Režie:
Martin FričKamera:
Václav HanušHrají:
Vlasta Chramostová, Majka Marie Tomášová, Miloslav Holub, Vladimír Ráž, Otomar Krejča st., Karel Peyr, Jaroslav Mareš, Věra Kalendová, Terezie Brzková (více)Obsahy(1)
Drama z doby nacistické okupace začíná na nádraží, kudy projíždí transport s německými vojáky. Vlak zůstane stát kvůli improvizované sabotáži jednoho z železničářů. Odbojářská spojka Růžena Kubínová (Vlasta Chramostová) je zatčena při náhodné razii. Cynický rada Dönnert (Miroslav Holub) odhalí její falešné doklady a nechá ji krutě vyslýchat. Tuší, že by mohla přispět k odhalení celé skupiny. Do její cely nasadí konfidentku Hertu (Majka Tomášová), jež se vydává za bezúhonnou Anču Novákovou. Německá agentka vzhledem ke svým hereckým schopnostem dočasně získá Růženinu důvěru. Klíčovou informaci se ale nedozví... Film měl původně točit režisér Václav Gajer. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (70)
Zlatá Palma - výběr ()
Sem tam sice drobátko přehnané štěstí, ale jinak výtečně vykonstruovaná zápletka. Ovšem s poněkud budovatelským koncem. Ale co se dá dělat, za správně odpornou blonďatou mrchu jsem ochoten to prominout. Nemluvě o tom, že takhle mladou Vlastu Chramostovou prakticky nikde neuvidíte:) Už tenkrát dokázala dobře zahrát, i když ještě zdaleka nebyla ve své nejlepší formě. ()
Jeden z nejlepších českých filmů s odbojovou tématikou z doby okupace a Heydrichiády. Opravdu působivý film se všemi zrůdnosti nacistického režimu a pak především gestapa. Role Chramostové, Tomášové, odbojáře Krejčy a nebo třeba gestapáka Mareše byli sehrané velmi dobře. Uvězněná členka odboje zprva vůbec netuší, co na ni gestapo přichystalo... Vlasta Chramostová po své první malé roli ve filmu Velká příležitost kde sehrála nějakou uvědomělou svazáckou vedoucí ve své první velké a skutečně významné filmové roli. Za kterou sklidila i ve stejném roce Národní cenu. Ve filmu se výrazně a celkem nám i zapamatovatelně představila Marie (Majka) Tomášová viz. představitelka konfidentky Herty Lenzové. Pozor ale, neplést s její známější jmenovkyní která debutovala až v roce 1952 hlavní rolí v Anně Proletářce, kde ale hrála i Majka nějakou snad menší roličku. Sama Majka-Marie Tomášová hrála asi jen ve čtyřech filmech, avšak debutovala dříve než její známější jmenovkyně. ()
Nepříliš známý klenot z doby protektorátu zobrazující domácí komunistický protinacistický odboj. Na dobu vzniku je to však takřka "apolitické" (pokud vůbec můžu takové slovo v souvislosti s tímto tématem použít), jen nějaký leták s Leninem a Stalinem, jinak nic. Objevují se zde sympatičtí odbojáři, nesympatičtí náckové, tak to má být. Jinak doporučuji nečíst zdejší obsah (oficiální text distributora) a jít rovnou na věc. Velmi velmi příjemné překvapení, sám jsem nebyl daleko od pětihvězdičkového hodnocení. Mac Frič v další poloze a opět skvěle! ()
Vysoce kvalitní odbojářské drama. Scény z vězení jsou vynikající, drsné a naprosto by člověk neuhodl, že jde o film z roku 1950. Postavy včetně okupantů nejsou jednorozměrné, Gestapo není sbírka primitivů a odbojová činnost tu nevyznívá vůbec naivně, naopak z filmu je cítit dusno a odbojáři musí každý krok pečlivě zvažovat. Až samotný konec přece jen trochu uhne k nižší uvěřitelnosti, ale jinak nemám výhrady. ()
Zprůzračnělý konec filmu, který se téměř dokonale vymyká z dobového konceptu "filmů pro lid", nemění nic na jeho převládajících kvalitách. Němci, kteří jsou individuálně odstíněni, nejsou v tomto případě protivníkem, který by byl jednostranně válcován geniálními odbojáři. Naopak. Mnohé napoví jména, která se kolem filmu pohybovala: národně socialistický spisovatel Karel Jan Beneš, sám člen čelné druhoodbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme, spoluautor programu Za svobodu z podzimu 1941, i Martin Frič mluví za všechno. Netypická je i doba: první měsíce po skončení stanného práva se vyznačovaly téměř neoslabenou perzekucí odboje a krvavými ztrátami. Vlasta Chramostová už tenkrát, ve svých 23 letech, naznačuje kvalitu svého jedinečného talentu. V ničem však nezaostávají ani ostatní: Otomar Krejča, pohádkový princ Vladimír Ráž i pro mne zcela neznámá Majka Marie Tomášová či Ostravan Miroslav Holub. Ohlasy minulosti soustředí Terezie Brzková a Ella Nollová či nelítostná, ale přece jen čas od času lidská dozorkyně Milky Balek-Brodské. Vzhledem k době kontextu svého vzniku film působí jako zjevení kvalitou i námětem. ()
Zdálo by se až nereálné, aby film z roku 1950 pojednávající o akci odbojové skupiny plný výslechů a motáků mohl být dobrý, ale to by nesmělo jít o Fričovu režii. Krátce po válce ještě nebylo zvykem, aby univerzální šablonou pro zobrazování gestapa byly trapné karikatury. Vše, včetně reálií a emocí, bylo ještě v živé paměti a i když Past jen lineárně vypráví o jediné přehledné akci, ve které je na hrdinnou příslušnici českého odboje nasazena německá konfidentka, výsledkem je zdařilý napínavý film. Postavy nejsou jednoduše černobílé, zejména vše, co se týká bývalé herečky Herty (v podání skvělé Majky Tomášové) stojí za pozornost. Jediné, co vyznívá rušivě, je výběr nepůvodní hudby. Je skutečně velmi nepravděpodobné, aby v kavárně jako taneční hudba začátkem 40. let zněly melodie Friedricha Holländera Nimm dich in Acht vor blonden Frau'n a další písně z filmu Modrý anděl (1930), který byl za války už pasé a samozřejmě Marlene Dietrich byla v té době jako americká občanka nepřítelem Říše. ()
Keďže spolukomentátori tu už veľa vecí vychytali, len tri poznámky na okraj: mimoriadne pôsobivá bola úvodná znelka sprevádzajúca titulky. Údernosťou a naliehavosťou sa u mňa zaradila na druhé miesto hneď za Herrmannovu mrazivú úvodnú skladbu k Hitchcockovmu Psychu. "Dojemné" bolo masové radostné vítanie nacistických vojakov českým obyvateľstvom na vlakovej stanici v úvodnej scéne, kedy esesáci vystupovali z vlaku popísanom heslami ako "Gegen Stalin". No a tiež, keďže žijeme v dobe prívlastkov, pohrával som si počas stiesnenej atmosféry príbehu s pojmami ako nazi-noir, či BAM-noir (BaM = Böhmen und Mähren noir). Ale nakoľko som si do tejto škatuľky vedel zaradiť už len zo dva tri filmy (Smrť sa volá Engelchen - obe verzie, Kapitán Dabač), nechal som škatuľkovanie len pre tento komentár. ()
Silně naivní závěrečný zátah působil ve srovnání s mrazivým zbytkem filmu jako pěst na oko a chtě nechtě za něj musím ubrat hvězdičku. Jinak ale bylo všechno v nejlepším pořádku - ze scén z Pankráce se až zvedal žaludek, Dalibor C. Vačkář opět složil skvělou hudbu a herci byli do jednoho stoprocentně přesvědčiví. ()
Když jsem včera v noci dokoukal. Dnes ráno otevírám okna do zmrzlé zahrady. Je osm nebo devět hodin. Hlavou mi běží děj, záběr po záběru. Nevlídná Pečkárna, beznadějné místo, kde umírali lidé. Extrémy se přitahují. Hrdinka a konfidentka. Co říct? Občas napětí, občas drama, které ovšem za zhlédnutí stálo. ()
Hnusní fašouni se za pomocí kolaborantů snaží rozbít činnost Českých partyzánů. Narafičí na ně celkem promyšlenou past, ale kam se hrabe hloupej Skopčák na vychcanýho Čecháčka! Ok jak už je u podobných filmů zvykem, tak se divák při sledování neubrání jisté dávce naivity, taky to nemá žádný strhující tempo, ale zase se pozná Fričova jistá režie a výkon obou dvou hlavních představitelek je určitě slušný. Takže nadprůměr jo.60% ()
Zdařilé československé válečné drama, kterému takřka nic nechybí. Pouze závěr mi přišel poněkud naivní, tak snad i proto nemohu dát plný počet. ()
Past je celkem slušným protektorátním dramatem. Příběh se odehrává těsně po Heydrichiádě v roce 1942. Gestapo stupňuje agresi vůči odboji i obyvatelstvu a jakákoliv podvratná činnost proti Říši je velmi nebezpečná. V případě dopadení je kriminál i s vidinou koncentrákui vykoupením po hodinách mučení v Pečkárně. Hlavní roli si zde střihla mládím kypící soudružka Vlastička Chramostů a přiznám se, že mi tu až tak nevadila. Zjistil jsem, že je snesitelnější jako mladičká komunistická (jak jinak) odbojářka, než např. jako pracovnice traktorové stanice, která překračuje plán při rozorávání mezí (což byl další z jejích hereckých majstrštyků)... Protivníkem je jí Majka Marie Tomášová, která jakoby vypadla z oka Marlene Dietrich. To mi umocňovala i hudba v kavárně, kde orchestr hrál jen písně Marlene... Zkrátka Herta Lanz byla baba a při pohledu do jejích očí bych asi taky lecos vyzvonil o odboji :-))). Zaujal i Holub jako vrchní komisař - gestapák a Mareš jako typická gestapácká mlátička s vyhrnutými rukávy, kravatou a rukavicemi na rukou.... Co si budeme povídat, točilo se to v roce 1950, takže odbojáři jsou jen komunisté. Do výtisků novin hoši vkládají rudé právo a obrázky Stalina... Naštěstí tam té agitace není až tak moc a první dvě třetiny filmu mají solidní spád. Ke konci se z gestapa udělá banda pitomců, což filmu krapet ubralo na reálnosti a shodilo mu u mne hodnocení o jednu hvězdu. Každopádně ze série budovatelských snímků z tohoto období je Past dobře koukatelné dílo se skvělou atmosférou čtyřicátých válečných let v protentokrátu. Solidní tři magnetické výbušniny. * * * ()
Film samotný je na 4+, ale za nádherně slizce odporného gestapáka Mareše musím zaokrouhlit nahoru. ()
Bolo krátko po vojne a ešte kratšie po Februári. To boli neprekročiteľné limity, v ktorých sa mohol Martin Frič pohybovať. Preto som musel pri hodnotení zvažovať, či odbojári museli byť takí rafinovaní a prekonšpirovaní, Nemci takí hlúpi a dozorkyne také neskutočné. Ale vcelku sa mu v rámci zmienených limitov podarilo nakrútiť film, ktorý sa napriek všetkým nedostatkom dá pozrieť aj dnes pri uvedomení si, že z daného obdobia existujú oveľa nepodarenejšie filmy. ()
Martin Frič patřil k režisérům, kteří dokázali i v budovatelsky orientovaném období první poloviny 50.let točit velice kvalitní filmy. V tomto polozapomenutém válečném snímku až do konce se stávají hlavními protagonistami dvě ženy. Poprvé se setkávají v cele v zdánlivě stejné pozici vězenkyň, jenomže jedna z nich je statečná hrdinka a druhá nacistická mrcha... Od úvodního příjezdu vlaku z filmu dýchá nadupaná hustá atmosféra, silně propracovaná psychologická stránka a postupně rostoucí napětí, které se neustále stupňuje a končí až posledním výbuchem v závěru. Poměrně drsné scény z věznice i výslechové místnosti odlehčuje alespoň neutíchající pocit jisté naděje. Past se může svrhnout na každého, kdo je do špionážního zločinu zamotán, ať stojí na kterékoliv straně... Velikou hereckou příležitost ve filmu dostala začínající Vlasta Chramostová, která zde již ve 24 letech prokázala svůj hluboký dramatický talent. Roli její přetvařující se sokyně se skvěle chopila téměř neznámá Majka Tomášová (jež si narozdíl od své slavnější jmenovkyně již víckrát další významou roli nezahrála), v některých scénách připomínající západní hvězdy stříbrného plátna. Snímek doprovází zajímavé herecké výkony i ve vedlejších rolích v podání Otomara Krejči a Vladimíra Ráže, spieciální znímku si zaslouží slizoun gestapák v podání Jaroslava Mareše. Jako celek výtečná záležitost, jež spolu s o rok starší Dalekou cestou v rámci filmů s tematikou 2. světové války rozhodně stojí za pozornost! 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) ()
Na české poměry nebývalé drsné a depresivní drama z dob 2.sv. války. ()
Nádherné České drama. Scénář - Václav Gajer a Miloslav Drtílek. Hudba - Dalibor C. Vačkář ()
Zdařilé válečné drama s minimem výstřelů a viditelného násilí, což kvituji a hodnotím velmi kladně, se zajímavým příběhem, který výrazně popotáhly Vlasta Chramostová a mně neznámá Majka Tomášová. Nad samotným závěrem blahosklonně přimhouřím oko, na oplátku za Miloslava Holuba a Jaroslava Mareše. ()
Perfektní drama odehrávající se za doby Protektorátu. Hodně se mi líbilo, že i když vzniklo na začátku 50. let, ideologicky je téměř nepoznamenané (když opominu tu scénu, jak Ráž schovává do protektorátních novin výtisky ilegálního Rudého práva s Leninem a Stalinem na titulní straně). Skvělá temná atmosféra, napětí až do úplného konce a především skvělé výkony, hlavně Vlasta Chramostová. ()