Polibek ze stadionu

Žurnál, to byl panečku pořad. Nejdřív sjezd, železárny, hokej a nakonec slepičí farma. Důležitý byl samozřejmě ten hokej, protože hokejisté Tre Kronor měli na MS v Praze dne 23. 2. 1947 získat titul mistrů světa při pohodlné výhře nad plajery z Österreichu, kteří s týmem ČSR hanebně prohráli 13:5, jenže Rakušané podali životní výkon a před natřískaným hledištěm zvítězili 2:1. V nadšené atmosféře by se jeden spontánní polibek určitě ztratil, kdyby tam nebyl ten všetečný Žurnál. Ten způsobil poměrně zábavný propletenec omylů, nedorozumění a milostných vztahů. Mně se tedy nejdůležitější jeví skutečnost, že jsme si poprvé v historii mohli zakřičet "MISTŘI!", ale v tomto případě se může pobavit i sportovní analfabet. (04.01.2016)

Elegancia prvorepublikových a protektorátnych komédií ustúpila v Bozku zo štadióna ľudovejšiemu spracovaniu. Pomerne hluchý je samotný námet o kríze vzťahu. Spôsobilo ho jedno emočné vzplanutie po nečakanom závere hokejového zápasu. Túto slabinu čiastočne vyvažuje zobrazenie povojnovej atmosféry nastupujúceho kolektivizmu. Hoci boľševici moc úplne neprevzali, náznaky badať. Nielen v spomínanom ústupe od niekdajšej gavalierskej elegancie, ale aj v iných drobnostiach. Zobrazený filmový týždenník napríklad opakovane zameriava pozornosť na prekročené percentá dvojročného plánu či zdôrazňuje potrebu nových postupov v kolektívnom chove hydiny. Zároveň sa, po vojnou spôsobenom rozdelení štátu, potvrdzuje obnovená československá identita a vzájomnosť, čo je zase patrné aj v úvodnom kolektívnom moderovaní hokejového zápasu (jeden Slovák, dvaja Česi). (16.02.2014)

Úvodní pasáž byla příjemným výletem do hokejové minulosti, kdy se ještě hrálo nikoli zápasilo, zbytek se nečekaně rychle změnil v bláznivou komedii, která mi v řadě scén připomněla staré grotesky. Ač vystavěna na velmi jednoduchém nápadu, dokázala mě nejednou rozesmát a díky svižnému tempu a rychlému vrstvení nekonečného propletence omylů, nedorozumění a neustálého, téměř k dokonalosti dovedeného míjení, mě bavila od titulního polibku až do konce. (30.11.2012)

Vcelku rutinní záležitost a jedna ze slabších poválečných (mmj. v té době se už plnila dvouletka) komedií od jinak vynikajícího režiséra Friče. Veselohra ze sportovního prostředí, která místy příjemně rozesměje, pobaví, ale bohužel nenadchne tolik aby si z ní člověk odnesl něco více. Jeden rozverný nápad, to bylo přeci jen poněkud málo. Mírné zklamání, nutno však ocenit dokumentární zběry, především ze zápasu Rakousko - Švédsko, které tehdy skončilo seznačním vítězstvím Rakouska v poměru 2:1... ps; poslední role Járy Kohouta, před jeho čtyřicetiletou emigrací z politických důvodů. (20.06.2010)

Milostný příběh je velmi nápaditě zakomponován do mistrovství světa v hokeji 1948 a stejně neotřelé je i seznámení hlavních protagonistů. Jana Dítětová je roztomile dívčí, Zdeněk Dítě hraje smolařského mládence s neodolatelnými přechody od neohrabanosti k zamilovanosti v návaznosti na Harolda Lloyda. Film je jednou z posledních komedií natočených "postaru" a dívá se na něj opravdu velmi příjemně. (17.11.2003)