Him and His Sister
Kamera:
Otto HellerHudba:
Jára BenešHrají:
Vlasta Burian, Anny Ondráková, Otto Rubík, Olga Augustová, Jan Sviták, Eman Fiala, Jindřich Plachta, Josef Rovenský, Přemysl Pražský, Theodor Pištěk (více)Obsahy(1)
Listonoš Brabec je pro svůj smysl pro humor vítaným hostem revuálního divadla, jehož řediteli Holtovi každý den nosí psaníčka od ctitelek. Mezi Holtovy fanynky patří také Brabcova sestra Anny. Dívka by chtěla k divadlu, ale zatím pracuje jako panská u herečky Veldenové. Právě se zkouší nová revue, jméno autora je tajné. Veldenová vrátí těsně před premiérou roli, protože se jí nezamlouvá. Pohotový Brabec představí řediteli sestru, která umí všechny úlohy nazpaměť. Anny je přijata, jen je třeba svolení autora. Brabec zjistí, že jím je ministr pošt, který se zúčastnil jedné pošťácké zábavy a jemuž se sestřino ochotnické vystoupení velmi líbilo... (ČSFD)
(více)Recenze (48)
Snímek z pomezí němého a zvukového filmu. Tady už se sice mluví (a zpívá), ale estetika je ještě víceméně z dob snímků bez zvuku (což ho dělá mírně zajímavým)... Jinak spíš podprůměrný kus, který funguje jen ve scénách s Vlastou Burianem, mající slaboučký scénář a velebící pokleslý žánr operety a odrhovačky typu Růžové psaníčko. Nic, na co by se nedalo rychle zapomenout (narozdíl od Burianových pozdějších veseloher) ... ()
Máte-li v sobě aspoň trochu zdravého cynismu, výtečně se pobavíte naivitou této operetky, koketním pomrkáváním Anny Ondrákové a jejím zpěvem trapného šlágru "Růžové psaníčko znamená randíčko". 30% ()
Do třetice všeho dobrého se setkala Anny s Vlastou, po třech letech se vrátila na skok do českého filmu, debutovala jako zpěvačka dvěma hity Ach, kdo rty má jako ty... a Růžové psaníčko a poprvé si zkusila také dvoujazyčnou koprodukci. Koprodukce ji bavily ještě v roce 1937, kdy se rozloučila s Lamačem, mužem své kariéry č. 1. Tehdy ovšem, v 31. roce začala svůj vlastní žánr zvukových filmů, ve kterých sama vystupuje na první pohled až v druhé roli, ale opak je pravdou. Tento model po té ladila až do roku 1936 a po roce 1950 dala souhlas k otočení tohoto mustru, aby se jedinkráte přehrála do role "té starší". On a jeho sestra je fantastická komedie pro milovníky backstage muzikálů a přelomu zvukového filmu. Účast Otto Rubíka a Olgy Augustové je pak už jen třešničkou na už tak výborném projektu, ze kterého je možné se tolik naučit o spolupráci česko-německého filmu. Otto Rubík je navíc ideálnější milec, nežli André Pilot, za to Olga Augustová je s Berthe Ostyn na remízu. ()
Pro mě výborná komedie s excelentními kabaretními prvky, které zde předvádí nejen Vlasta, ale i, opět okouzlující, kostýmy i herecké polohy měnící, neodolatelná Anny. Jen potvrzuje svou výjimečnost a originalitu mezi všemi ostatními prvorepublikovými kolegyněmi a také místo v mé TOPce. Stejně tak dvojice režisérů, kteří si dokáží pohrát a v roce ´31 natočit skvělou, přirozeně sehranou komédii. Vše dolaďuje nádherně rozverná melodie Járy Beneše. ()
On a jeho sestra, to je především neskutečně dementní písnička o růžovém psaníčku, která mi lezla krkem už při prvním zpívání, ale v celém filmu jede minimálně pětkrát dokola. Taky je to ale naprosto úžasná Anny Ondra(ková:-) se kterou jsem bohužel měl čest jen v Hitchcockově soundtestu, ale rozhodně mám v úmyslu to co nejdříve napravit. ()
Přechod z němého na zvukový film se zdál být přirozenou součástí technického vývoje československé kinematografie, přesto se novým podmínkám dokázala přizpůsobit jen hrstka vyvolených. S koncem dvacátých let vstoupili do ateliérů také noví mladí lidé, jejichž talent a odvaha měli být využity v následujícím období, plném netušených možností, které nabízel zvukový film. Martin Frič tehdy teprve sbíral režisérské ostruhy u svého guru Karla Lamače, jehož rozpolcená osobnost mezi dvěma zeměmi vyžadovala nástupce a pokračovatele zároveň. Laciný operetní kus z pera Bernharda Buchbindera zpočátku nenasvědčoval nic o své výjimečnosti, tu získal teprve s příchodem Vlasty Buriana a Anny Ondrákové, gigantických filmových hvězd s tehdy již mezinárodním renomé. Pásmo burianovských skečů, grimas, slovních i pantomimických hříček, jimiž je titulní postava poněkud prostořekého listonoše obdarována, se ocitá ve vzácné shodě s klaunstvím Ondrákové, působícího na vlně naivního herectví a zúročujíc tím nemalé zkušenosti z předchozích období. Hudba a písničky, kterých je film v některých momentech doslova předimenzován, dnes již stěží naleznou své posluchače, přesto alespoň ta o růžovém psaníčku přežila v různých variacích jejich autory. Dryáčnicky podbarvený snímek, směle zapadající do Burianovy početné filmografie, je nenahraditelným dokladem prvních experimentů s českou zvukovou kinematografií, která zatím jen pomalu odvykala manýrům minulých dekád. ()
Nezáživné, ale vedle V.B. hromada kvalitních herců. ()
Hodně slabý a po právu zapomenutý kousek z Burianovi obrovské filmografie. ()
Cosi snad ještě méně než anekdota. Zpřeházený katalog gest, grimas, vtipů, písniček a frází by se snadněji mohl stát parodií žánru i doby či posloužit jako odstrašující příklad lidové prvorepublikové zábavy než se proměnit v živé komediální dílo z divadelního či poštovního prostředí. Na druhou stranu lze snímek ovšem chápat jako subverzivní kritiku popřevratové krize mravů na poštovních úřadech. Několikrát se mi vybavilo, jak si třeba Sigismund Bouška stěžoval Otokaru Březinovi: „[…] pošta za republiky je hrůzně nepořádná! Nemáme nikde pořádek, všude je anarchie a chaos. Poštu dostanu až večer (za Rakouska dvakrát denně a přesně), a to třeba noviny až za 3 dny…“. ()
"Takovej mužskej se zahřeje jen, když dostane zápal plic.." ;) ()
Anny Ondráková a Vlasta Burian jako sourozenci na plátně fungují skvěle, ona se chce dostat na divadelní prkna a on jí pomáhá, to jsem se nasmála.. Roztomilá taškařice se spoustou povedených vtípků, hezkých písniček a tanečních čísel, s přimhouřením oka dávám čtyři hvězdičky, mám příjemně naladěno a takový ten přiblblý úsměv na rtech.. ()
Tohle musí být nejslabší film s Vlastou Burianem. Moc se tady snažil. Měl na sobě jednu z tolik oblíbených uniforem. Hláškoval a dokonce předváděl zpěv ptáků. Ale to všechno přišlo jaksi v niveč. Většina toho, co se tu dělo, mi přišla trapná. Písnička se psaníčkem je děsně vlezlá a jak se vám jednou vleze do hlavy, tak tam pevně zakoření. Měla jsem co dělat, abych se jí zbavila. ()
To není film, to je koncert. Herecký koncert Vlasty Buriana a Anny Ondrákové, dvou bezchybných herců. Mluvit o něčem dalším, co se zde událo nemá smysl. ()
Milá groteskní nadsázka. 1) Dobová naivita, ale i nadšení tvůrců doslova tryská z každé minuty díla. On mně políbil ruku! Ukaž!_____ 2) Roztomilé je dobové divadelní silné přehrávání stejně jako němé akční scény rvaček bez ruchů. Inu, druhý rok zvukového filmu..._____ 3) Film má pomalý rozjezd, ale jakmile se objeví 40letý Vlasta Burian (pošťák)... Vy fizule jedna! 29letá Anny Ondráková, diblík bez poskvrny, předvádí roztomilé taneční kreace._____ 4) Za pozornost stojí i způsob, jak Burian podává pivo._____ 5) Film má pěkný vrchol, ale chybí závěrečná katarze._____ 6) Zvláštní pozornost si zaslouží písničky 34letého Járy Beneše. Na rozdíl od mnoha komentátorů zde se mi Růžové psaníčko velmi líbí právě z těch důvodů, pro které je někteří komentátoři odsuzují - vlezlo mi do hlavy a nechce pryč._____ 7) Takže si zazpíváme? Zní trubka do kraje hurá to pošta je / a lístek či psaní snad nese ti / jen spatříš obálku a poznáš na dálku / co skryto pečetí. A pozor, teď to přijde: Růžové psaníčko znamená randíčko / nebo: mé zlatíčko jak mám tě rád / modré však heleď se holčičko nepleť se / to už ti jistě chce kluk kvinde dát / když žluté je to žárlivost / a bílé toť nevinnost / lila až z Jablonce bez známky dokonce / to je kus lakomce neber si ho. ()
Scény, ve kterých byl Burian, byly dobré, ale jinak je celý film bída s nouzí. ()
Upraveno v květnu 2020. On a jeho sestra je varietní zábavou s eskamotérským pohybem v uvolněnějším ovzduší. Nelze vinit Karla Lamače, ani jeho pomocníka Martina Friče, že v počátcích tuzemského zvukového filmu sáhli po osvědčené a v tehdejší společnosti oblíbené formě zábavy. Potom již záleží na osobní přízni, když zvolený formát má sklony sklouzávat k dětinské bodrosti. Prvním proudem trendu a gejzíru estrádní zábavy je Jarda Brabec (příjemný Vlasta Burian), listonoš v klaunském volnoběhu nešikovnosti, dobromyslnosti a zadržovaného hulvátství. Všetečnost je tu explozivní přizpůsobivostí dynamice pohybu a nutných grimas. Druhým gejzírovým vývěrem estrádního pobavení je Anny Brabcová (energická Anny Ondráková), Jardova sestra a po zářivé auře herecké popularity prahnoucí vrtošivě poskakující pitvoření. Aneb i snaživá komorná herecké hvězdy ke slávě může dojít. Třetím proudem doby estrádního kolotoče je Jiří Bernard (sympatický Otto Rubík), ředitel kabaretního divadla Rokoko a obletovaný milovník v té nadřazené odměřenosti. Ostatně každou divadelní premiéru provází nejistota z věcí dějů budoucích. Z dalších rolí: afektovaná a namyšlená subreta Sabina Veldenová (Olga Augustová), nesmělý autor divadelního představení a ctihodný ministr pošt (Theodor Pištěk), Sabinin poslušný pejsánek a divadelní investor Burda (filmový režisér Jan Sviták), líný vrátný divadla (Josef Kobík), či zpívající pošťáci (Rudolf Antonín Dvorský, Karel Vacek a Václav Bláha). On a jeho sestra je lehčím kusem filmové zábavy, užitečně využívající populárního trendu dobové zábavy. Zajímavé jako skutečnost odrazu charakteru tehdejšího vkusu a hvězdného naplnění. ()
Dejove plytka taskarice z rane doby, kdy nemy film presel do zvukoveho. Vzdy se naivnimu herectvi Anny Ondrakove culim, na druhou stranu ale musim rict, ze me bavi. Pisnicka "Ruzove psanicko" je otravna, jeji zpivani na poste, spolecne s choreografii pracujicich uredniku je vsak uzasna. Jinak slabsi komedie. ()
Divadelní osa příběhu doplněná narychlo spíchnutými scénkami, uvařenými z Vlastových a Anniných nesporných dovedností. Řemeslně zvládnutý kousek, mapující tvůrčí a produkční možnosti výroby zvukového filmu pro široké publikum. Růžové psaníčko hitového Járy. 2-3* ()
Na Ondrákovou jsem byl zvědav, ale že se mi před očima zjeví taková hvězda jsem fakt nečekal. S Burianem vytvořili dvojici klaunů, snad jediný opravdový tandem, který Burianovi kdy sedl (se ženskou). Film, přestože byl v podstatě o ničem, obdivuhodně "šlapal" kupředu a bavil i v místech, kdy by jiný nudil. A Burian? Zde je to ten opravdový "král komiků", ovšem vedle Ondrákové, která je prostě úžasná. Film jsem zařadil do archivu...90% ()
Burian i Ondráková jsou oba bezesporu skvělí komičtí herci, ovšem dohromady jim to nějak neladilo. Každý z nich je natolik talentovaný, že potřebují velký prostor, který sobě po boku nikdy nemůžou dostat. Ovšem ono tady ani moc nebylo co hrát, scénář byl mizerný, prakticky žádný děj, jen občas se chytly nějaké ty gagy. Ovšem na to, že zvukový film tehdy slavil teprve své druhé narozeniny, je to pořád poměrné zdařilé dílko (v porovnání s ostatními filmy roku 1931). ()