Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Proti všem podvodníkům, kariéristům a darebákům brojí ve svém čtvrtém a posledním filmu Voskovec s Werichem. Film je, až na nepatrné změny, adaptací jejich divadelní hry Rub a líc a natočil ji v roce 1937 Martin Frič. Voskovec a Werich tu hrají dva konkurenční kameloty, kteří ve svém soupeření pokračují i jako malíři propagačních nápisů, na které ovšem málem doplatili a tak se raději spojili. Jejich prostřednictvím můžete sledovat boj ctižádostivého podvodníka Dexlera proti dělníkům vedeným Dexlerovým bývalým spolupracovníkem Formanem, půvabnou rozhlasovou hlasatelkou Markétkou a poctivým ředitelem továrny Hartem. Hrdinové v podání Voskovce a Wericha jsou jakýmsi hybným mechanismem střetnutí dobra a zla.V roce 1936 se politické nebe zatahovalo stále temnějšími mraky. Hrozba nacismu byla neodvratná.

Tehdy Jiří Voskovec a Jan Werich uvedli na jevišti Osvobozeného divadla premiéru hry Rub a líc. Hudebním leitmotivem hry byl optimistický pochod Jaroslava Ježka Svět patří nám, který dal i název pozdějšímu filmu Martina Friče. Aktuální námět totiž přímo volal po zfilmování. Filmová specifika si vyžádala zhuštění děje, zasáhla však i cenzura Filmového poradního sboru. Ta si vyžádala změnit jména postav, připomínajících jména nacistických pohlavárů. Nařídila i změnu příliš průhledného úboru fašistů.

V kinech se Fričův film objevil pouhého půl roku po divadelní premiéře. V roce 1939 nechali nacisté spálit všechny negativy a kopie filmů V + W, jejich duch a písničky však i přesto posilovaly český národ v nejtragičtějším období jeho historie. V roce 1947 byl film znovu uveden do kin v okleštěné podobě. I když dochovaná kopie nepodává úplný obraz o původních záměrech tvůrců, na mistrovských výstupech V+W to nic nezměnilo a dodnes těší diváky pamětnických filmů. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (92)

anais 

všechny recenze uživatele

Zatímco oba Honzlovy filmy s W+V jsou bezstarostnými variacemi na americké grotesky, Fričovy dva filmy mají oba výrazný sociální podtext. Svět patří nám pak bojuje hlavně proti rostoucímu vlivu fašismu. Zatímco Fričovy filmy jsou výrazně propracovanější a dramatičtější, potýkají se podle mě s neduhem, který Honzlovy filmy díky jejich naivitě a upřímné jednoduchosti míjí. Zatímco Chaplin v Moderní době geniálně spojuje komickou akci s výpovědí o bídě dělníků, aniž by mezi jednou a druhou polohou přeskakoval (když tulák prochází obřím strojem, je to symbol semletosti lidí stroji, i legrační zároveň), W+V tyto dvě polohy celkem striktně oddělují. Ve Svět patří nám (i v předchozím Hej rup) jsou komické scénky, scénky rozvíjející dramatický děj a scénky apelující na sociální cítění tehdejších diváků. Kvůli tomu se u komických scén stále smějeme, ale scény "s přesahem" působí naivně a pateticky...I přes to je Svět patří nám naprosto nadčasovým filmem plným scén, které bychom ve filmu "pro pamětníky" jinak asi těžko hledali. ()

Ištván87 

všechny recenze uživatele

Je velice zajímavé, že ač se nám film Svět patří nám nedochoval celý, i tak je ze něj patrno o co přesně tvůrcům šlo... Má-li některý film dvojice Voskovec a Werich nějakým způsobem blízko k jejich dovadelním hrám, je to právě tento... Velice vážný film, který varuje lidi před ve své době vzrůstající hrozbou nacismu (v dnešní době bych tento film začal pouštět povinně) je na mnoha místech výrazně odlehčen právě pány V a W, kteří ve stylu divadelních forbín na jedné straně provázejí dějem, na druhé straně trochu zmírňují nepříjemnou pachuť v ústech... Je škoda že se film nedochoval přesně v té podobě jakou tvůrci zamýšleli, nicméně buďme rádi alespoň za tento neúplný obraz, který nám jasně a zřetelně ukazuje, že pokud chceme žít ve svobodné zemi, tak by nebylo špatné se o tu svobodu také zasadit... ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

To, jak pánové blbnou s handgranátem je skutečně nezapomenutelné ale takových scén je v tomhle protiválečném filmu více. Líbí se mi, jak to celé pojali s lehkostí, protože to vyzývání k pacifismu tu není nějaké zásadně drsné, nenutí vás, ale je to celé lidské, no a samozřejmě je to i nesmírně zábavné. Humor s poselstvím, který snadno překonal dlouhé roky. ()

topi 

všechny recenze uživatele

Nikdy mě filmy s V + W nijak zvlášť nenadchly, jejich humor mě nebavil. Mnohem radši mám tvorbu obou pánů v jejich zralejším věku. ()

togaf 

všechny recenze uživatele

Svět patří nám trochu moc tlačí na pilu, žádné náznaky nebo alegorie, prostě týpek, co chce svrhnout demokracii. Ale pořád tam je dvojka V+W a jejich přihlouplé postavy a skvělé písničky. Za ti písničky přidávám hvězdičku. Některé scény jsou opravdu geniální - šermování, lovení holuba nebo otvírání "turistické konzervy šouletu" :D ()

Nach 

všechny recenze uživatele

Duo Werich a Voskovec stvořilo za svou společnou kariéru nejen úžasná divadelní představení, ale i několik výtečných filmů, které dnes zcela oprávněně můžeme považovat za zlatý fond - minimálně - tuzemské kinematografie. Svět patří nám do této škatulky bez pochyby patří po každé své stránce. Skvělí herci, dokonalá režie, nadčasový humor. Ač se nacisté pak pokusili celý tento film zničit, zůstalo nám z něj dost na to, aby dával alespoň představu o tom, co v něm dnes chybí. A upřímně, ani to na něm není znát. 75% ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

...a to třetí hvězdu dávám jen za to, že je to mnohem lepší forma pro posílení národní hrdosti a semknutí k boji proti nacismu, než patetické legionářské příběhy, které strašně rychle zestárly. Jinak se mi to ale nelíbilo a nebudu nadhodnocovat jen proto, že Voskovec a Werich a že bych jinak byl asi vůl, kdybych je nedocenil. Tady se mi to ale nepovedlo. Dobrý scénář, chytré a trefné hudební texty a pár zajímavých nápadů opravdu není dost kladů na vykompenzování unylé filmařiny a většinou trapného humoru, vypadajícího jak průměrná klauniáda. A doby, kdy by mě tohle bavilo, už jsou dávno pryč. Takže jsem se hlavně nudil a někde ke konci netrpělivě koukal na časomíru. Dokážu to pochopit, včetně té satiry, ale nedokážu ji docenit. Slabé 3* ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v květnu 2020. Svět patří nám je politicky společenským manifestem, vychází z reakce Osvobozeného divadla k evropské dobové situaci. Jiří Voskovec a Jan Werich, k nimž se přidal Martin Frič s Karlem Steklým, hlasitě bijí na poplach kostelními zvony před příliš blízkým a agresivním nebezpečím, hrozící zaťatou pěstí do všech světových stran katastrofou a lidským zmarem. Mocenské nacistické mystérium je podrobeno kritickému rozboru, odhaluje základní prvky, ze kterých se tato krutá moc i její způsoby skládají. Metody nacistické ideologie a struktura mocenské hierarchie vycházejí ze stejné podstaty jako zločinecké organizace, sociální přívětivost k dělnickému lidu je rafinovanou vábničkou pro získání masy lidu na svou stranu, neboť jde na prvním místě přeci o bohatství a moc, která se rozrůstá v zuřivosti a vzedmutou vlnou násilí. Sehrané duo cirkusových klaunů, bezděčných průvodců předzvěstí nacistických krutostí, se vyznává z lásky k Chaplinovi (nejde jen o sekvenční podobnost s Moderní dobou), flirtují s formou grotesky, neváhají politicky provokovat. Obrazy Otto Hellera hladí synchronizaci choreografie i poetické vsuvky, bez hudby Jaroslava Ježka by záměr Osvobozeného divadla o významu národního odporu nebyl dokonalý. Průvodcem politického varování a občanského odhodlání je párek kamelotů (vynikající Jan Werich a Jiří Voskovec), vynalézaví konkurenti. Zastrašování fyzickým násilím se stává jednotícím prvkem nespokojenosti, byť je jejich prvotní motivací pouze nejzákladnější uspokojení tělesných potřeb lidstva. Hrdinou politického manifestu je Josef Forman (zajímavý Vladimír Šmeral), panoptikální objekt zvědavosti návštěvníků, zásadově hladovějící nezaměstnaný, a organizátor dělnických stávek i hnutí politického odporu. Boj proti tyranii se nenechává lacině uplatit a odhodlaně vzdoruje. Důležitou postavou je Dexler (příjemný Bohuš Záhorský), iluzionista, který z drobných rozměrů přešel k celospolečenskému uchvácení jednou z mnoha podob pravdy a lásky. Propagandista neváhá při známkách odporu hned použít i drsnější metody konečného zúčtování. Moc je již na dosah ruky. Výraznou postavou pobouření je též Antonín Hart (příjemný Jaroslav Průcha), technický ředitel Noelovy továrny. Násilné způsoby nového mocenského uskupení, valící se dravě vzhůru, jsou silným argumentem k masivní podpoře rezistence. Z dalších rolí: laskavá hlasatelka Noelova rozhlasu Markéta (Adina Mandlová), eskalací násilností znepokojený guvernér státu (Zdeněk Štěpánek), z odklízení nebezpečných stop nezákonných metod nového mocenského uskupení rychle vyléčený člen jejich ozbrojených složek Holister (Ladislav Herbert Struna), jeho v zájmu vyšší věci obětovaný druh Berger (Miroslav Svoboda), spolehlivý tajemník firmy Noel (Karel Dostal), jeden z Formanových věrných dělníků Bidon (František Černý), náhlou zbrklostí Bergera postřelená dělnice (Nita Romaničová), či s dlouhým prostojem klaunů nespokojení filmaři (střihač Zdeněk Gina Hašler a režisér filmu Martin Frič). Svět patří nám je politickým manifestem, reagujícím na příliš nebezpečný vzestup zločinného pojetí politické moci. Film vychází ze satirických forem cirkusových klaunů Osvobozeného divadla. Inu Lionel, se správně nastavenou propagandou a za pomoci všech možných metod pochoduje přímo k cíli. Pozoruhodný filmový prožitek! () (méně) (více)

zette 

všechny recenze uživatele

Tento film je pro me zklamanim (treba jen ve srovnani s Hej rup). Je prinosne, na jakou hrozbu poukazoval, cekal jsem ale vice. Myslim, ze srovnavat duo Voskovec-Werich s Chaplinem je uplne mimo misu. ()

mortak 

všechny recenze uživatele

Ač je film jen ořezanou verzí hry "Rub a líc", ze které vypadl melodramatický motiv (Klokan - ve filmu Forman - je ztraceným synem paní Noelové, a jak říká "poznal rub a líc"), ač by se na něm našlo mnoho chyb, musím dát pět. Za prvé natočit tuto jasnou alegorii začínající požárem říšského sněmu (pardon panoptika) v roce 1937, kdy se většina českých měšťáků těšila na hailování, vyžadovalo velkou odvahu. A za druhé, i když se nám tu marxismu dostane vrchovanou měrou (inteligence v osobě inženýra Harta váhá, ale nakonec se přidá k dělnictvu), W+V tu nejvíc propracovali svou vizi dvou konkurujících si "troubů", kteří schytávají facky jak od fašistů, tak od komunistů. ()

Mylouch 

všechny recenze uživatele

V+W ve zralé formě skládají v duchu vrcholného Ch.Chaplina nebo bratří Marxů (milý kloboukový odkaz na Kachní polévku) poctu klasické filmové grotesce a současně rozvíjejí na plátně svůj styl divadelní dramatiky (adaptace hry z r.1936) spolu s obsazením generace třicátníků Osvobozeného, vedle nichž září skvělý ředitel Jaroslava Průchy nebo epizodní postava Adiny Mandlové. Fričovo dozrávající režisérské mistrovství a scénografie čerpající z meziválečné avantgardy přispívají k cennému vkladu filmu do dějin české kinematografie. I přes neúplný obraz o původní podobě filmu se mi zdá, že skvělá Ježkova hudba je občas užita mírně nadbytečně. Atmosféru tu místo ♫ vynechaných divadelních písní se sociální tématikou nebo skvělé protinacistické Prabába mé prabáby odlehčuje známá Stonožka nebo Stoprocentní muži. Výrazná angažovanost (v případě Osvobozeného divadla 30.let tradičně sociální, protinacistická i obecně protiautoritářská) bude vyžitím pro vzrušené politicky tendenční nebo nepoučené vykladače a komentátory. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

V současné době je velmi moderní pranýřovat V+W za jejich levicové postoje. Jeden můj kamarád nedávno prohlásil, že si Werich jako inteligentní člověk měl být vědom dosahu své tvorby, svého vlivu na masy. Vykládáním takových pohádek jako je Hej Rup nebo tento film dělnictvu, to prý je zcestné, škodí a je to voda na mlýn komunistům. No, taky názor. Já si naopak v tomto filmu užívám zesměšňování fašistů, to muselo asi Dolfíkovi pěkně hýbat žlučí. Už tím je tento film geniální. Navíc by obstál docela dobře i jako obyčejný film o bezpáteřním padouchovi, kterého nakonec ti dobří dostanou za katr. Ovšem levicové to je. Je vidět, že to byla doba, kdy si prostě lidi zvolili buď fašisty, anebo komunisty. A obyčejněj člověk? Ten to pak odnesl nejvíc...80% ()

sator 

všechny recenze uživatele

Jako vždy silný sociální náboj...vadil hysterický projev Šmerala... Legendární scéna z granátem z nápisem Krupp essen, jak si to oba protagonisté přeložili po svém "jezte kroupy"  je v skutečná prominentní 400 let stará dynastie německých průmyslníků z Essenu.Firma fungující dodnes je nechvalně známá aktivním zapojením do druhé světové války. ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

Copak by asi dělal čestný ředitel Hart v rozhořčení nad postřelenou stávkující dnes? Založil protestní skupinu na Facebooku? — Poslední filmové dílko V+W je ze všech čtyř nejtemnější a taky nejdospělejší; hezký doklad té úžasné rychlosti, s jakou se filmové vyprávění během pár let (doslova) od nástupu zvuku vyvinulo do víceméně současné podoby. Přihřívání levicové polívčičky už není zdaleka tak prvoplánové, dělnictvo je tu sice pořád váženo a ctěno a neviditelná paní Noelová je evidentně stejná kapitalistická krysa jako hejrupácký továrník Worst, jenže tohle všechno se odehrává jakoby v pozadí, v prvním plánu vidíme boj proti odpudivému pouťovému manipulátorovi a jeho loutce – budoucímu diktátorovi, boj, při kterém jde panečku teprve doopravdy o život, boj, pro který je třeba se sjednotit, a to pod vedením koho jiného než poctivého dělnického vůdce Formana, který kolotočářsko-kapitalistické čachry prohlédl hned od začátku. Chytré, vážně chytré. Tomuhle už se dá říkat opravdová propaganda. — Zároveň ale věřím, že je to ve skutečnosti myšleno relativně bezelstně, opravdu především jako apel na národ, aby bránil svou mladou demokracii. Apel oprávněný, ale bohužel hned dvakrát nevyslyšený – národ se napůl vlastní vinou a napůl souběhem okolností, k nimž koneckonců (ať jakkoli nechtěně) přispěli i V+W svým nekritickým hurákolektivistickým aktivismem, vydal na cestu trpící oběti, nejdřív krátce oběti „kloboukatejch“ a hned vzápětí a na mnohem delší dobu oběti „formanovců“. A byly to nakonec hlavně rozdílné občanské postoje v téhle těžké době, které roztrhly do té doby nerozlučnou dvojici a připravily nás o další filmové eskapády Voskovce s Werichem, ať už by se byly odehrávaly na Barrandově nebo v Hollywoodu; věčná škoda, protože, troufám si říct, jejich společná filmová komika viditelně vyzrávala v něco celosvětově mimořádného, ať částečně „kradli“ odjinud (boj se stroji v tovární hale), nebo vycházeli ze zcela originálních nápadů (Voskovcův úžasný hravý výstup s psaním hesla na ohradu, obě scény ve skladišti zbraní, stále rozvíjený osobitý slovní humor...). Dávám-li tentokrát jen čtyři hvězdičky, je to zčásti za výše zmiňovanou ideologičnost, ale hlavně za s ní související schematičnost některých vedlejších rolí a hereckých výkonů jejich představitelů (čest sympaticky nehereckému projevu vycházející hvězdy Adiny Mandlové). — Opět si neodpustím ještě pár nactiutrhačných slov k vydání na DVD od Filmexportu, tentokrát na téma bonusů: Pavel Taussig recitující spatra na statickou kameru ne úplně připravené „slovo historika“ byl u Pudru a benzinu ještě vcelku milý, ale na čtvrtém disku už evidentně vaří z vody a vrchol nastává při jeho rozplývání nad Voskovcovým amatérským dokumentem z legendárního brněnského vítání Martina Friče, který se má údajně nacházet v Národním filmovém archivu a Karel Čáslavský ho měl uvést v Hledání ztraceného času. Jak je vůbec možné, že taková snadno dostupná věc není mezi bonusy na disku, i když se na něm mluví o tom, že existuje? Další ostudný důkaz, že s celou sérií si vydavatel opravdu mnoho práce nedal. Nemluvě o často přepáleném obrazovém kontrastu nebo o barbarském nápadu, opakujícím se na všech čtyřech discích, vrazit pod hlavní menu DVD největší komické „špeky“ vytržené z filmu. () (méně) (více)

Sarpele 

všechny recenze uživatele

Na konci 30. let si Evropa začíná uvědomovat nebezpečí fašismu a nacismu. A právě toto nebezpečí je hlavním motivem posledního filmu dvojice Voskovec a Werich Svět patří nám (premiéra 30.7. 1937, premiéra v USA 13.8. 1939), jejich nejvážnějšího a nejnaléhavějšího filmového díla, které vychází z divadelní hry Rub a líc. Po příchodu německých okupantů byly všechny kopie filmu zničeny a tak máme dnes k dispozici jen neúplnou verzi. Sledujeme technologa moci Dexlera, původně ředitele Panoptika, který se rozhodne pomocí jím řízeného monstra ovládnout svět. A tak se zrodí Lion, který se za finančního přispění koncernu Noel snaží ovládnout celou společnost, aby mohl snadněji provést protidemokratický puč. Jediní, kdo se mu postaví, jsou dělníci, v čele s Dexlerovým vzbouřeným spolupracovníkem z Panoptika Formanem. Film svou ateliérovostí, tovární architekturou, pohybem v uzavřených prostorech, stinných uličkách a továrních halách asi nejvíc připomíná Metropolis Fritze Langa. Připomíná ho ostatně i svým tématem – průmyslová společnost, ovládaná jedním nebo jen několika mocnými podnikateli, je ideální živná půda nedemokratických režimů. Celkový tísnivý dojem podtrhuje i neosobní, depersonalizovaná povaha moci. Vždyť jak Liona tak Noela v celém filmu ani nezahlédneme, můžeme mít dokonce pochybnosti o jejich existenci. Komická dvojice V a W je tu nejvíc ze všech svých filmů upozaděná. Poprvé se objevují až zhruba ve čtvrtině filmu a jejich scény zabírají jen malou část. Jakoby svým divákům říkali, že tady už opravdu končí legrace. Přesto se však humoru nevzdávají. Zatímco se většina filmu nese ve vážném až pochmurném duchu, scény V a W přinášejí jisté odlehčení (např. úžasný dialog nad ručním granátem „Krupp Essen – jezte kroupy“). Scéna, v níž se Voskovec snaží pomocí obřích strojů zbavit Wericha mříže pak připomíná Chaplinovu Moderní dobu. Vlastně ani oni dva nevybočují z linie kritiky a hrůzy z přetechnizované společnosti (v níž se mění původní fascinace stroji a moderní technikou z počátku 20. století), jen ji uskutečňují z pozice klaunů. Tím však jejich výpověď neztrácí na síle. ()

Reklama

Reklama