Derek

Vždy jsem si myslela, že Gervaisův humor, jakkoliv nekorektní, brutální a za hranou, je zároveň velmi vnímavý k nespravedlnostem vůči slabým. Tenhle seriál mi potvrdil jeho až bolestnou citlivost a dokonce sentimentálnost. ____ Oproti tomu, co se považuje za úspěch: krása, mládí, sláva, dravost a peníze staví Gervais své příběhy na lidech, kteří jsou staří, nemocní, zmatení, chudí, ubozí a zapomenutí. A díky tomu si dělá srandu právě z toho, po čem většina lidí prahne. Dává tomu naprosto malicherný rozměr ve srovnání s tím, když je někdo laskavý, starostlivý a obklopený přáteli. _____Tenhle seriál nikoho nesoudí. Vždyť hlavními hrdiny jsou naprostí ztroskotanci, přesto ale i ten nejodpudivější z nich nakonec ukáže, že je v něm víc, než jen přisprostlé řeči, hnusné chování a zcela zbytečný život. Jen neměl sílu na něco lepšího. ______I když mi vadilo Gervaisovo pojetí autistického retarda, protože mi přišlo přehnané, tak si zároveň myslím, že ho tak hrál schválně. Jako člověka, který vadí a odpuzuje svou odlišností, jako něco, co chceme odsunout do ústavu, abychom nemuseli reagovat na chování, které vyvádí z míry. Zároveň se tím ale zbavujeme vlastní lidskosti a vzácné možnosti vidět svět dokořán otevřenýma očima. Vždyť i třetí z trojlístku hlavních přátel vypadá záměrně tak, že si divák při prvním pohledu na něj řekne: tohle je slizký ňouma. A s touhle škatulkou se spokojí a v běžném životě by se už dál o tohohle chlapíka s legrační pleší nestaral. A jak se ukáže: to je obrovská chyba zaviněná jen oslepujícím pocitem nadřazenosti a stupiditou povrchnosti._____ Derek nikoho z nich nehodnotí, nikdy je neodsuzuje. Dává jim čas a bezvýhradné, i když někdy obtěžující, přátelství. Tahle investice se jeví jako ztracená, protože lidé, kterým se věnuje, už umírají nebo zahodili svůj život. I jejich vlastní rodiny se jich zbavují ("Dcera má dům s pěti ložnicemi, ale ani jednu, do které by dala vlastní mámu!") Takže co z takového přátelství může Derek mít? No, podívejte se. ____ Hořkosmutně a hluboce pravdivě to shrnuje plešatý údržbář, když do domova důchodců pošlou úřady dalšího člověka na veřejně prospěšné práce: "Oni je sem posílají za trest! A co jsem udělal já, když tu jsem už 10 let?" ___ Vtipná, dojímavá a občas cynicky brutální série o tom, co je a co není potřebné. /29. 9. 13./ (29.09.2013)

Gervaisova verze etické (r)evoluce, která i přes svou nedostatečně zabroušenou naivitu dokáže oslovit. Bohužel rozhodně ne řadového diváka, na to je Derek paradoxně až moc populistický a dojímavý - což dokazuje slabší pilotní díl, který ještě neobsahuje mnoho z později kontrastně peprné druhé strany mince. Co se nedá Rickymu upřít, je odvaha jít do podobného konceptu takřka na vrcholu své popularity. Jen ale aby své pozitivně-evoluční moralistické apelování, které od něj posledních pár let pozvolna probublává, nepřehnal. Krutý ironik v něm je mnohem cennější než populistický dobrozvěst. (15.04.2013)

Ricky a Karl jsou mí velcí oblíbenci ale toto se mi nějak nezdá. Hlavně Ricky to trochu přehnal a dělá ze sebe přehnaného šaša, způsob jakým chodí (či cupitá), vystrčená spodní čelist. Prostě to není moc vtipné a zároveň ani vážné chvíle jim nějak nemůžu věřit. Uznávám ale, že Karl se docela povedl:)) (23.09.2012)

Hurá, konečne! Hlavný hrdina je síce tak trochu zhmotnenou predstavou Quasimoda, ale typ jednoduchého detsky naivného dobráka mi absolútne vyhovuje.Vlastne tu nie je nikto nezaujímavý a je radosť sledovať zdanlivo nezáživný dej, ktorý však baví i dojíma a je plný ľudskosti. Začínam veriť, že RG nie je len exhibicionista, ktorému nič nie je sväté, a ak ma aj balamutí, robí to dobre. (25.03.2013)

Humor už Gervais očividně nepotřebuje, protože já se za těch šest a půl epizod párkrát pousmál, ale ne nad rámec běžného dramatu s občasným cynickým vtípkem, který spíš podtrhává celkově depresivní, nebo melancholickou náladu. Dereka jsem se hodně bál, protože doposud vždy, když Gervais přecházel od cynismu k pozitivním emocím, měl tendenci maličko kýčařit. Nakonec jsem ale mile překvapený, přestože se v podstatě splnily moje nejhorší obavy a Derek je primárně sladkobolné existenciální vyprávění o tom, že se k sobě prostě máme chovat hezky, a pak nám bude dobře. Nedůsledná pseudodokumentární stylizace zde ještě víc posouvá diváka do polohy bezcitného voyera (ostatně zde z pohodlí obýváků nahlížíme do nejdepresivnějšího možného prostředí v západním světě - do domova důchodců), což je rozhodně zajímavé. Tvrdý a přímý je Gervais stále stejně, což prospívá, přestože fanoušci předchozích britcomů mohou být zklamaní. Nejblíž to totiž má z Rickyho dosavadní tvorby k Cemetery Junction. (25.12.2013)