Reklama

Reklama

Psohlavci

  • angličtina Dog's Heads
Ukázka z filmu

Obsahy(1)

Barevný film podle stejnojmenného románu Aloise Jiráska zpracovává známou historii vzpoury statečných Chodů, vedených Janem Sladkým Kozinou a Matějem Přibkem, proti násilnickému tyranství cizáckého šlechtice Maxmiliána Lammingera z Albenreuthu. (oficiální text distributora)

Videa (2)

Ukázka z filmu

Recenze (58)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Film PSOHLAVCI je klasickým dílem dnes už historického žánru, který v konfrontaci s dnešním úsilím obstojí více než čestně. Dokumentárnost pohledu je současně jeho silou i slabinou v závislosti na zvoleném úhlu pohledu. Otázku, kdo by to dnes dokázal v srovnatelné kvalitě natočit, záměrně nepokládám. ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

"Tuten Lomikar to pěkně obrátil. My jsme žalovali a nýčko abysme se hájili..." Jářku, dobré to bulo, tuto vlastenectví mám rád. Hale nebýt Vladimíra Ráže, Miloše Nedbala, ukrutně záporného Miloše Kopeckého, velmi dobré výpravy a Bedřichem Smetanou inspirované hudby E. F. Buriana, hasi bych se tak nebavíl. ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

V zestátněném československém filmu doznaly adaptace Aloise Jiráska nové obliby a pozvolna se navázalo na optimistické verze Lucerny, velkolepé Psohlavce, klasickou Vojnarku a vážnou Filosofskou historii. S rétorikou nového věku poválečného filmu přišel na řadu Jan Roháč z Dubé, Temno, animované Staré pověsti české, noví Psohlavci a tzv. Husitská trilogie. To vše v barvě. Závěrem této epochy se staly opět černobílí Ztracenci v pravém opaku ku svým plakátovým předchůdcům. Od počátků televizního vysílání až do 80. let se tvůrci opět hlásili k Vojnarce, třetí Lucerně, zaujali seriálem F. L. Věk a třetími Psohlavci. Zatím posledním Jiráskovým přepisem se stal vynikající Poklad hraběte Chamaré. V polovině 50. let tedy Frič přistoupil k osvědčené látce, ač přidal jen ruku k dílu osvěženému pouhým technickým vývojem, v každém směru poplatnému nejemblematičtějším příkladům filmů s revolučním maintextem. Samozřejmě, herecky velice rutinní a zaměnitelné díky všem těm Kurandovým, Smolíkům, Průchům, Kopeckým a dalším. Čestnou výjimkou budiž epizodní účast Marty Fričové, nevlastní dcery Friče, které po válce Mac dopřál celkem tři etudky v Zocelených, zde a v Dnes naposled. ()

Lynn 

všechny recenze uživatele

Je jen k pláči a k vzteku jakým způsobem soudruzi z 50. let pošlapali a zneužili české autory, s Jiráskem v čele. Když ale člověk odhlédne od tohoto nánosu, uvidí pod tím vším pořád dobrou filmařinu, opravdovou touhu dostát nesmrtelnosti předlohy. Buďme ještě rádi za Martina Friče - na to, ve které době byl film natáčen, se s tím popral víc než dobře. V méně povolaných rukou to mohlo dopadnout o moc hůř! ()

ripo

všechny recenze uživatele

Román Aloise Jiráska „Psohlavci" si získal hned od svého prvního knižního vydání v roce 1885 nejširší okruh čtenářů. Tento hluboce lidský a umělecky pravdivý obraz boje prostých českých lidí proti poddanství a útisku vždycky byl a je dosud výrazem odvěké touhy našeho lidu. po svobodném a rovnoprávném životě; zároveň v mistrovské zkratce zpodobňuje ušlechtilý odboj někdejších chodských strážců hranic proti tyranskému představiteli cizácké šlechty, Maxmiliánu Lammingerovi z Albenreuthu, v jedné z nejsmutnějších epoch našich dějin, na sklonku 17. století. — Jiráskův snad nejznámější a nejoblíbenější román zaujal nejen čtenáře, jak o tom svědčí více než 30 vydání této knihy, ale i výtvarné, hudební a dramatické umělce. Karel Kovařovic složil na námět „Psohlavců" stejnojmennou úspěšnou operu, na jevištích divadel se hrálo několikeré dramatické zpracováni „Psohlavců" — v Praze naposledy v roce 1953 v Armádním uměleckém divadle za režie národního umělce E. F. Buriana. — Čeští filmoví pracovníci se obracejí k Jiráskovým „Psohlavcům" již po druhé. V roce 1931 je natočil režisér Svatopluk Innemann podle scénáře Václava Wassermanna a Josefa Neuberga s Bedřichem Karenem v titulní roli. V jubilejním desátém roce naší zestátněné kinematografie přicházejí nově zfilmovaní „Psohlavci" opět do našich kin — „abychom se" řečeno slovy Zdeňka Nejedlého, zasvěceného vykladače díla Aloise Jiráska — „i potěšili i poučili o tom, co bylo a nikdy být už nemůže a nesmí, i o tom, co síly bylo a dodnes je v našem lidu." Filmový přehled 7/1955 ()

Galerie (12)

Zajímavosti (7)

  • Martin Frič povedal, že natočiť tento film bolo najťažšie za tridsať päť rokov svojej režisérskej praxe. (Raccoon.city)
  • Nebolo jednoduché nájsť "Kozinovu lipu", ktorá musela byť vo filme vyrúbaná, ale keďže storočné stromy sú chránené ako národný majetok, hľadal režisér nejakú dutú a k zániku už odsúdenú lipu po celých Čechách a na Morave, dokonca aj lietadlom. Napokon ju objavil v poli pri Panenských Břežan a bolo ju dokonca vidieť z okna režisérovej Barrandovskej pracovne. (Raccoon.city)
  • Wolf Maxmilian Lamingen z Albenreuthu - v Jiráskově předloze je uváděn jako Lamminger, lidově nazýván Lomikar - byl bavorský šlechtic z rodu, kterému byly v letech 1621 a 1630 dány do držení chodské vsi. Doposud svobodní Chodové byli v důsledku toho roku 1668 prohlášeni za poddané. (lausik)

Reklama

Reklama