poster

Psohlavci

  • anglický

    Dog's Heads

Historický / Drama

Československo, 1955, 91 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • raroh
    ***

    Jirásek napsal Psohlavce jako přesvědčený národně liberální představitel českého měšťanstva (boj za politická práva proti svévolné německé šlechtě), tato politická rovina ve filmu nezmizela, spíše je zdůrazněna, sociální rozměr není tolik akcentován. Obrazová stránka odpovídá Stallichovu standartu, historický výpravný film by takto měl v 50. letech vypadat, horší je to s jazykem, pražským hercům z pusy chodský dialekt nejde a nejde, třebaže pro romantické pojetí filmu byly typově vybráni víceméně správně. Nemělo by se zapomenout na hudbu E. F. Buriana, která z celého díla nejméně odpovídá dobovým konvencím, její symfonismus není z rodu české už tehdy zavedené filmové hudby. Přesto je Fričovým nejpovedenějším historickým filmem Hvězda zvaná Pelyněk.(8.3.2010)

  • D.Moore
    ****

    "Tuten Lomikar to pěkně obrátil. My jsme žalovali a nýčko abysme se hájili..." Jářku, dobré to bulo, tuto vlastenectví mám rád. Hale nebýt Vladimíra Ráže, Miloše Nedbala, ukrutně záporného Miloše Kopeckého, velmi dobré výpravy a Bedřichem Smetanou inspirované hudby E. F. Buriana, hasi bych se tak nebavíl.(17.11.2012)

  • NinadeL
    ***

    V zestátněném československém filmu doznaly adaptace Aloise Jiráska nové obliby a pozvolna se navázalo na optimistické verze Lucerny, velkolepé Psohlavce, klasickou Vojnarku a vážnou Filosofskou historii. S rétorikou nového věku poválečného filmu přišel na řadu Jan Roháč z Dubé, Temno, animované Staré pověsti české, noví Psohlavci a tzv. Husitská trilogie. To vše v barvě. Závěrem této epochy se staly opět černobílí Ztracenci v pravém opaku ku svým plakátovým předchůdcům. Od počátků televizního vysílání až do 80. let se tvůrci opět hlásili k Vojnarce, třetí Lucerně, zaujali seriálem F. L. Věk a třetími Psohlavci. Zatím posledním Jiráskovým přepisem se stal vynikající Poklad hraběte Chamaré. V polovině 50. let tedy Frič přistoupil k osvědčené látce, ač přidal jen ruku k dílu osvěženému pouhým technickým vývojem, v každém směru poplatnému nejemblematičtějším příkladům filmů s revolučním maintextem. Samozřejmě, herecky velice rutinní a zaměnitelné díky všem těm Kurandovým, Smolíkům, Průchům, Kopeckým a dalším. Čestnou výjimkou budiž epizodní účast Marty Fričové, nevlastní dcery Friče, které po válce Mac dopřál celkem tři etudky v Zocelených, zde a v Dnes naposled.(21.2.2009)

  • tomtomtoma
    ****

    Poměrně kvalitní historický film s vlasteneckým charakterem a jistou dobovou tendenčností, která ale nepřekračuje mez únosnosti. Výprava a herecké výkony jsou na dobré až velmi dobré úrovni. Vzpoura Chodů po jejich politickomocenské ztrátě výsad a svobod. Soudní spor, který straní mocným, přechází v ozbrojený nerovný střet. Neochota podrobit se moci a porobení a ztráta svobody vyústila ve statečný boj, který ale už předem byl odsouzen k nezdaru. Jan Sladký, zvaný Kozina (dobrý Vladimír Ráž), přirozený vůdce Chodů, se snaží předejít masakru a pokouší se vše řešit v právní rovině. Jako vůdčí představitel byl nakonec potrestán hrdelním trestem, aby zastrašil další případnou chuť na vzpouru. Hrdost a zásadovost mu zabraňuje se podrobit, rozum mu káže právní cestu, která se ale proti němu obrací. Z dalších rolí: Kozinova žena Hančí (Jana Dítětová), která má stále strach o svého muže, Kozinova matka (Jarmila Kurandová), která touží po hrdosti svého syna, Kryštof Hrubý (František Kovářík), umírající ve vězení, nadšený Řehůřek (Ladislav Pešek), horlivý zastánce vzpoury Matěj Přibek (Jaroslav Průcha), který v boji padne, odhodlaný Pavel Šerlovský (Bohumil Švarc), rychtář Adam Ecl, zvaný Čtverák (Jiří Dohnal), další z nešťastných vůdců u soudu, intrikující Lamminger z Albenreuthu (dobrý Miloš Nedbal), toužící po úplném podrobení svých poddaných, jeho všehoschopný správce Koš (Miloš Kopecký), bojácný Syka (Radovan Lukavský), jemuž se podrobení nevyplatí, poslušný dráb (Josef Hlinomaz), či malá role rychtáře z Pocínovic (Jan Werich) a spousta dalších zajímavých postav. Boj za svobodu v dobré idealizované víře pravdy a spravedlnosti. Boj, který není možný vyhrát, ale jehož legenda přetrvá věky. Je otázka jestli jsme schopni někdy docílit svobody, neboť vždy budeme nuceni poslouchat mocné. Ať už jsou urození, nebo sprostí, ať už jsou to cizáci, nebo domácí. Ach sladký přelude svobody, jak chutnáš sladce a přeci jsi tak nedosažitelný! Svoboda! Boj! Vzpoura! Poslušnost.....(22.4.2012)

  • Anderton
    ****

    Všetko tu na pohľad vyzerá ako v klasickej českej rozprávke z 50. rokov. Zlo a dobro sú jasne dané, na pochyby niet priestoru. Karikatúry verzus hrdí sedliaci. Výrazné farby peknej krajiny, kde stále podvedome čakáme, kedy sa zjaví kúzelný dedeček alebo babička. Nastupuje však nekompromisná "realita" českých dejín, ktorá je maximálne priamočiara, ale natočená tak pevnou režisérskou a dramaturgickou rukou, že sa divák nenudí ani minútu a ten tolerantnejší zabudne aj na spomenuté výhrady. Napríklad aj vďaka solídnej výprave a bojovým scénam, ktoré sú síce miernym spoilerom, ale každému pozornejšiemu divákovi je od začiatku jasné, kam film smeruje.(23.3.2014)

  • - Martin Frič povedal, že natočiť tento film bolo najťažšie za tridsať päť rokov svojej režisérskej praxe. (Raccoon.city)

  • - Krátku scénu spiacej Hanálky natáčali dve hodiny, lebo dievčatko si nevedelo zvyknúť na bežný ruch filmového štábu. (Raccoon.city)

  • - Nebolo jednoduché nájsť "Kozinovu lipu", ktorá musela byť vo filme vyrúbaná, ale keďže storočné stromy sú chránené ako národný majetok, hľadal režisér nejakú dutú a k zániku už odsúdenú lipu po celých Čechách a na Morave, dokonca aj lietadlom. Napokon ju objavil v poli pri Panenských Břežan a bolo ju dokonca vidieť z okna režisérovej Barrandovskej pracovne. (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace