Povodeň

Zdeněk Štěpánek je zde Gabinovsky protivný, otrávený a shlíží na celý svět, k tomu všemu je ještě velmi příkladný, tedy vlastně spíše nepříkladný, zbabělec. Mladá Slávka Budínová vůbec nevypadá mladě a vedle dominantního Štěpánka postrádá i své obvyklé charisma. Krejča je v tomto případě ve výhodě, nejsa majitelem charismatu, nemohl jej postrádat. Zpočátku mi přišla hudba až příliš hřmotná, ale v průběhu filmu jsem si na ni zvykla a její takřka bezvýhradná opulentnost mi k scénám s vodou, a že jich bylo, skvěle pásla. I menší role jsou výborně obsazeny, Pivec nezvykle v roli moralisty a střapatá dívka, zamilovaná Devátá, dodávají filmu i jinou rovinu, než je prostý zápas kdo z koho v provedení člověk kontra příroda. Frič ovládal své řemeslo výtečně, obdivuhodný je rozptyl žánrů, kterým se dokázal s úspěchem věnovat. V době, kdy v Československu nebyl žánr katastrofický ani řádně definován, se Frič rozhodl rovnou ho natočit. Místy apelativně odpovídající na Clouzotovu Mzdu strachu jde cestou propojení psychologického dramatu (což se bohužel neúplně daří, protože Krejča nebyl příliš zdatný herec) s robustně vystavěným dramatickým příběhem dobrodružného, až katastrofického charakteru. Hanušova kamera je skvostná, určitě patří k tomu nejlepšímu, co kdy nasnímal. Místy je až něžně poetická, aby v zápětí v ostrém kontrastu s romantizujícím pohledem nabídla dramatické záběry rychle se zmítajících klád v tvrdém světle. (27.01.2023)

Nemastný neslaný film odohrávajúci sa v krátkom čase a snažiaci sa napínať diváka. Konflikty medzi postavami sú síce zaujímavé, samotné postavy až tak nie a preto ich scény nemajú takú dramatickú váhu, akú by mohli mať. Katastrofický film to tiež nie je, lebo svoju tému podľa názvu film nevyužíva, len ňou napína postavy. Na hudbe sa už podpísal zub času, dnes pôsobí už zastaralo. Zaujímavá akcia sa koná tesne pred záverom, no trvá krátko a priveľmi zdôrazňuje potrebu slovanského bratstva. Martin Frič vedel točiť aj zaujímavejšie. (26.04.2020)

Povodeň, to je zuření vodního živlu jako příležitost k filmovému hymnu o nesporných přednostech komplexně kolektivního úsilí, se kterým se účinněji čelí katastrofickému nebezpečenství. Martin Frič si předlohu nuceně spolupracujícího prozaika Jiřího Muchy vyzdobil dramatickým mámením, nakrojil niterně působivé emoční výjevy zarputilého střetu mezi snachou a tchánem, ale zůstalo jen u střetů, které bez povšimnutí pominou. Obrazy Václava Hanuše pořvávají ve znamení nadvlády rozdivočelé dynamiky vodního elementu a mezi kapkami se pak objevuje ideologická výzva o soudržnosti kolektivu, afekty moralizování a zpěvná óda k výstavbě přehrady. Na správnou kolektivní cestu uvědomění přivedeným hříšníkem je Josef Ryba (zajímavý Otomar Krejča st.), bývalý převozník, stojící uprostřed hromování tvrdohlavého otce, vydírajícího naléhání manželky a vytrvalého bičování živelné bouře. Spásou se stává pochopení smyslu lidově kolektivní víry a aktivní zapojení ke společnému prospěchu celé komunity. Důležitou postavou dramatu je Josefův otec, starý Ryba (pozoruhodný Zdeněk Štěpánek), bývalý převozník s nadobro zakořeněným pocitem intimní zrady, neboť jeho lidská důstojnost zhrzeně zmizela společně se zánikem jeho dědičné pracovní pozice. A s tím stojí proti celému světu. Hlavní ženskou postavou je Josefova manželka (zajímavá Slávka Budínová), žena s panickým strachem o zdraví malého dítěte i vlastního holého života. A tak ve svém svatém poslání úpěnlivě hrozí. Z dalších rolí: mladá a na náruč milence dychtivě čekající Zuzka (Ivanka Devátá), povinná hrdinská oběť a Zuzančin milenec Marko Kristev z Plovdivu (Karel Fiala), Josefův mladší bratr a ctěně zasloužilý budovatel přehrady Karel (Gustav Heverle), profesionálně spolehlivý lékař Vladimír Slehák (Jan Pivec), vývojem událostí ustaraný vedoucí inženýr přehrady Netoušek (Václav Lohniský), lékařova služebná (Jiřina Bílá), či ten odstrašující příklad a chronický ulejvák Havelka (Rudolf Deyl ml.). Film Povodeň není dobrým dramatem, byť dokáže konflikty vystupňovat a včas podchytit. Nesporná převaha dynamiky obrazů slouží kolektivnímu poslání společné věci s titulem veřejného zájmu. Zasloužilé, nepodstatné. (29.06.2020)

Na rozdil od jinych dobovych budovatelskych dilek profesionalne natoceny film (Mac Fric se nezapre), ze ktereho bohuzel silne cpi spolecenska angazovanost. Standartne vyborny Stepanek coby prevoznik Ryba tu ma silne zapornou roli cloveka "stare doby", ktery je majetnicky, zlostny, zbabely, neprejici, ktery misto pujceni pramu ve chvili nouze lod pousti pryc po vode. Misto aby pomohl, tak se jen modli, dulezity to propagandisticky prvek. Proti nemu stoji samozrejme moderni pracoviti statni zamestnanci, kteri drou jak mravenci a nasazuji zivoty aby blizici se povoden odvratili. Dramaticky nejzajimavejsi je asi Krejcova postava prevoznikova syna Josefa, ktery je nerozhodny, ale kdyz dojde ve finale na lamani chleba, prerodi se v hrdinu stojiciho na spravne strane (ideologicke) barikady. Ve filmu samozrejme nechybi ani odvazny rusky mluvici vzorny pracant - Bulhar v podani Karlal Fialy (alias Limonadoveho Joe). (09.10.2007)

"Co tu stojíš, děvko? Táhni kam patříš!" Nejdeštivější český film a jistě jeden z vůbec nejmokřejších filmů všech dob, protože Mac Frič to tlačí na plný plyn, voda je voda a i nabušení soudruzi mají plné brejle a podléhají nejen deziluzi, ale až existenciálním myšlenkám. Ti řadoví samozřejmě neváhají naskočit do nepříjemné směny i od piva a rozjeté dechovky, poslední opozdilec kopne rum a jde také. Vedoucí inženýr v kanceláři skládá hlavu do dlaní a nad ní mu visí podivuhodný obraz s kruhem, jak od Maleviče. Kolega Heverle tiše nahlédne do dveří a -  "Dejte na něj pozor, člověk nikdy neví". Nasraná řeka, klády, bláto, sténající tatry, pramice, kožené kabáty a Lohniský ve výjimečně kladné roli. Dojemná Řehořova minirole, ještě dojemnější osud Fialova "Bulhara" a Zuzky, Krejčův okolnostmi ke zdi tlačený slaboch nakonec z patové situace vytěží náhodné a dočasné těsné vítězství, přestože mu extrémně kyselej Štěpánek krade pečlivě ubalené cigarety. Množství krásných nočních záběrů, dlouhých kamerových jízd, agresivních smyčců a drobných, zdánlivě nedůležitých scén, tvrdých i měkkých pohledů do očí. Koncentrovaný přehradní thriller. "Já bych třeba šel...ale dyť to vidíte sám. Rodina, barák, dítě nemocný..." - "Vy jste ale chudák, Rybo." (17.01.2022)