Father Vojtech
Režie:
Martin FričScénář:
Martin FričKamera:
Otto HellerHrají:
Karel Lamač, Suzanne Marwille, Josef Rovenský, Ladislav Herbert Struna, Karel Schleichert, Eman Fiala, Anna Opplová, Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan, Eduard Šlégl, Karel Němec, Jan Richter (více)Obsahy(1)
Vojtěchova milá Frantina odjíždí za prací do Prahy. Vojtěch slíbí své umírající matce, že se stane knězem. Jeho bratr Karel má zdědit mlýn. Při posvícení však napadne slabého Josífka a potom prchne ze vsi. S neznámým tulákem se skrývá v lomu. Při odstřelu kamene v lomu tulák zahyne a Karel vymění jeho doklady za své. Vojtěch v semináři stále myslí na Frantinu. Ta se po čase vrátí do rodné vsi a najde nový domov u Vojtěchova otce ve mlýně. Vojtěch je zatím vysvěcen na kněze a po návratu domů zjistí, že Frantina se za mlynáře provdala. Vojtěch stále Frantinu miluje, odolá však svému pokušení přesto, že s ní bývá ve mlýně sám. Vrací se i zpustlý Karel a žádá po otci peníze. Otec ho chce násilím vyhnat a omylem udeří Frantinu sekerou. Vojtěch odjíždí a umírající Frantina mlynáře ujistí, že děcko, které se jí narodilo, je jeho. Za čas se Vojtěch vrací do rodného mlýna za otcem a jeho dítětem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
První samostatná Macova režie byla ještě notně podpírána Karlem Lamačem, který si ponechal „pouze“ hlavní roli. Úžasně známé jsou záběry z natáčení, neb už při vzniku to byla událost číslo 1. Velký film s Lamačem a Marwille, kteří tvořili jeden z nejzajímavějších párů němého filmu, byl předem odsouzen k úspěchu. Mac se za léta děvečky pro všechno u filmu - a hlavně u Lamače - hodně naučil, takže skvělé obsazení i ve vedlejších rolích znamenalo už jen podepření perfektního díla. Maximální drama směřovalo především k bouřlivé noci, jež zůstala vyvrcholením i ve zvukovém remaku, který vznikl po osmi letech. Tam ale z původního obsazení zůstal už jen věčně neměnný Ladislav Herbert Struna. ()
Naivný ľudový román prevedený do filmu. Príliš zdôraznená moralistická línia - cnostný farár versus násilník ovládaný ničivými zlostnými emóciami - sa vyhla jemným odtienkom o nedobrovoľnej ceste celibátneho kňažského utrpenia. Veľký príbeh napísaný v knihe života o obrovskej láske, o ktorej nik nevedel a nikomu nebola zjavená, je poňatý ako sentimentálno nostalgická epizóda. Tvorí síce rámec celého filmu a je v popredí, no jej zidealizovaná podoba vypätý dramatický konflikt neprináša. Momenty, spomínané komentátormi kinderman aj NinadeL Fričova prvotina obsahuje. Napriek všetkým dejovým zvratom, vedľajším postavám a výstižným symbolom (okrem spomenutému prekrytia obrázku odchádzajúcej milej krížom starého farára, je tu napríklad odkvapkávajúci vosk zo svietnika, dopadajúci na neotvorený list symbolicky tým pečatne uzamkýnajúci možné vykúpenie spod kňažského sľubu), ide vďaka jednoduchému deju len o lepší priemer. 69% ()
Jasná pětka za dobře napsaný příběh plný dějových zvratů, rázovitých vedlejších postav (pomatený Josífek, starosta, obecní policajt Mařánek) a poučení- zvláště toho, že je lepší ctnostný život v odříkání než bezuzdné popouštění vášní. Film je na výši i řemeslně- skvělý záběr, kdy kříž pozvednutý knězem zakryje v dáli odcházející Frantinu, postupná prolínačka na tváře aktérů, když se rodina nečekaně sejde v jedné místnosti, nebo zábavný moment, v němž seminarista Vojtěch schová obrázek své milé za rozměrné plátno (vlastní výroby) s Ukřižovaným. ()
Hodne odvazny a svym zpusobem i ujety scenar, ktery by se neztratil ani dnes. Velka skoda, ze mi byly vsechny postavy nesympaticke. Film ale dokaze zaujmout a bavit, kamera napadita. Lamac mi misty pripominal Marlonda Branda:-). ()
Zajímavý počin na tehdejší dobu. Příběh je starý a xy krát omletý, vesnický chlapec se zamiluje do dívky a slíbí si lásku. Jak už to tak bývá, oba odejdou do Práglu a rozejdou se. Dívka se vrátí do vsi, kde potká fotříka svého milého a ten ji hned nabídne, aby se u něj ubytovala (kozel jeden nadržený). Naivní dívka nabídku přijme a když se synek vysvěcený na kněze po letech vrací zpátky domů, tak mu tatík sdělí, že se hodlá znovu oženit a mít dědice, který by převzal jednou jeho mlýn. Můžete 3x hádat, kdo je tou vyvolenou, ano jak správně tušíte, když náš Vojtíšek zjistí, kdo bude jeho matkou, která mu porodí jeho sourozence, tak to s ním málem šlahne o zem. Už od začátku vše spěje k tragédii (i kvůli někomu, o kom jsem záměrně pomlčel, abych vám nevyslepičil úplně vše), nejvtipnější scénou pro mě byla ta, kdy jedné noci oba zůstanou sami v domě a dívka, která našeho kněze stále miluje (a on ji samozřejmě) by si s ním ráda trochu vrzla. Náš statečný geroj ji však odstrčí a odejde, což se mu vůbec nedivím, při pomyšlení na to, že klátím někoho, kdo zároveň šuká i s mým vlastním otcem, to by mě potom taky na bohapustou šukačku okamžitě přešla chuť, i když by šlo o někoho, koho mám stále rád. To už by bylo jako z nějakého hardcore japonského porna, kde v rámci jedné domácnosti klátí každý s každým. Potěšila mě přítomnost Emana Fialu, který je svým vzhledem tak jedinečný, že si ho nelze splést s někým jiným, jen je škoda, že film je němý a že zde měl tak málo prostoru a jeho postava nedopadla moc dobře, z hereckých výkonů mě dále kromě pana Lamače zaujal výkon hlavního padoucha. ()
Ta novější verze byla záživnější. Tím že se zde nemluvilo, tak se to táhlo. Ale díky této verzi jsem alespoň dokázala pochopit ten příběh který jsem v té novější ještě úplně nepochopila a proto jsem mu teď dala pět hvězdiček. ()
Drama jedné rodiny, kde slib umírající matce zcela změní život mladého muže, kterému nezbývá, než poslechnout. Závěrečné smíření se s osudem jako takovým je podpořeno i závěrem příběhu jeho otce, bratra a jeho milé, kdy všichni dojdou k tomu, co se mělo stát a co je celým filmem vedeno jakoby pod povrchem. Výkony jsou opravdu skvělé, plně uvěřitelné a navíc je celá komunikace dělána jen drobnými, ale výraznými gesty, která nahradí rozsáhlé dialogy. Např. setkání u vody na lavičce je pro mě vrcholnou ukázkou takového postupu. ()
Tento film rozhodně, co se děje týče, není žádné veledílo, i když musím uznat, že pár překvapivých momentů se tam přeci jen najde a rozhodně se člověk nenudí. Lamač sice neustále kulí oči jak kdyby mu někdo vrazil tyč do zadku a Frantina je tak trochu děvče po sezóně (sorry, Suzanne), ale je to jeden z mála němých filmů, který jsem byla schopná dokoukat do konce a neumřít nudou a to i zaslouží vyšší hodnocení. ()