Dog's Heads
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
E. F. BurianHrají:
Vladimír Ráž, Jana Dítětová, František Kovářík, Jarmila Kurandová, Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek, Jiřina Steimarová, Jaroslav Průcha, František Smolík (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Barevný film podle stejnojmenného románu Aloise Jiráska zpracovává známou historii vzpoury statečných Chodů, vedených Janem Sladkým Kozinou a Matějem Přibkem, proti násilnickému tyranství cizáckého šlechtice Maxmiliána Lammingera z Albenreuthu. (oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (62)
Alois Jirásek v překladu Zdeňka Nejedlého. Zdeptaný Frič neměl příliš na výběr a v podstatě byl rád, že vůbec může za kameru. Předpokládaným výsledkem je ideologický paskvil, ve kterém se umělecky exhibuje skupinka umdlívajících, deklamujících herců (s výjimkou skvělého Miloše Nedbala). Werichova epizodka nemá vlastně žádný význam, ale v případě, že se jedná o jakousi skrytou metaforu, zvyšuji hodnocení. Jinak je to slabé, velmi slabé. // Je nutno zdůraznit, že je třeba, aby naši filmaři vytvářeli nové a nové jiráskovské filmy. Náš lid na ně čeká. Je třeba, aby se filmaři hluboce zamysleli nad klady i zápory dvou poválečných jiráskovských filmů, aby vytvářeli díla, která budou skutečným obrazem Jiráska; díla, z nichž náš lid pozná velkého spisovatele a z nichž se bude moci vždy znovu učit, díla, která se nám stanou posilou v našem boji za socialismus a mír. Díla, která odčiní dluh našich filmařů k Jiráskovu dílu a která budou hodna slov soudruha Gottwalda: Hlásíme se k Jiráskovi a je nám blízký, bližší než staré společnosti kapitalistické, že ve svém díle mistrně vystihl, které to tradice vedou vpřed k svobodě a rozkvětu národa. (dobový tisk). ()
Uspěchaná a notně zromantizovaná verze Chodského povstávní měla štěstí na Martina Friče. S ním za kamerou, a s plejádou skvělých herců před kamerou působí téměř jako velkofilm. Je skoro zázrak, že navzdory krátké stopáži a dokumentárnímu stylu mají Psohlavci tolik výpravnosti a atmosféry. Kdyby dostal režisér k dispozici další půlhodinu, byla by iluze ještě silnější. ()
Upraveno v červnu 2020. Psohlavci Martina Friče jsou výstižnou filmovou adaptací definice romantismem zidealizovaného nacionálně vlasteneckého vybuzení českého elementu podle románové předlohy Aloise Jiráska. V něm se vyhrazuje proti despotickému germánskému porobení. Komunistická epocha doby filmu si Psohlavce zvolila pro svou historickou přípravu lidového revolučního hnutí, s duchem předlohy se ideje nerozchází. Z historického hlediska lze podotknout, že k ráznějším stavovským rozepřím docházelo po celé Evropě, právě v nich se vyvíjel vzájemný právní a sociální vztah. Proto se také ta získaná privilegia hájila s nejvyšší odhodlaností, nicméně stav podléhal politické situaci. Již na konci 15. století docházelo k porušování chodských privilegií českým šlechtickým rodem Švamberků. Chodský boj za privilegovaná práva pokračoval se střídavými úspěchy plných dvě stě let, byť po Bílé hoře byla jejich situace politicky neprůchodná. Jirásek se zaměřil na samotný konec chodského povstání a národně stmelující prvek germánského nepřátelství. Martin Frič zkušeně vyzdvihl tu kolektivní náladu k odboji s vrchnostenskou mocí a elegantně ji promísil s folklórní slovesností a vlastenecky uvědomělou poetikou obrazů. Chodské nářečí není tolik na překážku. Hrdinou revolučního zapálení je Jan Sladký, zvaný Kozina (velmi dobrý Vladimír Ráž) z Újezdu, vůdce chodského odboje s přirozenou autoritou. Pokusy o vyšší právnickou hru ale naráží na nepřekonatelné stavovské bariéry, ale revoluce se blíží a také byla! Hlavní ženskou postavou je Hančí (příjemná Jana Dítětová), Janova žena, vystrašená z obrovské policejní pravomoci panské vrchnosti. Výraznou postavou je Janova matka (zajímavá Jarmila Kurandová), mocný hlas, vyzývající svého syna k dalším akcím za opětovné získání privilegií. Důležitou postavou je Wolf Maxmilian Lamingen z Albenreuthu alias Lomikar (vynikající Miloš Nedbal), bavorský šlechtic, toužící na svém chodském statku zavést obvyklé poddanské způsoby. Politický střet přerůstá v nejosobnější záležitosti. K výrazným postavám patří Koš (zajímavý Miloš Kopecký), správce Lomikarova panství. Poslušen pánových příkazů rozdává údery v zájmu porobení. K výraznějším se řadí také Matěj Příbek (sympatický Jaroslav Průcha), Janův impulsivní soused, kterého i sebemenší náznak uzurpace moci nutí popadnout čakanu do ruky. Z dalších rolí: Janův strýc a jeden z čelních zástupců chodské nespokojenosti, rychtář Kryštof Hrubý z Draženova (František Kovářík), Janův děd a ochránce zemských hranic (Zdeněk Štěpánek), dudák Jiskra Řehůřek (Ladislav Pešek), starý otec Matěje Příbka (František Smolík), Matějova mladá a na vdávání přichystaná dcera Manka (Jana Štěpánková), Mančin milý Pavel Šerlovský z Pocinovic (Bohumil Švarc st.), k boji za Chodsko vždy připravený rychtář Adam Ecl, zvaný Čtverák (Jiří Dohnal), k radikalizaci revolučního hnutí opatrný rychtář Syka (Radovan Lukavský), Lomikarova lehce vystrašená manželka (Marie Brožová), chodská naděje a se soudem pomáhající domažlický řemeslník Just (Oldřich Lukeš), ukončení chodské vzpoury na pražském soudu, hrabě Šternberk (Bedřich Vrbský), či nejvýraznější Lomikarův dráb (Josef Hlinomaz). Psohlavci Martina Friče jsou povedeným filmovým povznesením Jiráskova historického románu, a i když jeho ideová podstata slouží lidu, není to neslučitelné s histologickou podstatou díla. () (méně) (více)
Další velkofilm z českých dějin, natočený v padesátých letech minulého století. Tentokrát se filmaři prosadili díky dobré předloze, kterou nenapsal nikdo menší než Alois Jirásek. A tak hrdina Kozina, kterého Chodové dneska trochu opomíjejí, se dostal prostřednictvím tohoto rozmáchlého filmu i do každé domácnosti, kde se o jeho skutcích mohou dovědět široké divácké masy. Film posiluje patrionismus, vlastnenectví, může se stát i podpůrným materiálem pro činnost leckterých ultrapravicových spolků činných právě v Chodsku. ()
Skoro vždy kdy naši filmaři šáhli do dějin a natočili historický film,tak skoro vždy (na 9takových ,je 1 opravdu dobrý) vznikl průměrný,s nereálnou výpravou film. A to je případ i Psohlavců, ani Fričovi se nepodařilo dílo, které by alespoň trochu bylo realistické a nazavánělo divadlem, či pohrávání si s historií. A je jedno, že vzniklo v 50tých letech a je v něm nános ideologie. ()
Galerie (102)
Zajímavosti (9)
- Wolf Maxmilian Lamingen z Albenreuthu - v Jiráskově předloze je uváděn jako Lamminger, lidově nazýván Lomikar - byl bavorský šlechtic z rodu, kterému byly v letech 1621 a 1630 dány do držení chodské vsi. Doposud svobodní Chodové byli v důsledku toho roku 1668 prohlášeni za poddané. (lausik)
- Krátku scénu spiacej Hanálky natáčali dve hodiny, lebo dievčatko si nevedelo zvyknúť na bežný ruch filmového štábu. (Raccoon.city)
- Mnohonásobná šumavská ozvena - volanie chodských stráží "Kozinu zabili ..." natáčali v Barrandovskej vodárni, kde bola akustika taká silná, že na zvuk praskotu padajúcej lipy stačilo zlomenie dvoch tenkých drievok. (Raccoon.city)
Reklama