poster

Slzy, které svět nevidí (TV film)

  • anglický

    Tears the World Can't See

Krátkometrážní / Komedie / Drama

Československo, 1962, 20 min

Režie:

Martin Frič

Předloha:

Anton Pavlovič Čechov (povídka)

Scénář:

Martin Frič

Kamera:

Miloslav Harvan

Střih:

Jan Kohout
(další profese)
  • Karlos80
    *****

    Velmi pěkná a úspěšná televizní insenace původně podle povídky od Antona Pavloviče Čechova.V krásné hereckém obsazení s vynikajicími a vtipnými dialogy.Ruské městečko koncem minulého století.Aneb malá tragikomedie, která se odhrála mezi jednou ložnicí a jídelnou.Podnapilý podlukovník(Jan Werich) si v noci přivede domů dva velmi rozjařené kumpány(Dvojetočijevce a Pružinu Pružinského).Náhle probuzená žena(Jiřina Šejbalová) zdeptá kajicího se manžela,ale pak s úsměvem podá hostům občerstvení.Pro mě i po tolika letech od premiérového uvedení v české televizi ještě společně se snímkem Kočár nejsvětější svátosti stále fascinujicí komediální miniatura.To se musí vidět kdo neviděl neuvěří.Jeden z posledních Fričových snímků později se mu už bohužel nepodařilo natočit svébytnější filmové dílko.(18.7.2006)

  • gudaulin
    ****

    Roztomilá miniatura, která nese všechny rysy typické pro literární dílo A.P.Čechova -tedy jemnou ironii, se kterou rozkrývá vztahy a počínání svých hrdinů, velmi dobrou znalost prostředí - vzhledem ke své profesi se pohyboval v mnoha rodinách a ve všech společenských vrstvách, konečně pak lidskost - Čechov svým hrdinům rozumí a ví, že je nezmění. Snaží se na ně přes všechny nedostatky dívat i z té lepší stránky. Tahle povídka nemá dostatečně silnou pointu a tak bylo důležité herercké obsazení. Čtyři vynikající, typově přesně zvolení herci odvedli dobrou práci, takže vzniklo klasické komediální dílko, které se může stále vracet na televizní obrazovku. Celkový dojem 80 %.(1.1.2008)

  • D.Moore
    *****

    "A můžeme křičet a můžeme zpívat. Mášenka je vzhůru. Ale rozespalá. Jejejeje, ta je rozespalá. Znáte ženy, ne?" - "Rozespalý? Ty já hlavně." Excelentně zahraná Čechovova okurčičková věc s výborným Janem Werichem a neméně dobrou Jiřinou Šejbalovou. Pánové Sovák s Brodským samozřejmě také nezklamali. Obzvlášť jejich závěrečná óda na šťastné a idylické soužití Rebrotěsových se podařila. Tak tedy: Na šťastná manželství.(16.9.2011)

  • lubospoti
    ***

    Některé věci se prostě nemění. Přetvářka a iluze dokonalého manželství tu byla před více než sto lety, kdy se příběh odehrává, byla tu před padesáti lety, kdy byl film natočen, a je tu i v současnosti. Zdařilá adaptace Čechovovy povídky, ale pro mě trochu zklamání, díky hvězdnému obsazení jsem očekával možná trochu více humoru.(17.4.2013)

  • pravo
    *****

    Koncert troch hereckých géniov na malom priestore a v relatívne kratučkej minutáži. Scénka ako zo života, keď trojica pod vplyvom alkoholu zavíta do obydlia jedného z nich a začína sa boj o povesť dobrého hostiteľa. Manželovo zdôvodňovanie svojho sebaobetovanie v prospech rodiny a manželkina nechuť ísť otvoriť komoru a uvítať “spoločensky unavených“ hostí patrí medzi veľmi vtipné a zároveň veľmi vypovedajúce o ľudskej povahe. Zaujímavé zrovnanie mi prichádza na um v stvárnení napitého človeka Werichom a Polívkom a treba povedať, že i opilosť može byť stvárnená bez oplzlostí a vulgárneho slovníka, ale pravdepodobne väčšina namietne, že sa jedná o inú dobu. Čerešničkou na torte je záverečné veľmi milé nedorozumenie, na ktoré si všetci pripijú.(15.1.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace