Stáně (Běla Jurdová), že byl její nadřízený nadporučík Mareš (Karel Höger) povýšen do hodnosti kapitána. Když se však na konci filmu objeví vojenská spojka s rozkazem o přemístění a hledá velitele, shání opět „jen“ nadporučíka Mareše. (lioncel)

  • - Poprvé ve filmu Ilja Racek. (M.B)

  • - Na začátku filmu je zmíněna firma Borsalino, která vyrábí klobouky i v současnosti. (tomas.sulc.7)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace