Mezi vlky

Dobrodružná pohádka skutečným příběhem asi opravdu jen lehce inspirovaná, která na mě jak výpravou, tak režií a kamerou působila filmařsky spíše televizním dojmem, občas až na hraně hallmarkovského kýče, ale mající velkou výhodu v krásné přírodě a líbivé hudbě. (24.06.2023)

Drsné dětství, drsná práce, drsní lidé, kteří nemají snad ani špetku citu. Společnost přísně rozděléná do kast, nebo dokonce do tříd, kde je naspodu společnosti ten, kdo má to největší srdce - starý Atanasio. K takovému člověku se dostane malý Marcos a i když se zprvu obává, jaké hrůzy ho čekají v tom údolí, ve kterém "přežije jen ten, kdo má koule", ukazuje se, že právě toto místo a tento starý muž jsou to nejlepší, co zatím v životě Marcos zažil... (28.02.2017)

Objev jazyka přírody v poslední třetině filmu byl – přes dosti strmý hiát – opravdu krásný, ale – mám pocit – že neorganický s celkem. Jako by efektně snímaná krajina měla zastínit neobratnost vyprávění a neutralizovat pravou – a nesnesitelnou – tíhu těla. Předlouhá expozice, která měla zhmotnit duši hrdiny, se jevila jen jako čekání na vlky, a když přišli, zbylo jen věrohodně aktualizované mauglíovské schéma (což jistě není málo), podpořené kulturním (ne-li civilizačním) dramatem a žel i nesnesitelnou syntetizátorovou hudbou. Intimita ani nestačila vyhasnout bez ohledu na udržovaný oheň – nezaplála totiž: nadlidské měřítko všemocné kamery, proti-smyslové zpomalování vzácných záběrů zdůvěrňování s přírodou a podobné sugestivní postupy uměle exponovaly prožitek tak, jako elektrické světlo ve starých kostelích nemilosrdně praží barvy křížových cest stvořené pro mihotavé plameny voskovic a jim odpovídající nesmělý zrak. Zde se jen zíralo zrakem inscenovaného přírodopisného dokumentu, a zdaleka se nezřelo, a zbyl nanejvýš dobrodružný román, za nějž by se patřilo poděkovat, kdyby – nešlo o život. Závěrečné dojetí mělo prostoupit celek, a ne ho pointovat. Trpký úděl filmu být zrozen pro biograf, a ne pro život sbližujících se. Jediné zavytí lidského vlka by celé to kino zastínilo – přesněji zazářilo… - a pak by se ve všech hrudních koších mohla rozeznít patřičná ozvěna. (24.03.2017)

Moc hezký snímek o malém klukovi, který zůstane vlivem okolností sám v horách a sžívá se s prostředím a místními zvířecími obyvateli, především vlky. Bylo to jako koukat na přírodopisný dokument s filmovým dějem. Ten sice není nijak zvlášť originální, ale ty krásy okolní krajiny a všudypřítomných zvířat to hravě vyvážily. (25.05.2015)

Krásné záběry přírody a obrazy ze života zvířat jsou hlavními klady tohoto filmu. Samotný příběh je asi skutečnými událostmi inspirován jenom lehce, ale když to všechno člověk bere spíše jako nějakou pohádku či legendu, potom si dobrodružství kluka, ke kterému byla příroda milosrdnější než vlastní lidská rodina, příjemně užije. (19.06.2015)