LSD a Albert Hofmann
The Substance - Albert Hofmann's LSD
Obsahy(1)
Na jaře roku 1943 došlo v basilejské laboratoři k senzačnímu objevu. Zásluhou pokusů švýcarského chemika Alberta Hofmanna zde spatřila světlo světa kyselina lysergová neboli LSD. Pouhý miligram této látky dokázal lidské vědomí doslova obrátit vzhůru nohama. Netrvalo dlouho a po prvních pokusech v 50. letech se dostala tato látka do hledáčku CIA a americké armády, která ji chtěla během studené války využít jako účinnou zbraň. V 60. letech pak LSD unikla z laboratoří a stala se pro statisíce „květinových dětí” ideálním prostředkem k cestě za rozšířeným vědomím. Po desetiletích strávených na seznamu zakázaných látek vrátilo švýcarské ministerstvo zdravotnictví v roce 2007 kontroverzní drogu do klinického užívání, vhodného zejména pro umírající pacienty, kterým LSD pomáhá vyrovnat se s blížící se smrtí. Fascinující pouť LSD druhou polovinou minulého století ve snímku komentují s využitím unikátních archivů sám Albert Hofmann, česko-americký psychiatr Stanislav Groff a také „psychedelický guru“ Timothy Leary. (Jeden svět)
(více)Recenze (5)
LSD má prostě zajímavou historii, ať už z hlediska vzniku, nebo i toho, jak lidská blbost dokáže všechno převrátit ()
4* poutavý příběh o objevu LSD a její cestě až po současnost. Jedná se sice o dokument, ale plný docela zajímavých dobových materiálů a rozhovorů psychiatrů, kteří LSD praktikovali u svých pacientů. Naštěstí už doba pokročila a šílenství kolem něho utichlo. Jen dvě chyby to mělo, ale ty nesouvisí přímo s dokumentem - české titulky nebyly všude a druhá, že zatím nemůžu srovnat s osobní zkušeností :-)) [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Výborný dokument o jedné historicky významné a známé droze. Představuje tři pohledy na její užívání... duchovní pohled jejího objevitele Alberta Hofmanna, podle kterého by mělo LSD sloužit pouze spirituálním účelům vyzrálých jedinců k objevování nových rovin vnímání reality, vědecký pohled známého psychiatra Stanislava Groffa, který představuje LSD jako výborného pomocníka v psychiatrii, a konzumerický pohled Timothyho Learyho, podle kterého by k LSD měli mít přístup všichni v jakémkoli množství. Dokument je natočen velmi originálním psychedelickým způsobem, snaží se zprostředkovat pocity účinků LSD (z dokumentárního hlediska bohužel především ty pozitivní). Psychedelická atmosféra dokumentu je tvořena nejen klasickými "blikajícími barvami", ale také hudbou složenou pod vlivem LSD (Jimi Hendrix) nebo hodně zajímavými dobovými záznamy studií účinků LSD na lidskou psychiku zaznamenávající reakce lidí pod vlivem na vnější podněty. Dokument také nabízí otázku k zamyšlení... účinkem LSD je odbourání vlastního ega a začlenění osoby do většího celku, což vyvolává extrémní pocit štěstí. Proč zrovna toto absolutní splynutí s vyšším celkem a absolutní nesobeckost vyvolávají takový pocit štěstí? Bylo celé hnutí hippies poháněno právě pocity navozenými LSD? Nenabízí zkušenosti lidstva s LSD pozitivní inspiraci i pro dnešek a pro budoucnost? ()
V tento film jsem vkládal velké naděje, protože jsem doufal, že mi přinese nějaké racionální důvody pro to do zkušenosti s LSD jít. Byl jsem trochu zklamán: je z velké části o feťácích, další "vědecká" část zase na můj vkus příliš sklouzává po povrchu, omezuje se na konstatování "že to určitě pomáhá při léčbě určitých stavů" (není řečeno jak nebo konkrétně v čem, nebo nějaké určité výsledky, vlastně to vyznívá jako zpověď jednoho zapáleného nadšence, i když musím uznat, že osobnost Grofa je pozoruhodná). Duchovní rovinu nehodnotím, žádná tam nebyla (až na jeden záblesk, kdy se jakýsi vědátůrek rozpláče při popisu své zkušenosti a kamera ho zabírá dobré dvě minuty, než řekne, že nemůže pokračovat). Pro mne pozoruhodné spíš bylo zachycení dobové atmosféry a nebývalé míry svobody v tehdejších USA, kdy těm šaškům vládním trvalo řadu let, než utáhli šroub, no a v jakých sračkách to skončilo dneska, víme všichni. ()
Tento původem švýcarský, pohledově americko/švýcarsko/český dokument na mě působil jako taková velmi objektivní mezinárodní odborná přednáška napříč časem. Ocenil jsem především autentické záběry z výzkumů a rozhovory s mnohými konzumenty od pacientů po hippies. Zajímavý komentář: mcleod ()