Shut Up and Play the Hits
Obsahy(1)
„Když pohřeb, tak ať ho máme ze všech nejlepší!“ Newyorská kapela LCD Soundsystem, populární už od debutu v roce 2005, odehrála svůj poslední koncert 2. dubna 2011 v Madison Square Garden. Frontman James Murphy se rozhodl rozpustit jednu z nejoblíbenějších a nejvlivnějších skupin své generace na vrcholu popularity: přál si, aby se odchod uskutečnil prostřednictvím největšího a nejambicióznějšího koncertu za celou její dráhu. Téměř čtyřhodinová velkolepá podívaná zafungovala bezchybně, tisíci návštěvníků zmítala radost i slzy, časopis Time truchlil: „Už nikdy si doopravdy nezatančíme.“ Filmové vyprávění dokumentuje neopakovatelné vystoupení, zároveň je intimním portrétem Jamese Murphyho. Zachycuje ho při velení přípravám velké show a pak během následujícího rána: jeho kapela už neexistuje a on se vyrovnává s profesionálními i osobními následky svého rozhodnutí. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (14)
Kapelu jsem do projekce filmu neznal. Škoda, teď už si je na živo neposlechnu. Jako filmový/dokumentární celek trochu rozházené, určitě ne dokonalé. Ale všechno napravuje skvělá hudba, místy fantastická atmosféra a několik zajímavých myšlenek ("Lidé znají člověka podle jeho úspěchů, co však opravdu definuje jedince je jeho největší životní chyba"). Pro mě poctivých 80% ()
"pokud to má být pohřeb, tak si poďme udělat ten nejúžasnější pohřeb všech dob.." Celý dokument a účinkující v něm působí jako jedna velká milující se rodina, v čele s neuvěřitelně nadaným hudebníkem jako je James Murphy je prostě show jak má být! Já nemůžu vytknout vůbec nic, tak shrnu plusy. Perfektně nadávkovaný live koncert s nabitou kapelou a ještě více nabitým publikem, chytré, vtipné až psychologické výroky od James Murphy tvoří právě jeho slovy "weird experience for everybody". Jako skalní fanoušek (since 2006) hudby LCD, DFA records a samotného cool muzikanta a DJ středního věku James Murphy, nemůžu dát nic jiného než 100%! Pecka, na kterou se s radostí podívám znovu a znovu, abych si legendární LCD Soundsystem udržel stále naživu. ()
Co mam od tohodle dokumentu/filmu/záznamu koncertu čekat, to mi fakt nebylo jasný (tak to ostatně ve Varech bejvá skoro vždycky), jak ovšem LCD Soundsystem začli hrát, chytla sem se na jejich hudbu jak vosa na lep a odlepila se zas až po těch 2 hodinách. Absence děje mi vůbec nevadila. Jenom teda nechápu, jak se takovej typ filmu moh' dostat do Varů do velkýho sálu a do večerního programu. ()
Příběh jednoho stárnoucího rockera, který se rozhodne uspořádat nezpomenutelně ohromující koncert na svůj odchod. Rockera, který se tváří neuvěřitelně rozhodnutě, jenže s každým dalším úspěšným vystoupením víc a víc váhá a ztrácí pevnou půdu pod nohama. Snímek, jehož hudba může neskutečně nadchnout každého diváka, jenže zárověň i vyprávění a pocity Jamese Murphyho, které docela snadno unudí k smrti... ()
Film začal a všichni se náramě bavli prvotními scénami, ve kterých ani nevím jestli lépe hrál James nebo spíš ten buldoček. Následovala první rekonstrukce z koncertu a teprve v tu chvíli jsem se dozvěděla, co LCD soundsystem vlastně dělaly za hudbu. Styl hudby jsem si celkem oblíbila a nenávidím se za to, že jsem si po první písni v duchu přála, aby hudby ve filmu bylo víc - nic jiného pak už film neobsahoval. Pokud se nejlepší film pozná podle toho, že na něm skoro usnete nebo přemýšlíte, co si dáte následující den na snídani a nakonec předčasně odejdete, tak pak bych hodnotila plným počtem hvězd. Na hlasovacím lístu Deníku Právo jsem označila trojku, druhé nejhorší hodnocení a ke stejnému ohodnocení jsem se uchýlila i zde. Nechtěla jsem hodnotit nejhorší známkou, aniž bych znala konec. Takhle mám stále naději, že film měl absolutně poutavé a smysluplné vyvrcholení či rozuzlení. ()
Reklama