Na druhé straně kopců

Možno bude dvojapolhodinová rekonštrukcia skutočných udalostí z roku 2005 niekomu pripadať príliš dlhá, ja som mal naopak pocit, že film v záverečnom akte skutočne nabral na sile a skončil v najlepšom, pričom by som kľudne uvítal ešte ďalšiu hodinu a bol tak svedkom kauzálnych udalostí po udalosti. Lenže Mungiu sa snažil na kladené otázky neodpovedať priamo a nechať riešenia na divákovi, vrátane otázky, čo sa to s Alinou skutočne dialo. Tzv. rumunská nová vlna má svoje nepísané pravidlá a Kopce idú v niektorých ohľadoch (napr. prostredie) svojou vlastnou cestou. Ale samozrejme nesmie chýbať apatický zástupca verejnej zložky ako napríklad necitlivá lekárka. Pripomenuli mi napríklad Exorcistu (vyjadrovanie sa k otázkam cirkvi a medicíny) alebo Piknik na Hanging Rock (nevyjasnená záhada v uzavretom ženskom spoločenstve). (29.05.2018)

Film, který jsem měla už dlouho v hledáčku. Na rodíl od většiny diváků mě scéna vymítání tolik nešokovala a nepovažuji jednání otce a sester za zaostalost. Alina nemohla v klášteře zůstat, ale také nedokázala odejít. Vojčita zůstat chtěla, ale nechtěla opusit Alinu. Umanutost Aliny i její agresivní vpády působily presvědčivě jako psychické onemocnění. Napadlo mě, jak se lišil postup sester a otce od zpacifikování obyvatelů psychiatrické léčebny třeba v Přeletu nad kukaččím hnízdem? Kdo určuje diagnozu a ordinuje léčbu? Byla Alina nemocná? S napětím jsem očekávala na rozuzlení. Inu dobře myšlené nemusí být ještě dobré. Hodně výmluvný konec. (02.03.2018)

Dlouhé, předlouhé, ale uvěřitelné. Film podle skutečné události, která se v Rumunsku stala v roce 2005. 25letá Alina se vrací z Německa pro svou nejlepší kamarádku, kterou si chce odvézt do ciziny. Dívka ale podlehla pravoslavné komunitě a hlavně dominantnímu knězi, který všechny sestry ovládá pevnou rukou. Vnímavý divák tuší, že nakonec dojde k tragédii ... (17.03.2018)

Je smutné, že Alinina láska k Voichite nebola opätovaná, že vo svojom stave nedostala patričnú pomoc a že ľudia si ju len pohadzovali. A je zarážajúce, ako sa ku tomu postavili ľudia v kláštore. Robili to síce s dobrým úmyslom - pomôcť jej - ale nebolo to s kostolným poriadkom. V roku 2005? To vážne? A Voichita? ... ako sa na to mohla pozerať, nepochopiť to a nezasiahnuť ... no nemám slov. Videné v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou vol. 2 (07.10.2015)

K nejsilnějším pasážím filmu patří neuvěřitelná církevní zaostalost. Pochmurné pomalé tempo a postupný děj s hořkým koncem se vzpírá zdravému rozumu. Nabízí se otázka, proč náboženská společenství křesťanů nezmodernizují konečně přístup k lidem a nejdou s dobou? Když člověk vidí něco takového, že se věci takto dějí, tak není proto divu, že církev lidi naštve a lidi tíhnou k ateismu. Je třeba pojmenovat věci pravými jmény. V jistém smyslu se dá říci kategorická otázka, mohl by Bůh vytvářet zlo? Proč by to dělal? Samozřejmě, že ne. Vezmu-li v úvahu i tento případ, je nanejvýše opět jisté, že to dělá koneckonců vždycky jen a jen člověk, který ve jménu pouček katechismu způsobuje utrpení. Komu poté svítí možná jasné světlo betlémské? Posuďte však sami. (20.10.2013)