El niño

Španělský blockbuster. Hezky se na to kouká, postavy jsou jednorozměrný, nějaká ta akce na člunech, něco málo romantiky, tradiční finále...Pokud mě něco překvapilo, tak relativně odlehčený tón celého filmu, vzhledem k tématu jsem byl připravený na tíživější atmosféru, kde půjde o životy. A pak to, že Luis Tosar tu nemá moc prostoru a spíš si sem šel přivydělat. Jinak jsem ale i podle zahraničních reakcí tušil, že to bude spíš fajn jednohubka, ve výraznější zážitek doufám za pár týdnů u La Isla Mínima. (04.01.2015)

Zatímco pasáže věnované policejní stránce věci jsou sice bezpočtukrát viděné, ale jinak v zásadě žánrově zdařilé, tak hloupoučká linie „hrajeme si na pašeráky“ je tím, co film ve výsledku potápí do hlubin Gibraltarského průlivu. Jednak se v ní nic neděje nad rámec poflakování se odnikud nikam dvojice, kde jeden je jakože odlehčující element a druhý, který má po celý film natolik totožný výraz i postoj, až pojmete důvodné podezření, zda je to skutečně živá osoba či pouze kartonový panák dosazovaný do jednotlivých scén. A to má tato nechtěně směšná linie stejně prostoru jako ta solidní policejní, což dohromady vytváří neopodstatněně olbřímí stopáž. K protnutí těchto dvou linií pak dochází pouze v akčních scénách samotných pašeráckých aktů, které působí jako Kobra 11 naruby. Zatímco v ní sebemenší škobrtnutí o trs trávy znamená několik desítek přemetů a výbuchů, tak zde je hlavním heslem „hlavně nic neponičit a neškrábnout, to by nám pojišťovna dala“ a tak jsou veškeré honičky (není jich mnoho, ale o to jsou delší) ztělesněním na akční scény nebývalé nezáživnosti. (03.02.2015)