Keep the Lights On
Keep the Lights On
Režie:
Ira SachsKamera:
Thimios BakatakisHrají:
Thure Lindhardt, Zachary Booth, Julianne Nicholson, Souleymane Sy Savane, Paprika Steen, Sebastian La Cause, James Bidgood, Justin Reinsilber (více)Obsahy(1)
Sexuálně otevřený snímek scenáristy a režiséra Iry Sachse je záznamem deset let trvajícího homosexuálního vztahu dokumentaristy Erika Rothmana s drogově závislým právníkem Paulem. Původem dánský filmař Erik pracuje v New Yorku na dokumentárním filmu o Averym Willardovi, důležité postavě umělecké queer komunity 20. století. U svého milence Paula nachází živočišný Erik sexuální i emocionální uspokojení, které je ale střídáno dramatickými propady a roztržkami. Režisér Ira Sachs natočil tento maximálně intimní snímek na základě svých vlastních zkušeností. Hlavní roli rozervaného umělce Erika svěřil dánskému herci Thuremu Lindhardtovi (Útěk do divočiny, Andělé a démoni), pro něhož je to první velká role v americkém filmu. Velkou předností snímku je vynikající práce řeckého kameramana Thimiose Bakatakise, která z filmu činí i živý portrét současného New Yorku. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (20)
Znovu se mlátí prázdná sláma a opět se příběh staví na premise, že homosexuální vztah nemůže mít dlouhého trvání, stejně tak, jako je jeho existence podmíněna drogovými excesy a vydlážděná nevěrou a totálním odcizením se jeden od druhého - to všechno už tu v té či oné podobě bylo a Neodcházej nepřichází s ničím novým. Pár silných momentů se zjeví a onen fakt, že se jedná o režisérovu intimní zpověď film sice na chvilku postaví do lepšího světla, ale ve výsledku se jedná o nemastný a neslaný snímek. ()
Po dvou dnech je porovnávání viděných filmů nemístné, nicméně i tak si neodpustím poznámku, že je Neodcházej zatím asi nejlepším filmem, který jsem letos ve Varech viděla. Nabízí totiž jistou esenci upřímnosti, jistou dávku režisérské zručnosti a herecké odvahy i jistý nádech lehkosti, s jakou se to vše sleduje. Příjemná kamera a vhodně vybraná hudba pak už jen celý zážitek dokresluje. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()
Svou vyprávěcí strukturou tento film připomíná Bergmanovy Scény z manželského života. Výborná sonda jednoho gay páru, který se scházel a zase rozcházel. Nádherná kamera. ()
Příběh velké lásky, která se nakonec stala příliš slabou na to, aby překonala všechna úskalí a lidská protivenství. Strohá, civilní forma, rámovaná také časosběrnou posloupností děje, se v určitém ohledu jeví zbytečně strukturovaným pásmem, v němž je psychologie titulních hrdinů nahrazena přemírou anorganických vsuvek. Přesto jako celek nelze toto silné dílo nevnímat pozitivně. Mimochodem, lesk tomu dodávají vynikající herecké výkony Thura Lindhardta a Zachary Bootha. ()
47th KVIFF 2012 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled (Keep the Lights On / KEEP THE LIGHTS ON / Neodcházej) ()
Bylo to božské, ale nebylo to tolik božské, jak bych od takového filmu očekávala. Pro mne po snímku Za zdmi, to byla spíše takové příjemně strávené odpoledne. // Ozvěny Mezipater, OLOMOUC, 2012 ()
Nemam rad pornokrotitelov cokohadov, neznasam ovalne a valcovite predmety v blizkosti mojej velactenej prdele konecniku a zbuznela homoromantika ide mimo mna. Ja viem, ja viem, chyba nie je v gejoch ani v lesbach, oni su uplne normalni, nicim sa nelisia, podla nich jestvuje len jedna laska, nejestvuje hetero a homo verzia, dolezite je ze sa dvaja maju radi a podla nich nezalezi na tom ze su rovnakeho pohlavia, ne, ne. Chyba je jednoznacne v skurvenom odpornom heterosexualnom odpade, ktory odmieta uznat seksualny zivot bukvic za plnohodnotny, odmieta vsetky tie novodobe moderne veci ako zmena pohlavia, vyber pohlavia, pohlavie je len socialny konstrukt, odmieta homosexualne manzelstva a adopcie deti bukvicami 5 % ()
Existuje množství snímků, které dostanou čtvrtý rozměr, pokud se vidíte s tvůrcem, mluvíte s tvůrcem, popřípadě se dopředu podrobněji seznámíte se samotným snímkem. Nový film Iry Sachse je přesně ten případ. Ve výsledku (a pokud odhlédneme od faktu, že snímek je zčásti autobiografický - od čehož se odhlíží těžko) jde o nijak objevné téma ničivého a složitého vztahu - ačkoliv, který vztah je jednoduchý. Jak Ira Sachs řekl, v dnešní době už nemá potřebu svým snímkem křičet "jsem gay a nestydím se za to", Neodcházej je proto spíš studií vztahu plného zamlčovaných pravd i nepravd, drogové závislosti a lásky (a je jedno, jestli v hlavní roli máte bi/homo/hetero/ či trans/sexuály). Bohužel, vztahová dramata nejsou ničím výjimečným - zpracovat je objevným způsobem vyžaduje hodně umu. Ira Sachs se s tím popral s neskutečným zápalem, v mých očích se ale deset let slilo v jednu vztahovou sekvenci trvající přibližně dva roky. I přes vynikající herecké výkony jsem často nepostřehla tu proměnu odehrávající se, podle slov Iry Sachse, v očích hlavních postav, a já tak místy nevěděla, kde jsme, či co se dělo po tu dobu, kdy jsme s postavami nebyli. I přesto snímek s odzbrojující jistotou a lehkostí prochází vztahovou hrůzou i nádherou, v mašinerii hollywoodských dramat plných křiku a krabic zmrzliny je jemný a nenásilný, a v neposlední řadě má k dispozici nádherně padnoucí soundtrack Arthura Russella. ()
Výtečná hudba a skrze jistou osobitou syrovost velice skutečný zážitek. ()
O čem to jako mělo být? Dramatická verze gay porna? ()
Tohle bylo pro mě zklamáním, v polovině jsem se už nudila a dívala se, kolik mi ještě chybí do konce. Tohle není o složitém vztahu, to ne. Tohle přeci není láska, ale třeba se pletu. Je to o muži, který se nedokáže odpoutat od druhého muže a mylně si nalhává, že jej miluje. A přitom je to takový pitomec, co jej podvádí, bere drogy a má ho na háku. A když už se to táhlo devět let, mohli je aspoň vzhledově trochu pozměnit. Snad nikdo nevypadá devět let úplně stejně. Za celou dobu trvání filmu jsem si neujasnila, jestli je mi hlavní hrdina sympatický nebo ne. ()
Sexuální posedlost či láska? Někdy je mezi nimi tenká hranice... citlivý příběh dvou mužů. Nevěděla jsem z počátku, jestli to téma zvládnu, ale film byl natočen ač jednoduše, tak poutavě. Vztah mezi nimi režisér Ira Sachs rozebírá někdy až do důsledků... ()
Keep the Lights On musel vyhrát Teddy Award jedině proto, že tuhle cenu dostane i hlavní postava ve filmu. Jinak to nevidím. Nudné, roztahané, nesrozumitelné, splácané. Právník je smažka, co nosí hipster plátěnou tašku, a jeho přítel ukníkaná chudinka, která má filmovou vizi a velké srdce. Příběh rozkladu jednoho vztahu. A dál? Nic. Dialogy žádný zázrak, zpracování nijaké. Tady se ukazuje, jak vyčůraná queer kinematografie může být. Kdyby byl tenhle snímek o muži a ženě, producenta bude hledat těžko, protože nic nového nepřináší, leda vás vyděsí, když zjistíte, že utrpení jednoho vztahu může trvat málem deset let (a stejně se nic moc nevyřeší). Od filmu očekávám originalitu, pokud to není zrovna blockbuster, tady jsem na ni čekal marně. ()
Závislák a (v jistých momentech) slečinka se "potkají" přes určitou linku, aby posléze spolu zahájili velmi komplikovaný vztah trvající přes neuvěřitelných 9 let. A proč neuvěřitelných? Já se jen divila, že mu to pořád procházelo. I když kdo ví, možná že ta láska opravdu hory přenáší a dokáže ignorovat víc než obvykle. Přiznám se, že na mě tam bylo až moc intimních scén (ale zároveň mě pobavila scéna, kde si Erik jen tak mimochodem přisedne na postel, kde se právě odehrává...něco). Ale třeba to bylo tím, že to byl zase po delší době queer film. Rozhodně to ale nebylo pobuřující. No a konec? Dopadlo to tak, jak mělo, tak jsem ráda aspoň za ten důstojný konec. Možná ten komentář nevyzněl tak, jak jsem chtěla, takže to ještě jednou shrnu: líbilo se mi, ale jen kvůli tomu, že hlavními hrdiny jsou muži, tak nemůžu dát více, když je to takové milé, ale průměrné drama o jednom obyčejném vztahu. :) ()
Film má docela slibný příběh. Najde se několik scén s velkým emocionálním potenciálem např. Erik + Paul + prostitut. Jenže všechno nakonec vyznívá hrozně ploše a nevýrazně, není cítit žádné drama, žádné emoce, které by takhle komplikovaný vztah nejspíš v reálu přinášel. Navíc to mezi hlavními hrdiny vůbec nejiskří, to že to má být láska, kdy jeden nemůže bez druhého být a Erik je pro Paula ochoten hodně udělat - to prostě z filmu necítím, nejsem schopná jim to uvěřit. Herecké výkony bohužel za moc nestojí, Thure Lindhardt ještě jakž tak jde, ale výkon Zacharyho Bootha je hodně slabý. Lepší herci by určitě dokázali zakrýt nedostatky scénáře. Jo a skoro bych zapoměla ještě jednu připomínku - příběh se má odehrávat v průběhu přibližně 10 let - tudíž na věrohodnosti moc nepřidává fakt, že se ani jeden z hrudinů za 10 let vůbec nezměnil. ()
Thure Lindhardt zde zazářil svou přirozeností a uvěřitelností, lehce nadprůměrný film řeší velice složitý vztah dvou lidských bytostí nahoru a dolů. Takové soužití bych ale já nechtěl ani omylem … 6766 ()
I když snímek ukazuje některé zajímavé postřehy co se týká vztahových momentů, bohužel upadá na zásadní slabině a tou je ústřední dvojce. Těžko můžete nálezt sympatie k oběma postávám, neb oba se sobecky orientují jen na sebe a ten druhý je tam vždycky navíc. Tím pádem celé melodrama dostavá dost pofiderní nádech. Když to shrnu, příběh o dvou parchantech, kteří dobře věděli, že vyjebávali s tím druhým a světe div se, ono to nevyšlo ;-) ()
Nádherný, nádherný film.....Takové nahlédnutí do vztahu, velice podařené.....hlavní hrdina neuvěřitelně sympatický, bylo mi ho v průběhu filmu tak líto....krásné, milé....tu lásku, co dával, a nedostával...:( ()
Pro mě byl film neodcházej velkým překvapením .-) a na co nesmím zapomenout, tak to je hudba ve filmu, naprosto fantastická!!!! ()
"Jenže všechno nakonec vyznívá hrozně ploše a nevýrazně, není cítit žádné drama, žádné emoce, které by takhle komplikovaný vztah nejspíš v reálu přinášel. " ..jak píše blim. 3, 3,5* Určitě zajímavý příběh a rozhodně jsme si v něm něco našla. Bylo to milé i smutné.. Ale nevyjadřovalo to tolik smutku, jak by ve skutečnosti asi bylo. Chvíli jsem si přišla, jako kdybych dlouho přežvýkávala kus jídla, který měl zpočátku našplánuto na něco pořádného, ale po nějaké době z něj chuť prostě vyprchá. Vesměs se to opakovalo a ke konci už to nepřinášelo nic nového. Příběh šel dál, ale emoce nějak uvízly. Možná by pomohla změna za těch 10 let, protože pokud tak uvážím, je to přeci jen jedno desetiletí a za takovou dobu se člověk může změnit/vyvinout k nepoznání, a pokud se podívám na tento snímek, postavy jsou v podstatě stále stejné a jednotvárné, což tomu dost kazí dojem. Žádné vyústění, něco tomu chybělo, nějaký detail, u kterého by si člověk řekl "to je ono!". A možná by tomu prostě prospěla jen kratší stopáž, nerada se u filmů nudím a ještě víc nerada se nudím u filmů, které chci dokoukat do konce, protože se mi zdají zajímavé, jen ne dotažené. Obecně z toho mám dost smíšený pocit. Bylo tam spoustu momentů, které se mi líbily, spoustu momentů, které mi přišly opravdové, spoustu momentů, které mi přišly zajímavé, momenty, které jsem viděla ráda vzhledem k jejich jinakosti než je v běžném životě známé. Navíc děj šel tak nějak nenásilně a sám až spěl ke konci, jaký ve skutečnost následoval.. Navíc tam byly okamžiky, které bych si ráda zopakovala. Jen se nemohu zbavit dojmu, že jakmile se na ně začnu opět dívat, stačí mi připomenout si onu atmosféru a hned film zase vypnout, protože jinak se budu nudit. Dokonce mě i napadlo, jestli ta menší absence vyhrocených emocí filmu naopak nepřidala, že jste se mohli soustředit na jejich situaci, než to tolik prožívat.. Ale asi ne, spíš je důležitější, aby to s vámi zacloumalo, než abyste jen jako divák kdesi v houští přihlížel a pomalu nic neslyšel. Takže pokud máte času nazbyt, proč ne.. Ani nemohu říct, že bych to přirovnala k nějakému jinému podobnému snímku. Ale jinak si raději zajděte asi ven.. ()