Režie:
Martin FričScénář:
Karel SteklýKamera:
Václav HanušHudba:
Josef StelibskýHrají:
Oldřich Nový, Ladislav Pešek, Nataša Gollová, Lída Chválová, Theodor Pištěk, Ella Nollová, Raoul Schránil, Jaroslav Marvan, František Filipovský (více)Obsahy(1)
Redaktor Viktor Bláha, hlavní hrdina veselého příběhu, si rád vymýšlí bláznivé historky a rád se baví na úkor svého okolí. Až jednoho dne narazí na roztomilou dívku, která má fantazii ještě větší než on a dokáže s ním držet krok… Komedie režiséra Martina Friče Roztomilý člověk vznikla podle románu F. X. Svobody "Kašpárek". Režisér Martin Frič do hlavních rolí obsadil tehdy již slavný originální komický pár – Oldřicha Nového a Natašu Gollovou. Byli pro režiséra zárukou vysoké herecké úrovně i diváckého úspěchu. Osvědčili se mu již v komediích Eva tropí hlouposti, Kristian a Hotel Modrá hvězda. Roztomilý člověk byl bohužel jejich posledním setkáním před kamerou. V příjemné a vkusné veselohře si s chutí zahráli také Ladislav Pešek, Theodor Pištěk, Jaroslav Marvan a František Filipovský. (Česká televize)
(více)Recenze (174)
NO.............EHM.............TEDY.............PROMINETE! ()
Tak toto je opravdovy klenot filmografie Oldricha Noveho. A kdyz se k tomu pripada na stejnou notu naladena Natasa Gollova je na skutecne vyborny film zadelano. ()
Když postava Jaroslava Marvana pronese při přípitku na svatební hostině Prosit, zavane náhle svým mrazivým dechem duch doby. Je logické, že v hrůzném roce 1941 se z podstaty věci točily tyhle uměle pozitivní veselohry, národ prostě potřeboval unikat z neveselé protektorátní reality, v kontextu doby jistě pochopitelný film, z pohledu dnešního diváka ale tahle uměle veselá crazy komedie nepřináší vůbec nic zajímavého... Naivita je zakódována nejen u čtenářek červené knihovny, ale i u milovníků estetiky prvorepublikových a protektorátních komedií...a podle vysokého hodnocení tohoto filmu je zřejmé, že i dnes existuje velká potřeba někam unikat... ()
Když se divák (to jako já) začne domnívat, že je schopen vymyslet zábavnější lži než protagonisté tohoto snímku, nesvědčí to o genialitě tvůrců. Kdo ví, doba možná pár těch sladkých lží potřebovala. Ale raději nebudu sarkastický. Koneckonců jsem ony časy nezažil. Slabé ***. ()
"Mám rád vzruch! Nemohu vystát lidi s obličejem, který nic nepovídá. Ti mně připadají jako... mrtvý rybník. Znáš takovou pěkně stojící hladinu, která tě láká vzít kámen a hodit jej do vody? Voda se čeří, dělají se kola, vlnky, no zkrátka něco se děje! ...A když vidím takový obličej, tak mám tisíc chutí vzít kámen a..." Pro řadu lidí asi jedna z mnoha vzájemně si podobných pamětnických veseloher. Ale já v ní vidím daleko víc. Je to film o triumfálním vítězství fantazie nad realitou, humoru nad vážností a recese nad tzv. spořádaným životem. V době protektorátu musel Roztomilý člověk působit velmi konejšivě a pro mě je dodnes spolehlivým analgetikem. A vždycky mě potěší potkat někoho, kdo to cítí stejně. Viktor Bláha a Polda Krušinová jsou postavy podle mého gusta. Kde je nuda, zasáhne jeden nebo druhý svým živelným způsobem do konverzace a v tu ránu se ona voda čeří, obočí stoupají ke stropu a brady padají k zemi. Nejsou to žádní podloudní lháři, neklamou okolí za účelem zisku nebo z cynismu, ale z jakési vnitřní povinnosti. :o) Mystifikace je pro ně vášní, filosofií, sebeobranou a způsobem, jak naplno žít. Kdo to nemá, nepochopí. A nejkrásnější je, že přes ddrobná zakolísání se Viktor ani Polda nezačnou napravovat, jak si žádá konvence. Že naopak způsobem, jak čelit přízemnosti světa, se ukáže spojit své samostatné fantasmagorie v jednu společnou. Scénu ve vlakovém kupé, kde se Oldřich Nový a Nataša Gollová - poprvé sami, bez diváků - doplňují a jakoby testují ve vymýšlení historky o šperkovnici, považuju za jednu z nejromantičtějších v českém filmu. Dokonce i ve větě "Už nikdy si nebudeme lhát" jaksi cítíte, že to spíš znamená "Budeme lhát jako tým". :o) Moje nejoblíbenější komedie celé pamětnické éry. 100% ()
Roztomilá a velmi příjemná crazy komedie, báječný mystifátor Oldřich Nový a jeho již započatá úspěšná a velice populární spolupráce s Natašou Gollovou (zde Polda Krušinová-se kterou si brzo bude rozumět) a režisérem Fričem, viz. Eva tropí hlouposti 39', Kristián 39', Hotel Modrá hvězda 41', roztomilý scénář (místy hodně zamotaný a zmatený) a roztomilé herecké výkony skoro ve všech zvývajících rolích. Vitališ (Pištěk), ing. Molenda a jeho kruhy (Schránil), Karla Hašková (málo známá Chválová), Stárek, který neudrží jazyk za zubama (Filipovský) nebo Valtera (Pešek) s Fretkou (Futurista). Tolik vynikajících a dodnes lehce zapamatovatelných postav s opravdovými charaktery se vážně jen tak nevidí, navíc v jednom filmu. Česká filmová komedie o lhaní a lhářích, o lásce a pravdivosti rčení, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Film všeobecně známý se stálou zárukou dobré a příjemné zábavy, inteligentního humoru, optimismu, který své věrné diváky nikdy nezklame a rozhodně vždy potěší. Mě tedy určitě, po Evě tropí hlouposti druhý nejlepší s duetem Nový-Gollová. V Kristiánovi tam těch společných příležitostí moc neměli a Hotel Modrá hvězda už je o něco slabší. Zajímavé komentáře: *Martin*, Zloděj kol a Oskar ()
řekne mi někdo, proč se už dnes takový filmy netočí? vím, že Oldřicha Novýho nikdo nenahradí a nikdo už dneska není ani zpola tak ztřeštěnej, jako Nataša Gollová, ale scénáristi přece nejsou až takový lemry, ne? když uměj vypotit blábol typu Nuda v Brně nebo zábavné komedie z normalizace, proč ne něco podobnýho tomuhle? je to hrozná škoda, že jim komouši neumožňovali moc hrát. na tomhle filmu je vidět, že to byla kardinální chyba. ()
„Viktore, nelži.“ - „Cožpak já někdy lžu?!“ - „Někdy? Vždycky!“ Takhle, zpočátku o nic zábavného nešlo, spíš naopak, skoro jsem se začal obávat průseru. Naštěstí od chvíle, kdy Bláha prozradí Stárkovi svou „pravou“ totožnost, se podívaná pomalu, ztěžka začne rozjíždět a srandy pozvolna přibývat. Bláha si vymýšlí další hlouposti a nenápadně je nechává kolovat mezi svatebčany (nelze zapomenout i na jeho procítěnou klavírní improvizaci). Proces mystifikace stále víc graduje, navíc se pak ke „skladateli“ přidá stejně nápaditá Krušinová a kombo Nový-Gollová funguje parádně. Ale není to jen o nich, Pištěk (ztrácející orientaci s lahví v ruce), Pešek (kryjící kamarádovy lži), Filipovský (abstinující a chodící na svatby jen kvůli jídlu), Marvan (snažící se marně usnout) a další jim pěkně nahrávají. Dialogy jsou dobře napsané a ke konci děj chytá mile bláznivý nádech. Škoda toho vyloženě slabého začátku, takhle to za mě budou solidní 4*. „Vy máte jistě dobré srdce, pane Stárku, ne?“ - „No ovšem, dobré srdce to mám, jenom žaludek se mi trochu houpe.“ ()
Oldřich Nový a Nataša Gollová byli očividně ve svém živlu, když si mohli zahrát tak roztomilé sedmilháře, mystifikátory a fantasty, navíc pod spolehlivou taktovkou Martina Friče. Obzvlášť se mi líbí, že zatímco v jiných snímcích se hrdina, jenž cvrknutím do jednoho prolhaného kamínku spustí hotovou lavinu lží, postupem času dobrovolně či nedobrovolně napraví, tady ne. Tady najde člověka, který se s ním tou lavinou nechá unášet, protože je to zkrátka prima. Z obsazení bych kromě už jmenovaných rád vyzdvihl i novomanželku Lídu Chválovou, která mě kromě toho, že je hezká, velmi zaujala také přirozeným, rázným a snad by se dalo říci i současným hereckým projevem - žádné "och", "ach", "jéje" a podobně. ()
Nevím, zda by mě redaktor Lokálního hlasatele Viktor Bláha připadal jako roztomilý člověk i ve skutečnosti. Spíš ne. Ale život této postavy na plátně nemá chybu. Patří k těm komediím, kdy se náš kritický zrak (daný současnou rozmanitostí televizní a filmové tvorby) postupně otupuje, až v jeho sítnici zůstanou pouze dvě barvy - černá a bílá. Postupně se pak můžeme unášet skvěle vyfabulovaným příběhem, mistrnými konverzačními dialogy, plynulým tempem vyprávění a neopakovatelným kouzlem Viktora Bláhy a Poldy Krušinové. Upřímně řečeno si nepamatuji na žádný filmový příběh, kde bych čekal až z hlavního hrdiny vypadne nějaká lež (možná je to dáno tím popotáhnutím kravaty) - Max Braun u nás sice není tak známý, ale v Jižní Americe, tam má velkou popularitu. Když je přestupný rok, tak se jeden den prospí v kruzích. A prosím Vás to cvičí v prádle? Pak ovšem přichází objekt, který je schopen Viktoru Bláhovi konkurovat - a tu skříňku mám teď já, k zasnoubení bohužel nedošlo, a ten závěr - měli jsme si vybrat větší kostel, dej pozor, ať mi neomdlíš, miláčku. Ze všech filmů dvojice Nový-Gollová považuji tenhle za nejlepší ve smyslu jejich rovnocenného partnerství, zatím co v jiných filmech zářil jeden z nich vždy o něco víc, zde je jejich hvězdný třpyt stejný a navíc vychází ze stejného zdroje. Neméně skvělí - Pešek (prosím neurážej moji sestru), Pištěk (tím jsem odstranil tu překážku), Filipovský (na svatbu se chodí přece hlavně kvůli jídlu), Baldová (naše Emilka včera sedla ke klavíru a přehrávala Vaši skladbu, to dítě má úžasný hudební talent). V tomto případě neznám jiné hodnocení. ()
Výmysly pana Bláhy a slečny Poldy jdou občas hluboko do absurdna, ovšem Frič to opět bezchybně ukočíroval. Opět skvělý a okouzlující Oldřich Nový, tentokrát s trochu načechranějšími vlasy než obvykle. Příjemný je pohodářský výkon neokoukané sympaťačky Lídy Chválové. Představte si Raoula Schránila, jak spí v kruzích, a musíte to milovat! ()
Roztomilý snímek o sedmilhářích s nekonečnou fantazií Oldřichu Novém a krásné Nataše Gollové! Navíc mě vždy zaručeně rozesmála postava babičky Haškové v podání Elly Nollové. ()
Společně s Eva tropí hlouposti a Hotel Modrá hvězda závěrečný snímek volného screwballového triptychu Martina Friče, který se zjevně inspiroval v amerických komediích té doby. Oldřich Nový a Nataša Gollová zde předvádějí jedny ze svých vrcholných hereckých výkonů a další hvězdné osazenstvo jim báječně sekunduje - včetně Karla Hašlera v úvodní scéně, pro kterého byl Roztomilý člověk žel posledním filmem, kde se mohl objevit před kamerou. Scénář je bravurní, snímek bez jakéhokoli zadrhávání jede plnou parou až do vtipného konce a Roztomilý člověk je dalším důkazem, že tvorba Martina Friče (až na pár výjimek) bez problému osloví i dnešního člověka. ()
Bláha je především nezodpovědný floutek, který vůbec neřeší, co svými výmysly způsobí. Za to je zcela nepohádkově potrestán odměnou v podobě nesmírně okouzlující Poldy. Gollová měla mít na svoji rychlomluvu zbrojní průkaz, je naprosto nepřekonatelná, a nejenom v rychlosti mluvení. ()
Oldřich Nový je v tejto krejzy komédii natoľko roztomilým človekom, že by si zaslúžil pár zaúch. Inak klasické zámeny, nedorozumenia, milé klamstvá, aby sa nakoniec všetko šťastne skončilo. Myslel som, že klišé ohľadom telefónov pri posteli je klišé amerických mainstreamových filmov z druhej polovice 20. storočia, ale Frič predbehol dobu. Ešteže Marvan nemusel vôbec vstávať z postele. Príliš som sa v tomto nonstop dialógovom chaose nevyznal, ale posledných 5 minút ma svojim vtipom dostalo. Škoda, že nie aj tá predchádzajúca väčšina filmu. ()
Frič zkrátka uměl. Skvělá jednoduchá komedie z doby, kdy měli filmoví tvůrci ve svých snímcích značně omezené možnosti. Točit komedie se dalo výhradně o věcech, které se nedotýkaly politiky ani jiných citlivých oblastí té doby, a tak mohla vzniknout úžasná komedie, jakou je Roztomilý člověk. Neskutečně se mi líbil zejména Filipovský Franta v úžasně napsané roli. Nejlepší na celém filmu jsou samozřejmě exkluzivní hlášky, které mají potenciál rozkmitávat bránici i po více než 70 letech. Když se nad tím člověk zamyslí, tak je to něco úžasného. Tvůrci skvěle roztočily obrátky a hlavní hrdina se krásně zaplétal do sítě své mystifikace. Jedinou výtku bych tedy nasměroval k tomu, že mi celý snímek přišel tak nějak násilně utnutý bez pořádného konce. Na druhou stranu nutno říct, že se to asi ani o moc lépe utnout nedalo. Slabší 4 kousky. ()
Výborný film o tom, jak to dopadá, když se člověk zamotá do vlastních lží. Skvělá klasika prostoupená humorem a smyslem pro fantazii. Je to jako sněhová koule hozená ze svahu. Na jednu lež se nabaluje druhá a další a nakonec je z ní lavina. Naprosto fascinující komedie 85% ()
Na tento film si vôbec nepamätám a ani ma to príliš nemrzí, pretože podľa mojej mienky nepatrí k vydareným dielam Martina Friča, ani k vydareným hereckým kreáciám Oldřicha Nového. S ohľadom na podmienky, v ktorých vznikal a na očakávania, ktoré v ťažkej dobe vzbudzoval, mu nechávam veľmi slabé tri hviezdičky a dopísaním komentára (pardon "recenzie") obnovujem proces zabúdania. ()
Možná ještě lepší crazy veselohra než Eva tropí hlouposti a vůbec nevadí, že Nataša Gollová přijde na scénu až po zhruba 35 minutách a s Oldřichem Novým se setká ještě později. Parádní komedie, která dokonale odolává zubu času. ()
Lež je jako sněhová koule. Čím déle se valí, tím je větší. Slavný Lutherův výrok by s přehledem mohl simulovat podtitul této brilantní veselohry. Mac Frič samozřejmě nemohl nezachytit rodící se fenomén populární dvojice Nový – Gollová, ale jak se říká, nic netrvá věčně. Rozhodující okamžik, v němž nastalo doslova detektivní pátrání po vhodném námětu pro oba oblíbené herce, nalezl kýžený cíl v takřka pozapomenuté povídce F. X. Svobody s příhodným názvem Kašpárek. Starosvětský příběh a především postavy byly prostřednictvím brilantního scénáře rázem převléknuty do moderních kostýmů, v nichž se vedle titulních představitelů výraznému zastoupení těšily i Stelibského jazzové melodie. Oldřich Nový se tu představuje coby neodolatelný mluvka a mystifikátor, který mimoděčným sahnutím na kravatu spouští lavinu lží a zmatků. Svého důvěřivého kolegu (Ladislav Pešek) posílá na neexistující soudní přelíčení a na svatební hostině se před přítomnými hosty vydává za věhlasného hudebního skladatele Maxe Brauna. Vymyslí si, že měl vážnou známost s novomanželkou Karlou (Lída Chválová), že přítel Molenda (Raoul Schránil) ve skutečnosti pracuje v cirkuse a že žije o jeden den napřed. Události ovšem mají zcela opačný účinek. Vlivem nenadálých okolností je tento nezpochybnitelný potomek slavného prášilovského rodu nucen vydávat se za ženatého, což zákonitě vyvolá novou vlnu lží, kterým zdatně přihrává stejně založená dívka Polda v podání Nataši Gollové. Ta během jediného večera stihne rozvést a následně zase usmířit oba novomanžele, zažehnout v poněkud usedlém pantatínkovi (Theodor Pištěk) dávno vyhaslé milostné naděje a zároveň okouzlit svůj protějšek. Vzájemné oťukávání a sbližování dovede nakonec oba lháře k oltáři, kde si slíbí, že už nikdy nebudou lhát. Nebo právě naopak? A Oldřich Nový? Inu, roztomilý člověk. P. S. Ale vrchol všeho, aby nevyšel ze cviku, tak má doma nad postelí zavěšeny kruhy a najednou v noci zničehonic cvičí. – A ví o tom Karla? – O tom pochybuji, Molenda to úzkostlivě tají. – Ale proč to dělá? – To je taková jeho mánie. Molenda je podivný člověk. Den považuje za noc, noc za den a má nějak popletený kalendář. – I datum si poplete? – Ano, ale zajímavé je, že se vždycky mýlí o jeden den kupředu. – A to celý život? – Ano. – A co když je přestupný rok? – No, to se vždycky jeden den prospí v kruzích. – To je skutečně zvláštní úchylka. – To je prazvláštní, ehm, tedy prominete. ()