Režie:
Věra JordánováScénář:
Helena SýkorováKamera:
František NěmecHudba:
Jiří VáclavHrají:
Martina Hudečková, Viktor Preiss, Blažena Holišová, Věra Koktová, Luba Skořepová, Alena Kreuzmannová, Ladislav Potměšil, Michaela Kyrčiková, Jiří Kaftan, Josef Bek (vypravěč)Obsahy(1)
Půvabná pohádka podle K. J. Erbena o děvčeti, které z lenosti vyléčí kouzelné tetičky přadleny a láska k mladému králi... V jednom království hledal král (V. Preiss) nevěstu pilnou a pracovitou. Prostě takovou, která by si uměla se vším poradit. A protože žádná princezna se k práci moc neměla, rozhodl se, že si klidně vezme dívku obyčejnou, neurozenou. Copak o to, jedna taková pěkná panenka (M. Hudečková) žila s matkou (B. Holišová) v prosté chalupě a králi se moc zalíbila. Jenže to král netušil, že se do práce moc nehrne. K tomu, aby se naučila pracovitosti, jí pomohly tři tetičky – Šlapalína, Mžouralína a Žvandolína. (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Další varianta Zlaté přadleny z roku 1975, kde tenkrát hrála Daniela Kolářová a Jaromír Hanzlík a kde ještě šlo o zlaté, nikoliv bílé nitě. Tahle verze je v mnohém okleštěna, také nevychází z předlohy Němcové, ale Erbena (a nutno pro úplnost dodat, že i Werich si zkusil svou verzi Rumlcimprcamprem). Sice je to krátké, ale stěžejní scény jsou tak nějak provedeny jako mimochodem, prostě se nějak odehrají, takže pohádce chybí jistí sevřenost a v podstatě chybí i strach o postavy. Jediným vtipným se zde snaží být Potměšil, jenž naštěstí blbý nápad se zakopnutím dokáže vyvážit koženým obličejem a suchou hláškou. Ano, Šlapalína, Mžouralína a Žvandolína se tak staly hvězdami pro mnoho dětí, ale jinak pohádka nic moc nenabízí. ()
Výborný V. Preiss a Martina Hudečková ještě mladá, krásná a strašně sympatická. A i Ladislav Potměšil docela zazářil. Je to další ze studiových pohádek, která neurazí, ale ani nenadchne. K tomu navíc hrozně naivní rozuzlení. Ale spravedlivě řečeno - pohádka je pro děti a ty to asi přehlédnou. Viděl jsem i horší pohádky, špatná není, ale výborná taky ne, takže za 3. ()
Lidová tvořivost coby nástroj totalitní moci a intenzivní vymývání mozků prostřednictvím uvědomělých pohádkových tetiček, co propagují nejstarší řemeslo v ilegalitě. Dovedu si představit, co po nocích za činnost vykonává Šlapalína, určitě i Mžouralína netráví noci pohádkovým spánkem, co ale provádí se svými klienty v noci Žvandolína, je dodnes předmětem sporu. Pozitivum tohle "post" normalizační dílo má - dalo totiž práci Aleně Kreuzmannové, Věře Koktové a Lubě Skořepové, z Martiny Hudečkové učinilo sex symbol své doby a na milost vzalo Karla Jaromíra Erbena. To nemusí být málo, ale je. Ukrutné otravnosti a studiového extrému se navršilo v takové míře přebujelosti, až divácký prst otekl při pokusu tohle údernické dílo korigovat přepnutím na jinou tv kanalizaci. Odtud tedy pochází nápad s oteklým palcem, který se nakonec jeví (v kontextu s ostatním obsahem) jako jediný pohádkově zajímavým. 2/10 ()
Josef Bek byl perfektní vyprávěč. Tři tetičky přadleny taky neměly chybu. Člověk by si řekl, že jejich jména jsou snadno zapomatovatelná, ale není to mu tak. Já jsem si po shlédnutí pohádky dokázala vzpomenout pouze na dvě a to nevím jistě, jestli jsem ta jména nějak neopletla. Jedna tetka byla Šlapalína, druhá Mžouralína a ta třetí .... Čert, aby to spral. ()
Josef Bek vypráví pohádku o králi, který se rozhodl odmítnout všechny princezny z okolí a vzít si za ženu z chudé chalupy, která však bude pracovitá a bude se dobře starat o jeho království. A tak osloví chudou Nitku, která však moc pracovitá není. Naštěstí jí pomohou v práci s kolovrátkem tři tetičky Žvandolína, Šlapalína a Mžouralína. Jen nesmí zapomenout jejích jména a pozvat je na svatbu. Jenže taková jména aby si čert zapamatoval. Naštěstí jsme v pohádce a pan scénárista tomu chtěl, aby vše dobře dopadlo. Poměrně líbivá, podařená a hlavně krátká pohádka. ()
Reklama