Kuroko no basket

S basketbalom sa moc nekamarátim, raz za čas si však pozriem niečo aj z tohto prostredia. Pri tomto anime ma najmä zaujímalo ako moc sa dokáže priblížiť veľmi kvalitným americkým športovým drámam. Kuroko no Baske si však ide svojím vlastným smerom, smerom kde športovci sú v prvom rade všestranný ninjovia a až v druhom rade normálne ľudské bytosti(stredoškoláci) ktorí milujú basketbal. K ''dokonalosti'' by chýbala už len mágia... Odhliadnúc od tohto sa Kuroko... radí medzi príjemné, oddychové anime. Zápasy disponujú určitým napätím, dynamikou no a práve tými special skills ktoré mi v tomto žánri vôbec nevoňajú. Zaujímavými by sa dali nazvať charaktery, aj keď len 1% z nich je naozaj uveriteľných. V tom je však krása anime, z party stredoškolákov dokáže vytvoriť tým plný hviezd s potenciálom pre NBA. Keď už som pri tej NBA, zaujímalo by ma ako by vyzeral práve zápas z tejto ligy, na palubovke by sme pravdepodobne nevideli ani živáčka(podobne ako pri Tenka'ichi Budōkai, DB) a lopta by asi len lietala z koša do koša. To všeeeetko mi však až tak nevadí, pretože toto anime ma zaujalo! Nakoniec sú z toho ''len'' slabšie 4 hviezdy a som zvedavý na druhú sezónu BODKA (20.03.2013)

Soudě podle prvních 4 dílů si troufnu tvrdit, že Kuroko na Baske bude patřit k těm nejlepším sportovním anime roku 2012. Tím se ovšem nevymaní z toho, že sportovní anime mě příliš nebaví. Rád pochválím ústřední dvojici. Kuroka, jenž umí v poli nenápadně, nečekaně a chytře měnit směr míče a nahrávat do těch nejlepších pozic. Kuroka, který není fyzicky příliš zdatný. Kuroka, který je spokojen s tím, že je nepovšimnutým a přece veledůležitým stínem. Kagamiho, který je posedlý obtížnými výzvami. Kagamiho, který machruje, ale umí i uznat. Kagamiho, který hraje přímočaře, ale efektně. Nejde o složité postavy, extra propracované chraktery, dávají ale možnost předvádět zajímavou hru. +++++ Sami by na to ale nestačili, a tak rád pochválím snesitelné vedlejší postavy, schopnost popsat napínavě taktiku... Ale... jako u jiných sportovních anime... Opravdový basketbal neuvidíte. Záběr, do kterého se obvykle vejde půl postavy a méně vám přehled o hře nedá. Nemůžete sami plně posoudit, jak chytře Kuroko přihrál, tomu musíte věřit. OK, asi to trochu souvisí i s rozpočtem. Na hřišti zběsile pobíhá banda sportovců sem a tam, někde je tam rozhodčí a i v publiku se něco může hnout. Animujte si to... +++++ Autorům tak nezbývá, než hodně vysvětlovat, nořit diváka do drobných nuancí různých herních situací, pestře je volit, pochopitelně ukazovat. Věřím jim, že to dokážou, Kuroko si svého diváka najde a po právu jej uspokojí. Já tím divákem ale nebudu, končím po čtvrtém díle. (02.05.2012)

Za ta léta sledování jsem si u sportovních anime všiml v zásadě dvou tvůrčích přístupů. Prvním přístupem je vytvoření komplexního anime o sportu, které se v prvé řadě zaměřuje na vývoj vztahů v týmu, vnitřní vývoj postav a vyobrazení jejich psychologické stránky spolu s mírnou dávkou komedie, takže i když divák sportu nebo sportovním anime neholduje, stále má spoustu možností si tam najít to svoje. Mezi takové anime patří třeba Ófuri, Haikjú!! nebo Kaze ga cujoku fuiteiru. Druhý přístup pak ztělesňují jakési „čistokrevné“ sportovky, které nemají potřebu se zaobírat tím, co se děje mimo halu, kurt, hřiště, dráhu či ring a snaží se prostě a jednoduše nabídnout co nejzajímavější zápasy a soupeře, chytré taktizování, hodně zvratů a potřebné napětí. Osobně je mi bližší první přístup, protože takové anime je mnohem otevřenější a přístupnější i těm, kdo se o příslušný sport či sportovní anime nezajímají, ale když je zpracováno kvalitně, nevadí mi ani druhý přístup. Kuroko je příkladem právě toho druhého přístupu – a nutno říct, že je v rámci možností příkladem dobrým a kvalitním. Za jeho výrobou stojí studio Production I.G, což u sportovních anime znamená téměř vždy záruku kvality – z animace se místy tají dech, postavy jsou napsány i nakresleny poutavě, zápasy mají potřebnou dynamiku a jejich průběh umí zaujmout, což je hlavní. Z mého pohledu má však Kuroko jednu nepříjemnou vlastnost, a to sice tu, že prezentuje basket jako hru individuálů. Jistěže se i v reálném basketu najdou týmy, kde jeden černý kůň svými schopnostmi značně převyšuje spoluhráče a dovede si podmanit hru zcela pro sebe, ale když se tímto způsobem v Kurokovi prezentují všechny týmy, působí to dojmem, že basket je pouze hrou o tom, jak všichni spoluhráči jednomu supermanovi přihrávají míče a ten pak bojuje se supermanem z druhého týmu o to, kdo nasází víc bodů. Možná je to mou rozmazleností z jiných kvalitních sportovek, ale naprosto zabitý potenciál vedlejších postav a supermanství hlavních postav si u mě plusové body rozhodně nezískaly. I navzdory tomu však sympatické 3*. (19.04.2021)

Po všem tom vychvalování, co jsem si na účet Kuroko no basket přečetla, jsem si říkala, jaká to bude paráda. Ale ona nebyla. Kuroko byl ze začátku docela zajímavá postava a jeho partnerství s Kagami bylo ze začátku poměrně zábavné, jenomže i když Kagami zářil a Kuroko byl stínem, tak to prostě moc nejiskřilo. Přišlo mi to jako hra, kdy se postupuje od lehčích nepřátel k těm těžším, levelujete a vyvíjíte nové techniky, abyste nepřítele porazili. Vůbec jsem necítila radost ze hry, ačkoliv některé postavy tvrdily, že je basket baví. Vysloveně debilní mi přišlo, jak se postupem času objevovali bývalí spoluhráči, strašně mě tenhle styl vytáčel. Do toho ještě to neustálé kecání při hře, takže jsem si pořádně neužila jednu jedinou celou hru. Je pravdou, že některé části hrací doby byly fajn, plné efektů a emocí, ale brzy se to přejí. Bohužel Kuroko není můj šálek kávy. Nakonec už mě to ani nebavilo, nezajímalo, kdo vyhraje a to je u sportovního anime docela pech. Slabé 3*. P.S.: Bude to i tím, že mi tu chyběla radost ze hry, kterou jsem cítila u Haikjú, které jsem viděla předtím. (25.04.2019)

Hrajou košíkovou, hrajou košíkovou, hrajou košíkovou….. Mužstvo ne zcela perfektních a sehraných hráčů doplňují jeden dravý sportovní fenomén a nevýrazný modrovlasý chlapeček, který patrně ztělesňuje týmového ducha. Při sportovním poháru mužstvo naráží na stále těžší a těžší soupeře, hledá se herní i duševní strategie, které mnohdy připomínají sofistikovaná bojová umění. _____ No jo, ale je to jenom o košíkový. O hráčích se moc nedozvíme, jejich vztahy mimo hřiště se téměř neřeší, takže pro mě je to dost jednostranné. SOUHRN: O košíkové jsem se dozvěděla víc, než jsem kdy chtěla vědět. (10.06.2019)