Obsahy(1)
V roce svých 80. narozenin nadělil pan Suchý svým divákům nový titul, který nazval Hodiny jdou pozpátku. Hraje se od léta, ale oficiální premiéru měl v září 2011. Sám o něm hovoří jako o swingovém muzikálku. Muzikálku proto, že nejde o žádnou velkou výpravnou show. Zato je v něm řada svěžích vtipných situací, moudrého humoru, nakažlivých písniček a především překrásných písňových textů. Jiří Suchý je také mimo návrh scény autorem všech dalších složek. Kromě libreta, hudby a písňových textů tedy také kostýmních návrhů i návrhů loutek, na něž v průběhu také dojde. A proč Hodiny jdou pozpátku? Možná i proto, že budeme spolu s praktickou ženou Jitky Molavcové a pošetilým básníkem Jiřího Suchého cestovat trochu časem a vychutnávat si kouzlo imaginace. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (11)
Tak v tomhle případě budu důrazně nesouhlasit se svým oblíbeným uživatelem Akym. Tady není problém v nějaké svérázné a výlučné poetice divadla Semafor, k jehož fanouškům se konec konců řadím. Tady jde o autenticky špatné divadlo a problém, který spočívá v osobnostním nastavení Jiřího Suchého. Mám ho rád, dělal jsem mu na CSFD profil, nicméně při zpětném pohledu na jeho uměleckou dráhu je jasné, že vždycky považoval Semafor za svůj osobní projekt a nechtěl nebo nedovedl si vychovat následovníky, kteří by jeho dílo dále rozvíjeli. V 90. letech měl ještě dost sil na to, aby Semafor ve svobodných poměrech vedl, a jeho hry byly přinejmenším slušné a zajímavé. Od začátku nového tisíciletí ale nastal nezadržitelný sestup kvality daný věkem a uměleckým vyčerpáním. Semafor stále víc připomíná muzeum a parodii sebe sama. Za dlouhou dobu je tohle bezkonkurenčně nejslabší divadelní představení uvedené na obrazovce ČT. Jedna hvězdička je za mladé herečky Bobo sisters a jednu nebo dvě slušnější swingové melodie. Můžu obdivovat, jak to pan Suchý všechno hezky napsal, oblékl, výtvarně podpořil a zrežíroval i odehrál, ale byl by v tom bohužel pořádný kus ironie. Celkový dojem: 15 %. ()
K přijetí tohoto dílka (a většiny ostatních věcí Jiřího Suchého) je zapotřebí především mít rád jeho poetiku. Nečekat film - drama, příběh, ale hravost, fantazii, radost ze slovních hříček, hudebních nápadů, zážitek z toho, jak se sami aktéři na jevišti baví. Jiří Suchý nekonstruuje složitý stroj příběhu, nabízí šňůru skečů, písniček, scének... Jestli od něj čekáte právě to, pak určitě nezklame. ()
Dát jednu hvězdičku z piety nad zašlou slávou Semaforu se mi nechce. A teď jen chci doufat, že TOHLE se Suchému udělalo kvůli senilitě, nikoliv proto, že se chtěl zalíbit divákovi odkojenému estrádami na Nově a obdivujícímu Michala Davida. ()
Pro mne velké zklamání. Tradiční schéma swingových písniček s dialogy bez nosnějšího příběhu by člověk zkousnul, kdyby to netrvalo přes dvě hodiny, a kdyby se zde nestřídaly různé možné i nemožné polohy divadla - přejít od brilantního dialogu o Bohu k loutkovému divadlu působí jako pěst na oko. Jsou zde dialogy, které člověka potěší, zablýskne se v nich to, čím byly zajímavé dřívější Suchého hry, ale třeba dialogy mezi ním a Molavcovou jsou prostě o ničem. Armádu spásy jsem nepochopil. Kdyby to zde netáhl Jiří Štědroň, bylo by to zcela nekoukatelné. Při vší mé úctě k panu Suchému a divadlu Semafor. ()
Jitka Molavcová - zoologická zahradnice (myšičky jsou svině) & Jiří Suchý - čestná žena (a několik kolik) ()
zkusil jsem ze zvědavosti, kam se dostal Semafor. A stačilo mi pár minut a věděl jsem že to bude nuda a šeď. Vydržel jsem rekordních 25minut. Ale aspoň jsem první hodnotící i komentátor ;-) [ PŘÍBĚH: 0 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
V titulcích pořadu uvedeno: režie Václav Křístek; divadelní režie Jiří Suchý; rok výroby 2012. ()
I když jsem fanda Semaforu, připadlo mi to trochu spíchnuté horkou jehlou. Pár hezkých a vtipných nápadů, ale na celovečerní představení jich bylo strašně málo. Cena za odstrašující herecký (nikoliv pěvecký) výkon pro Jiřího Štedroně a Michala Stejskala (v profilu je uvedeno chybně "Miloš Stejskal"). ()
Já byl celkem spokojený. Příběh prakticky neexistuje, ale to za mě ani moc nevadí, protože hra z velké části stejně stojí na povedených písničkách. Najdou se tady i vtipné scény, byť asi v jednom nebo dvou případech mi přišlo, že pan Suchý trochu moc tlačí na pilu. Jako celek ale pořád dobré. ()
Přímo na prknech Semaforu zážitek samozřejmě intenzivnější, ALE i ze záznamu je cítit semaforská poetika, specifický humor, více než zdařilá hudba, o textařině v případě Jiřího Suchého ani nemluvě. Vážně jsem se radovala nad silou (nikoli myšlenky :D ) imaginace. Jako by byl Jiří Suchý čím dál lepší, pod slupkou legrace a "jenom" takového hraní a hračiček se jen tak mimochodem dotýká nevýslovna. ()
Že Semafor už není ono? Možná. Ale pořád to je bezva místo... ()