Já, Olga Hepnarová

Bolestivý příběh v chladných tónech černobílého obrazu. Je pravděpodobné, že osud vnějšně přitažlivé Olgy se do jisté míry vnucuje jako ublížená nebo politováníhodná postava. Naproti tomu všichni ti zmasakrovaní jsou zde bezvýznamní. Řídit se podle děje filmu, co se vlastně dělo v jejím nitru je pouze spekulace. Možná, že chtěla se sebou něco udělat, či něco změnit, ale nevěděla jak na to. Nabízí se otázka, jak bych asi smýšlel, kdyby zabila někoho mého bližního. Inu, škoda všech životů, včetně těch nevinně zabitých. (12.07.2016)

Mohlo byť z toho naozaj famózne koprodukčné drama, ale výsledok vypovedá o niečom inom. Najväčšou chybou, ktorú nedokážem prekúsnuť, je tá, že sa tvorcovia nezameriavali na čo mali, ale presne na to, na čo nemali (teda aspoň v strednej časti filmu). Úvod snímku je pomerny dobrý, ale ako ubiehali minúty, stihlo nám režisérske duo predsunúť absolútne zbytočné scény, medzi ktoré rátam najmä x-lesbických scénok, ktoré s vykreslením Olginho charakteru a jej psychického rozpoloženia - resp. prečo vlastne spravila to čo spravila - mali pramálo spoločné. Rozumiem, že bolo treba ukázať aj sexuálnu orientáciu hlavnej postavy, ale dané lesbické scény, ktorých bolo viac než v priemernom soft porne, mi prišli čisto účelové a naozaj nepotrebné. V strednej časi sa mali skôr tvorcovia zamerať na to, KTO Olge ubližoval a AKO(!)... ale z tejto záležitosti sme videli len scénu, v ktorej dostala Olga od niekoľkých dievčat kopance na zemi. Okej. A ďalej? Ďalej len vravela o tom, ako jej všetci ubližovali, ale viac menej to od nej často vyznie tak, že sa nesnažila zaradiť do spoločnosti, žiadne pokusy z jej strany som nezaznamenával a ohľadom všetkého sa len sťažovala a fňukala a pritom je vidno, že mala psychické problémy - nie že by spoločnosť na ňu bola až taká sviňa, ved šikanu zažil v určitom období života každý, ale práve jej psychické rozpoloženie väčšinovo viedlo k danej udalosti, kedy sa rozhodla podnikňúť svoju odplatu. A práve na to, na jej psychiku, plus na šikanu od spoločnosti, sa mal film najviac zamerať. P.S. záver to vyťahuje na tri hviezdy, tam už sa snímok vracal na správne koľaje. (20.09.2016)

Stejný případ jako letošní Rodinný film, Polednice a Rudý Kapitán. Obrovský skok oproti tomu, jak vypadá většina dosavadních českých snímků, ale pořád to není dotažené. Je to v kontaktu se světovou kinematografií, ale ještě to s ní úplně nedrží krok. Kdyby se to vyjadřovalo body, je to takových 7/10... Problém je, že u filmů tohoto typu strašně záleží na detailech, aby se nepokazil celkový dojem. Je nutné tvůrcům těchto filmů fandit, aby točili dál a tříbili si styl. Konečně se u nás začíná něco dít, ale rozjezd je lehce kodrcavý. (17.03.2016)

Příběh Olgy Hepnarové, dívky, která žila ve světě bolesti, utrpení a nepochopení, lze vnímat především jako obžalobu tehdejší společnosti, která se svou lhostejností a nezájmem sama odsoudila ke smrti. Memento, pramenící z hrůzného činu, vykonaného na nevinných lidech, dává na srozuměnou, že lidé jako Hepnarová překročili úzký práh mezi životem a smrtí, mezi sebou a druhými. (22.03.2020)

Co si budu nalhávat, místy to dalo zabrat. Poslední ženu, která v Československu dostala trest smrti, protože to s náklaďákem rozjela proti zastávce plné lidí, asi netřeba „představovat“. Ústřední postava vytváří zneklidňující chlad, uzlíček nervů, který nikdy nikam nezapadl, chvíli sebelítostivá, vzápětí nevypočitatelná. Odsoudit ji, soucítit, oboje najednou? To, jak tvůrci přistupovali k postavám, se mi úplně nezamlouvalo, dlouho jsem se nedokázal napojit, něco si v příběhu najít… Michalina Olszańska velmi dobrá, ale Český lev prostě ne, i když oceňuju, že slova tu nejsou potřeba. Jinak skvělá černobílá stylizace, odvážná Marika Šoposká. Zmíním i jakousi neuspořádanost či nedokončenost myšlenek. Přesto ambiciózní, proti proudu, překvapivě české. (11.01.2024)