• NinadeL
    *****

    Výtečný remake skvělého němého filmu, který se stal Fričovy osudným. Nikdy prý nepochopil zásadní přitažlivost právě tohoto příběhu, ale nijak proti tužbám obecenstva nebojoval. Právě na obou verzích Pátera Vojtěch lze dokladovat dobrou cestu, jakou dokázal ujít český film z vrcholu němého období do nové rutiny zvukového filmu. Za tu krátkou dobu tu vyrostla celá nová herecká generace (Štěpničková a Wanka) a dřívější epizodkáři se formovali do velkých rolí (Marvan). Jen na malou skupinu těch, ze kterých nejvíce vystupoval Struna, čekala největší sláva až po válce. Atmosféra vážného melodramatu zůstala oproti originálu zachována a doplněna byla jen o živelnější vykreslení pomíjivosti vesnického štěstí.(18.2.2009)

  • Havala
    ****

    Jiřina Štěpničková opět dokazuje že je prostě božská paní herečka. Stačí jeden její pohled který hovoří za vše. Toto drama mě velice oslovilo, mělo myšlenku, smysl, prostě ukáže všechny stránky života. Jaroslav Marvan se snažil zahrát jak nejlíp uměl, myslím ale že role mu tentokrát moc nesedla. Kromě profláknutých tváří z pozdějších pamětníkovských filmů vidíme i docela raritní herce.(20.3.2013)

  • Marthos
    ****

    Spisovatel Jan Klecanda, pražský rodák a dlouholetý teplický řídící učitel, je pro dnešní generaci již téměř zapomenutým autorem. Literární činnost začínal drobnými povídkami a humoreskami, před koncem století vydával i politický časopis Vyšehrad. Z jeho románových děl se největší oblibě těšil právě Páter Vojtěch, který byl do první filmové podoby realizován na sklonku dvacátých let tehdy začínajícím režisérem Martinem Fričem. Ačkoli je ústřední téma prototypem tzv. červené knihovny, ne náhodou se k němu o osm let později Frič vrátil. Diváky a čtenáře totiž zaujal prostý příběh nenaplněné lásky mladého kněze a chudé venkovské dívky. K tomu, aby vznikl mimořádný a věrohodný portrét tápajícího muže je zapotřebí dobrého a také pohledného hlavního představitele. V němé verzi Vojtěcha představoval Karel Lamač, pro zvukovou adaptaci byl vybrán tehdejší mužský idol Rolf Wanka. Ten si musel v české kinematografii zvyknout na šablonovitou pozici exotického milovníka. Pouze role zádumčivého a s osudem bojujícího Vojtěcha byla opravdu velkou a hodnotnou příležitostí. V úloze Frantiny se objevila Jiřina Štěpničková, která podobné role zvládala s profesionální rutinou, avšak bez možnosti dalšího hereckého růstu. Režiséru Martinu Fričovi se pak podařilo setřít i generační spřízněnost mezi představiteli otce a syna Potockých, hranými věkově téměř stejně starými Jaroslavem Marvanem a Ladislavem H. Strunou. V rámci filmové sezóny roku 1936 se jedná o jeden z nejzdařilejších celovečerních filmů a svým příběhem zaujme i dnes.(3.10.2008)

  • lucascus
    ****

    Příjemné drama z let třicátých - poměrně zdařilé. Štěpničkové role vesnických ženštin prostě sedí jako ušité na míru, Wanka v roli kněze rovněž přesvědčivý a Marvan podává svůj klasický výkon. Příběh nešťastně zamilovaného kněze, který musí bojovat prosti svému srdci a odolávat svodům je zasazen na český venkov (zřejmě do válečných let - viz odjezd Vojtěcha pomáhat zraněným do Afriky). Příběh je jednoduchý, možná trochu sentimentální, ovšem režie je zvládnuta dobře, takže červená knihovna ustupuje do pozadí. Kvůli porovnání bych rád shlédl němou verzi tohoto filmu z roku 1928.(12.10.2014)

  • Radko
    ****

    Zvuková verzia vlastného nemého filmu sa Fričovi vyviedla lepšie než rovnomenný nemý predchodca z roku 1928. Charizmatický krásavec Rolf Wanka v úlohe mlynárskeho syna, trpí dôsledkami podriadenia sa poslednej vôli matinky stať sa farárom (zrejme išlo zo strany matky o snahu nedeliť rodinné imanie). Jeho ušľachtilá, ostro rezaná tvár a telo rozdávajúce a prijímajúce lásku sa ocitá za mrežami kláštorných múrov a následných povinností Božieho služobníka. Je tak zbavený možností slobodného a zároveň bezhriešneho konania. Režisér svižne ženie dej dopredu. Mac Frič údajne nikdy nepochopil divácku príťažlivosť príbehu, ako píše NinadeL. Diváci jednoducho milujú historky, ukazujúce jednoznačne dôsledky ľudského konania z minulosti. Božie mlyny ako záruka a istota voči skrivodlivostiam prítomnosti, isto iste raz, častokrát v ďalšej generácii, odmenia spôsobené príkoria. Poskytnutá ilúzia usporiadania tejto vyššej spravodlivosti je v tomto príbehu založená na princípe: Rozhodol si sa takto? Nuž pykaj a znášaj dôsledky rozhodnutí ešte v tomto živote! Tak to majú diváci radi. Ak sa k tomu pripojí zručné remeslo o dobrý ľudový film je postarané.(3.2.2014)

  • - Filmovanie prebiehalo v Povltaví. (dyfur)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace