Educa II. – 2. díl

Další díl série Educa II. uvítají zejména kinaři, kteří mají na programu dětská a školní představení. Svou vyspělostí i zaměřením na přírodopis, historii a zeměpis míří od starších žáků prvního stupně základní školy výš. Dokument tvoří tři samostatné bloky, věnované divokým šelmám, světovým národním parkům a památkám dávných civilizací. Každý má délku okolo 20 minut a celý střihový dokument provází zasvěcený komentář. Úvod patří kočkovitým šelmám. Za divokými příbuznými kočky domácí se vypravíme do Afriky, ale režisér nezapomněl ani na americké kontinenty. Jedinečná území, jež zaujímají lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, tvoří národní parky. Vizitky pěti z nich nás zavedou na tři kontinenty a i do Oceánie. Památky dávných kultur si tentokrát všímají hlavně původních přírodních národů, neb do světového kulturního dědictví nepatří pouze architektonické památky.

Divoké šelmy 2  Africký kontinent je často spojován především s králem zvířat, proto zde nemůže chybět exkurze za lvy do národního parku Serengeti, který leží v severní Tanzánii a patří do Seznamu světového přírodního bohatství UNESCO. Ve stejné části Afriky se nalézá také další velká rezervace v oblasti kráteru Ngorongoro, kde jsou doma oceloti. Barvy obou amerických kontinentů hájí další kočkovité šelmy, kteří se svým vzrůstem se lvy nemohou poměřovat: na severu to jsou rysové a na jihu jaguáři. Pro lepší orientaci v dokumentu nechybí ani přehledné mapy, podle kterých každou z velkých koček zařadíte do konkrétních oblastí na zeměkouli.

Národní parky 1  Mezi nejznámější národní parky v USA patří Yosemitský a Yellowstonský, oba figurují mezi nejstaršími: první vznikl v roce 1890 a druhý dokonce již v roce 1872, když právě tamní gejzír Old Faithful patří na druhé straně Atlantiku mezi vůbec nejoblíbenější přírodní atrakce. Z našeho pohledu obyvatel mírného podnebného pásu představují doslova exotické destinace národní parky v australském Severním teritoriu (Kakadu), zaujímající stejně velké území jako třeba Izrael; Danum Valley na Borneu, kde žije v tamních tropických dešťových pralesech početná komunita orangutanů bornejských; a Masai Mara ve východoafrické Keni, kde se zachoval nebývale velký kus divočiny s bezpočtem jinde ohrožených živočišných druhů.

Starobylá sídla – památky dávných kultur 1  Po přírodních národech Afriky, Oceánie nebo Austrálie se sice nedochovaly žádné monumentální pyramidy jako třeba v Egyptě nebo Mexiku, což ale jejich význam pro světové kulturní dědictví nijak nesnižuje. Také proto u nás už ve 30. letech minulého století nahradil malíř a literát Josef Čapek přehlíživý termín „primitivní“ vhodnějším přívlastkem přírodní. To v dokumentu platí pro africké Křováky, Núbijce nebo Masaje, ale příslovečnou výjimku představují kupříkladu saharští Tuaregové, po kterých se v okolí západoafrického města Timbuktu v Mali dochovaly památky, jež si téměř nezadají s architektonickými skvosty zlatého věku antiky. S přírodou byli těsně spjatí nejenom australští Aboriginci, ale také Mongolové ve Střední Asii. Finále putování po památkách dávných kultur patří Bhútánu a Indii, kde za nejrozšířenější náboženství platí tibetský buddhismus, respektive hinduismus. Varánásí, zvané „Město světla“, leží na levém břehu Gangy a představuje jedno z nejstarších měst na světě, ve kterém svého času bývalo až na dva tisíce různých chrámů. (Xtreme Cinemas)