Páter Thomas

Hororový klenot, který je mnohem krvavější a děsivější než mistrova kultovka Zombi 2. Zde Fulci odstartoval a předvedl své pověstné umění v jedné z nejryzejších podob - déšť červů, zvracení vnitřností, krysy vyžírající lidský mozek, velmi pomalé provrtání hlavy zaživa - toto je jen skromný výčet mistrových libůstek, kterými diváka za doprovodu geniální filmové hudby zasypává téměř po celou stopáž. Vlastní příběh je celkem poutavý a velmi často vytýkané nelogičtnosti mu jen přidávají na tajemnosti, kterou mistr v několika sekvencích dílka do diváka hustí - rozbité zrcadlo, mizící a znovu se objevující mrtvola, duchařsky pojaté zombie či spirituální seance. Hlavní hrdinové jsou divákovi, i přes nějaký ten horší herecký výkon, snesitelní a celkem sympatičtí. Prostě poctivá Itálie, poctivý Lucio Fulci, poctivých pět hvězd. (21.09.2009)

Stejně jako příbuzný Fulciho snímek Brána do záhrobí, který jsem viděl pár let nazpět, se jedná o brutálně natahovanou nudu bez ladu a skladu. Chápu, že pro některé se jedná o kultovní záležitost a že ve své době film dokázal vyděsit nebo pobouřit. Ale u Páter Thomas jsem se osobně musel hodně přemáhat k dokoukání. Gore efekty jsou sice opět místy šmakózní, ale scénář je prostě slabota a všechno vyznívá tak nechtěně vtipně. Navíc je to násilí tak samoúčelné až hanba. Stejně jako většina Fulciho filmů. (28.01.2020)

Hoci mám slabosť pre talianske gore, toto je paškvil. Fanúšikovia Lucia Fulciho ho považujú za jedno z jeho najlepších diel, ale... City of the Living Dead akoby ani nebol nakrútený podľa scenára. Dejové súvislosti, príčiny a následky, zápletka, to všetko ignoruje a je iba nekompaktným, nudným zlepencom samoúčelných nechutností. Rovnako krvavý a brutálny je aj Fulciho The House by the Cemetery, ktorý ale nepostráda normálnu dejovú líniu aj tajuplnú atmosféru. (18.05.2002)

Věc (ne ta od Carpentera) která mi od mých 14ti nedá spát. Italové byli v 80tkách takový mistři, že se o tomto může dodnes amíkům jen zdát. Hudba, dlouhé pohledy do očí (italská specialita) a atmosféra hustá tak, že by se dala krájet, dělá z tohoto (a jiných snímků, tohoto žánru) klenot. Ovšem, nic pro slečinky. (13.04.2018)

Páter Thomas je přesně jeden z těch filmů, který po zhlédnutí rychle vyšumí. Snad jediná scéna, která mě tak trochu vzala je ta s vrtákem. Jinak jsem po celou dobu nabýval dojmu, že se dívám na změť tak nějak poskládaných scén, a i když vím, že Fulci se zaměřuje na detaily, tak tady mi to na rozdíl od The Beyond vadilo. Spirituální linka mi přišla až příliš odbytá, ale ještě víc mě zarážela inteligence obětí, která se rovnala nule. Aspoň to syrové násilí, jak u Fulciho bývá zvykem, je na té nejvyšší úrovni. Nebylo to sice špatné, ale zase ne tak dobré, jak bych očekával. Naprosto typický příklad čistého průměru. (29.03.2009)