Režie:
Lucio FulciKamera:
Alessandro GrossiHudba:
Fabio FrizziHrají:
Lucio Fulci, Malisa Longo, Brett Halsey, Robert Egon, Paul Müller, Paola Cozzo, Marco Di Stefano (a.z.), Teresa Razzauti (a.z.)Obsahy(1)
Absurdní, bizarní, děsuplné i masochistické - to všechno jsou přídavky, které si vysloužil tento filmový kousek ikony žánru pokleslých hororů Lucia Fulciho. Italský režisér v něm představuje sám sebe, režiséra totožného jména, kterému jeho filmy plné násilí už tak lezou na mozek, že ztrácí v reálném životě přehled o tom, co je fikce a co realita. Představy, které většinou Fulci do filmu nastříhal ze svých předchozích hororových kousků, konzultuje s psychiatrem, jenž mu rovněž asociuje sadistické monstrum. Jedná se o další pacientovu paranoiu, anebo před ním stojí skutečný masový vrah, který se Fulciho filmy dokonale inspiroval? (duklak2)
(více)Videa (1)
Recenze (54)
Fulci ohlednutí za jeho kariérou s velkým nadhledem. Samotný námět, kdy režisér hraje sám sebe a začíná šílet ze svých filmů a představ mi přišel výborný a neotřelý. Do toho spousta gore scének, které se přelévají ve splatter za vydatné podpory frizziho hudby (když ve filmu zazněl motiv z The beyond, běhal mi mráz po zádech). Normálně bych dal za 3, ale za ten feeling, který na mě sálal, dávám 4. ()
Unavená Fulciho reflexia vlastnej tvorby. Veľmi nepomohlo ani napchanie krvavých ingrediencií do deja vo viac než slušnom množstve. Krvavosť sa tým stala jednotvárnou a efektný trik sa v takejto kadencii mení na prehliadku roztečenej červenej plastelíny. Ako sebairónia mierne nadpriemerné - Fulci s vizážou typizovaného intelektuálneho bradáča s okuliarmi pripomína unaveného spisovateľa Umberta Eca, ktorý sa ocitol niekde, kde byť nehodlal a nad výsledkom toho, čo vytvoril sa tvári celý čas riadne otrávene. V tejto súvislosti nie je zrejme náhodné ani zdvorilé oslovovanie režiséra úctivým "pán doktor". K jednoznačným pozitívam radím záverečný vtip s návnadou na ryby, odohrávajúci sa na loďke s príznačným názvom Perverzia. 50% ()
Pro fanoušky Fulciho goreparád docela povinnost. Mistr vyhřezlých očí se tu po svém zamýšlí a ohlíží za svou specifickou tvorbou a tak trochu si střílí sám ze sebe. Z filmů plných násilí a smrti začíná zkrátka a jednoduše blbnout, obrátí se tedy na psychiatra, ale dobrý nápad to zrovna nebyl. Koncert hrůzy pak zůstává věren svému názvu, poněvadž nic jiného než přehlídka smrti, krve, hnisu a hnusu vás v tomhle filmu nečeká. Dekapitace pak hraje prim a nikdo si nemůže být jistý svým životem. Ale je to vše skutečné? V závěru nám režisér odpoví. Kolemjdoucí ruce rozhodně pryč, koukat na tenehle film by bylo to samé jako byste s Kingem začínali s Temnou věží. Já byl spokojen. ()
Nápad by to bol dobrý a nosný, lenže má to jeden háčik. Príbeh sa vôbec nikam nevyvíja, príliš skoro spoznáme identitu vraha a vlastne sledujeme iba krvavé gore vraždy, či už Fulciho predstavy, alebo tie skutočné, ktoré pácha vrah. Žiadne vyšetrovanie, žiaden posun vpred, v podstate len sled podobných scén od začiatku až do konca. Niektoré vyšli lepšie, iné horšie, každopádne ide skôr o námet pre nejaký polhodinový vtip, vtedy by to mohlo fungovať skvele. ()
Štvrtenie tela motorovou pilou, kŕmenie prasiat ľudským mäsom, kanibalizmus, vypichnuté oči, surové zavraždenie dieťaťa, urezané hlavy... Bodné, sečné a rezné rany. Ukrutné násilie páchané na ženách: zabitá sekerou, tvár rozťatá na polovicu, uškrtená, obesená, utopená vo vriacej vode, roztrhané hrdlo, upálená, pochovaná za živa, umučená, oslepená, ubodaná, rozporcovaná, ukrížovaná, sťatá... Zvrhlý sadistický sex. Nahota. Nacistické orgie. Vraždy, potoky krvi, beštialita, mŕtvoly... Gore, gore a gore... To sú fantázie talianskeho režiséra Lucio Fulciho. "Koncert hrôzy" je fiktívny autobiografický snímok. Zdá sa, že pánovi Fulcimu z tých jeho filmov načisto jeblo. *** ()
Reklama