Prstýnek
The Wedding Ring
Režie:
Martin FričHudba:
Eman FialaHrají:
Otomar Korbelář, Vlasta Fabianová, Růžena Šlemrová, František Smolík, Jana Dítětová, Jindřich Plachta, Naděžda Vladyková, Jaroslav Marvan, Ella Nollová (více)Obsahy(1)
Vyhlášený pytlák Jan Sochor se tvrdě staví proti tomu, aby si mladý kníže namlouval jeho dceru Barušku. Příliš dobře si pamatuje na dobu vlastního mládí a na své zásluhy o zachování knížecího rodu… Kostýmní komedii Prstýnek natočil režisér Martin Frič podle povídky Ivana Olbrachta "Táta", otištěnou v jeho sbírce "Devět veselých povídek z Rakouska i republiky". Scenáristé Josef Neuberg a Josef Hlaváč spolu s režisérem drobnou povídku podstatně rozvedli a domysleli. V jejich pojetí se předloha přetavila v romantický obrázek ze starých časů, vylehčený jemným ironickým nadhledem a spontánním humorem. I režijní pojetí bylo lehké, vtipné a svěží, se silným poetickým nábojem, dotvořeným exteriérovou kamerou Václava Hanuše a Julia Vegrichta. Hereckým výkonům dominoval oblíbený Otomar Korbelář ve vděčné dvojroli Jana Sochora mladšího i staršího, debutoval zde Zdeněk Dítě jako knížecí synek Robert, jeho nevlastní sestřičku ztělesnila půvabná Jana Dítětová. Vedle Otomara Korbeláře v tomto filmu největší prostor dostala Vlasta Fabianová v roli kněžny Andresové. Po úspěšném debutu ve filmu Pohádka máje a výrazných rolích ve filmech Rukavička a Tanečnice i zde prokázala svůj nesporný talent a zaujala svým nevšedním zjevem a temperamentním projevem. Prstýnek byl posledním českým filmem, který byl před koncem války ještě uveden do kin. Premiéra se konala v polovině února 1945 ve třech největších pražských kinech a byla nadšeně přijata vděčným obecenstvem. Dodnes se snímek setkává u diváků s vlídným přijetím. (Česká televize)
(více)Recenze (96)
Jedním z řady levicových spisovatelů, které domácí filmové výrobny nepřímo podporovaly zadáváním lektorských úkolů a objednávkou většinou nikdy nerealizovaných námětů byl také Ivan Olbracht. Když se pak pánové z Nationalfilmu nakonec rozhodli zahrnout do nepříliš početné produkce roku 1944 jeho humoresku Táta z cyklu Devět veselých povídek z Rakouska i republiky (později přepracováno a přejmenováno na Bejvávalo), museli nežádoucího Olbrachta zapřít a skrývat jej pod falešným (občanským) jménem. Realizace se ujal zkušený Martin Frič, který si pro letní exteriérové scény zvolil působivé lokace v okolí veltruského zámku. Olbracht zasadil svůj romantický příběh do druhé poloviny devatenáctého století – s jemným ironickým nadhledem je tu proti sobě postavena půvabná kněžna a samorostlý pytlák a poté jejich nezdární potomci, kteří netuší svůj příbuzenský vztah. Jak Otomar Korbelář, tak Vlasta Fabianová intonují své růžolící postavy s poněkud hlubší charakterovou strukturou, tak, aby v nich nepřevládal zbytečný romantizující kýč, ale spíše pobavený výraz nad sebou samými. Výborně se ve svých rolích etablovali Zdeněk Dítě i Jana Dítětová, nádhernou karikaturu senilního knížete tu sehrál František Smolík, jehož povzdechy nad léčivými čajíčky zůstanou již trvale pověstné. Prstýnek má pak nemalý význam coby poslední film, uvedený do českých kin ještě před pádem protektorátního jha. Zároveň zůstává jedním z nejmilejších odkazů zářivé barrandovské éry a současnému divákovi nabízí šanci zúčastnit se té neopakovatelné atmosféry horkého letního dne, který patřil jen kněžně a pytlákovi. Sedni si sem. Ke mě. Blíž. Ty se mě bojíš? ()
Tento film milovala moje babička. Přestože vím, že není dokonalý, je to jeden z mých srdcových snímků. Růžena Šlemrová byla v roli baronky (kněžniny společnice) naprosto ůžasná. Když ji vidím hrát, mám slzy v očích. ()
Filmy Martina Friče neztrácejí šmrnc ani dnes. Prstýnek mám moc ráda. Jana Dítětová je prostě kouzelná a Vlasta Fabiánová září z plátna jako hvězda na nebi. Obě dámy odešly do nebe filmového ve stejném roce- 1991. ()
Tenhle film mám rád, protože se na něj dá dívat pořád. Na nic si nehraje. Je to historka z červené knihovny, ale nechybí jí vtip a a nadhled, i dobré herecké výkony. A hezká česká krajina. Ve svém žánru výborně a prakticky bez chyb natočený snímek. ()
Nenáročná oddechovka v kulisách pozdního 19. století, s mírným nájezdem na problematiku nezáměrného incestu. Výrazně mě zaujaly stylové prvky, především dobrá práce s kamerou. ()
"Táto, má vrchnost opravdu modrou krev ??" ;) ()
Otomar Korbelář jako pytlák Jan Sochor jedinečný, hrdý muž a spravedlivý otec.. Jen ty hříchy mládí, no.. Každopádně se jedná o kouzelnou komedii, velice příjemnou oddechovku a vtipnou záležitost.. Herecký ansámbl báječný do jednoho, Vlasta Fabianová v roli kněžny krásná, Růžena Šlemrová coby baronka úsměvná, František Smolík vystřihl toho choulostivého nemožnílka senzačně, farář Jaroslava Marvana skvělý a Jindřich Plachta dokonalý lékař.. Vracím se k tomuto snímku opakovaně a ráda, takže si ode mne plný počet zaslouží.. ()
skvělá dítětová musela mít hrozný hlad, ostatní také perfektní, film mne vždycky potěší ,deda:-)ten nemá chybu holt olbracht i když byl levičák, ale to to se mu povedlo bravo deda:-)2o.7.2o2o :-)21.12.2o2o ()
Některé tropy nestárnou. Martin Frič prostě umí a dokazují to i herci a herečky. I když se řeší trochu nepěkná témata typu levobočci, nevěra, incest a podobně (ale přeci jen Surprise Incest není zas tak nenačínaná tropa), vše je s velkou dávkou humoru a spíš se tu rozdávají lekce o správné výchově a panování. Jediným zklamáním fajn filmu pro mě byl konec, kde to všechno tak nějak vyšumělo, asi proto, že by to mohlo celkem rychle sklouznout do dramatu, kdyby se měly zachovat realistické reakce postav jako do té doby ve filmu. Všechno ostatní je i v dnešní době sázka na jistotu, protože některé věci se asi nejspíš nemění a zůstávají stále koukatelné a poslouchatelné. ()
Pěkná historická komedie, ve které nechybí vášeň, láska, romantika ani humor. Otomar Korbelář byl opravdu kus. ()
Otomaru Korbelářovi musela být role Jana Sochora snad napsána na tělo, opravdu mu sedí a skvěle do ní zapadá. Nezapomenutelné herecké výkony všech protagonistů. Ani na jediný moment jsem se nenudila. Neumím ani popsat, čím mě tenhle film přitahuje. Možná je to jeho jednoduchost a nanivita. Žádná složitost na přemýšlení. Prosluněná komedie od začátku až do konce. Příjemně strávených devadesát minut. ()
,,Jakým právem se mě dotknul?!" ,,Právem otce! Tedy, myslím té dívky ". ()
Nadcasova zabava, ktera byla, je a bude aktualni stale. Kez by neco takoveho sveziho dokazali tvurci natocit i nyni... ()
Stará dobrá komedie, která ani chvilku nenudí. ()
moje zaujímavosti: Exteriéry sa točili i vo Veltrusích. (dyfur) Vlasta Fabiánová utrpela pri natáčaní filmu dva úrazy. Najprv zletela z koňa, keď sa ten pri jazde splašil. Našťastie spadla do trávy a odniesli si to len šaty. Trvalo však tri dni, kým jej ušili nové, až potom sa mohla scéna dotočiť. Pri nakrúcaní scény, kde sa kúpe nahá, zas odmietla dablérku a keďže sa jej filmovanie natiahlo, herečka nachladla a skončila s hnisavým zápalom brucha. (dyfur) ()
Další z řady filmů, které pamatuji především ze svého dětství. Tehdy jsem asi jako malý nijak zvlášť neřešil nějakou nevěru a levobočka, ale pamatoval jsem si, že to svým způsobem nemělo zas až tak dobrý konec (dojemný však byl, to jo). Když se na to podívám dnes, kromě sentimentu působí na mě z filmu především ona melancholie z aristokratických hodnot, kterých je dnes člověk svědkem už jenom v Anglii. A taky je smutný, že někdo natolik emocionální, živelný a vznešený jako Vlasta Fabiánová, musel vyměnit hrdost za montérky družstevnice po zbytek svého života.. ()
Staročeská podíváná na několikrát použité téma záměny/výměny/skrývání identity. Jen málokdy je to ale natočeno s tak milým humorem a starosvětkostí. ()
Upraveno v červnu 2020. Prstýnek, film Martina Friče podle povídky Ivana Olbrachta, je romantickou nezbedností a letním omámením žádostivým sluncem. Prstýnek je anekdotou se zlomyslným záchvěvem oka, s nevinnou tváří si lehce promne vlasy, pronikavě zahvízdá, na mezi s provokativním smíchem odhalí zadnici a chvilku dává pocit víry, že se tomu také říká láska. Ironie si vychutnává kouzlo okamžiku v bezprostřednosti slov a vzájemného pojení i puzení. Parodická zlomyslnost smyslným pohledem naláká na převrácené stavovské role, tělesné touhy a příbuzenský propletenec. Prstýnek rozhodně není romantickou selankou, ale zaujatým sarkasmem krásné poezie. Průvodcem a jedním z původců romantické rošťárny je Jan Sochor (velmi dobrý Otomar Korbelář, též v roli svého tatínka), mužný chalupník a úspěšný pytlák. Život se odvíjí podle tradičních vesnických not, přesto ho nedělitelně spojuje tajuplný závazek k vrchnostenskému bytí. Boží zázraky se stávají dílem porušení nepsaně závazného nařízení stavovské bariéry a letní slunce se na každého hlasitě usmívá. Hlavní ženskou postavou satirického romantizování je kněžna Andresová (pozoruhodná Vlasta Fabianová), Sochorova vrchnost. Je dívkou, hledající útěchu a náhradu fyzické lásky ve sladkém mužském objetí, ale i starostlivou a strachující se matkou mládím rozdivočelého syna. A tajemství by mělo zůstat tajemstvím. Důležitou postavou je Robert (velmi zajímavý Zdeněk Dítě), mladý kníže, uchvácený krásou života prominentního postavení. Je lehkomyslný a z podstaty svého stavu neurvalý, mladík nemá sebemenší tušení o lechtivém tajemství. Významnou postavou je Baruška (velmi příjemná Jana Dítětová), nejstarší Sochorova dcerka. Prostá vesnická dívka v nabývajících vnadách rozkvétajícího mládí trpí závratí z neodbytného panského nadbíhání. Výraznější postavou je baronka (příjemná Růžena Šlemrová), dlouholetá kněžnina společnice. Je jediným přímluvcem rozjívenosti mladého pána. K výraznějším patří také vesnický farář (dobrý Jaroslav Marvan), zděšený ze zapovězeného tajemství největšího místního zázraku svatého Antonína. Z dalších rolí: neduživý a k té povinné tělesné potenci povzbuzovaný kníže Ferdinand Andres (František Smolík), jeho osobní lékař, pokoutně se inspirující bylinkářstvím (Jindřich Plachta), trpělivá Sochorova manželka Baruška (Naděžda Vladyková), ze Sochorovy pytlácké drzosti navztekaný knížecí lesní (Vladimír Řepa), zkušená vesnická baba kořenářka (Ella Nollová), k vrchnosti úslužný starosta obce Marčan (Antonín Soukup), či z tance s mladým knížetem unesená starostova žena (Darja Hajská). Film Prstýnek je nadýchané a nadnášející letní osvěžení se satirickým odlehčením romantické selanky. Rozkošné filmové pobavení! ()
Ackoliv mam filmy pro pametniky hodne rad, Prstynek sel uplne mimo me. Za zminku tak stoji jen skvela postava farare ( Marvan ) a chasnik Sochor ( Korbelar ). Scenar me vubec nezaujal. ()
Hrozně milý film, vždycky se na něho ráda podívám. ()