Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Je to už téměř sedmdesát let, kdy se v naplněných premiérových kinech po sedm týdnů hrála komedie režiséra Martina Friče "Pobočník Jeho Výsosti". V titulní roli exceloval Vlasta Burian. Jako každý člověk měl i Vlasta Burian obyčejné lidské slabosti. Patřila mezi ně zejména vášeň pro uniformy všeho druhu. Cítil se v nich jako ryba ve vodě, oblékal je na divadle, ve filmu a mnohdy i v soukromém životě. Také v situační frašce Pobočník Jeho Výsosti se objevuje jako nadporučík Patera, který se nešťastně zapletl do skandální aféry nejvyšších kruhů habsburské monarchie a je z trestu přeložen do zapadlé posádky v Mňuku. Námětově vychází tato komedie z divadelní hry E. A. Longena "Kasta pro sebe aneb Travičská aféra nadporučíka Hofrichtera", kterou uvádělo Burianovo divadlo. Poslední film natočený v ateliérech AB na Vinohradech. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (42)

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Další snímek s takzvanou uniformovanou rolí Vlasty Buriana, ve které se opět vyřádil dosytosti. A také další film, na kterém se bohužel vyřádil zub času. Kvalita filmové kopie je prostě opět strašná. Diskutabilní je také i technická stránka natáčení, ale na první polovinu třicátých let, ohledně daných možností, dejme tomu. Jako obvykle byl scénář zpracován na základě divadelní hry, takže kromě dialogů je hlavně přemíra různého skotačení a komediálně pojatého přehrávání. Ne nadarmo se o filmu mluví jako o situační frašce. Příběh sází na dodnes používanou záměnu a situací z toho vzniklých. Vlasta Burian plný energie po herecké stránce řádí, jak utržený z řetězu a tak očekávaně kulometnou salvou tradičně vypouští ze svých úst jednu hlášku za druhou. Na dnešní dobu místy ztřeštěné až moc, ale i tak celý koncept pobaví, a to právě oním humorem Vlastu Burianovi sobě vlastní. Bez něj by film neobstál vůbec. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v květnu 2020. Pobočník Jeho Výsosti je volným pokračováním C. a k. polního maršálka, obojí má svůj základ v divadelní předloze Emila Artura Longena a předchozím úspěchu Burianova kabaretního exhibicionismu. Filmový režisér Martin Frič i nadále pokračoval v osvědčeném filmobraní, švejkovská revolta je základem nálady i všeho snažení, varietní klaun obdržel královským darem prostor pro křiklounství a hulvátství, inu musela se vyslyšet potřeba poptávky trhu. Vždyť ani transvestitismus, ani opilství nejsou vynechány. Hvězdou kabaretní taškařice je Alois Patera (dobře připravený Vlasta Burian), nadporučík rakouské armády a nově jmenovaný pobočník korunního prince. Švejkovský rozpor je tu oponentním postojem k vojenské disciplíně, neboť delikátní úkoly se řeší halasně, přitom pro pochvalu se skáče až do plápolající vatry, kterou viní za vartu. Spravedlnost rakouskou minulost úsečně zesměšňuje. Důležitou postavou je Evžen (velmi příjemný Nora Stallich), korunní princ a vrchní Paterův velitel. Je vyvolený pro blahu státu a jeho obyvatel, proto je nucen rozloučit se se svým současným soukromým životem. Z dalších rolí: pedantsky pomstychtivý Paterův nadřízený podplukovník Kinzl (Bedřich Vrbský), Paterův čestný kamarád, poručík Richard Mádr (Ladislav Hemmer), budoucího korunovaného ženicha žárlivě střežící princezna Anna Luisa (Suzanne Marwille), zuřivě neoblomný Paterův veřejný nepřítel policejní rada Guth (Alexander Třebovský), z náhlé rozhazovačnosti nadšená bardáma (Ela Šárková), princova upřímná pražská prostá láska Pepička Kalašová (Helga Nováková), vždy připravený vrchní v baru Belveder (Čeněk Šlégl), či nešťastný kuchař vojenské posádky v Mňuku (František Černý). Pobočník Jeho Výsosti je typickým filmovým produktem z počátku režisérské kariéry Martina Friče. Je také ozvěnou Burianovy slávy. Uspokojivé kabaretní hromobití českého klauna. ()

Reklama

MELODY 

všechny recenze uživatele

Nejsem "burianofil", asi jsem neviděla všechny filmy s VB, ale z těch, které jsem viděla, je tenhle nejhorší. V Burianových filmech by se nemělo rajtovat na logice, přesto: Jeho výsost, v úvodu filmu bedlivě střežena a krutě šmírována nastávající manželkou si vesele (a bez ostrahy) pobíhala inkognito po světě a vysedávala v průměrných kavárnách, kde na ni zhusta, pokaždé náhodně, narážel nadporučík Patera. Kde tou dobou dlela jeho žárlivá novomanželka? Těžko říct, ale zřejmě někde daleko, možná ji čert vzal a země pohltila- rozhodně o ní do konce filmu nepadlo jediné slovo. Taky osud Paterova přítele je nejasný- spáchal on tu sebevraždu skrzevá čestný dluh v kartách, íli nět? A co poslední slova Jeho Výsosti k Paterovu nadřízenému - "Už asi vím, kdo je tady nejhorší voják!" (I Vy jeden, že já Vám nabacám, oficíre ošklivá!)- ráda věřím, že taková výhrůžka dostala plísněného pána do kolen a doživotně mu podlomila duševní zdraví. Herecký rejstřík přítelkyně Jeho Výsosti rovněž stojí za zmínku, nabízí hned dva výrazy: 1.) ramena skleslá, oči zabodnuté do země ("Ach běda, musíme se navždy rozejít:"), 2.) ruce sepjaté, oči obrácené k nebesům ("Snad ještě svítá naděje, že Vás budu moci spatřiti!"). Ničemu nepřidají ani technické nedostatky filmu- z dvaceti koňů s jezdci na hřbetě neuslyšíte ani cinknutí podkovy, zato polohlasem vedený dialog oficírů si vychutnáte naplno. Pro mne dost katastrofální počin a naprostá ztráta času. ()

maarr 

všechny recenze uživatele

Tato burianovka patří k těm slabším, není zde tolik humoru jako třeba ve veselohře U pokladny stál, ale stále je to kvalitní zábava. Osobně se mi nejvíce líbí scénka s tlustým kuchařem v Mňuku, kterého ztvárnil výborný leč bohužel málo známý František Černý. Jeho hláška ,,Sakra teď nevím co je polívka a co kafe", mě vždycky dostane, nebo jeho dialog s Burianem ,,Co to je? To jsou hadry? Ne, to je maso." nebo ,, Sakra to je ale polívka! Pane nadporučíku to není polívka, to je voda na nádobí!" anebo ,,Já vám tady udělám vojnu, vy bublino!" Také scénka se střelným prachem je velmi zábavná. Zkrátka když ji srovnám z dnešními komediemi založenými na vulgaritě, stále u mě vede tato klasická burianova veselohra. Zkrátka Burian je Burian. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

V roce 1933, tedy v období, kdy se v sousedním Německu chopil moci Adolf Hitler, se Burianova filmová kariéra pohybovala na nejvyšším možném vrcholu. Popularita krále komiků totiž již dávno přestoupila hranice Československa a své příznivce nacházela také u německy mluvících obyvatel, kteří si jazykové mutace Burianových českých komedií vychutnávali s podobným zaujetím jako diváci v Československu. Jako již mnohokrát předtím i potom ocitl se Burian v další c. a k. uniformě, aby naplno rozehrál paletu svých poťouchlostí, získávajících na svou stranu i prince, nešťastně zamilovaného do prostého děvčete. Gejzír situačního humoru vyplňuje jako vždy temperamentní Burian, který zejména ve scénách z baru, kde je nucen obléknout dámský převlek a vydávat se za jednu z místních houslistek, dosahuje nevídaného úspěchu. Suzanne Marwille, někdejší hvězda němého filmu a tehdy již choť režiséra Friče, se jen těžce smiřovala se svým podřadným postavením a vinou zákulisních intrik přicházela o některé zajímavé herecké nabídky, jakou byla např. dvojrole v předchozím Lamačově filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa. Jistá nervozita se ostatně podepsala také na Pobočníkovi, který je ve finále jen průměrnou komedií s lehce opotřebovaným humorem. Jediné, co si dodnes uchovalo jistou svěžest, je Fialova milostná serenáda Zapomeň, že už se loučíme, objevujíc se čas od času i v repertoáru současných zpěváků či zpěvaček. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (6)

  • Film bol inšpirovaný hrou E. A. Longena "Kasta pro sebe". (Raccoon.city)
  • Honorář Vlasty Buriana za tento film byl závratných 270 tisíc československých korun. (Karlos80)
  • Podle filmového historika Pavla Taussiga plánoval Vlasta Burian (Alois Patera) tento snímek zasadit do prostředí soudobé československé armády, ministerstvo obrany se však proti tomu postavilo a prostřednictvím své filmové komise donutilo filmaře ke změně, tj. k návratu k C. a K. armádě. (Přemek)

Reklama

Reklama