Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Stavba nové přehrady připravila převozníka Rybu o živnost. Nová hráz totiž nahradila přívoz. Rybovi předkové však byli převozníci a starý muž by byl nejraději, kdyby se stejnému povolání věnovali i jeho dva synové. Jenže Josef je nerozhodný slaboch a Karel si našel práci právě na přehradě. Proto ho starý Ryba vyhnal z domu. Škodolibou radost přinese Rybovi vytrvalý déšť. Muž dobře ví, že nenadálá záplava může nedokončenou přehradu ohrozit. Ve fanatické nenávisti zapomíná, že voda z prolomené hráze by smetla v první řadě jeho dům i se snachou a nemocným vnoučetem...
Filmové drama režiséra Martina Friče je soustředěno do jediné noci, během níž se na pozadí hrozící katastrofy vyostří vztahy uvnitř jedné rodiny. Navzdory námětu vznikla většina filmu v ateliérech s pomocí modelů a jiných triků. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (28)

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

"Co tu stojíš, děvko? Táhni kam patříš!" Nejdeštivější český film a jistě jeden z vůbec nejmokřejších filmů všech dob, protože Mac Frič to tlačí na plný plyn, voda je voda a i nabušení soudruzi mají plné brejle a podléhají nejen deziluzi, ale až existenciálním myšlenkám. Ti řadoví samozřejmě neváhají naskočit do nepříjemné směny i od piva a rozjeté dechovky, poslední opozdilec kopne rum a jde také. Vedoucí inženýr v kanceláři skládá hlavu do dlaní a nad ní mu visí podivuhodný obraz s kruhem, jak od Maleviče. Kolega Heverle tiše nahlédne do dveří a -  "Dejte na něj pozor, člověk nikdy neví". Nasraná řeka, klády, bláto, sténající tatry, pramice, kožené kabáty a Lohniský ve výjimečně kladné roli. Dojemná Řehořova minirole, ještě dojemnější osud Fialova "Bulhara" a Zuzky, Krejčův okolnostmi ke zdi tlačený slaboch nakonec z patové situace vytěží náhodné a dočasné těsné vítězství, přestože mu extrémně kyselej Štěpánek krade pečlivě ubalené cigarety. Množství krásných nočních záběrů, dlouhých kamerových jízd, agresivních smyčců a drobných, zdánlivě nedůležitých scén, tvrdých i měkkých pohledů do očí. Koncentrovaný přehradní thriller. "Já bych třeba šel...ale dyť to vidíte sám. Rodina, barák, dítě nemocný..." - "Vy jste ale chudák, Rybo." ()

Lima 

všechny recenze uživatele

2.půle 50.let byla z hlediska českého filmu velmi zajímavá. S nástupem Chruščova a jeho odsouzením stalinistických praktik si naši filmaři zlehka sondovali, co si můžou ve svých filmech dovolit si kritizovat a co ještě nesmí a tohle pozorování lehounkého opatrného našlapávání je dnes zajímavé pozorovat. Čímž neříkám, že tenhle dnes již zapomenutý film Martina Friče byl jedním z nich. Je tady znát trošičku malá deziluze z budovatelského nadšení, ale hlavně se tu Frič pokusil v českém filmu o nový a ještě pořádně neprošlapaný katastrofický žánr. Ten VELMI rozpačitý úvod tomu ale nenasvědčoval. V podstatě téměř celou první půlhodinu neopustíme světnici jedné chalupy a citové výlevy jeho obyvatel. Je to statické, a i vzhledem k režijním schopnostem Friče pozoruhodně nezajímavé. Pak se to konečně překlopí na tu správnou stranu, celkem pěkná kamera a výprava dělá film konečně živoucí a životem pulzující a sem tam se mihne i hezký trikový záběr, který Fričovi ostudu nedělá. Naštěstí se tu moc „nesoudruhuje“, neteče na vás budovatelský patos, ani jiného druhu, vyjma závěrečné vypjaté fatální scény, kdy jde o život. Celý děj se odehrává během jedné jediné noci a pěkná kamera ten kontrast umělého světla a stínů dokáže prodat. Škoda té úvodní nudné třetiny, nehodné Fričovy zručnosti . ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Povodeň, to je zuření vodního živlu jako příležitost k filmovému hymnu o nesporných přednostech komplexně kolektivního úsilí, se kterým se účinněji čelí katastrofickému nebezpečenství. Martin Frič si předlohu nuceně spolupracujícího prozaika Jiřího Muchy vyzdobil dramatickým mámením, nakrojil niterně působivé emoční výjevy zarputilého střetu mezi snachou a tchánem, ale zůstalo jen u střetů, které bez povšimnutí pominou. Obrazy Václava Hanuše pořvávají ve znamení nadvlády rozdivočelé dynamiky vodního elementu a mezi kapkami se pak objevuje ideologická výzva o soudržnosti kolektivu, afekty moralizování a zpěvná óda k výstavbě přehrady. Na správnou kolektivní cestu uvědomění přivedeným hříšníkem je Josef Ryba (zajímavý Otomar Krejča st.), bývalý převozník, stojící uprostřed hromování tvrdohlavého otce, vydírajícího naléhání manželky a vytrvalého bičování živelné bouře. Spásou se stává pochopení smyslu lidově kolektivní víry a aktivní zapojení ke společnému prospěchu celé komunity. Důležitou postavou dramatu je Josefův otec, starý Ryba (pozoruhodný Zdeněk Štěpánek), bývalý převozník s nadobro zakořeněným pocitem intimní zrady, neboť jeho lidská důstojnost zhrzeně zmizela společně se zánikem jeho dědičné pracovní pozice. A s tím stojí proti celému světu. Hlavní ženskou postavou je Josefova manželka (zajímavá Slávka Budínová), žena s panickým strachem o zdraví malého dítěte i vlastního holého života. A tak ve svém svatém poslání úpěnlivě hrozí. Z dalších rolí: mladá a na náruč milence dychtivě čekající Zuzka (Ivanka Devátá), povinná hrdinská oběť a Zuzančin milenec Marko Kristev z Plovdivu (Karel Fiala), Josefův mladší bratr a ctěně zasloužilý budovatel přehrady Karel (Gustav Heverle), profesionálně spolehlivý lékař Vladimír Slehák (Jan Pivec), vývojem událostí ustaraný vedoucí inženýr přehrady Netoušek (Václav Lohniský), lékařova služebná (Jiřina Bílá), či ten odstrašující příklad a chronický ulejvák Havelka (Rudolf Deyl ml.). Film Povodeň není dobrým dramatem, byť dokáže konflikty vystupňovat a včas podchytit. Nesporná převaha dynamiky obrazů slouží kolektivnímu poslání společné věci s titulem veřejného zájmu. Zasloužilé, nepodstatné. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Zdeněk Štěpánek je zde Gabinovsky protivný, otrávený a shlíží na celý svět, k tomu všemu je ještě velmi příkladný, tedy vlastně spíše nepříkladný, zbabělec. Mladá Slávka Budínová vůbec nevypadá mladě a vedle dominantního Štěpánka postrádá i své obvyklé charisma. Krejča je v tomto případě ve výhodě, nejsa majitelem charismatu, nemohl jej postrádat. Zpočátku mi přišla hudba až příliš hřmotná, ale v průběhu filmu jsem si na ni zvykla a její takřka bezvýhradná opulentnost mi k scénám s vodou, a že jich bylo, skvěle pásla. I menší role jsou výborně obsazeny, Pivec nezvykle v roli moralisty a střapatá dívka, zamilovaná Devátá, dodávají filmu i jinou rovinu, než je prostý zápas kdo z koho v provedení člověk kontra příroda. Frič ovládal své řemeslo výtečně, obdivuhodný je rozptyl žánrů, kterým se dokázal s úspěchem věnovat. V době, kdy v Československu nebyl žánr katastrofický ani řádně definován, se Frič rozhodl rovnou ho natočit. Místy apelativně odpovídající na Clouzotovu Mzdu strachu jde cestou propojení psychologického dramatu (což se bohužel neúplně daří, protože Krejča nebyl příliš zdatný herec) s robustně vystavěným dramatickým příběhem dobrodružného, až katastrofického charakteru. Hanušova kamera je skvostná, určitě patří k tomu nejlepšímu, co kdy nasnímal. Místy je až něžně poetická, aby v zápětí v ostrém kontrastu s romantizujícím pohledem nabídla dramatické záběry rychle se zmítajících klád v tvrdém světle. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Tento dnes už skoro zapomenutý snímek natočený ještě dávno před filmovými povodněmi všeho druhu působí docela svěže. Ve své době opět něco nového a nezařaditelného a to z hlediska charakteristiky žánru, který by se dnes dal označit už i jako katastrofický, tedy dnes už žánr celkem běžný, bez kterého by se světový film jako takový neobešel. Skvělá režie i atmosféra, nicméně slabší jako příběh, všechny ty ateliérové stavby a modely však ještě více podtrhly celou schématičnost příběhu. Za docela pěknou dramatickou roli Karla Fialy (Marko) ještě dávno před svým salónním Limonádovým Joem, Hanušovu dobrou kameru a samotnou režii dávám nakonec za 3*. Nic mimořádného, ale koukat se nato dá. ()

Galerie (1)

Zajímavosti (1)

  • Slapská přehrada je točena ve studiu na Barrandově, jakožto i voda, která strhává klády. (M.B)

Reklama

Reklama