• Marthos
    *****

    Výroba českých celovečerních filmů se nezastavila ani s blížícím se pádem Třetí říše. Režisér Martin Frič se na konci roku 1944 rozhodl zfilmovat divadelní hru Karla Krpaty Mistr ostrého meče. V barrandovských ateliérech tak vyrůstaly nákladné historické stavby, které si spolu s Vávrovou přípravou snímku Rozina sebranec vyžádaly značné finanční prostředky. Satirická kostýmní veselohra nás zavádí do prostředí barokních Pardubic kolem roku 1710. Humornou formou staví na pomyslný pranýř sobectví, falešnou morálku, pletichy a pokrytectví "počestných“ pardubických paniček. Do kontrastu jsou dány "osoby snížené“: rozvážný mistr popravčí Jiří a jeho chytrá žena Rozina. Filmem defiluje plejáda nejpopulárnějších hereckých osobností, které se tehdy ocitali na samém vrcholu svých hvězdných kariér (Smolík, Marvan, Plachta, Kabátová, Nezval, Valentová, Bušová, Kreuzmann, Kohout a mnoho dalších). Jiřina Štěpničková v titulní roli potvrzuje své všestranné komediální nadání, které mnohem častěji oživovala na divadelních prknech, než před filmovou kamerou. Výjimečná příležitost se přímo nabízela Terezii Brzkové, která ještě donedávna zastávala národem a režisérem Čápem přisouzenou úlohu jakéhosi alter ega Němcové Babičky, zatímco ve Fričově komedii se postupně proměnila v panovačnou a nesnášenlivou hraběcí milost. Zatím jen zpovzdálí se dere ke slovu nová krev, generace nejmladších hereckých osobností, už tady ovšem naznačující leccos z pozdějších velkých kreací (dryáčnická epizoda tehdy sotva čtyřiadvacetileté Dany Medřické); jako milou kuriozitu lze vnímat obsazení Marty Fričové, nevlastní dcery režiséra Friče, do role lyrické schovanky ze zámku, jedné z hlavních postav filmu. Vkusný, ironií a humorem sršící snímek z jednoho historického zastavení v dobách dávno minulých, a ne právě marných, je dalším z početné řady nadčasových děl Maca Friče, který se po dvou prominentních zakázkách pro německý Pragfilm opět vrátil k české tradici, k českému řemeslu.(4.10.2008)

  • blackrain
    *****

    "Nešlapte mi na kůži..." Za trest musela stát na kančí kůži. Tahle úsměvná historická komedie má všechno, co má komedie mít. Chudák Jiří už nechce být městským katem. Jeho žena tajně plete punčochy a prodává je. Jiří by byl velice rád, kdyby mohl i se svou ženou patřit mezi počestné měšťany pardubické.Ti ho však mezi sebe přijmout nechtějí a odnímají mu právo být vyslyšen, aby mohl svůj úřad složit. Podaří se mu odhalit jisté nepravosti a vypátrat pravé viníky.(9.12.2008)

  • tomtomtoma
    *****

    Upraveno v červnu 2020. Počestné paní pardubické je básnicky stylizovanou satirickou mozaikou společnosti. Ponechám stranou jinotaje a analogie k nacistickému protektorátu, ale jsou všudypřítomné. Martin Frič na základě divadelních hrátek Karla Krpaty, inspirovaných Vávrovým Cechem, s rozvernější náladou narýsoval skutečnou páteř konšelské politiky, tím je celý sbor ctihodných manželek a jejich bdělý dozor nad bezúhonným morálním stavem společnosti. Odlehčeně karikující okénka se zalíbením pozorují hříchy, tajemství, touhy, slasti, závisti, lásky, rozepře a soužití celé měšťanské reprezentace pardubické. Nadhled se usmívá i v obrazech násilí, vždy připraven pohotově odrážet útoky a hanění, byť se moc pokouší o přezíravost. Ústřední mužskou postavou je Jiří (velmi dobrý František Smolík), mistr ostrého meče a tajně vyhledávaný ranhojič. On je tím, kdo nese stigma pošpiněného svědomí společnosti ve formě ostrakizace. On je tím, kdo veřejně musí přijmout prvotní provinění. K nejvýraznějším mužským postavám filmu patří osobně zaujatý a přitom snaživě spravedlivý pardubický purkmistr (vynikající Jaroslav Marvan), rychtářský písař v melodramatické zákonitosti příběhu Prokop Trubka (zajímavý Gustav Nezval), a z oné ženské hašteřivosti nešťastný pekařský mistr a rychtář Pálka (skvělý Jindřich Plachta). Ústřední ženskou postavou je Rozina (zajímavá Jiřina Štěpničková), katova manželka a zručná punčochářka. Mladá krása provokuje a na zvyšující se hladinu hysterické kritiky se odpovídá módní promenádou, posilující obzvláště závist i zášť. K nejvýraznějším ženským postavám též patří do výhodné a nechtěné svatby nucená křehká hraběnčina schovanka Aninka Dražická (pozoruhodná Marta Fričová), hamižná stará hraběnka s lákavou vidinou rozšíření hospodářského statku (skvělá Terezie Brzková), k lakotné hraběnce přívětivější baronesa Helena z Alcantaru s temným tajemstvím (velmi zajímavá Zita Kabátová), nejhysteričtější bojovnice za počestnou morálku a zapšklá manželka punčochářského mistra Kostíka (příjemná Meda Valentová), a nenasytně koketující a nestydatě pomstychtivá vnadná manželka konšela Zvůnka Baruška (zajímavá Helena Bušová). Z dalších rolí: překvapivě útlocitní pacholci kata (Eman Fiala a Ferenc Futurista), odvahu v pravou chvíli nalézající flétnista, nový rychtářův zeť a perníkář Flaška (František Filipovský), své manželce vždy bojácně poslušný mistr punčochářský Hypolit Kostík (Jára Kohout), falešný a poživačný hrabě z tolik výnosné císařské erbovní kanceláře Bořita z Klokočína (Vilém Pfeiffer), jeho na přísun financí již uvyklý komorník Filip (Martin Raus), podváděný pardubický konšel na častých pracovních cestách Zvůnek (František Kreuzmann st.), další smyslně tvárná manželka konšela (Dana Medřická), naivní a nejprve nesprávně zamilovaná rychtářova dcera, panna Dorlička (Blažena Slavíčková), peprné drby s nadšením roznášející švadlena (Jarmila Švabíková), či poctivý noční spánek narušující povětrná ženština (Lída Chválová). Počestné paní pardubické jsou satirickým okouzlením života v jeho rozvernějších barvách. Navíc měl film ve své době ještě jednu, o mnoho důležitější funkci, která je s ohledem na svěží fungující fraškovitý koncept filmu dnes až na úplném okraji divákovy pozornosti. Rozkošné to pobavení!(17.4.2010)

  • Compadre
    ****

    Abych se přiznal, čekal jsem to lepčí. Něco víc ve stylu "Cech panen Kutnohorských." Počestné paní pardubické jsou taková "polosranda." Komické buzerování manželů jejich intrikánskými ženami je prokládáno vážnými situacemi v průserech se zmítajícího písaře a dramatickými úvahami chudáka kata, který se nehodlá smířit se svým údělem méněcenného občana...ale hláška co mě pobaavila:"Ať mi nešlape na kůži"... :) srandovní(16.11.2009)

  • cariada
    *****

    Nádherná kostýmní komedie o tom jak to měl ve středověku kat jako osoba snížená těžký. A lidské klebety(dnešní drbny) už tenkrát byli stejné jak dnes. A proto zlatá slova purkmistra-Zatracené ženské pokolení za zmínku stojí slavná scéna s Katovkou u soudu a proti ní paní Kostíková. "ať mě neleze na kůži" a pod. To je k popukání.(23.12.2007)

  • - Pro film bylo zapůjčeno několik historických relikvií z pardubického muzea. (krib)

  • - Film stál na tu dobu závratných 6 513 000,- protektorátních korun
    Položky:
    námět: 119 000,-
    hudba: 115 000,-
    obsazení: 870 000,-
    štáb: 639 000,-
    ateliér a laboratoř: 2 829 000,-
    materiál: 291 000,-
    výprava: 550 000,-
    exteriéry: 490 000,-
    doprava a pojištění: 190 000,-
    poplatky, režie, výrobní skupina aj.: 420 000,- (krib)

  • - Jindřich Plachta natočil ve stejném roce dalších pět filmů. (M.B)