鍵のかかった部屋
Locked Room Murders, The
Obsahy(1)
Enomoto Kei je podivný zaměstnanec bezpečnostní firmy, jehož speciální schopností je odemykat všemožné zámky. Nic jiného než odemykání ho nezajímá. Tuto jeho posedlost využije právník Serizawa Gó a jeho pomocnice Aoto Džunko jako nástroj při řešení různých případů „za zavřenými dveřmi“. (Zíza)
Recenze (4)
Odpočinková detektivka ubíhající svižným tempem dokořeněna špetkou humoru. Aby se přiznala, už dlouho mi takhle nesedli všichni představitelé, vlastně k nim nemám výhrady – dobře zahráno, sehráno. Bylo to takové osvěžující sledovat, protože případ (až na ten poslední) zabere zhruba padesát minut, takže se člověk nenudí a pomalu si říká, že to vzali vážně šupem. To ovšem neubírá na kráse. Pro mě to má opačný efekt. Schéma každé epizody se opakovalo – Enomoto řešil a Serizawa a Aoto poslouchali, což je trochu na škodu, ale i tak to byla zábava, obzvláště když postupem času navrhovali své varianty, jak se případ v uzamčené místnosti odehrál. Bonus pro mě je i to, jak to dopadlo s Enomotem, milovníkem zámků. Dobré 4*. ()
Od začátku až téměř do konce to má strukturu "jeden díl = řešení jednoho případu", přičemž všechny případy rozřeší geniální Enomoto, zatímco dva právníci, kteří mu sekundují, působí tak trochu bezvýznamně. Přesto ale musím říct, že jsem se bavila a všechny případy mi přišly hodně spletité a promyšlené (Mimochodem, všiml si někdo těch drobných "nápověd" k rozřešení případu, které byly pokaždé v openingu? Já si jich všimla poprvé až tak u čtvrtého dílu. Sice tahle drobná vodítka toho nikdy nenapověděla moc, ale bylo pak zajímavé je pokaždé sledovat). Zpočátku se mi jako postava líbil hlavně Enomoto se svým zvláštním chováním (taktéž to byla první role, ve které jsem viděla Óno Satošiho), ale postupně mi zajímavější a vtipnější přišel Serizawa (Sató Koiči). I Toda Erika jako Aoto měla své vtipné chvilky, ale nějak se mi zdálo, že oproti jejím předchozím rolím působí tak nějak sešle a pohuble, jako by se z ní vytratilo její kouzlo. Možná to však byla jen součást její role, aby působila víc jako taková šedá myška. Dále samozřejmě potěšili někteří v okrajových rolích (Aibu Saki, Širaiši Miho, Tamaki Hiroši, Suzuki Kazuma atd, atd.) Všechno směřovalo k tomu, abych tomuto seriálu dala minimálně slabší čtyři hvězdičky, ale konec mě bohužel zklamal, takže hodnocení dopadlo takto. Poslední případ byl sice skutečně precizní, ale prostě se mi nelíbilo, v jakém světle se nakonec ukázal Enomoto. Nepředpokládala jsem sice, že by se stalo něco zvláštního mezi ním a Aoto, ale takhle to přece jenom dopadnout nemuselo. ~(3,4★)~ ()
Zajímavá detektivka, ve které se řeší nejen kdo vraždil, ale také jak - všechny vraždy mají totiž jednu věc společnou, udály se v na první pohled uzavřené místnosti, do které se kromě oběti nikdo nemohl dostat tam, ani ven. Případy tentokrát řeší geniální, ale prapodivný zámečník, kterému nahrává duo korporátních právníků. A i když je schéma stále stejné, funguje a jedenáct dílů je tak akorát aby se nepřejedlo. A i když to zřejmě nebylo účelem, kolikrát mě stejně jako nápady právníků na různé "šílené" teorie pobavily i "skutečné" teorie, jak že to vlastně bylo... Ty byly totiž občas stejně šílené jako ty zavrhnuté. Ale co, dokud příliš netlačí na pilu, beru to jako příjemnou oddychovku a skousnu to. ()
Překvapivě dobré! Nějak se poslední dobou vezu na detektivní vlně a byl jsem hodně zvědav, jak si Leader povede v roli milovníka zámků. Zatím jsem ho totiž měl možnost po herecké stránce vidět jen v Saigo no Yakusoku. A dorama mi sedlo. Jednotlivé případy byly zajímavé, spíše v nich šlo o to, co se za zavřenými dveřmi stalo, než o to, kdo to udělal (protože možných pachatelů bylo vždy jen opravdu velmi málo). Příběhy byly celkem ze života a motivy lidské (v porovnání se Subetega F ni Naru nebe a dudy). Enomoto byl profesionál každým coulem a nic více než zámky, a jak je otevřít, ho nezajímalo. Proto jeho interakce s ostatními lidmi byla velice zajímavá a občasné záblesky jeho zájmu o něco jiné než o kovové neživé věci byla úsměvná. Aoto byla tou, která do případů vnášela lidskou stránku věci, ale s povděkem kvituji, že to nebyla ani otravná, ani slzící, brečící, ukňouraná a slabá hrdinka. Naopak dokázala ukormidlovat jak Enomota, aby jim pomohl s případem, tak svého šéfa, aby ho do každého případu uvrtala. A Serizawa byl velice schopný právník a šéf, který nedokázal odolat krásné ženě a možnosti trochu si ve společnosti vylepšit svoji image. Každý z nich měl něco do sebe a sedli mi všichni. Openingová hudba mi trochu připomínala motiv Jamese Bonda :) a nesměl chybět ending v podání Arashi (Face Down patří mezi mé oblíbené, takže v mém případě spokojenost). Mé hodnocení bude asi trochu nadhodnocené, ale díky konci příběhu dávám bod navíc. Tudíž ode mě má tohle dorama 4* a já jdu zkouknout speciál ;) (8/10) ()