Father Vojtech
Father Vojtech
Režie:
Martin FričScénář:
Václav WassermanKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Eman FialaHrají:
Rolf Wanka, Ladislav Herbert Struna, Jaroslav Marvan, Jiřina Štěpničková, Jiří Vondrovič, Ella Nollová, Theodor Pištěk, Josef Příhoda, Václav Trégl (více)Obsahy(1)
Vojtěchova milá Frantina odjíždí za prací do Prahy. Vojtěch slíbí své umírající matce, že se stane knězem. Jeho bratr Karel má zdědit mlýn. Při posvícení však napadne slabého Josífka a potom prchne ze vsi. S neznámým tulákem se skrývá v lomu. Při odstřelu kamene v lomu tulák zahyne a Karel vymění jeho doklady za své. Vojtěch v semináři stále myslí na Frantinu. Ta se po čase vrátí do rodné vsi a najde nový domov u Vojtěchova otce ve mlýně. Vojtěch je zatím vysvěcen na kněze a po návratu domů zjistí, že Frantina se za mlynáře provdala. Vojtěch stále Frantinu miluje, odolá však svému pokušení přesto, že s ní bývá ve mlýně sám. Vrací se i zpustlý Karel a žádá po otci peníze. Otec ho chce násilím vyhnat a omylem udeří Frantinu sekerou. Vojtěch odjíždí a umírající Frantina mlynáře ujistí, že děcko, které se jí narodilo, je jeho. Za čas se Vojtěch vrací do rodného mlýna za otcem a jeho dítětem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (9)
Výtečný remake skvělého němého filmu, který se stal Fričovy osudným. Nikdy prý nepochopil zásadní přitažlivost právě tohoto příběhu, ale nijak proti tužbám obecenstva nebojoval. Právě na obou verzích Pátera Vojtěch lze dokladovat dobrou cestu, jakou dokázal ujít český film z vrcholu němého období do nové rutiny zvukového filmu. Za tu krátkou dobu tu vyrostla celá nová herecká generace (Štěpničková a Wanka) a dřívější epizodkáři se formovali do velkých rolí (Marvan). Jen na malou skupinu těch, ze kterých nejvíce vystupoval Struna, čekala největší sláva až po válce. Atmosféra vážného melodramatu zůstala oproti originálu zachována a doplněna byla jen o živelnější vykreslení pomíjivosti vesnického štěstí. ()
Zvuková verzia vlastného nemého filmu sa Fričovi vyviedla lepšie než rovnomenný nemý predchodca z roku 1928. Charizmatický krásavec Rolf Wanka v úlohe mlynárskeho syna, trpí dôsledkami podriadenia sa poslednej vôli matinky stať sa farárom (zrejme išlo zo strany matky o snahu nedeliť rodinné imanie). Jeho ušľachtilá, ostro rezaná tvár a telo rozdávajúce a prijímajúce lásku sa ocitá za mrežami kláštorných múrov a následných povinností Božieho služobníka. Je tak zbavený možností slobodného a zároveň bezhriešneho konania. Režisér svižne ženie dej dopredu. Mac Frič údajne nikdy nepochopil divácku príťažlivosť príbehu, ako píše NinadeL. Diváci jednoducho milujú historky, ukazujúce jednoznačne dôsledky ľudského konania z minulosti. Božie mlyny ako záruka a istota voči skrivodlivostiam prítomnosti, isto iste raz, častokrát v ďalšej generácii, odmenia spôsobené príkoria. Poskytnutá ilúzia usporiadania tejto vyššej spravodlivosti je v tomto príbehu založená na princípe: Rozhodol si sa takto? Nuž pykaj a znášaj dôsledky rozhodnutí ešte v tomto živote! Tak to majú diváci radi. Ak sa k tomu pripojí zručné remeslo o dobrý ľudový film je postarané. ()
Klecandův románek, populární napříč širokými vrstvami prostých lidí, se na filmovém plátně objevil již podruhé – opět v režii Martina Friče. Nervydrásající dilema mladého muže, donuceného neúprosným slibem umírající matce ke kněžskému rouchu, nenechalo klidným ani tehdejší dámské publikum, hledající v zešeřelých biografech jednoduché, nekomplikované příběhy lásky a cti. Nutno dodat, že Frič tomu všemu poskytl maximální technickou (Pečenka), scénáristickou (Wasserman) i hereckou (Marvan, Struna, Štěpničková) oporu; snad proto nepůsobí film příliš banálně. ()
Páter Vojtěch je antickou tragédií melodramatického zjizvení českého venkova. Martin Frič svou druhou filmovou adaptaci románové předlohy Jana Klecandy trochu pozměnil, vybavil ji předurčeností a nadřazeností vyšší Božské síly při vytýčení směrování lidského osudu. Možnosti k zásadnímu převratu přichází buď příliš pozdě a stávají se epitafem, nebo zůstávají v utajení následkem vzájemného nedorozumění. Předurčeným osudem je intimní nenaplněnost, kterou ve vnitřním světě nahrazuje poslání. Nezpůsobná lačnost a pokorná askeze jsou zde v přímém kontrastu i ve vzájemném nejideologičtějším konfliktu lidské podstaty. Obraz vysílá poezii venkova druidů, polní žínky jsou chloubou boha Érota, dožadujícího se svých obvyklých porcí krvavých obětí, nálada nedává na vybranou a drásá niternou rozervanost a v úzkosti se přestává vnímat skutečnost, když instinkty v omámení nahlas protestují. Prvním protagonistou ve všemocných božích rukách je tak Vojtěch Dvorecký (zajímavý Rolf Wanka), mlynářův syn. Poslušen idealismu křesťanského přikázání Desatera, ctí nejen své ctěné rodiče, ani neupřednostňuje své vnitřní touhy, proto se ztrácí ve vlastních potřebách a ušlechtilejší podstatě jádra. Poslání za cenu intimního rozvratu. Druhou loutkou té rozmařilosti Božství je Karel Dvorecký (příjemný Ladislav Herbert Struna), Vojtěchův mladší bratr. Povaleč a hospodský karbaník je ovládán pudem, vznětlivým ohněm temperamentu a též sobecky nenasytnou lačností. Věčné sváry idu se superegem nemohou dostat lepší příměr. Důležitou postavou je mlynář (zajímavý Jaroslav Marvan), Vojtěchův a Karlův otec. Zakládá si na morální poctivosti a nevědomky se stává tím nástrojem úplného rodinného rozkolu. Hlavní ženskou postavou chvění je Frantina (zajímavá Jiřina Štěpničková), vesnický sirotek, vzbuzující nejžádostivější pohledy místních mužů. Je neuchopitelnou žízní po životě, je plná vášně a základní lidské touhy. Z dalších rolí: z afektu navždy poznamenaný výherce hospodského karetního hazardu Jozífek Klabzuba (Jiří Vondrovič), spolehlivý stárek mlýna Petr (Theodor Pištěk), dobrosrdečný mlýnský krajánek Mikuška (Josef Příhoda), ušlechtilý rektor kněžského semináře (František Smolík), nové kněze světící důstojný biskup (Rudolf Deyl st.), zrovna nevhodně důvěřivý tulák Václav Novotný (František Kreuzmann st.), či růžolící vesnický farář Janů (František Hlavatý). Druhý Fričův film Páter Vojtěch je antickou tragédií melodramatických slz českého venkova. Nenaplněná předurčenost, vyvolávající úzkostnou rozervanost vnitřních světů, to je to, oč tu běží! ()
Dejove se mi film libil hodne. Stejne tak Wanka v roli kneze a Stepnickova v roli mlade holky z vesnice. Naopak Struna v roli bratra mi tam moc nesedel. Fricova rezie vyborna, jako snad vzdy. Slusne dobove drama. ()
Příjemné drama z let třicátých - poměrně zdařilé. Štěpničkové role vesnických ženštin prostě sedí jako ušité na míru, Wanka v roli kněze rovněž přesvědčivý a Marvan podává svůj klasický výkon. Příběh nešťastně zamilovaného kněze, který musí bojovat prosti svému srdci a odolávat svodům je zasazen na český venkov (zřejmě do válečných let - viz odjezd Vojtěcha pomáhat zraněným do Afriky). Příběh je jednoduchý, možná trochu sentimentální, ovšem režie je zvládnuta dobře, takže červená knihovna ustupuje do pozadí. Kvůli porovnání bych rád shlédl němou verzi tohoto filmu z roku 1928. ()
Hodne cervena podivana. :) ()
Vedle pozdějšího Kroku do tmy další role, ve které se mi Rolf Wanka líbil, a to nejen kvůli vizáži. Příběh je sám o sobě poměrně zajímavý, ale Jiřina Štěpničková svou roli divadelně přehrává a v L. H. Strunovi jsem při sebevětší snaze viděla spíš Marvanova bratra než syna. ()
Jiřina Štěpničková opět dokazuje že je prostě božská paní herečka. Stačí jeden její pohled který hovoří za vše. Toto drama mě velice oslovilo, mělo myšlenku, smysl, prostě ukáže všechny stránky života. Jaroslav Marvan se snažil zahrát jak nejlíp uměl, myslím ale že role mu tentokrát moc nesedla. Kromě profláknutých tváří z pozdějších pamětníkovských filmů vidíme i docela raritní herce. ()