Hunger Games: Síla vzdoru 1. část

Hezky natočené nic. Aneb hezký příklad toho, že rozdělit dějově ne zas nařachanou knihu na dva filmy je prostě debilita. Postavy a výteční herci zde tak většinu času jen sedí někde v bunkru a kecají o naprosto o ničem. Akce se děje kdesi v dálce mimo záběr a ani potenciál o napínavý konec nedokáží tvůrci pořádně využít. Díky bohu za Lawrence, jenž má řemeslo stále v ruce a hereckou sestavu, která neselhává ani v těch nejmenších rolí. Po nabušené dvojce jde ale o značný kvalitativní propad. 50% (22.12.2014)

Nejslabší díl z "hladové" skládačky, který příběhu slouží jen coby mediální promo hlásající Chceš-li vést úspěšnou revoluci, sežeň si symbol a zařiď dobrou propagaci , ale na to, že má snímek dvě hodiny nic dalšího prakticky neřekne. Každopádně Katniss zpívající The Hanging Tree je jedním z vrcholů filmu. (22.11.2014)

Jsem docela zvědav, kam tento zajisté tisícidílný literární patogen na plátně povede, až slečna Lórencová, která pomalu ale jistě vykvétá ze svého pedofilního šarmu oplácané tlustostehenné patnáctky do škaredého otylého chlapa s mastnými vlasy, začne mutovat a naroste jí ohryzek. A ihned si i sám svou zvědavost ukojím: „Inu kam by, jen hlouběji tam, kde se už nyní nachází. Do prdele!“. Parazitická grafomanka Zuzana peče dál podle osvědčeného receptu na Pottratovsko – Stmívací buchtu: „Vykraďte z postapo žánru, co se dá, promíchejte, přidejte uvědomělou a náležitě rozpolcenou náctiletou krávu s lukem a ambicemi zachránit svět, pár nagelovaných homosexuálů, ukrutnou porci osudové lásky, kýčovitě existenciální dialogy, mohutný komparz v podobě hodných a zlých soudruhů, naházejte do Wordu a přizpůsobte tak, aby se u toho daly bez traumatu vymačkávat jebáky a našla se v tom každá ta pubertálně snící, školou povinná šereda ještě před první menstruací. A voilà, z rychlotrouby pro trouby vytahujeme pokračování mega(s)hitu, tentokráte navíc s kůl příznačným názvem Hangrhejs: Mokrýgej - Část první.“ Když už jsme u toho vykrádání, opět mi to nedá, abych se zase trošku nezaopičil po svém největším vzoru, věhlasném bulvárním bodohoniči, mulťákovi, nejhustším borečkovi Mléčné dráhy a naprosto „originálním“ přemísťovači duševního vlastnictví z internetových blogů, který všechny blahoslavené tak hřejivě a s lehkostí zásobuje svými kůl třeskutě ftipnými kritikami neviděných filmů a jehož již léta tak křečovitě a urputně kopíruji. Proto i já musím hned obnažit a vystavit na odiv své básnické střevo, cit pro rytmus a dokonalý rým a také obšťastnit čtenáře dávkou ukrutně humorné a stejně vyspělé poezie. Takže, ehm, ehm: „Byl první máj, kunda!, byl lásky čas, kurvy!, a já si šel koupit kabanos, vole! Kaďáku… Kaďáku… Kaďáku, ty jsi ale trapný pičus! Pičus. Pičus.“ (24.02.2015)

"Všichni tě budou chtít políbit, zabít nebo být jako ty." Sledovat dvě hodiny televizního propagandistického souboje 13. kraje s Kapitolem je úžasným zážitkem pro silné povahy. Já jsem na to příliš slabý a navíc jsem naivně čekal, že se bude zběsile pálit lukem, takže jsem poněkud zklamaný. Nicméně za mimořádně vtipnou považuju skutečnost, že z dvanácti krajů je "logicky" nejodbojnějším ten třináctý. Nakonec stejně patrně šlo jen o to, zda neustále fňukající Reprodrozd zachrání kocoura a ačkoli tyto "zásadní" okamžiky nerad prozrazuju, tak se mu to povedlo. (07.07.2016)

Jak Aréna, tak Pomsta byly na adaptační poměry young adults parádní a dokonale gradující, ale kvalitám předlohy se v mých očích zkrátka přiblížit nemohly. Jakkoli to ve druhém případě bylo jen těsně. O to víc jsem se bál rozdělení samotného finále, jehož politické intriky či pozvolné válečné taktiky byly v knižní podobě zdaleka nejslabšími (a přitom dost častými) pasážemi. Jenže osud a producenti přihráli k osvědčenému tvůrčímu týmu dva nováčky, scenáristickou dvojici Strong-Craig. Těžko říct, jak se k sobě tihle dva dostali a co je přivedlo k Hunger Games, ale bylo to rozhodnutí, které celou ságu definitivně překlápí do soběstačné roviny. S dostatkem času a emocemi, které se díky neselhávající a naopak herecky rostoucí Jennifer dotýkají těch správných míst. Z prvního Mockingjaye tak vyrostla konstantně napínavá podívaná, která i přes zdánlivou bezdějovost ani na chvíli neztratí náboj a o to víc z ní ční nezapomenutelné momenty (Katnissina píseň, růže, finální zvrat). Teď už nemají Lawrence a spol. co dokazovat, protože nejkritičtější okamžik zvládli s šokující bravurou a leží před nimi úkol o to zrádnější. Adaptovat přesně to čiré zlato, kterým je druhá polovina. A ano, trnu stejně tak moc jako se těším. (23.11.2014)