• SonGokussj
    ****

    Vesmír je prý nekonečný, jak praví Subjektiv, a tak šel čas i s Kosmickými Bratry. Člověk se ani nenadál a 99. episoda vše zakončila. Vcelku škoda, opravdu se mi to líbilo. Člověk si zvykne každou neděli ráno vstát, stáhnout si tento povedený dospělácký příběh s mnoha nápady a málo chybami (realitě se to samozřejmě neblíží tak, jak by si autoři jistě přáli). Všechny postavy jsou sympatické, mají své nesnáze, problémy a vůbec... Subjektiv to tu opravdu vcelku dobře popsat. Pokud se ale dostane přes tyto negativa, respektive je nebudete brát jako negativa, show si užijete tak, jak jako já. Vřele doufám v další pokračování za pár měsíců či let. Jen ať si ta manga dál běží. Chci vidět Muttu na měsíci. Bude mi chybět. Zasloužilých 80%(30.3.2014)

  • Genryuusai
    ****

    Mě se to líbí. Pohodové anime bez moe a s hodně zajímavýma reáliema... A na měsíci se dokonce do děje skoro vkrade i drama.(22.8.2013)

  • ptsd

    Jedna z těch anime sérií která chytí a nepustí. Kdo rád něco vážnějšího a realističtějšího s dobrou dávkou humoru - určitě neváhat.(15.1.2013)

  • Subjektiv
    ***

    Vesmír je prý nekonečný a proto by se měl o letech do něj natočit nekonečný seriál a napsat nekonečná manga. Věnoval jsem se mu 45 dílů a během nich vlastně ani nezačal. Nakonec mě zvládl jen předávkovat a umořit pohodovostí, z níž jedině a pouze se skládá. +++++ Ve světě vesmírných bratrů není místo pro nářek, vejdou se do něj pouze úsměvy. Kdyby se seriál točil kolem očekávajících novomanželů nebo dětí na táboře, snad bych to i chápal. Při zobrazování reálně nebezpečných, stresujících situací, při nichž se rozhoduje o životních snech, mi takový přístup zůstává záhadný. Copak se lze v takovém seriálu bát o hlavní postavu, která podstupuje zkoušku ba dokonce jí "hrozí" smrt? Copak lze soucítit s těmi, kteří neprojdou výběrovým řízením na kosmonauty, ale v okamžení se s tím smíří poučí a posune je to blíže k dokonalé bytosti? +++++ Kýžené napětí se nedostavuje, ale řešení krizových situací a další rozhodující okamžiky, jejichž výsledek divák předem zná, se odkládá do dalšího dílu a ještě dalšího dílu a ještě dalšího dílu... Člověku nezbývá, než rezignovat na snahu nechat se strhnout plazivým dějem, který udělá krok vpřed a dva flashbacky vzad, a divák se nakonec jen snaží volně vznášet v tom polostojatém vyprávění na vlnkách všeobecně pozitivního přístupu k životu. Ocitá se na jakési párty, co chvíli na něj jukají různé rozverné postavy, každá s malinko jiným přístupem k diváckému rozesmívání. Přiznávám, že jsou to vcelku sympaťáci, ale krom rozpustilosti vcelku ploší. Nebýt občas podařeného vtipu a jakéhos takéhos zobrazení metod a techniky vesmírných agentur, byl bych skončil s tímto přerozněžňujícím nikamspěním podstatně dříve.(18.2.2013)