Ogoňki

V roce 1929 rozhodl výbor Komsomolu o zapojení svých členů do boje s negramotností. Týká se to i pionýrů z Balašovského dětského domu. Tři zdejší obyvatelé, nejlepší přátelé Péťa Ostaškov, Kuzma Žuravljov (Igor Bočkin) a Saňa Vostruchin dostali nejtěžší úkol – ves Pěňki. Negramotných je tam celých třicet obyvatel, kolchoz ve vsi odmítají založit… Když přijeli na místo, ujaly se jich tři ženy. Místní jim říkají „vojačky“, jsou to vdovy po padlých rudoarmějcích. Každá si vzala na byt jednoho z nich a i domy daly k dispozici jako školu. Jenže druhý den na vyučování nikdo nepřišel! Částečně je to vina polních prací, které jsou v létě v plném proudu, ale z větší části za to může spíš Mitrij Rožnov, nejbohatší zdejší hospodář, který se staví proti těmhle „novotám“. Na něm je každý závislý, bez jeho koní nesvezeš seno z louky, pole nezoráš…
Hned po tetě Duně, rázné tetě Marje (Olesja Ivanova) i tiché tetě Paše si tři kluci s rudými šátky, díky nimž se jim už neřeklo jinak než ohníčci, získali srdce zdejšího dorostu a pak už jim přišly do školy i zdejší ženy. Třináctiletí učitelé to vzali za správný konec: začneme u písmena 0, to si snadno zapamatujete, začíná jím slovo okurka a stejně i vypadá … I počty byly ze života – kolik je nutné prodat sena a koz, aby bylo možné koupit koně? Pro „vojačky“ to už ale přestává být jen obyčejná úloha z aritmetiky, najednou si spočítaly, že si skutečně jednoho můžou pořídit a přestat se doprošovat u Rožnova. Právě v tu chvíli se pozice největšího boháče ve vesnici začíná chvět. (chamonix)