Bling Ring: Jako VIPky

Vůbec mě nezajímá, že to točila Sofia Coppola - a už vůbec kvůli jejímu renomé nebudu potit ňáký nesmyslný hvězdičky. Viděl jsem od ní totiž jedinej film, kterej mě uchvátil svym filozofovánim; a tohle je docela dobře přesnej opak Lost in Translation. Snímek povrchní stejně nesnesitelně jako jeho protagonisti. Pokaždý jako bych celých sto let čekal, jestli se konečně stane něco spešl, a ono ne - furt dokolečka, jedna celebrita za druhou, jedna velenudná předváděčka před zrcadlem za druhou ... Všichni v USA by měli bejt obezřetnější a vybraný celebrity stokrát chytřejší. Zhruba to mi Bling Ring dalo. A já teď rozhodně lituju toho, že jsem na takový "sdělení" vyplejtval 90 minut svýho volnýho času. (03.10.2013)

Z hlediska stylu mimořádný film. Režisérka střídá vypravěčské polohy, point of view i různé druhy zcizovacích efektů tak zajímavým způsobem, že by to stálo za analýzu. Obsahově mě to minulo stejně jako předchozí filmy Sofie Coppoly. Jasně, je to určitým způsobem podobenství o podobě současného světa, komentář k aktuálnímu modelu surface play, ale skutečnou hloubku to postrádá. (28.12.2013)

Země se sice otáčí dokola, ale svět jde do prdele tou nejpřímější cestou. Celkem souhlasím s tématem snímku, dnešní mládež povětšinou JE povrchní, nezodpovědná, bez smysluplných cílů a těžko v budoucnu využitelná, nicméně forma, kterou o této chorobě společnosti Sophia Coppola vypráví, se sama dá shrnout slůvkem povrchní. Postavy jsou ploché a bez vývoje (že by záměrně?), dynamika nulová, stereotypičnost v podobě opakování téhož dokola a dokola ke konci nudí. Děcka v jejím podání jsou fascinovaná světem laciných celebrit, facebooků a různých omamných látek - o to víc je fascinující, že prakticky nesouloží. P.S. Film de facto stojí na sex-appealu Emmy Watson, o němž si je Coppola moc dobře vědoma, a tak nám Hermionu nakrucuje do různých, oku-libých a představivost-týrajících pozic. Ron by čuměl. (17.06.2013)

Život jako póza. Hlavní hrdinové Bling Ring jako nesympatičtí fracci, s nimiž se na rozdíl od ostatních filmů Sofie Copolly nemůžeme ztotožnit. A celý film jako vyprázdněný pohled do zhýralé duše dnešního teenagera generace 2.0. Autorský záměr je jasný, ale udivuje mě to, že nejde moc do hloubky, spíše klouže po povrchu a nenačrtává žádná hlubší otázky. Pokud by se jednalo o režijní debut, tak by bezpochyby šlo o chvályhodný výsledek, od zkušené režisérky formátu Copolly bych ale čekal mnohem víc než takhle čitelnou podívanou. Z toho hlediska mi přijdou více sympatické tématicky spřízněné Spring Breakers, jež s diváckými očekáváními a vyobrazením MTV generace zašli přeci jen o kousek dál. P.S. Pro fanoušky Emmy Watson však povinnost. (14.07.2013)

Aha, takže kamery zná jenom jedna celebrita z deseti a alarm nezná ani jedna celebrita z deseti (a to nemluvím o docela všeobecně známém vynálezu, který se skládá z klíče a zámku). No nic, i když pominu tohle, tak je to slabé a špatně uchopené. Coppola se vůbec blíže nezajímá o to, proč tohle dělají zrovna děcka z vysokých poměrů a ne naopak a nejedná se tedy žádné novodobé robinhoodství ani bonnieaclydeovství. Kritika chybí, místo toho pouze klouže po povrchu, což se mi zdá velmi alibistické. Popravdě mě na tom filmu nejvíce zaujala téměř naprostá asexualita všeho a všech (jo, i Emmy Watson) - kdyby se toho režisérka chytla, mohlo by to být zajímavější. Takhle lze těžko odhadovat, zda se jednalo o záměr nebo to vyplynulo z přirozenosti zobrazovaného. Jinak je to natočené hezky, ale opět velmi repetivně a obsah se s postupujícím časem nerozpíná, ale naopak zůstává na úrovni původního novinového článku. (29.01.2014)