Ztracený čas

Podle mého trochu zlehčující pohled na pobyt v koncetráku možná proto že to bylo z Německé produkce ale většinou filmy z tohoto prostředí jsou drsné a ukazují krutost němců a tady toho moc vidět nebylo ,spíše naopak za flašku si tam žid koupil chvíli klidu a ještě se ženou,spíš než drama z koncentráku to byl milostný příběh ,pro jednou se to dalo. (27.01.2024)

Neměla jsem problém s příběhem, ale s Hannou číslo 2 ... s tou, která žila v New Yorku ... v roce 1974. Protože jsem v ní nepoznávala tu předčasně dospělou dívku, která prošla útrapami válečných let. Neměla její křehkou krásu, její téměř dokonalý profil ... ani výmluvné oči poraněné, bázlivé i odhodlané laně. Nezbyl ani stín toho, čím byla ... před třiceti lety - genetický otisk, který nelze vymazat. Nevím, nakolik bylo nutné, aby filmaři angažovali hned DVĚ herečky pro JEDNU roli, ale nechce se mi věřit, že by v jedenadvacátém století (!) nebylo v lidských silách zařídit, aby posun v čase vyhlížel dostatečně přirozeně ... dostatečně VĚROHODNĚ. Prakticky totéž platí i v případě Tomasze, třebaže tady se přece jenom podařilo docílit bližší podoby. V každém případě právě tahle nedokonalost výsledný dojem sráží víc, než je mi milé. Snažila jsem se zohlednit, že ten příběh SE STAL, že se filmaři inspirovali skutečnými osudy skutečných vězňů ... jenomže kdykoli jsem se ponořila do děje, čekala mě konfrontace s nevydařeným klonem TÉ Hanny, které jsem fandila - takže nakonec mi vyšel jen lehký nadprůměr. P.S.: Podobné pocity jsem zažívala u dramatu "Colette" (2013), ale tady se druhá časová linie s jinými herci vyskytovala jenom na začátku a na konci stopáže, takže neměla dost prostoru a nepodařilo se jí přebít sílu a naléhavost sdělení. (01.05.2015)

V jádru to nebyl špatný film, ale pravděpodobně to nebyl film podle skutečných událostí (tak dle ostatních komentářů asi byl), protože některé příhody z tohoto filmu byly až příliš okatě nepravděpodoné. Sex v lágru třeba. Poměrně hustý vlas uprchlé vězenkyně, když víme, že vězni lágrů včetně žen byly stříháni dohola. Samotný úprk včetně náhodně nalezeného auta, které milí ukradli, aby se dostali domů. Sotva Rudá armáda dobyla města, už věděla, do kterého baráku si má dojít pro příslušníka Zemské armády. Zmrzlou židovku našlo náhodně projíždějící auto, nota bene Červeného kříže... A v té Americe vládnou mezi manželi divné vztahy, když manželé po třiceti letech neznají navzájem svoji minulost... Ale tři hvězdičky si film zaslouží, i když by mi neuškodilo ubrat na metráži. (07.09.2017)

Příběh velké lásky, která se zrodila v koncentračním táboře mezi polským odbojářem a německou židovkou Hannou. Po jejich úspěšném útěku z lágru se však jejich cesty na konci války nešťastně rozdělí a oba jsou přesvědčeni, že ten druhý zemřel. Po třiceti letech se Hanna, žijící v New Yorku dozvídá, že její dávný polský milenec stále žije...Film podle skutečné události? No, nevím, jestli se mohl příběh udát tak, jak je ve filmu prezentován. Inspirace skutečností je jedna věc a filmové pojetí druhá. Zde tvůrci myslím trochu (dost) upravili skutečný příběh k obrazu svému a svým představám a vyšlo z toho nevěrohodně působící dramatické dílko, proložené telenovelou. 45 %. (07.06.2022)

Holokaust, jeho význam a dôsledky, je v súčasnej dobe populárna téma. Len teraz som riešil otázku Davida Cola, revizionistu a potierača holokaustu a už je tu opäť skutočný príbeh z koncentračného tábora Osvienčim. V skutočnosti je to príbeh Jerzyho Bieleckého, ktorý sa osudovo zamiloval do židovského dievčaťa Cyly Cybulskej. Jeden bol zatvorený pre spoluprácu s poľským odbojom a druhá pre svoj pôvod. Svoj vzťah sa im darilo ukrývať takmer celý rok a potom nasledoval úspešný útek, tak ako je to vo filme. Neskôr sa rozišli na celých 39 rokov, po odvysielaní príbehu v televízii sa im podarilo stretnúť. Celkovo sa stretli 15 krát. Cyla zomrela v roku 2002 a Jerzy v roku 2011 vo veku nedožitých 91 rokov. (15.12.2015)