Těžký život dobrodruha

Jestli si milá Novo myslíš, že když po všech těch průserech jednou spustíš film o tři minuty dřív, zakopu hned válečnou sekeru, tak to ani náhodou. Nevím, kdo to tam u vás řídí, ale podle všeho hodiny znáte jen z vyprávění. Ovšem, tentokrát mě nepotěšil ani můj oblíbenec Martin Frič. Jednak udělal z překrásného životního povolání ´dobrodruh´ špatnost a dvak mě nepobavil tak, jak jsem u něj navyknutý. Těžký to život režiséra... (27.07.2013)

„Všude na světě můžete prožít nějaké dobrodružství…“ V Protektorátu Čechy a Morava v době po atentátu na Heinricha Hendricha však bylo zjevně třeba lidem (i formou tohoto filmu) vštípit myšlenku, že „hrdinou nemusí být vždy jen dobrodruh či zločinec". „Udělejte jednou hrdinou pořádného a slušného člověka.“ Toť apel, který si tehdejší doba žádala. Dnes po 80ti letech zůstává hlavně hodně velká parodie na šestákové detektivky s trošku naivní závěrečnou zápletkou, jako vždy sehrané herecké duo Pešek s Marvanem, krásná Adina Mandlová a v neposlední řadě Fred Flok v podání elegána Otomara Korbeláře. (09.09.2020)

Velmi příjemně mě to překvapilo. Je to vtipné, nenudí to, dokonce i napínavý příběh to má, taky je to perfektně zahrané a natočené, takže já si nemám na co stěžovat. Líbila se mi celá ta přehnanost příběhu a Fred Flok byl takový můj oblíbený typ nadpřirozených (nad)lidí, kteří nikdy nedělají chyby, stejně jako hrdinové blaxploitation filmů. Jenže tohle se bere s humorem a o to je mi ten film mnohem víc sympatičtější. A líbila se mi i ta finální pointa. Celkově si nemám skoro na co stěžovat a proto nemohu jinak, než dát 5*. (06.04.2020)

Na svou dobu velmi slušný nadprůměrný komediální snímek, který paroduje klišé tehdejších šestákových detektivek. Jeden z těch protektorátních filmů, které fungují i v současnosti a představují milou vzpomínku na soudobé herecké hvězdy. Obsazení je opravdu excelentní a scénář funkční a vtipný. Celkový dojem: 70 %. (17.04.2009)

Malá exkurze do světa zločinu. Lidé s příliš bujnou fantazií musí počítat s tím, že jim jejich okolí, až dosud trpělivě přihlížející těmto pošetilým hnutím mysli, jednou nastaví zrcadlo. A pohled je to věru nepříjemný. Facka, kterou uštědří Fred Flok svému duchovnímu otci, naivnímu spisovateli stejně naivních detektivních příběhů, znamená konec všem iluzím. Pacient je vyléčen. Definitivně. A český film začíná opatrně koketovat s parodií. Frič sestavil vynikající manšaft a zároveň si dal záležet na fešném vizuálu, který svým stylem a atmosférou připomíná skutečné noirovky. Pešek je v roli bezbranného Crispena okouzlující, nechává svého roztomilého bambulu projít všemi nástrahami sofistikovaného situačního humoru, v jehož tenatech uvízl jak lapený zajíc. U Korbeláře, jehož charismatický zjev i hlas jej přímo předurčují pro hrdinu bez bázně a hany, tedy pro, jak se říká, muže s tajemstvím, jde o jasnou trefu přímo do černého. Adina Mandlová tu, kromě jiného, upozornila na svůj fatálně nedoceněný komediální talent, Marvanův policejní komisař, který jako by z oka vypadl elitním členům londýnského Scotland Yardu, naopak předestírá hercovu pozdější pestrou galerii mužů zákona. Co ovšem vytváří z tohoto filmu nadčasovou a prudce elegantní záležitost, jsou nestárnoucí melodie Emana Fialy v čele s dobovým evergreenem Sám já chodívám rád v osobité interpretaci legendárního R. A. Dvorského. Kdo by si právě tehdy, uprostřed válečných dnů, pomyslel, že jednou bude parodie náležet k prestižním vrcholům československého filmu. Ale ještě dřív než plátno ovládl Limonádový Joe a další známí protagonisté, vynořil se odkudsi z šera a cigaretového dýmu tajemný lupič Fred Flok, aby udělil důkladnou lekci důvěřivým čtenářům šestákových detektivek. (28.12.2008)