Kód neznámý

Akoby si Haneke (opäť poháňaný potrebou skúmať ľudskú dôstojnosť) skúšal inscenovanie pred kamerou – bez potreby zasiahnuť diváka uceleným príbehom. Chronologicky rozhádzaná mozaika úryvkov z príbehov skupiny ľudí, ktorí si vzájomne ovplyvnili denné fungovanie. Pozorovanie chovania postáv v dlhých záberoch bez hudby. Niekoľko TOP scén, pri ktorých nedýchate, a niekoľko scén, bez ktorých by bol film súdržnejší, jednoduchší pre vnímanie a emocionálne viacej angažujúci. Pre žrútov Hanekeho podnet pre hodinové diskusie. Vyborná Juliette Binoche. (05.07.2013)

Zlatá Palma - výběr (14.02.2006)

Tentokrat nazev filmu docela sedi, skutecne takova neuplna zprava. Haneke rozjizdi nekolik pribehovejch linii, dle distributora tri osoby, me prislo, ze se jich tu mota tak deset, jeden nevyraznejsi nez druhej, s naprosto nudnejma a o nicem pribehama, ktery spolu prakticky nesouvisi a bez nejakyho smyslu se mezi nema striha, kdybych chtel videt lempla chodiciho po ulici nebo jen tak cumiciho, podivam se z okna a nemusim koukat na film. Tady se absolutne nic nedeje, postavy me absolutne nezajimaly, jde to od nikud nikam a konec tady zadnej neni. Herci nezajimavy, snad jen ta Binoche docela ujde, proste opruz a nuda o nicem, nechapu co tim chtel Haneke rict, po paradnim Funny Games silny zklamani. (20.02.2010)

Nejslabší Haneke, ale pozor, Code Unknown obsahuje opět démonickou scénu jak to máme u Hanekeho rádi, Juliette Binoche zavřená v místnosti - nedýchal jsem. (11.10.2015)

Tahle forma není pro Hanekeho novinkou, proto bych považoval za příhodné, aby už jí dosáhl i nějakého jiného efektu než rotříštěnosti. Mám pocit, že se mu nepodařilo moc dobře oddělit, co mělo být oddělené a spojit, co mělo být spojené... (15.12.2012)

Haneke si umí pohrát s vyprávěním a nadchnout diváka pro svou hru, ale občas by ji mohl i dotáhnout do konce. Škoda. (14.05.2011)

Ne vždy je posvícení. Původní Hanekeho záměr pojednat - hodně mi v tom připomíná svého francouzského generačního vrstevníka Lelouche - nesnadné zkušenosti z obnovení evropského jednoty po roce 1989 z atraktivního uměleckého úhlu a dobrat se touto formou uchopení hlubších skutečností a souvislostí, takřka nevyšel. Z tvořivosti zbylo byť nezanedbatelné torzo rutiny. Ze záměru se tak mění fragmentárnost v dokonalé rozbití nejen sujetu, ale i vlastního děje, který ve všech třech základních liniích skončí ve ztracenu. Dobývání postmoderny vyústilo v tomto případě sice do její bezpodmínečné kapitulace, ale její velmi pomyslná porážka současně spolehlivě zlikvidovala jakoukoliv možnost odlišení a hlubšího poselství KÓDU. Žasnout tak v tomto případě neznamená nechápat, ale naopak rozumět až příliš dobře. A tak ani kvalitní, doslova ošlehaní protagonisté náhle nemají co hrát a na čem založit svůj výklad svěřené postavy; nejzřetelněji je to vidět na kreaci jindy famózní Juliette Binochové. Škoda zmařené příležitosti. (14.02.2010)

Herectvo v živote, na javisku. Haneke fragmetárne ukazuje vzťahové problémy, ťažkosti imigrantov, otvára rasové otázky, prístup polície k minoritám, vražedný konflikt v Kosove, zadumané tváre vo verejnej doprave Paríža a iné. Voľné, nedoriešené epizódy, plynú akoby mimovoľne popri sebe, bez ukončenia. S melódiou záverečnej bubnovačky v uchu sa márne snažíme pochopiť, čo sa iné individuality snažia povedať, naznačiť posunkami, gestami, písomnými správami. Kódom k filmu je podľa mňa jeho podnázov - nedokončené správy z rôznych ciest. Ciest ako foriem komunikácie prenášanej cez hranice indivídua, mesta, štátu. Zároveň, napriek režisérovej snahe neriešiť vážne sa tváriace načrtnuté témy, sa na celok pozeralo tak akosi príjemne, nenásilne. 70%. (31.12.2009)

Mě to vyrazilo dech. Naprosto přesné! Výstižná sonda do života obyčejných lidí, sociální propletenec vztahů, nepochopení, nalézání, úcta a pohrdání, skica, mozaika, puzzle - jak chcete.Aneb co způsobí bezděčné gesto, dá se slušnost vynutit? A vede dobře mínění vždy k dobrému konci? Všechno je řečeno na začátku, pochopíme to až na konci. Neúplná zpráva z různých cest. Jiný kód na dveřích, neznámý kód ... (21.05.2014)

Další Hanekeho výtečný snímek, tentokrát o skrytých frustracích soudobé společnosti, ke kterým ona sama postrádá klíč. Přesto je to film překvapivě velice křehký a dojemný. Syžetem připomíná Hanekeho předchozí díla 71 fragmentů chronologie náhody a Zámek, přičemž zde najdeme i drobnou epizodu odkazující na Funny Games. Mizanscéna je komponována velice prostě, ale přitom účelně. Jednotlivé postavy, předměty, barvy a pohyb jsou zachyceny vyváženě a přesně. Kamera většinou snímá z pozice stojícího člověka a zdůrazňuje tak naši rovnocennost a angažovanost. Nechybí zde film ve filmu i agresivní aluze na Lamorisseho Červený balónek. (09.02.2008)

Možná bych hodnotit neměl, protože jsem už ke konci usínal a moc nevnímal děj..(?) (19.07.2011)

Dávam tri hviezdy, ale priznám sa, svoju úlohu tu hrajú aj prízemné dôvody. Pre mňa jednoznačne najslabší film od Hanekeho. Jednotlivé príbehy mohli byť zaujímavé, ale buď sa nerozvinuli, alebo sa rozvinuli do niečoho, čo išlo mimo mňa, prípadne do nejakého klišé . A niektoré mi už nedali zmysel vôbec. O nejakom spojení do jednotného významu tiež nemôže byť ani reči, takže sa ani nedá povedať, že by išlo o skladačku. Jediná scéna, ktorá ma trochu viac upútala je z toho metra, čo mi vnuklo myšlienku Hanekeho ako vizionára. No áno, takých nepríjemných stretnutí je v dnešnej dobe viac, a budú narastať. V každom prípade nepríjemná situácia pre ženu. Celkovo však jedna veľká banalita šmrncnutá nudou a hrozným strihom. Veľmi slabý priemer. 50/100 (15.08.2019)

Frustrující pokus o natočení mozaikového filmu se zcela vymknul kontrole a připomíná spíše kvákání žáby, výkřik, tma, výkřik, tma. Na moje gusto je to příliš přehnaně moderní umění, při jehož sledování jsem celou dobu myslela na Piera Manzoniho a jeho Merda d'artista. Pravda, i tu krabičku si lidé koupili. (24.07.2021)

Haneke je režisér s nezaměnitelným stylem vyžadující veškerou divákovu pozornost a zároveň velkou spolupráci, kdy člověk musí přistoupit ( pokud si chce snímek užít ) na jeho " styl vyprávění " ,protože si velmi rád " pohrává " s divákem. Mně osobně jeho režijní styl velmi sedí, užíval jsem si každičký moment tohoto snímku. Pouze maličký problém mám s úplným závěrem, ale to je pouze můj problém neboť Haneke je mistr a " milovník " otevřených konců..... s čímž v zásadě problém nemívám( ba právě naopak ), zde bych však maličko ucelenější závěr uvítal... Nicméně život sám je příběh na pokračování, tak proč by tento snímek měl mít " pevný konec ".... 70% (25.12.2009)

Neúplné príbehy niekoľkých ciest ... doslova. (15.08.2019)

Jako mozaiková sonda do života obyčejných lidí funguje tento Hanekeho (zřejmě) nejpoklidnější film v mnoha ohledech slušně, ale zároveň dle mého názoru trpí i tradičními neduhy většiny povídkových filmů vyprávěných mozaikovou formou (ať už jde o Vorlíčkovu Zelenou vlnu nebo třeba i vánoční romantický hit Love Actually). Vedle velmi zdařilých a působivých či přinejmenším něčím zajímavých epizod výslední dojem i zde kazí řada slabších, nudných až nicneříkajících scén či motivů. Za nejzdařilejší epizody Kódu neznámého považuji úvodní incident z ulice a ještě příhodu z tramvaje (klidně i s její předcházející části, v níž se sice nic neděje, jenom Annin bratr cestuje tramvají, ale zároveň to mělo pro mě silně podmanivou atmosférou), za poměrně atraktivní ty z natáčení filmu. Klidně bych dokázal akceptovat i některé experimentální záběry, pokud mají v sobě kus poezie, např. i ten dlouhý statický záběr na projížďku traktora polem a pohyby mraků (žeby opět Hanekeho inspirace Jamesem Benningem?), byť mi smysl tohoto záběru v rámci celku uniká. Ale dojde zde i na nejeden prázdný, dlouhý statický záběr jakoby bez hlubšího smyslu, což se mi jevilo samoúčelné stejně jako forma v podobě fragmentů oddělených černými střihy. V jiném Hanekeho mozaikovém filmu 71 fragmentů chronologie náhody tato forma smysl měla, ba navíc jsme se dočkali vyvrcholení, kde se osudy všech zásadních postav protly, zde tomu tak není. Zde máme naopak na začátku pouliční incident, kde se setká spolu vícero postav, které se pak rozejdou a pak sledujeme různé jejich příhody, občas i lehce podivné... a pak.... pak už nic. Žádná myšlenka, žádné poselství, žádné vyvrcholení...a z mé strany žádný důvod k vyššímu hodnocení, než 3 hvězdičky za těch pár kladů a silných momentů. [60%] (10.10.2021)

Na Hanekeho si vždy nájdem čas, ktorého nemám na rozhadzovanie, a opäť ma čaká nemilá štúdia ľudskej psychiky, povahy a osobnosti. Obsadenie francúzskej herečky Juliette Binoche vnímam, ako pozitívny aspekt, pretože si celý snímok kradne pre seba v pozitívnom duchu, v scénach, ktorých sa zúčastňuje, tak tie veru, stoja za to ! Inak, Michael, je nemastný - neslaný, ťažký, komplikovaný, a iný byť ani nemôže ! Vskutku, film mi až tak nesadol, ako som si pôvodne predstavoval. Rozhodol som sa razantne zhliadnuť všetku tvorbu tohto rakúskeho psychológa, kde som jednak videl snímky, ktoré ma totálne priklincovali do sedačky - napríklad : Siedmy kontinent, Bennyho video, či trebárs AUSTRIA - FUNNY GAMES, alebo taký televízny film Zámok, ma strašne nudil a odpudzoval, a ani americká verzia : Zábavných hier, nebola bohviečo, a tak aktuálny Kód neznámy, je priemer, taký zlatý stred, ktorý ničím neurazí, ale ani nenadchne. Dôležité je, aby dotyčný divák, venujúci sa pozeraniu, pochopil hlavný zámer - režiséra a scenáristu, v jednej a tej istej osobe, Michaela Hanekeho, ktorého by som zavolal do prostredia, v ktorom bohužiaľ, žijem, a verím, že by sa extrémne čudoval, poprípade by sme spoločne o tom nakrútili ďalší z depresívnych, nekompromisných filmov, ako čert ! Haneke je takým ANTIKRISTOM ? (01.10.2017)

Už po první čtvrthodince jsem si říkala, že tenhle kód je pro mě neznámý. Takhle rozšmikanej film jsem ještě neviděla a tiše doufám, že už neuvidím. Střih/tma jeden střípek, střih/tma druhý střípek, střih/tma třetí střípek a pořád dokola. Po čtyřiceti minutách jsem to chtěla vypnout, jenže zvědavost mi nedovolila. Já bláhová očekávala, že se v závěru příběhy protnou a vyústí do něčeho uchopitelného, rozumného, vstřebatelného, stačilo by mi bývalo, kdyby to do sebe nějak zapadlo. No, nestalo se. Tedy s politováním konstatuji, že zpráva je neúplná... (14.08.2019)

Druhé shlédnutí po třech letech: Vymazal jsem svoji někdejší recenzi, protože jsem svým znakům (les signes - lepší označení než kód) už nerozuměl, a zvýšil jsem hodnocení (na pět hvězd také možno)... Všechny filmy nás bombardují svými znaky. Někteří režiséři chtějí, aby jejich znaky byly vo nejsrozumitelnější (veselohry, westerny), jiní po nás požadují více. Jejich cílem je dohnat nás k jejich denotaci (interpretaci), protože vědí, že právě toto je smyslem filmu; tedy na základě znaků dobrat se jejich esence. Haneke chce ještě víc: předložit nám znaky, které nelze rozvinout. Myslím ale, že mu ani o tom moc nešlo, nebo se mu to moc nepovedlo. Přestože třeba všem jednotlivým znakům nerozumíme, stačí nám to, abychom jeho text dokázali přečíst. Poskládat text filmu do čitelného tvaru by mělo být (a já se domnívám, že je) největší rozkoší diváka.... Autor "obsahu" se domnívá, že jde o jednotlivé příběhy, Haneke nám však zde předkládá pouze znaky, pouze hyeroglyfy, které se dají vložit do textu minimálně dvojím způsobem: to, co vidíme, nebo to, co někam odkazuje. (26.07.2018)

ocenenia : MFF Cannes 2000 - nominácia na 1. cenu (24.09.2013)