The Seamstress
Režie:
Martin FričScénář:
Václav WassermanKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Julius KalašHrají:
Lída Baarová, Theodor Pištěk, Ludmila Babková, Hugo Haas, Bedřich Veverka, Adina Mandlová, Růžena Šlemrová, Věra Ferbasová, Václav Trégl, Vladimír Borský (více)Obsahy(1)
I když hrdinka pracuje jako švadlenka, ráda by se stala návrhářkou. A nadání skutečně má, dokonce o ni projeví zájem podnikatel z Paříže. Jenže mnohé se ukáže být jinak, než se zprvu zdá. Platí to o lidech i lásce... (oficiální text distributora)
Recenze (59)
Však holka žádnou práci nepotřebuje, když si nabrnkla továrníka, a továrník se může chovat jako predátor, když je továrník. Šmarja panno. Současné romantické filmy bývají taky bláboly, tak je radostné vidět, že se to časem nezhoršuje, nýbrž že to tak vždycky bylo. Ten ústřední hudební motiv mi velmi silně připomínal Ravelovo Bolero, zajímalo by mě, jestli jsem jen paranoidní, nebo jestli tam nějaká "inspirace" byla. ()
Komediální příběh zaujme především v hereckém smyslu. Půvabná Lída Baarová a Hugo Hass, jeden z nejlepších komiků první republiky, z jehož úst lehce plynou ty nejúžasnější a nejlepší vtipné repliky plné slovních hříček, jaké jsem kdy slyšel... ()
Na kvalitu filmu, jeho chabý námět a děj se o něm až příliš mluví. Proto jsem od něj čekal více. Když jsem hodnotil film Co se šeptá, Hugo Haase jsem strhal. Tady ho ale musím pochválit za excelentní francouzsko-českou a kdoví jakou ještě mluvu. Baarová tentokrát velmi dobrá, už ani nepřehrávala, asi dostala v zahraničí pořádnou školu. A Věra Ferbasová ve vedlejší roli se pomalu přehrávala do komičky. Však ty velké komické role ji zanedlouho čekaly. ()
Skvostné zastavení mezinárodně úspěšné Baarové v domácím filmu. Obnova jejího páru s Borským byla výborně doplněna o báječné kreace modisty frančináře Haase a o pihatou přítelkyni Ferbasovou. K ocenění je tu též aerodinamický plášť prezentovaný Eliškou Pleyovou. ()
Velmi příjemné pokoukání, lehoučké a na nic si nehrající... Ovšem o to podivnější je způsob, jakým se v závěru snad až zbytečně zdramatizuje, zvážní. Lída Baarová je krásná, Hugo Haas k popukání vtipný, Věra Ferbasová takřka zbytečná a Fričova režie spolehlivá. Oslovila mě i příjemná hudba. ()
Mac Frič byl nejen dobrý režisér, ale především dobrý stratég. Uměl výborně kalukulovat, pracovat s lidským potncionálem a odhadnout reakci publika. Ve Švadlence se o komediální složku postarala Věra Ferbasová a Růžena Šlemrová, ale především Hugo Haas, který si svou roli extravagantního pařížana patřičně užil. Oko diváka mohlo vlídně spočinout na ladných křivkách Lídy Baarové a líbezné tváří Adiny Mandlové, dámy se pak mohly těšit z romatického příběhu se šťastným koncem a pokochat se módními modely (tehdy aktuálními, dnes již historickými.) ()
Příběh o švadlence, která uměla kreslit skvělé módní návrhy a přitom se stihla ještě zamilovat, a o pařížském králi módy, ve skutečnosti krejčím z Vokovic, je dalším příběhem, který by bez hereckého obsazení ztrácel jakýkoliv půvab a možná i smysl. Ale Hugo Haas kombinující francouzštinu s češtinou je i ve velmi nevděčné roli k sežrání a Lída Baarová hraje další ze svých půvabných samostatných dívek a zvládá velmi dobře i komediálně romantickou polohu. Navíc v této době byla na vrcholu kariéry i svých půvabů, byla hvězdou berlínské UFY a zbožňovala ji celá střední Evropa. Takže další nestárnoucí pamětnický film. ()
Mac Frič, tehdy již jeden z nejúspěšnějších filmových režisérů, se po několika společných setkáních s Hugo Haasem zvolna rozhodoval, co dál. V hledáčku producentských zájmů se v neobvyklé konkurenci mladých ocitla také Olga Scheinpflugová, jejíž původní námět ze světa módních salonů a elegance vzbuzoval patřičné naděje. O tom, že by se v jedné z hlavních rolí objevila Lída Baarová, nebylo nejmenších pochyb, také proto, že Baarová tehdy disponovala nebezpečným sex-appealem i nepominutelnou mezinárodní popularitou pod patronátem prestižní berlínské UFY. Nezahálel ani Haasův mimořádný talent – v roli proslulého krále pařížské módy, stiženého jakýmsi syndromem vyhoření a nalézajícího spásnou inspiraci v návrzích své nové chráněnky, přímo hýří sarkastickými bonmoty, ironizuje sebe i své okolí, zkrátka přitahuje pozornost. Frič, vědom si proměnlivosti diváckých sympatií, ani tentokrát neponechal nic náhodě a před kameru doslova vehnal zástup předních českých herců v čele s pihovatou Věrou Ferbasovou, Růženou Šlemrovou, Tréglem, Pištěkem, Marvanem a dalšími, kteří i na malém prostoru vytvářejí sympatický kolorit k hlavním představitelům. V případě Adiny Mandlové platí, že hraje tak trochu sama sebe – jen s tím rozdílem, že Haas se tehdy začínal nudit a hledal kýžené rozptýlení i v jiné dámské společnosti. Šarm, elegance a lehce ironický nadhled proměňuje Fričův film v příjemnou podívanou, konajíc přitom dnes již historicky cennou přehlídku dobové módy. ()
Repríza na TV Prima o vánočních svátcích 2020. ()
Tady to i Baarové slušelo a hrála zde většinou slušně. Na rozdíl od jiných filmů. (Příznivci odpustí.) Mandlová v menší záporné roli je výborná. // Haas je výborný - jak jinak. // P.S. Bedřich Veverka je FUJ. ()
"Hledal tě tady pan Alfons.. Holka, to je fešák !! Ale šílený blázen !! Já mu nerozuměla ani slovo.. Pořád samý Mademoiselle.. " ;) ()
V rámci žánru oddechovka hodnotím kladně, příběh dvou švadlenek, z nichž jedna sedí za šicím strojem a druhá neustále kreslí nové šaty, se mi zamlouval od samého začátku.. Lída Baarová je tady nesmírně okouzlující, Věra Ferbasová ohromně roztomilá a zábavná, no a Hugo Haas v roli pařížského módního návrháře fantastický, zejména jeho zkomolená mluva.. ()
Moje filmová sobota... Těšila jsem se na film s Hugo Haasem, ale kupodivu právě scény, v nichž hrál, patřily k těm nejslabším. Nějak se z těch tříhvězdičkových filmů nemůžu vyhrabat. ()
Oddechová Červená knihovna. Herecké obsazení bylo opravdu skvostné. To se mi moc líbilo, ale bohužel mi přišlo, že bylo trestuhodně nevyužito, což se týkalo především jejich herckého potenciálu. Tady už je jasné, kam se bude ubírat Věra Ferbasová. Lída Baarová taky nebyla jenom za hezkou tvářičku. Růžena Šlemrová zahralá svůj klasický standard. Děj filmu je hodně jednuduchý a jeho konec je šťastný. Neurazí. ()
U filmu jsem se velmi bavila. Hugo Haas jako frantík byl naprosto dokonalý, jeho scény mě bavili nejvíce ("Pozor a vlasy!"). Ale kdo mě překvapil ještě víc byla mlaďounká Lída Baarová. Tohle byl první film, který jsem s Lídou viděla a jsem vážně překvapená, jak talentovaná byla. Věřila jsem jí každé slovo, gesto, slzu. Většina hereček v té době mi přijde, že přehrávala, ale ona hraje s takovou lehkostí a elegancí, až mě to překvapilo a proto jsem si film tak užila. ()
Švadlenka je rozverně naloženou veselohrou s feministickým sebevědomím a melodramatickým podhoubím bytí v bohatě prokreslené stavbě obrazů. Melodramatická podstata si zaslouží horší hodnocení, naštěstí dominuje satirizující škádlení laskavého klauna, vydává se za gaunera šarmantního francouzského řádu a buduje slávu té vlastní genialitě. Imaginární, herecké, i té skutečné. Intelektuální klaun bezezbytku prožívá své výsadní postavení, nechává se uctívat, vyžaduje obdiv ikonickým ukázkám tvůrčí inspirace a s elegantní bezprostředností se zmocňuje každého možného náznaku mistrovského díla módního návrhářství. Vedle klauna uspokojí také vizuální atrakce obrazů. Již samotné konstrukce pohledů se stávají uměleckým krejčovstvím, používá filigrány a světlé flitry z okvětních plátků tří základních filmových barev, vznáší se nade rozevírající se ostří krejčovských nůžek. Obraz Ferdinanda Pečenky nabízí bohatou hostinu, hýčká detaily a prokreslený hlubotisk, zvýrazňuje expresi not hravého úderu. Předloha Olgy Scheinpflugové se vyznává odlehčeným feministickým vzdorem, Martin Frič mu dal fyzickou podobu. Hlavní postavou veselohry a melodramatické kauzy je Líza Bártová (velmi zajímavá Lída Baarová), mladá dívka, učící se řemeslu švadleny. V převažujícím mužském světě není to budování vlastní profesní kariéry módní návrhářky nikým podporováno, ale dívčí vitalitu neodradí. Hvězdou filmu je François Lorraine, aneb František Lorenc (rozkošný Hugo Haas), evropský guru módního návrhářství z pařížského velkého světa. Je neutuchající časovanou pumou, jeho satirické nasazení sklízí aplaus za ekvilibristiku slovní magie i za sebevědomé uchvacování těch nehmotných statků nadaného mládí. Výraznou postavou filmu je Tonka (příjemná Věra Ferbasová), Lízina kamarádka již od dětských let, její spolubydlící a spolužákyně v učení švadleny. Rozkvět mládí zatouží po lásce a vzájemné přitažlivosti. Důležitou postavou je Jan Tomáš Krejčí (sympatický Vladimír Borský), majitel automobilové továrny. Náhoda, setkání, jež vyvolává žár lásky, jistý druh žárlivosti a touhy po těsnějším objetí. Z dalších rolí: k učícím se švadlenám přísná majitelka módního salonu Yvette (Růžena Šlemrová), Lorrainův francouzský sekretář se slabostí pro pihy Alfons (Bedřich Veverka), Lorrainova na zneužívání talentu ochotně spolupracující pražská milenka Mici (Adina Mandlová), Lízin starostlivý otec a hodinář Bárta (Theodor Pištěk), Lízina milující maminka (Ludmila Babková), otec Tonky, kamarád Bártovy rodiny a školník Houžvička (Václav Trégl), či noční hlídač (Eman Fiala). Švadlenka není v televizních pamětnických pásmech obehraným kusem. Melodramatická linie je komerční potřebou doby, dominujícím prvkem je neposedně roztomilý humor laskavého klauna a jarní vůní prozářené obrazy. Rozkošná to zábava a obrazové obžerství s poezií i možnými výtkami. ()
Hugo Haas jako francouzsky obchodnik s modou je ozdobou tohoto filmu. Souhlasim s nazorem, ze Lide Baarove to v tomto filmu mimoradne slusi (nikdy se mi moc nelibila). Mandlova je ovsem kouzelna v kazdem okamziku. Potesi vsak i dalsi herecka esa te doby jako Ferbasova, Pistek, Slemrova, Marvan... Veverka me herecky nepresvedcil. Skoda, ze se film tradicne predvalecne zamotava v milostnych vztazich a vice se nevenuje samotne profesi svadlenky a navrharky. ()
Film doslova nacpaný (budoucími i tehdejšími) hvězdami, scénář mistra komedie režírován Fričem a přesto tomu výsledek tak docela neodpovídá. Zápletka není špatná, ale humor je dávkován poněkud opatrně, takže to moc neodsýpá. Tvůrci nahodili předvidatelnou zápletku, takže divák vlastně čekal jen na scény s Haasem, který ale bavil jen komolením češtiny. Ferbasová v roli Tonky byla spíše vedlejší postavou, takže zatím teprve vystrkovala svoje komické růžky. Potenciál většiny hvězd s výjimkou Baarové, tedy moc využit nebyl a vlastně být ani nemohl. Všichni se jakoby drželi zpátky...což jim velel samozřejmě scénář. Švadlence chybí rozvernost typická pro komedie třicátých let a snad diváka ochladilo i téma vykořisťování, které vyznělo vážněji, než sám Wasserman nejspíš chtěl. Vlastně je to tak trochu dramedie pro pamětníky. Vůbec by mi nevadil remake z dnešní doby. ()
Jestli je Baarová v nějakém filmu krásná, pak je to tento. Těžko pomíjet tento fakt, jelikož je na něm postaven úspěch filmu. Hugo Haas je tentokráte ve výborné fomě, napoprvé divák ani nestačí chytit všechny jeho skryté vtipy. V podstatě se jedná o obyčejnou komedii s primitivním dějem (jak chudá holka ke štěstí přišla), ale díky skvělému obsazení a výborné režii je film zároveň jednou z nejlepších komedií "pro lid". Frič to Slavínskému tentokrát opravdu natřel! 90% ()
Měl jsem to puštěné jako kulisu a věnoval jsem se tomu hlavně až ke konci, ale vůbec mě to nezaujalo. Typický předválečný film s žádným velkým překvapením. ()